666Jitka
komentáře u částí děl
Vůbec si nedovedu a nechci představit, že bych se ocitla v takové situaci - ta bezvýchodnost, bezmoc něco udělat a jenom čekat. Úžasný nápad skvěle zpracovaný mistrem napětí.
Jedna z mých nejoblíbenějších povídek o E.A.Poea o závislosti na alkoholu, se kterou postupně a neodvratně přichází změna osobnosti jedince, až se člověk stane úplně někým jiným, často i nebezpečným psychopatem. Autor zde opět předvedl jeho hluboký smysl pro detailní popis vnitřních pocitů vypravěče a různých situací, ve kterých se hlavní "hrdina" ocitá. Tleskám ...
Skvělá, napínavá a strach nahánějící povídka ze Staré Prahy, která byla často dějištěm Meyrinkových příběhů - tentokrát, dalo by se říci, o hrůzných biomechanických hodinách. Příběh je poutavý, strašidelný a postupně graduje k nečekanému rozuzlení.
Plíživý strach z neznáma, až děsivá autorova představivost, kterou dokáže velice detailně přenášet na papír, člověka naplňuje strachem, očekáváním a otázkou "co, když na tom něco je ?" Chtěla bych se mu podívat do hlavy - je neuvěřitelné, jaký svět se všemi podrobnostmi H.P.L. stvořil - a nebo jen popisuje, co opravdu zažil ...?
Výborná povídka Ladislava Klímy Čas a Smrt - jeho představa o těchto dvou "sourozencích" je úchvatná a mrazivá. Nyní jsem poslouchala ve velmi povedeném zpracování na Rozhlasu Dvojce v rámci poslechového festivalu Strašidelné léto, který mohu vřele doporučit.
Autorka si dává načas a pomalu, ale jistě nás vtahuje do děje svého děsivého příběhu, který je strašidelný právě tím, že by se mohl klidně stát. Mezi klasická díla se horor Ptáci zcela určitě dostal díky výtečnému filmovému zpracování mistra strachu a napětí Alfreda Hitchcocka.
Tentokrát jsem poslouchala na Rozhlas Dvojka ve vynikajícím podání Miroslava Středy a Viléma Lampartera - velmi sugestivně pojaté, srdce mi místy bilo na poplach ...
úchvatné, děsivé, mrazivé, dokonale napsané ... I přes to, že od určité chvíle čtenář přinejmenším tuší, jak se věci mají, přesto dokáže H.P.L. udržet jeho pozornost a napětí až do samotného konce.
Jak je autorovi vlastní, opět si bere bez obalu na mušku byrokracii v Rusku, nesmyslnost nařízení a fakt, že vedoucí místa zastávají neschopní, podlézaví, ale přizpůsobiví jedinci. Smutný fakt je, že se od těch dob nic moc nezměnilo a byrokratická saň vládne mocnou silou dodnes. Skvělá satira a kritika systému.