Věž z popela
Povídka od:
George R. R. Martin
Z knihy:
Zpěvy hvězd a stínů, Snové písně 1.
Kdysi do Port Jamisonu přišel se ženou. Byl šťastný a zamilovaný. Ale jeho žena utekla s milencem a on se proto radši odebral mimo město. Do tajemné prastaré věže, o jejímž původu stále přemýšlí. Žije jednoduchým životem, loví snovouky a snaží se zapomenout. Pak se však jeho bývalá žena a její milenec objeví na prahu jeho věže.
This Tower of Ashes
Rok vydání originálu: 1977
Komentáře (6)
Přidat komentář
Další kraťoučká povídka, která má jediný úkol – filosofovat. Nikdy jsem netušil jak má tohle Martin rád. V gigantech jako Píseň ledu a ohně se nějaké filosofování ztratí, ale v těchto povídkách je to přeci jenom maličko okaté. Každopádně opět – povídka je velice příjemně napsaná a pěkně se čte. Jsem obecně až překvapen, jak dobře se jeho povídky čtou, jelikož to nebývá zvykem.
Téma povídky není vůbec jednoduché. No představte si, že milujete ženu, která vás opustí s arogantním blbem. Stále ji milujete, no není to krása? A není to dosti strašné? Ona vlastně ta věž z popela není vůbec špatná metafora. Můžete ji držet jak dlouho chcete, ale nakonec se zhroutí. Teď jde o to jak ten pád ustojíte. Bowen to dokázal dost dobře, kéž by to dokázal každý.
Tak tohle bylo brutální. Přijít o lásku je na prd. Přijít tím o úplně všechno, když si najde někoho jiného na místě, kam jste původně spolu jeli společně objevovat. Jo, to je pruda. Vypařit se je tedy dobré řešení. Zapomenout a být chvíli sám. Dokud se vám na prahu oba neobjeví. Jestli jste v pořádku, prý. Že by jste se měli vrátit, prý. Co ale se situací, kdy nový amant je totální blbec? Protože tady nastupuje ta druhá vrstva příběhu. Příroda a to v ní a do čeho máme ještě právo zasahovat. Za konec jsem byla ráda. Každý(á) svého štěstí strůjcem...
Krystalický romantismus se vším, co k tomu patří - Je v tom zamilovanost. Trýzněná duše. Morální dilemata. Fascinace orientálními světy. Úcta a láska k přírodě. Konflikt mezi neobyčejným hrdinou a veskrze bezpáteřním zástupcem arogantního davu. Touha po smyslu. Hledání smyslu svého utrpení a života. To vše a mnohem víc... ve dvaceti stránkách!!! Nemůžu se dočkat na opětovné čtení. 9/10
Docela dobre ze zacatku, ale potom si Martin zasel na pivo a vysledek je "takovy asijsky vyrobek".
Poměrně slušný úvod další sbírky. Povídka postupně nabírá zajímavý nádech i tempo, avšak v tom nejlepším je utnuta. Právě krátkost je možná největším mínusem jinak velmi povedeného dílka
Průměrná povídka o muži, kterému pláchla žena s jiným a který zvolil samotářské vyhnanství u Tajemné věže a snaží se zapomenout i při lovu zvláštních snovouků - 55 %