ber-tram
přečtené 924
Vraždy podle abecedy
1970,
Agatha Christie
Prokomponované ad absurdum! A klasická nejistota čtenáře u senzační detektivky: když už znám pachatele, proč do konce zbývá ještě 30 stránek?! Vše bude jinak, že, Hercule P.? 24/21... celý text
Konvoj do Murmanska
1973,
Alistair MacLean
Lidsky procítěný a arkticky promrzlý konvoj bezpečně o pár délek předčí předchozí bezcílnou anabázi Na jih k Jávě, zbavenou nejen pronikavějšího vývoje, nýbrž i příslověčného autorova sarkasmu. Ačkoliv toho je prosto i ledové inferno mariňáků z Odyssea, převládá zde humánní poselství, o které se zkracuje rozměr jinak adrenalinovějších MacLeanových titulů, které jsem již přečetl. Dám mu časem zase příležitost. 23/21... celý text
Múza za zrcadlem
2013,
Robert Macků
Výkon neúměrný věku! Ve dvaadvaceti letech publikoval autor myšlenkově podnětné a dějově spojité pásmo mezilidských interakcí, které nemohl odžít, ale musel odpozorovat a odfilozofovat. Kdyby totéž napsal o dvacet let později, ano, už by balancoval na hraně naivity ba kýče. Jenže kousek po dvacítce, kdo by to svedl líp?! 21/21... celý text
Pražský hřbitov
2011,
Umberto Eco
Zjevně jsem “přespříliš komisní čtenář s trochu delším vedením”, ale jelikož cituji až ze závěru, dokazuji, že jsem dočetl. S přemáháním. Eco měl enormně načteno a enormně rozepsáno. Takže v ilustracemi vyzdobeném svazku mele páté přes deváté, živě, ironicky, s nadhledem, jenže ústřední nit se mlžně klikatí ba kamsi vytrácí. Pokud vůbec existuje a má nějak fungovat. Po památném Jménu růže a užvaněném Baudolinovi tudíž s Ecem beletristickým končím (s vědeckým jsem vlastně ani nezačal). 20/21... celý text
Pahorek z písku
1984,
Ray Rigby
Mám dojem předlohy k tarantinovské kecárně a lá Hanební pancharti, více se planě žvaní, než běhá po pahorku. Pak si vybavuji věčné diskuse ze školství, jestli kliky a dřepy za neposlušnost jsou či nejsou tělesný trest?! Všeho moc škodí, že. A nakonec jadrný vojenský jazyk, kdy si rádi připomenete, že kniha vyšla už za toho minulého ošklivého prudérního režimu, který prý máloco dovoloval. Tady asi cenzoři dřímali. 19/21... celý text
Brunův koktejl
2009,
Martina Kopřivová
Pěkně od plic, bez příkras, v přímém přenosu, s nenucenými fórky, očima kluka, o němž referuje žena - která se provokativně nebojí hlásit k praxi v modelingu. Což ji nediskvalifikuje z psacího řemesla. Ba naopak – příběh je životný, poučný, a vůbec ne oddychový. 17/21... celý text
Muž se srdcem kovboje
1970,
Jack Schaefer
Splácím dluh ze sedmičky na základce, kde o »kovbojovi« básnil dějepisář, jak ho přelouskal za jeden den. Já si ho teprve za deset let na vejšce koupil v antikvariátu a po dalších dvaceti splácím čtecí dluh. Spíše dobrácké a rozvláčné vyprávění, než drsná rychlopalba, mi zabralo zhruba týden. Kdyby každá druhá věta chyběla, nic by se nestalo. Na druhou stranu, dneska člověka mile překvapí, když věci plynou přirozeně, a ne se senzacechtivou uspěchaností. 15/21... celý text
Zlatý fantóm
1970,
Ian Fleming
Nejvíc zasytí strukturovaný doslov o agentech Flemingovi i nula-nula-sedm. Až se podivíte, proč tak výživná profesní průprava autora ponížila k tak průsvitným literárním příhodám, v nichž se Bond pohybuje daleko civilněji, pomaleji a zranitelněji než ve filmových adaptacích? Asi pro ten komerční čuch, že tohle čtenáři / diváci zhltnou za pochodu jako příruční fastfood namísto vysedávání u mnohachodových gurmánských hodokvasů. A povedlo se – fenomén (zboží) přerostl knižní předlohy a spotřebitelé ho hladově konzumují. Goldfinger se řadí k nejlepším na plátně a asi i brožovaně. 14/21... celý text
Citlivý člověk
2017,
Jáchym Topol
S chudou slovní zásobou si natlučete. Nepochodíte ani s potřebou tažného vyúsťujícího příběhu. Že se plahočení mnoha individuí jakžtakž proplétá, ještě nevytváří zápletku. Vláda autora nad bujnou češtinou vede k bezvládí nad událostmi, které působí drsně, ale dost je obestírá jen plané blábolení. Semtam pronikne hlubší myšlenka. Odpudivě sympaticky je přiblíženo křupanské Posázaví. 13/21... celý text
Spolčení hlupců
