anniehall
přečtené 390
Všechny moje lásky
2000,
Nick Hornby
Hornby je můj téměř oblíbenec a některé jeho cynické a ironické knihy mám velmi rád. Ale tentokrát té ironie a cynismu bylo na mě až trochu moc. Hlavní hrdina měl všechny předpoklady stát se mým oblíbencem, neboť miluju hudbu a sbírám hudební nosiče téměř v té míře, jako on. Ale byly to jen předpoklady. Svým chováním, životním postojem, ublíženectvím a občas snad i snobským pozérstvím se hlavní hrdina v průběhu románu stává téměř anti-hrdinou pohřbívajícím sám sebe. Což o to, kdyby to tak zůstalo a autor na nás šibalsky zamrkal ve smyslu: "pozor na to, takhle můžete skončit taky!" Ale ono ne. Třicet stránek před koncem se autorovi nebo hrdinovi něco stane a rázem si uvědomí pravé hodnoty, vrátí se k bývalé dívce a nabídne jí sňatek. Uff. No, ještě že tam byla spousta aluzí na filmy, skladby a kapely.... celý text
To
1993,
Stephen King
Kingova nejznámější a pravděpodobně nejoceňovanější kniha byla rozhodně jednou z těch, které jsem četl nejdéle. A to rozhodně ne jen díky své tloušťce, ale (a to hlavně) díky přílišnému fragmentování dějové linky a tím pádem ztrátou napětí a působivosti. Zřejmě chápu, o co Kingovi šlo. Zachytit Zlo v Derry od jeho prvopočátku až po finální zúčtování. Proto všechna ta interludia z dějin Derry, proto prolínání obou časových rovin a zevrubné líčení boje s všeprostupujícím zlem. Pro mě ale tahle Kingova snaha přišla vniveč, jelikož s rozmělněním syžetu ztratil román tah na branku. Jistě, v některých jednotlivých pasážích je "to" velmi působivé: homofobní vražda na úvod, požár černošské hospody, vykouření bunkru a odhalení počátku zla v Derry. Paradoxně jsou však pro mě nejsilnější okamžiky, kde se vlastně samo "to" neobjevuje. Kingova mistrná práce s atmosférou je až dusivá v obrazech, jenž vycházejí, nebo by se mohly stát v realitě. Kdykoliv pak přijde na scénu jakákoliv zhmotněná podoba "zla", napětí a hutná atmosféra se alespoň pro mne vytrácejí. I proto se mi "to" líbílo o poznání méně než třeba "Osvícení" či "Nezbytné věci". Ale možná je to taky tím, že už jsem trochu vyrostl a klaunů či lepráků, kterým odpadává maso od kosti, se už prostě nebojím. Byl to lítý boj, 1100 stránek by utahalo i vola, ale nakonec je to plichta. Lopatky se nekonají. //přečteno v původním jazyce//... celý text
Nezapomeň
1994,
Barbara Taylor Bradford
Barbara Taylor Bradford má mezi spisovatelkami píšící "společenské" romány pro ženy poměrně slušné jméno a její "Remember" (Nezapomeň) to potvrzuje. Je to v rámci žánru slušně napsaný román s dobře zvládnutou atmosférou a postupně gradovaným napětím. Jen je to příběh trochu nekonzistentní a rozpadá se do řady epizod, aby se nakonec s jistými berličkami propojil v celek, který však není úplně ústrojný. Dokážu si například představit, že úvod románu (příběh z Pekingu) by skvěle fungoval jako samostatná povídka - zde však slouží spíše jako expozice pro uvedení dvou hlavních postav. Dalším příběhem je pak vývoj vztahu dvou hlavních hrdinů a konečně posledním příběhem je pátrání po minulosti bývalého přítele. Ono se to nakonec všechno nějak propojí a dokonce i jedna vedlejší postava z expozice se mihne v závěru, aby to celé působilo kompaktněji, ale dojmu roztříštěnosti a lehce i žánrové nevyváženosti už se čtenář (tedy alespoň já) nezbaví. Škoda. Ten úvod byl opravdu strhující. //přečteno v původním jazyce//... celý text
Dlouhá cesta dolů
2005,
Nick Hornby
Dlouhá cesta dolů je tak trochu dlouhé pozastavení nad smyslem života a kvalitou jeho naplnění. Místy vtipné, místy mrazivé, ale vždy inteligentní vyprávění (bez stopy patosu) o čtyřech lidech, kteří se jednoho dne sešli na střeše věžáku s úmyslem skočit. Konfrontace jejich neutěšených osudů spolu s trochou náhody rozhodne o tom, že na konci románu přece jen naleznou ještě alespoň zbytky touhy žít. Možná proto, že našli někoho, komu nejsou lhostejní. (A taky sami sebe.) //přečteno v původním jazyce//... celý text
Karneval bude zítra
1981,
Ljuben Dilov
