101evca přečtené 340

Nadace 2009, Isaac Asimov

Mám s touhle knihou hned několik problémů. Předně celý námět založený na předvídání budoucnosti na základě psychologie, a to do té míry, že je celá společnost postavena do zcela konkrétní situace. Naprostý nesmysl. Ano, určité tendence se v historii opakují (např. renesance x klasicismus), ale tím to končí. Dnešní představa o příštích staletích je asi stejně přesná jako lidí z 15. století o dnešní době. Další autorův nedostatek vidím v až absurdní důkladnosti s jakou jsou z celé knihy vynechány ženy nebo děti. V knize vystupují až na jednu drobnou výjimku samí dospělí muži, kteří mají moc, touží po moci nebo po penězích. Je snad pro Asimova žena, nebo láska, nebo třeba rodina moc komplikované téma, aby bylo zahrnuto do jeho knihy? Asi ano. Autor tím vlastně říká, že vývoj světa určují jen muži, co stojí v čele. To je hodně omezený názor. Co mě na knize bavilo, jsou politické intriky, pletichaření a celkově postava Hardina. Po jeho odchodu ze scény už v knize prakticky nic není.... celý text

Bill dobyvatel 1935, Pelham Grenville Wodehouse

Wodehouse čtu, když je mi smutno, protože jeho svět bláznivých náhod, útěků a návratů, komorníků, všetečných tetiček, bohatých strýčků a mladých milenců, kteří se chtějí vzepřít osudu, mi vždycky zvedne náladu. A Bill dobyvatel je možná ještě lepší než většina Wodehousových knih.... celý text

Misery 2003, Stephen King

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Od knihy jsem nic neočekávala, ale musím říct, že to bylo opravdu dobře napsané. Legátové se povedlo vykreslit barvitý smutný příběh (na mě možná příliš sentimentální) na minimu prostoru a to až tak, že mi bylo líto, že už je konec.... celý text

Vévoda a já 2007, Julia Quinn

Nic výjimečného, ale čte se to celkem dobře. Co mě dohánělo k šílenství, byla naprosto hrozivá neschopnost překladatele dbát pravidel české gramatiky.

Na cestě 2005, Jack Kerouac

Úžasně dynamické dílo. Nemá směr, cíl, ani konec. Kniha se nedá číst nějak konvečně, prostě jenom nasávám tu atmosféru, tu živost všech postav, neuhasitelnou energii spontálního života, kde nejsou žádné plány do budoucího dne, jen cesta.... celý text

Muži pod ochranou 1991, Robert Merle

No nevím. Kniha musela být v sedmdesátých letech provokativní, dneska už hodně zestárla. Karikatura feminismu ztrácí na významu, protože jeho dnešní podoba je hodně odlišná. I když z toho ale vynecháme skryté významy knihy a levicové názory autora, kniha působí dost přehnaně. Změny společnosti způsobené vymíráním mužů by se zcela určitě neudály tak rychle a radikálně. Jistě, počáteční strach a smutek po ztrátě milovaných by možná u žen mohl vystřídat pocit jistého zadostiučinění a určité převahy. To ovšem nic nemění na tom, že by to byla tragédie pro všechny. Ženy by oplakávaly padlé a možná by se i o zbylé muže pomlátily mezi sebou. Merleovo představení žen jako necitlivých ledových bestií, které klidně muže nechají zemřít, protože vyhrály, je zcela zcestné - rozhodně v první generaci od epidemie. Za mě zklamání.... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Ta kniha mě zníčila. Myslela jsem, že ji přečtu za dva dny, ale musela jsem si ji dávkovat po malých kouskách, protože ta beznaděj a nekonečná cesta bez jediného střípku štěstí, mě pohlcovala. Je až neuvěřitelné, jak bolestný příběh se dá napsat jednoduchým jazykem z pohledu dvou bezejmených lidí, kteří se plahočí světem obaleným popelem. Skvěle napsané. "Chci být s tebou. - Nejde to. - Prosím. - Nemůžeš. Musíš dál nýst oheň. - Neumím to. - Ale umíš. - Je opravdickej? Ten oheň? - Je. - A kde je? Nevím, kde je. - Ale víš. Máš ho v sobě. Vždycky jsi měl. Já ho tam vidím."... celý text

Vikomt, který mě miloval 2005, Julia Quinn

Po čase jsem potřebovala nějakou prvoplánovou oddychovku s dobrým koncem, u které nebudu muset myslet. Účel splněn.