1989,
John Kennedy Toole
Ve Šmírbuchu jazyka českého má kniha dost citací, asi odtamtud mi utkvěla jako prima k pobavení. Podle věhlasu bych jí hádal mnohem víc než 40 let! Anebo jsem hřbet častokrát vídal v antikvariátech, že mi přijde stoletá...? Od hřbetu k obsahu není daleko, zato mezi mělkým dějem a hustým jazykem zeje propast. Postav naštěstí nepřibývá a cosi se i odehrává, a je to podáno prominentní slango-češtinou, jistě nezůstávající pozadu za originálem. Překládal Kořán, doslovoval Dorůžka. 12/21... celý text
Lidé na křižovatce
1973,
Marie Pujmanová
Aneb když se čeština stává cizím jazykem... Do upravené verze z r. 1957 jsem se prodíral ztěžka čili originálu ze třicátých let bych asi nerozuměl vůbec. Přitom forma i obsah znásobují účinek vypravování a stojí tedy za trpělivost nechat se vtáhnout do sociálně napínavých osudů všech postav. Tím ovšem moje exkurze do spisovatelsky zručné Pujmanové patrně končí, přestože jsem právě nakousl trilogii. 9/21... celý text
Království
2020,
Jo Nesbø
Království patří do pohádek. A jednu nám Nesbo zeširoka vypráví. Má odvahu udělat ústřední postavy z chladnokrevných primitivů, kterým vše prochází, jsa obklopeni nedůvtipnými vesnickými mamlasy. Nespisovné samomluvy mají asi sugerovat, že pumpařský křupan sežral všechnu moudrost světa a na leccos má fungující recept. Nakladatel nemusel napovídat, jak by nasycení čtenářského hladu neuškodilo nějaké to traumatizující zneužívání a fráze “miluji tě”. Tak to tam autor nekriticky naštosoval. Trnul jsem, kdy se sem nasomruje vypítko Harry Hole... 8/21... celý text
Lituji, čekají mě
2017,
Agnès Martin-Lugand
Co je horší, jedno workoholické pako nebo deset nemakačenek? A o čem je lepší si přečíst? Záměrně užívám střední rod, protože nejde o literaturu ani pro ženské ani pro chlapy. Ocení patrně každý, že povídání drží pohromadě lidé čitelní, byť nekriticky černobílí, a na to, že jsou tak mladí, s chováním zpomaleně staromódním. Což není fabulační zápor, jen hrubá neshoda s realitou. 6/21... celý text
Fatal Virtual
2013,
Petr Heteša
Od začátku do konce jde o zmizení pštrosů. Naposlech inscenační úlet, ale aspoň dobrá zpráva o tom, že knihu cosi drží pohromadě. Odlehčenost zde nezaměňujme s třeskutou vtipností a touhu po grandiózním finále, když se román proklamuje jako uzavřený, předem utlumme. Srovnání pro mě nového jména Heteša s jinými tuzemskými protagonisty podobných žánrů (koho znám, tak Žambocha, Kulhánka, Kopřivu, Fabiana, Kotletu) nedopadá tristně ani medailově. Lepší průměr, proto výzva zkusit ještě něco. 5/21... celý text
Afghánec
2007,
Frederick Forsyth
Co chtít po rutinérovi, než spolehlivě odvedené a fungující dílo, a ne improvizační amatérismus maskovaný za tvůrčí psaní, avšak skřípající každou stránkou. Na to je jiných literárních prskavek habaděj. Forsytha stabilizuje věcnost, znalost, a tam, kde vyloženě fabuluje, charismatická přesvědčivost. Sotvakdo by očekával, že na terorismus nahlédne jinak, než poamericku. Nikomu však pohled nevnucuje, jen nabízí pozoruhodné vyprávění. 4/21... celý text
Sestřička
2006,
Raymond Chandler
Ale ano, je daleko víc vtipnějších, hybnějších a poutavějších knížek, Chandler už patří zaprášeným starým dobám. Ale ano, dýchne odtud jakási atmosféra, sem tam zaujme nějaký fór, ale na odhalení pachatele se nijak zvlášť netěšíte, jak je to zašmodrchané. Tohle zaměstná už jen nostalgiky, šanci nadchnout mladou čtenářskou generaci to nemá. 3/21... celý text
Sedmilhářky
2017,
Liane Moriarty
Proč »sedmilhářky«? Proč »malé lži«? Ani přeložený, ani původní titul mi nehraje s textem. Individuální pohled na věc vede při nedostatku informací přirozeně k tomu, že objektivní realita je v každých očích nějak zkreslena. Jen ne k tomu, že vědomě lžu, když své smyslové percepce šířím dál...?! Byť nemluvím »pravdu«. Snad proto je kniha přitažlivá, že se míjí s názvem. Děj není umělou sérií intrik a úkladů, ale pásmem všedních mezilidských konfliktů, frustrací a nedorozumění, které už dávno nejsou tabuizované, ale stále mají moc ublížit. 2/21... celý text