Spíše než svědectví o naší planetě je to pokřivená plocha zrcadlící naše lidské nedokonalosti. A spíše než sci-fi román tohle Dilovovo dílko spadá spíš pod psychologicko-satirický román s prvky sci-fi žánru. Fanoušek vědecko-fantastické literatury bude pravděpodobně zklamán, ale ten, kdo má rád portréty lidských postav na okraji společnosti, trochu černého humoru, satiry a filozofie (ostatně jako i v dalších Dilovových dílech), bude s Karnevalem spokojen.... celý text
Smrt ve vyšší společnosti
2016,
Peter James
Mé první setkání s Peterem Jamesem dopadlo skvěle. Román splnil přesně to, co jsem od něj očekával. Je to poměrně inteligentní a napínavá literatura pro chvíle oddechu. James buduje atmosféru sice po krůčcích, ale zato důsledně. Posledních sto stran knihu téměř není možné odložit, přestože některé věci čtenář odtuší. Střídání vypravěčů a nazírání na příběh z úhlu jednotlivých postav mi i přes počáteční nelibost nakonec přestalo vadit. Možná je to tím, že v závěru se autor drží těch dvou, tří, nejhlavnějších a tím vlastně zahušťuje atmosféru. Pobavilo mě chytré využití citátu Orsona Wellse v úvodu románu: " In Italy, for thirty years under the Borgias, they had warfare, terror, murder and bloodshed, but they produced Michelangelo, Leonardo da Vinci and the Renaissance. In Switzerland, they had brotherly love, they had five hundred years of democracy and peace – and what did that produce? The cuckoo clock.” //přečteno v původním jazyce//... celý text
Připravte operační sál
2002,
Zdena Frýbová
Okouzlení profesním románem, které jsem zažil u Neznámých důvodů, se tentokrát nekonalo. Škoda. Možná za to může předvídatelnost děje, možná méně detailní propracovanost postav a snad i snahy za každou cenu přiblížit prostředí kardiochirurgie (hlavně v první třetině románu). Také časté střídání vypravěčských postů, z nichž někteří vydrží sotva jednu podkapitolku, mi přišlo nadbytečné. Ale vcelku je to příjemná kniha s pár vzrušujícími okamžiky a pěkným mottem na závěr: "...určitě [je] lepší žít a taky [za to] platit, než v chráněném bezpečí a pohodlí živořit na úvěr..."... celý text
Rákosí
1983,
Ljuben Dilov
Smutný a neutěšený portrét jednoho milostného vzplanutí mezi bulharským spisovatelem Noevem a maďarskou malířkou Máriou, kteří se nedokáží dorozumět. Co všechno stojí stojí čtyřicetiletému spisovateli v cestě k naplnění svých citů: vlastní ješitnost, jazyková bariéra, neschopnost podívat se na svět očima druhého... I přes to všechno ale city vůči Marii, které alespoň na chvíli přehluší všechny tyto překážky, vyvolají reakci, kterou si v sobě Noev ponese ještě dlouho po tom, co opustí břehy maďarského jezera. A stejně tak i já si po přečtení odnáším hořko-sladké pocity téměř naplněné lásky.... celý text
Bremeno skafandra
1980,
Ljuben Dilov
Dilov je pro mne více než jen autor sci-fi románů. Každé z jeho děl nějakým způsobem reflektuje člověka či skupinu lidí v určité mezní či kritické situaci a zkoumá jejich psychiku. Nejinak je tomu i v tomto románu. Kdo očekává sci-fi plnou akčních situací, bojů a ultramoderní techniky, může tohle dílko klidně minout. Břímě skafandru popisuje očima mladého palubního doktora první kontakt s mimozemskou civilizací, přípravy na něj a jeho konsekvence. Poměrně napínavý děj je prostoupen spoustou filosoficko-etických úvah o zasahování jedné civilizace do vývoje té druhé a zamýšlí se nad "vesmírnou etikou" a právem na kontakt s kýmkoliv ve vesmíru. Na malý a nikterak známý román je to poměrně dost a já si jeho čtení užíval (i přes tu slovenštinu).... celý text
Z neznámých důvodů
2001,
Zdena Frýbová
Z neznámých důvodů jsem si tuhle knihu Zdeny Frýbové přečetl poprvé coby sotva patnáctiletý. Zapůsobila na mě tehdy mocně. Z neznámých důvodů mi některé pasáže zůstaly v paměti i po dvaceti letech. (Pár okamžiků křehkého štěstí Marka a Anky, trocha teorie z biochemie, spousta pozvolna budovaného napětí a špetka humoru.) Z neznámých důvodů jsem si tuhle knihu zamiloval a zapůsobila i při druhém čtení, kdy už jsem v to (namlsaný spoustou jiných literárních laskomin) ani nedoufal. Že by láska na první pohled? "Z neznámých důvodů tě stále mám rád... Z neznámých důvodů máš někoho rád a druhého nemůžeš vystát. Z neznámých důvodů je jádro buňky uspořádáno nepředstavitelně složitě a ne jednoduše." Z neznámých důvodů jsem pohlcen a zřejmě natrvalo.... celý text