Yarwen
komentáře u částí děl
Tahle hra je něco jako vytržená stránka z uprostřed deníku - přicházejí hlavní protagonisté se svou historií, krátce se střetnou a zase rozcházejí. Něco končí, něco začíná, každopádně leguán samotný tu hraje marginální roli a spíše symbolizuje útěk ke svobodě, k novému životu. Nic zvláštního, aspoň se to dobře čte.
V zásadě průměrný příběh, ve kterém čtenář už záhy sezná, o co tady jde a jaké jsou důvody Brickova pití. Hlavní chvíle nastává v závěru rozhovoru Bricka s otcem, kdy se obnaží detaily zápletky, závěr doznívá jako písnička se zeslabujícím se zvukem - všechno potřebné se odehrálo a bylo vyřčeno, zbývá jen popasovat se s budoucností, která je zřejmá a neveselá.
Blanche sjíždí po spirále směrem dolů a upřímně - může si za to sama. Promiskuita, lži a polopravdy, alkohol - přesto se celým srdcem upíná k nějaké kotvě, jež ji stále uniká. V jednu chvíli dovedl autor hru do skutečně napínavého stavu, nedokázal jsem knihu odložit, a byť je finále průměrné, celou hru vnímám jako velmi povedenou (67%). Jediný, kdo zneužil situace a unikl trestu, je Stanley, ale život holt bývá nespravedlivý...
Domino je vzácný stříbrný lišák, jehož kožešina je ceněna podstatně více než od obyčejné lišky - a proto musí být chytřejší a silnější, aby ji na sobě ubránil.
Thompson popisuje život Domina od jeho začátku až po zralý věk, se všemi útoky na něj vedenými, ať už psy nebo rovnou lovci. Vrchol povídky je lovecký hon, kdy Domino vezme na sebe pronásledující psy, aby zachránil svou březí družku, a půl dne utíká pronásledovatelům, kteří dvakrát obmění smečku za čerstvou.
Velmi krásná povídka, které směruje čtenáře k lásce k přírodě. (87%)
Asi zlatý hřeb celé knížky. Jak se surově chovali lidé ke kojotici, tak jim to ona svým vlastním způsobem vrací. Projekt krůtí farmy mě upřímně rozesmál. Moc jsem Titě držel palce. (88%)
Povídka je spíše popisná, nečekejte žádný příběh - přesto je zajímavé si pár řádků o toto tvorečkovi přečíst. Autor se rozplývá hlavně nad jeho nenápadností a také nad usilovností, s jakou přetváří okolí svého příbytku k obrazu svému. (46%)
Čink je možná ještě trochu nezkušený, ale dozajista oddaný pes jako Hačikó. Krásná povídka, téměř dojemná, tasím rovných 80%.
Krásná ukázka toho, jak se nevyplácí rozmazlovat mláďata všeho druhu, stejně jako naše děti. Honzík očividně potřebuje přísnější ruku (tlapu?), ale jeden nakonec nikdy neví, co mu budoucnost přinese... (68%)
Povídka vskutku krátká, nebezpečí na cestě nekonečné. Chvilku jsem si říkal, zda to nebude jako "deset malých černoušků", kde bude hynout jedno kachně za druhým. Ale náhody hrají v životě zvířat i lidí velkou roli a i zde silně ovlivní konečné vyústění tohoto putování.
Napsat povídku o tak malém a pohyblivém tvorečkovi, to smekám klobou dolů. Ono není jednoduché takového malého prďolu uhlídat a dlouhodobě pozorovat, aby se z toho dala napsat povídka. Čtivá povídka se zajímavým zakončením. (78%)
Čistě lovecký příběh, ve kterém je beran Rek pronásledován pro své nádherné rohy lovcem, který chce jeho chloubu získat jako trofej. Ze školy si pamatuji, že ovce je v rámci domácích zvířat považována za vůbec nejhloupější, nicméně ve volné přírodě to bude podobně jako v jiných případech na vyšším levelu a Rek uniká svému sokovi velmi zdařile. (52%)
Povídka s hororovým nádechem, nicméně krapet nedotažená - očekával bych hlubší vtažení do tajemna i více klíčů k pochopení pozadí příběhu.
Válečná vize budoucnosti, kterou si asi nejlépe vychutná polský čtenář. Spíše pacifistické poselství, s cílem ukázat absurditu příčin nenávistí, kvůli kterým se lidé zabíjejí, nebo označují nálepkami. (44%)
Tvrdá obžaloba křesťanství, které nese zodpovědnost jak za čarodějnické excesy, při nichž byli mučeni a zabíjeni nevinní lidé, tak za rasismus vůči původním i dovezeným obyvatelům na nynějším území USA. Nakonec to není ani o tom, jaké náboženství kdo vyznává, jako spíše o (ne)lidskosti lidí. Příběh sám o sobě je zdlouhavý a nezáživný, krapet zpestřen soubojem na závěr a pocukrován lehkou pikantností. (47%)
Nejprve mi přišla tato povídka lenivá jako kocour vyhřívající se na sluníčku, ale v okamžiku, kdy se Chester dá do akce (akorát se čtenář nedozví, proč do toho vlastně šel, to je jediná výtka k tomuto vydařenému textu), stane se příběh napínavým a zábavným. Alenku mám stále na mém dlouhém seznamu, co si chci ještě přečíst, Sapkowski mi tímto můj "závazek" připomenul. (71%)
Nevím, kdo psal popisek k této povídce, ale buď je nová nebo originální. A baba Jaga v ní rozhodně nefiguruje. Ilja Muromec, se čtyřmi křížky na zádech, zde bojuje proti Slavíkovi a Marině. Autorovi se podařilo napsat napínavý text, a přitom s reálným chováním zúčastněných postav. Těžko jsem se od písmenek dokázal odtrhnout. Kdyby Červeňák takto napsal další povídky o Iljovi a vydal je coby čtvrtý díl k základní trilogii, četl bych tuhle knížku asi jen o svátcích, aby mi na dlouho vydržela... (89%)
Velmi povedená hororová povídka, ve které hrají (ano, skutečně dělají muziku) hlavní roli postavy, do kterých by to jeden neřekl. Možná bych ještě více rozvedl zápletku s vyšetřováním a vlastními pochybnostmi Najmana, ale i tak je to prostě výborné, poskytuje napětí i postupnou gradaci ke konečné apokalypse. Tasím rovných 80%.
Povídka, ve které se střetává láska s nenávistí a oceňující zájem s ponížením. Sapkowski dokázal najít ideální hranici mezi postupně nabíraným tajemstvím a napětím a tím, aby se čtenář nezačal nudit z důvodu, že mu uniká pointa - ta si v samotném závěru krásně sedla a byť není vše vysvětleno do posledního puntíku, přesto mám z této povídky velmi příjemný pocit. (62%)
Zastávám názor, že pokud chce autor tvořit nějaký příběh v rámci již existující legendy, má jej do ní vhodným způsobem zakomponovat a ne legendu nějak ohýbat či měnit - to už je lepší stvořit příběh zcela unikátní. Sapkowski se vydal bohužel opačným směrem, samotná povídka navíc vypadá jako jedna z jeho prvních, krapet neohrabaná, s opakujícími se výrazy, spíše naivní, svou kvalitou zaostává za známějšími prózami Sapkowského. (32%)