bílárůže
přečtené 217
Příběh služebnice
2008,
Margaret Atwood
Samotnou mne to překvapilo, ale tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Po celkem rozpačitém setkání se se žánrem utopie/antiutopie jsem velmi překvapená, jak moc mne toto dílo zasáhlo. Zřejmě to je tím, že jsem již dříve viděla stejnojmenný seriál, jenž se mi líbil a také jistá podobnost s dnešním světem, co se týče vzrůstající neplodnosti. Co se týče stylu psaní, nemohu si stěžovat. Řazení do kapitol bylo čtenářsky příjemné a styl psaní více než uspokojivý. Jistě si tuto knihu v budoucnu ještě přečtu, jelikož mi dala mnoho námětů k přemýšlení. Dovedu si představit, že něco podobného, co se odehrávalo v Gileádu, by mohlo nastat i ve skutečném světě. Ta představa mě děsí. A i to je na této knize znepokojující a zároveň tak lákavé. V každém případě Příběh služebnice doporučuji dalším čtenářům toužícím po zamyšlení se nad dnešním světem, tím, jaký by mohl být a tím, jaký byl.... celý text
My
2015,
Jevgenij Ivanovič Zamjatin
Půlku knihy mi trvalo, než jsem vůbec pochopila, jakým způsobem je mně jako čtenáři podáván pohled na popisovaný svět. I přes složitost a horší chápání textu jako takového z mé strany musím říct, že se jedná o velmi zajímavou četbu. Orwellovo 1984 jsem zatím nečetla, ale vzhledem k jeho návaznosti na Zamjatinovo My jsem za to ráda. Již dříve jsem se chtěla pustit do četby tohoto románu, ale nebyla jsem toho schopna. Utopická a antiutopická četba je pro mne zatím jednou velkou neznámou, proto si s jejím poznáváním dávám načas. Jedná o náročnou četbu, která vyžaduje notnou dávku pozornosti, předvídání a také znalosti některých souvislostí z roviny politické. Pro lepší pochopení díla bych si jej asi potřebovala s odstupem ještě jednou přečíst, jelikož po jeho přečtení mám pocit jakéhosi nedostatečného pochopení. Jediné, co mi na četbě vadilo, byla absence uvozovek, která akorát napomáhala mému zmatení z některých pasáží My. I přes to hodnotím 4/5 za nadčasovost, která se tomuto dílu, stejně jako Farmě zvířat, nedá upřít.... celý text
Matka
2004,
Karel Čapek
Myslím si, že lepší první setkání s panem Čapkem jsem si nemohla přát, když tedy nepočítám Dášeňku čili Život štěněte. Matka je jakousi zpovědí každé ženy, která přichází o své nejbližší, o své děti. K čemu je válka, když po ní zůstane jen smutek, prázdno a uplakané matky? Karel Čapek v této kraťoulinké hře dokázal skvěle popsat bolest a utrpení při ztrátě nejbližších a také nesmyslnost války, která je vedená kvůli hrdinství. Již teď se těším na některou z dalších divadelních her pana autora, ale Matka pro mě zůstane navždy jakýmsi srdcovým dílem, tím prvním, co jsem od něj četla. Už jen těch pět písmen: MATKA mi navždy zůstane v paměti. Být matkou je radost, ale i utrpení a obětování. Nemohu jinak, než tuto divadelní hru doporučit s nejvyšším hodnocením 5/5.... celý text