Hrozny hněvu 1941, John Steinbeck

Steinbeckovy postavy jsou skutečně živé, nedokonalé, naprosto lidské. Přesto se mi tato kniha nečetla úplně snadno. Narozdíl od ještě delšího Na východ od ráje jsem měla pocit, že je zbytečně natahovaná a děj se nikam neposouvá. Nejvíce mi ale na knize vadila černobílost. Chápu snahu autora upozornit na problémy jeho doby, ale lidi se nikdy nedělí na zlé bohaté a chudé dobráky. Steinbeck z celé situce vykřesal co největší množství emocí mohl - jeho popis jedoucích vozů, bezmoci všech těch lidí, kteří nemají nic kromě svého snu žít důstojně a pracovat za přiměřenou mzdu, bolesti otce, který ví, že nedokáže dát svým dětem nic, protože sám nic nemá, nespravedlnosti a hladu je srdceryvný a dobře napsaný, ale přesto mě to neoslovilo, tak jsem očekávala. "Todle je má země. Já k ní patřím." "Domky na červené zemi zůstaly prázdné, a proto byla i země prázdná." "příčinou je hlad jednotlivcovy duše, hlad po radosti a po troše bezpečnosti, hlad miliónkrát znásobený; příčinou jsou svaly a mozek, které bolestně touží růst, pracovat, tvořit - svaly a mozky miliónkrát znásobené. Krajní a jasná a konečná funkce člověka: svaly toužící po práci, mozky toužící tvořit nad potřebu jednotlivce - to je člověk."... celý text

Tracyho tygr 1980, William Saroyan

Kdo nebo co je Tracyho tygr? Otázka, kterou si nutně musí klást každý čtenář této magické novely. Pro mě byl tento černý panter symbolem všeho, co člověka činí jedinečným: Jeho vlastní vnímání světa, jeho sny, jeho láska i samota, neuchopitelná fantazie a prostě to "něco", co klidně může být tygrem s kůží pantera. "Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidí zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. Kde je zábavy, kde je hra, kde fantazie a čárymáry?"... celý text

Romance pro křídlovku 1966, František Hrubín

Nádherná něžná báseň plná vzpomínek, barvitých obratů a smutku po životě, který už není. Líbil se mi rytmus básně, její prolínání mezi časy, prostory, neobyčejná hra smrti a lásky, ve smyčce se vracející verše a vůně kopřiv a kopru znatelná na každé stránce. "Musím bdít nad tichem světnice, aby se nerozlilo po celém vesmíru." "Je všechno, co naráz zastavuje srdce, a přece to není smrt." "...a je to noc všech nocí, prvně v žítí nesu strašné břímě lásky a smrti současně..."... celý text

Utrpení mladého Werthera 1968, Johann Wolfgang Goethe

Čtení této knihy opravdu představovalo utrpení. Goethe sice umí s jazykem zacházet nádherně a téma bylo jistě ve své době troufalé a zajímavé, ale celkově vyzněla kniha nabubřele až kýčovitě. Kniha je plná velkých slov a rádoby hlubokých myšlenek, ale za mě je to ve skutečnosti příběh o sobeckém slabém budižkničemu, který se jen nesmyslně lituje. Za mě dost zklamání.... celý text

K majáku 2004, Virginia Woolf

Nejcitlivější kniha, jakou jsem kdy četla. Otáčet stránky této knihy je jako procházet se bosá po čerstvě posekané trávě. Virginia Woolfová předává čtenáři obrazy, myšlenky a zmatky lidského života. Nehledá žádné odpovědi, ani rozuzlení, jednoduše prožívá společně se svými postavami momenty bytí, které nejsou ničím a zároveň celým světem. Nádherné! "James, jak tam tak nehnutě stál u jejích kolenou, měl pocit, jakoby byla jabloní s růžovými květy, obtíženou listím a tančícími větévkami, do níž se ten mosazný zobec, ta neplodná šavle jeho otce, toho sobeckého muže, noří a trýzní ji a dožaduje se soucitu."... celý text

