O Žákovici
Povídka od:
Eva Kilianová
Z knihy:
Král moravských vodníků, Čertova tanečnice
Nejvyšší kopec na Vysočině se jmenuje Žákova hora. Na té hoře roste dneska prales, ale povídá se, že tu kdysi stávalo město.
To město se prý jednou propadlo do země.
Na Žákovici se odedávna děly všelijaké divné věci. Tak třeba tam jeden dřevař kácel strom, aby si odpočal a osvěžil se šel se napít ke studánce, ale místo, kde studánka obvykle bývala tak našel káď zelí. Moc se nad tím nezamýšlel a vzal si zelí, prý na žízeň taky dobré. Jen přijde domů, tak místo zelí co mě v kapse, tak dukáty. Jeho žena byla lakotivá a prohlížela si dukáty a hubovala dřevaři, že jich nevzal víc.
Běžela tedy sama k Stříbrné studni, kde byla studánka, a vedle kádě ze zelím byl i sklep v něm další hromady dukátů. Jenomže v tom se sklep nad ní začal lámat a děcko, které měla u sebe, tak nechala ležet na zemi a sama sotva unikla konci kouzla.
Každý den, každé ráno chodila ke studánce a naříkala. Dověděla se, že se ten sklep otevírá jednou za rok na Veliký pátek, když se čtou pašije.
A taky že jo. Běžela dovnitř a děcko tam sedělo na stole, v každé ruce mělo jablíčko a smálo se na matku. Ta už na dukáty ani nepohlédla, chytla děcko a utíkala s ním rovnou domů.
Je to nepochybně škoda, že se už dneska životní úroveň občanů nezvedá jako kdysi. Tahle pověst je toho jasným důkazem, že dříve to šlo, nyní už se takové příhody neodehrávají.