Oceloví andělé
Povídka od:
George R. R. Martin
Z knihy:
Zpěvy hvězd a stínů, Snové písně 1.
Popis není zatím k dispozici.
And Seven Times Never Kill Man
Rok vydání originálu: 1975
Komentáře (4)
Přidat komentář
Nevím, možná jsem to četl ve zvláštním rozpoložení či co, ale nemohu tak docela souhlasit se zdejší kritikou.
Samozřejmě obsah povídky není nijak moc originální, to je fakt. Ale obávám se, že je to spíše dnešním pohledem na věc. My jsme příběhy zahlceni, hrozivě zahlceni a už to tak nějak splývá a upřímně, kdo se má vyznat v tom co tu bylo dřív? Mno, já se v tom určitě nevyznám.
Povídka myslím celkem pěkně ukazuje zbytečnost fyzického odporu v některých okamžicích. Ne vše vždy musí skončit dobře. Někdy je to prostě naprd a toho Goliáše neporazíš.
Fanatismus je fascinující věc, já to říkám vždycky. A jak nám bylo ukázáno dokáže Goliáš zabít sebe sama, fanatismus je schopen své fanatiky pozřít zaživa. Je to originální myšlenka? Ne, jistě, že ne. Ta byla originální někdy na začátku lidské civilizace samozřejmě, ale když je pěkně ztvárněna, jsem ochoten tu myšlenku s radostí znovu uvítat.
A neřekl bych, mimochodem, že hlavní hrdina povídky nemá charakter. To vůči němu není fér. Je to prostě dobrý člověk, snad bychom mohli říct slabý člověk, ale nebyla by to podle mne pravda, a dobrý je určitě. Inu, tak tedy dobrý člověk, který se nalézá v sakra na hovno situaci, ze které není snadné se dostat. Zvlášť když se všechno otočí proti němu.
Zakončím jedním citátem. Kdo pozná, ten mi udělá hroznou radost. „Nejsme žádný kult. Jsme jen šílená banda fanatiků, fanatiků, kteří nosí meče!“
Hlavní hrdina byl.. asi ten nejnudnější charakter, na jaký jsem kdy u Martina narazil.. zápletka nebyla kdo ví jak originální a ani záporáci nefungovali. :/ Asi zatím nejslabší povídka od Martina, 2/5
Bohužel ani závěrečná povídka nepozvedla kvalitu sbírky - fanatismus versus neposkvrněná civlizace a hlavní postava stojící mimo frakce se v tom topí - 45 %