Koka
komentáře u částí děl
Opět případ nepovedené anotace, která nejenže prozrazuje, co nemá, ale hlavně příšerně zplošťuje ten příběh a mění ho na jakousi reální a banální událost. Nevěřte tomu!
Vnímala jsem to jinak - zejména jako tvrdé až sarkastické autorovo účtování z evropanstvím, jehož - Latinoameričanovi nepochopitelné - projevy jdou proti zdravému rozumu a vytvářejí takový druh "magična", jaký ani kolumbijský magický realizmus z domácích zdrojů nenačerpá. V této povídce M. snad nejkrutěji popsal ten suchý a zbyrokratizovaný evropský racionalizmus odporující pudům, citům, touhám, snům ...
Autor zdejší anotace prozradil všechno, co až do posledních řádků povídky bylo (a i zde mělo zůstat) utajeno. Proto snad nevadí, když v tomto komentáři uvedu svůj nejsilnější dojem z této povídky, a sice ten, že mi bylo, jako když jsem četla Sakiho Sredni Vaštar.
Dramatická ukázka mezilidských vztahů a výmluvná ilustrace ekonomických poměrů za dob nevolnictví. Příběh, jaký jen stěží můžeme dnes pochopit.
Krátká a krutá miniatura o lidech z naprostého dna lidské spodiny na sklonku let carského Ruska.
Kriminální a milostné drama, jakému není páru. Samozřejmě - od 19. století, kdy toto dílo vzniklo, byl jeho motiv použitý v nesčetných "detektivkách", jejichž čtenáři pravděpodobně ani netuší, že "nějaká" stará ruská novela byly archetypem těch mnoha příběhů lásky a zrady, které šly přes mrtvoly.
Četla jsem to mnohokrát, viděla jsem několik operních inscenací tohoto příběhu, a nikdy mě nepřestane fascinovat autorovo lapidární podání té nudy, milostné vášně, bezcitnosti a mstivosti.
Teorie o tom, že i jen jediné mávnutí motýlích křídel může mít v konečném důsledku nedozírné následky daleko od louky, kde motýl přebývá, rozhodně není tak stará, jako tato "bezcitná" a geniální Tolstého povídka, založená na stejném principu. Příběh o tom, jak malý, bezvýznamný podnět spustí sérii tragických událostí a ty už nejde zastavit.
Portrét carského Ruska v době vzniku díla, viděný přes lupu. Všichni se tam podvádějí, perou, okrádají, vraždí. Kupecká fikanost a mužická tupost, primitivní zaostalost venkovanů, pokrytectví duchovních a carská byrokratická netečnost - to všechno se v drtivé podobě vešlo do tohoto krátkého a strhujícího příběhu. Byla jsem zhnusena a fascinována současně. Jak to tak dovedl napsat?!
Po přečtení jsem si uvědomila, že tento motiv vražd a stejná typologie pachatele byly v literatuře použité opakovaně, možná že právě tato povídka byla první a iniciační.
Překlad do "lidové" mluvy je poněkud kostrbatý - bylo divné, že všichni mluví totálně nespisovně, ale přitom hrozně slušně, nejtvrdší zakletí je "hrome!"
V textu je krásný, poetický popis kopnutí do zadku: "Votevřela jsem dveře dokořán, vopřela jsem se jí nohou vo nejjižnější část páteře a vyrazila jsem ji."
Překombinované, jak byla spáchána ta vražda, jsem vlastně vůbec nepochopila. A přítomnost těch indických kněží? to byl úplný blábol!
Tak vykonstruované a překombinované, až to bylo zajímavé. Žádná profesní diskrétnost zřejmě neexistovala, protože kohokoliv se ten detektiv na něco zeptal, tak každý mu vyslepičil všechno. A taky pamatovali si všichni všechno do detailů, a to i 10 let od zkoumané události. Konec mě velice převelice zklamal a též jej považuji za profesní selhání toho detektiva.