Etta a Otto a Russell a James 2015, Emma Hooper

Dějiny světla 2013, Jan Němec

Tato kniha je stejně snově záhadná, jako Drtikolova tvorba. Němec postavil svůj román někam na hranici mezi dnem a nocí, vědomím a nevědomím, světlem a stínem. Ani si nejsem jistá jestli to byl tak úplně životopis. Spíš mi to připomínalo večerní cestu zasněženým lesem, během které mě jen tak mimochodem provází významný český fotograf. "Příliš neposlouchejte, co o sobě lidé tvrdí. Dívejte se na ně, radši se na ně prostě dívejte." "Krása je nejvyšším symbolem pravdy. A umění má smysl jen tehdy, pokud pravdu symbolizuje."... celý text

Zvon 2021, Neal Shusterman

Smrtka je bez přehánění nejlepší trilogie, jakou jsem kdy četla. Přijde mi až neuvěřitelné, že po výborném prvním dílu přišly dva ještě lepší. I když Nimbus je za mě stále nejkvalitnější, je Zvon rozhodně důstojné zakončení série. Neal Shusterman dokázal vykreslit kromě napínavého děje, propracovaného světa i realisticky jednající postavy (což se nestává v tomhle žánru skoro nikdy). A i když samozřejmě nejde o nějakou filozofickou knihu, najdeme zde, ostatně jako i v předchozích dílech, poměrně dost myšlenek, mnoho otázek a více rovin, které se vzájemně proplétají. Super jsou třeba Nimbovi Iterace: "Já mám strach." - "To není špatná věc. Pro život je přirozené obávat se svého konce. Podle toho poznáme, že jsme doopravdy živí." (Iterace č. 9 000 349, vymazána). Prostě čistě a jasně: tuhle sérii můžu jenom doporučit.... celý text

Den pro Šakala 1975, Frederick Forsyth

Šakal je skvěle vystupňovaný thriller se zajímavým tématem. Sice mu chvilku trvá než najde tu správnou notu, ale s každou další stránkou je příběh napínavější a napínavější. Má sice nedostatky v ději (protože snad ty jediné dvě chyby, které Šakal provedl, se mi zdály, vzhledem k jeho jinak bezchybném plánu, poněkud směšné), ale i tak je to bezesporu dílo, které může být považováno za klasiku svého žánru.... celý text

Svět podle Garpa 2003, John Irving

Svět podle Garpa je skutečně svět. Tragický, absurdní, hodně hořký, komický a možná až přehnaně afektovaný. Přesto, že je tato kniha o životě, není v ní nic přirozeného. V podstatě všechny postavy žijí a umírají za prazvlášních okolností; rodina Garpových je přímo ověnčena hromadou nešťastných náhod a zmatků, kterým jsem se někdy opravdu zasmála, ale většinou v sobě spíše nesly pachuť nechutnosti, smrti a utrpení. Kniha je dlouhá a nejen počtem stránek. Zabývá se totiž mnoha tématy, které se mezi sebou prolínají, překrývají se a samovolně přeskakují mezi sebou. Co mi vadilo, byly poněkud jednostrané a ploché postoje autora k těmto tématům. Možná proto se pro mě vztah ke knize neustále měnil. Prvních sto padesát stránek, kde vystupuje hlavně Jenny, je prostě dokonalých. Jenny Fieldsová je zcela originální a dobře propracovaná postava s vlastním přístupem k životu, do které jsem se naprosto zamilovala. Garpova dobrodružství spojená hlavně se sexuální tématikou a hledáním vlastní individuality dominující druhé a částečně i třetí třetině knihy, mě nebavila vůbec. Tato část knihy mi připadala naprosto zbytečná, nebo alespoň přehnaně dlouhá. V poslední třetině na mě dýchala jenom smrt. Absurdní, konečná a zničující smrt. Irving byl ke svým postavám zcela nemilosrdný; na některé seslal tolik pohrom, že mě skutečně napadlo, že je musel nenávidět. Kniha má plné právo být nazývaná klasikou. Není sice dokonalá, ale pro svou mnohovrstevnatost má mnohé, co nabídnout snad skoro každému. Zasmějete se, možná si i popláčete (já dělala obojí) a minimálně s Jenny se nudit nebudete. "babička Jenny Fieldsová o nás všech kdysi uvažovala jako o Povrchových, Vnitřních orgánech , Absentujících a Ztracených. Ale ve světě podle Garpa jsme všichni smrtelné případy." "Já se chci dovědět něco o mužské chlípnosti," řekla Jenny. "O tvé chlípnosti. O tom přece musí vědět." (Jenny se hodlá vyptávat prostitutek)... celý text

Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky 2009, Edgar Allan Poe