Typická rodina – milují se, ale ještě víc se touží pozabíjet...
novinky
PR článek, 11.11.2023
Liane Moriarty: JABLKA ZE STROMU NEPADAJÍ
Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I pokud by byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi.
Každý ve městě je zná a jejich rodičům, Stanovi a Joy, přátelé závidí, že i po padesáti letech manželství to mezi nimi jiskří. Jenže je tomu skutečně tak? Když teď prodali proslulou tenisovou akademii, kterou celá léta společně budovali, jako by najednou – samozřejmě kromě naděje na vnoučata – nezůstalo nic, co by ty dva spojovalo.
A pak jedné noci zazvoní u jejich dveří cizinka, která se představí jako Savannah a potřebuje pomoc, protože ji napadl její přítel. Delaneyovi neváhají a zraněné dívky se ujmou. Nedlouho nato ovšem Joy zmizí a po Savannah také jako by se slehla zem. Dvě z Delaynových dětí si myslí, že otec s tím nemá vůbec nic společného – a ty zbylé dvě si myslí přesný opak! A čím více otázek si sourozenci Delaneyovi kladou, tím více jemných prasklin se na obrázku dokonalého manželství jejich rodičů objevuje...
Ukázka z knihy:
Kolo leželo na kraji silnice pod šedým dubem a řídítka z něj trčela ve zvláštním úhlu, jako by ho tam někdo ve vzteku odmrštil.
Bylo časné sobotní ráno, pátý den veder. Ve státě vzdorovalo hasičům více než čtyřicet lesních požárů. Šest měst v oblasti vyzývalo k „okamžité evakuaci“, ale tady, na předměstí Sydney, hrozilo nebezpečí pouze astmatikům, a těm bylo doporučeno nevycházet z domu. Město halil kouřový opar, který měl zlověstnou žlutošedou barvu a byl hustý jako londýnský smog.
V prázdných ulicích vládlo ticho až na hlučné cvrkání všudypřítomných cikád. Lidé dospávali po neklidných nocích plných divokých snů, jen ranní ptáčata zívala a přejížděla palcem po displeji telefonu.
Odhozené kolo bylo zbrusu nové, prodávané coby „dámský retro bicykl“: mátově zelená, sedm rychlostí, sedlo z vyčiněné kůže a bílý proutěný koš. Ten typ kola, u jakého si má člověk představovat, že na něm v chladném, čerstvém vzduchu projíždí evropskou horskou vesničkou a na hlavě má místo bezpečnostní přilby měkký baret, v podpaždí zastrčenou bagetu.
Pod stromem se na suché trávě povalovala čtyři zelená jablka, jako by se vykutálela z koše kola.
Na stříbrné dráty kol posedalo porůznu hejno černých masařek.
Seděly tak nehybně, že se zdály mrtvé.
Z křižovatky se ke kolu rychlostí nepatřičnou na tuhle vilovou čtvrť blížil osmiválec Holden Commodore, z něhož duněl rytmus osmdesátkového rokenrolu.
Rozsvítila se brzdová světla a zaskřípěly pneumatiky. Auto couvalo, dokud nestálo vedle kola. Hudba ustala. Vystoupil řidič, kouřící cigaretu. Byl hubený, bosý a s holou hrudí, neměl na sobě nic jiného než modré fotbalové trenýrky. Na straně řidiče nechal otevřené dveře a s elegancí cvičené baletky našlapoval po špičkách po asfaltu, který už byl tou dobou rozpálený, a z něj na trávu. Dřepl si ke kolu a prohlížel si ho. Pohladil propíchnutou přední pneumatiku, jako by to byl úd raněného zvířete. Mouchy zabzučely, rázem probuzené a na pozoru.
Muž se rozhlédl po prázdné ulici, s přimhouřenýma očima potáhl z cigarety a pokrčil rameny, načež jednou rukou uchopil kolo a vstal. Došel ke svému autu a bicykl uložil jako nákup do kufru, pákovým klíčem mu zručně uvolnil přední kolo, aby se dovnitř vešel.
Nasedl zpátky do auta, zabouchl dveře a vyjel. Poklepával na volant do rytmu písničky „Highway to Hell“ od AC/DC, sám se sebou spokojený. Včera byl podle všeho svatý Valentýn a on sice na tyhle kapitalistický hovadiny nevěřil, ale dá tohle kolo své manželce, potutelně na ni mrkne a řekne: Dodatečně všechno nejlepší k Valentýnu, kotě, čímž jí vynahradí to minule, a třeba se na něj večer usměje štěstí.
Štěstí mu nepřálo. Měl pořádnou smůlu. Dvacet minut nato byl po smrti, na místě mrtvý po čelní srážce. Řidič kamionu, který sjížděl z dálnice, neviděl stopku zakrytou přerostlou ambroní. Místní si na tuhle dopravní značku stěžovali několik měsíců. Prý bylo jen otázkou času, kdy tam dojde k nějaké dopravní nehodě, a teď k ní došlo.
Jablka v tom horku rychle hnila.
Liane Moriarty (*1966) je australská spisovatelka, žijící v Sydney. Živila se jako marketingová manažerka, poté zkoušela sama podnikat a coby copywriterka na volné noze psala všechno možné, od televizních reklam po texty na nejrůznější webové stránky. Ač se beletrii ve volném času věnovala už od mládí, první kniha jí vyšla až v roce 2005.
Je autorkou několika románů a série knih pro děti, jimž se paradoxně většího úspěchu dostalo ve světě než doma v Austrálii – dodnes se jich prodalo přes 20 milionů výtisků ve více než 40 jazycích po celém světě. Zatím nejúspěšnějším titulem Liane Moriarty je Manželovo tajemství z roku 2013 (č. 2014). Kniha se hned druhý týden po vydání vyhoupla na 1. místo prestižního žebříčku bestsellerů The New York Times a následně byla zařazena mezi nejlepší tituly Amazonu roku 2013. Vedle něj vydal Ikar ještě romány Na co Alice zapomněla (2015), Sedmilhářky (2015), Zamilovaná hypnotizérka (2016), Tři přání (2016), Poslední výročí (2017), Šílené výčitky (č. 2017) a Úplně cizí lidé (2019).
Více se autorce můžete dozvědět na https://lianemoriarty.com.au/
Liane Moriarty: Jablka ze stromu nepadají, přeložila Šárka Kadlecová, vydává Ikar, 488 stran, doporučená cena 499 Kč - Koupit knihu můžete zde
Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I pokud by byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Každý ve městě je zná a jejich rodičům, Stanovi a Joy, přá... více