Apo73 přečtené 1036

Robinson Crusoe (převyprávění) 1983, Josef Věromír Pleva

Nikdy jsem se neodhodlal k tomu si přečíst originál - tedy něco, co by nebylo převyprávěné. Pleva tuhle knížku vpodstatě znásilnil, vyhodil z toho všechny mystické a náboženské motivy a osekal to na vyprávění o trosečníkovi, který se snaží přežít všechna ta dobrodružství. Takže nějaká podstata zůstala, tu se podařilo zachovat, ale myslím, že Defoe to myslel šířeji. NICMÉNĚ - převyprávěl to Pleva tak, že zůstal zážitek plný dobrodružství, napětí, strachu a radosti (pro mě bylo největším překvapením objevení Pátka), a určitá konfrontace s naším blahobytným způsobem života - jak si vypálit cihly, když nemáte cihelnu, jak se napít vody, když není řeka, jak rozdělat oheň apod. Takže určitě pro každého kluka podle mě základ, povinná četba, ještě než se vrhne na Junáky, Pionýry, Zálesáky apod. Doporučuju číst ještě před Foglarovkama.... celý text

Quentin Durward 1925, Walter Scott

No asi bych to tu neměl takhle otevřeně psát, ale trochu jsem u toho tehdy trpěl. Bylo to několik dílů a ten jazyk byl pro mne tehdy asi náraz. Ale na druhou stranu i teď po letech uznávám, že to byla čistá rytířina prodchnutá romantikou, s jednoduchoučkou zápletkou, ale o tu nakonec ani nešlo. Byla to vlastně první věc od Scotta a doporučuju tím nezačínat.... celý text

Bořík & spol. 1980, Vojtěch Steklač

To vlastně mi byl Bořík a spol. bližší a sympatičtější než byl Mikuláš a jeho patálie. Odehrávalo se to v našich reáliích a taky to byla parta kluků, kteří to uměli pořádně rozjet. Jen si ale pamatuju, že pak ještě byl Aleš a spol., a že to už bylo slabší a že to pan Steklač možná pak už trochu díky úspěchu trochu rozmělnil. Bořík a spol. je podle mě z těchto knížek nejlepší, je to vlastně taková parafráze na Bylo nás pět, akorát v době našeho mládí a ne v době mládí našich dědečků a babiček.... celý text

Mikulášovy patálie 1973, René Goscinny

No je to klasika, ale trochu odtažitá. Je jasné, že takhle humorně napsané příhody z klukovské třídy, ve kterých se odehraje všechno, musí fungovat (se skvělými ilustracemi Sempého), ale nějak mi přišlo, že když jsem to četl v socialistickém Československu, že ten francouzský svět, francouzská škola a francouzská rodina je mi trochu vzdálená. Ale beru, že to je plné různých hlášek, které pro naši generaci zlidověli. Mně se nejvíc líbilo: "Kdo je tady Gogo?" "My všichni jsme GogGo"...... celý text

Bylo nás pět 1984, Karel Poláček

To mě v dětská bavilo hodně. Ti kluci mi byli samozřejmě něčím blízcí - snili o cestách do Indie, dokázali zlobit, toužit po cirkusu, ale také se čestně postavit za kamaráda, věděli, co se sluší a patří. A ještě byli soudržná parta, což jsem jim trochu záviděl - já nikdy nebyl partový typ. Když to pak namluvil František Filipovský jako audioknihu, přišlo mi to zbytečně dětinské, ale když pak Karel Smyczek natočil v 90. letech stejnojmenný seriál, myslím, že je to jeden z nejlepších dětských seriálů české tvorby vůbec. Takže klasika!... celý text

Pipi Dlouhá punčocha (3 příběhy) 1985, Astrid Lindgren

Tak souhlasím tady se synem LuciezOstravy - nejdřív mi to bylo v dětství trochu protivné, ale pak se pamatuju, jak jsem se u té knížky opravdu srdečně smál. Ta holka si dokázala prostě udělat svůj svět nezávisle na dospělých a velmi mě to bavilo. Byla vlastně ztřeštěná, ale zároveň svým způsobem moudrá a taky mi bylo sympatické, jak se na ni nedal aplikovat náš školský systém. Myslím, že skoro každá holka by takovou Pipi chtěla být. Ale nevím. Když jsem později viděl filmovou adaptaci, tak jsem pochopil, že je to nezfilmovatelné, i když ta tehdejší dětská herečka je dneska hvězda. Prostě ten její svéráz asi může být jenom v knížce, podobně jako je tomu s Karkulínem - toho podle mě natočit znamená ho zabít.... celý text

Petrolejový princ 1982, Karel May

To byla první Mayovka, kterou jsem četl. A byl jsem tímto světem uhranut. Před tím jsem viděl Vinnetoua v kině několikrát, ale ještě jsem ho nečetl. Zato se mi dostala tahleta do ruky a tak jsem do toho skočil rovnýma nohama. No samozřejmě z dnešního hlediska je to podle mě spíš taková slabší, ale otevřela mi Mayův vysněný svět. A tak jsem začal snít s ním.... celý text

Pučálkovic Amina 1985, Jindřich Plachta

Jako vzpomínka na dětství to funguje někde uprostřed. Vysoko jsou pro mne zážitky typu knihy Karla Maye nízko knihy jako Malý Bobeš. A někde uprostřed je rozverný příběh o nalezeném cosi, co se pak stane žirafou. Takže je to trochu čapkovské, trochu poláčkovské, trochu haškovské, ale chybí tomu ten jazyk, jak by to výše zmiňovaní napsali a nebo takový Emanuel Frynta. A pak ten naučně politický kontext je skutečně škoda. A to teď mluvím nejen jako bývalé dítě, ale i jako současný dospělý, zbytečně to knížku deklasuje hlavně tím, že je to najednou politická, ale ještě k tomu komunální satira, která tehdy byla běžná a možná to tak Plachta i myslel, ale tím to tu knížku bohužel zasazuje do její doby a nedovolí jí to, aby přežila v té rozvernosti a čerstvosti, jako se to dařilo ostatním.... celý text

Neználkovy příhody 1996, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Platí totéž, co jsem napsal o Neználkovi ve Slunečním městě. Tenhle první díl je ještě nejsnesitelnější z té dětské sovětské propagandy, i když ty jednotlivé profese a charaktery jsou ukázkově stereotypní, ale beru to, že to je pohádka.... celý text

Medvídek Pú (20 příběhů) 1988, A. A. Milne

Je zajímavé, jaká se z toho Medvídka Pú stala legenda. Přitom je to dost ňouma a příliš inspirativní zdroj hrdinství to není. Ale naštěstí má vedle sebe Prasátko (četl jsem s krásným překladem, kde se nazýval Prasínek), které je ještě bojácnější. Ačkoliv si příběh moc nepamatuju, dal mi do života jeden dialog, který mě provází a který i v partnerském životě často připomínám a nebo mi prostě vytane v mnohých chvílích na mysli - to vždy v situaci, kdy jeden vidí sklenici poloplnou a druhý poloprázdnou. (Já jsem zastánce té poloplné.) Medvídek Pú stojí s Prasátkem pod velkým stromem a Prasátko říká: "Pú, já se bojím, že ten strom na nás spadne!! A Pú se moudře podívá nahoru do koruny stromu, zamyslí se řekne" "A co když nespadne?". To považuji za moudrost v tom smyslu, že je to dobrý návod pro řešení různých životních situací. Budeme-li se stále bát, že strom spadne, nikdy se do ničeho nepustíme a nikdy nic neuděláme. Tak alespoň v tom mě Pú zasáhl.... celý text

Proč a jak 1981, Joe Kaufman

V tom jsem se vyloženě rochnil. Výborná knížka o tom, jak věci fungují, bezvadná natažená ruka, která Vás vtáhne do světa. Vzpomínám na řez zaoceánskou lodí, letadla apod., dodneška jsem tím potěšen.... celý text

Neználek ve Slunečním městě 1973, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Všechny tři Neználky jsem v dětství četl a mám matnou vzpomínku spíš na tu sci-fi atmosféru, na ten mlžný opar, ve kterém se to pro mě odehrává. Začal jsem ji číst dětem a po 40 stránkách jsem ji zaklapl a vřele nedoporučuju. Plné ideologie, kdo je bohatý je zlý, kdo chudý (nejlépe komunista) je hodný, kamarádství je nevěrohodné a strašně to zastaralo. Odložil jsem, považuji to za nebezpečnou knihu.... celý text

Pohádkový detektiv Břetislav Hostivít 1973, Zdeněk Karel Slabý

Vzpomínka na dětství, když jsem byl nemocný. Chytrá knížka, plná důvtipných zápletek a řešení, a taky humorná. Ale musel bych si ji nyní přečíst znovu, abych o tom mohl napsat něco víc.... celý text

Dětská encyklopedie 1984, Bohumil Říha

Tak to je samozřejmě klasika, tu měl z naší generace každý doma.

Doktor Bolíto 1980, Korněj Ivanovič Čukovskij (p)

Tuhle knížku jsem měl v dětství opravdu rád. Dokonce jsem si ji jako jednu ze dvou (ještě Kapitánská dcerka) přečetl v ruštině. Pamatuji, jak jsem ji četl na škole v přírodě v Kořenově. Moc se mi líbila, nebyla vůbec ideologická a šlo o to, jak vyléčit všechna ta zvířátka, která za doktorem Bolíto (v originále Ajbolit) pochodovala. Naprosto unikátním (i v překladu) byl kůň, který je na obě strany koněm - a který se v geniálním překladu jmenuje Táhnitlač. Prostě skvělá dětská knížka"... celý text

Tomáš G. Masaryk 1968, Milan Machovec

Přečetl jsem dychtivě uprostřed normalizace, protože Masaryk, protože Machovec a ještě vydáno 1968. Musím říct, že to se mnou neotřáslo, jak jsem myslel, že otřese. Je to poctivý portrét, hodně se zaměřující na Masarykovu filozofii (což je dáno autorem), a myslím, že to v této Edici Odkazů pokrokových osobností bylo v danou dobu umění maximálně možného. Takže to oceňuji, ale z dnešního pohledu si třeba myslím, že P. Kosatík s knihou Jiný TGM je svěžím větrem.... celý text