Znedla komentáře u knih
Hlavní hrdinka knihy se na dovolené v Itálii rozchází se svým chlapcem poté, co její bratr najde ve sprchách řetízek, který, jak se později zjistí patří babičce ze sousedního karavanu, ale Simona si ho nechá a jeho nález nepřizná.
Po návratu domů se vše snaží napravit, ale marně. Proto si na diskotéce začne se starším chlapcem Petrem, který jí však nemiluje a při první příležitosti jí vymění za jinou dívku. Začíná maturitní školní rok a Simona se dostává do svízelné situace,
kterou nakonec musí vyřešit sama....
Kniha byla čtivá, ale hlavní hrdinka se mi na svůj věk zdála dost nevyzrálá a lehkomyslná. Musím přiznat že tak od poloviny knihy mi začala být i nesympatická.... Ale ráda jsem si Stanislava Rudolfa po letech přečetla - v době mého dospívání to byl velmi oblíbený autor pro dívky a jeho Pusinky snad tenkrát četla každá náctiletá :-)
Knihu jsem dostala od kamarádky jako dárek k svátku - takže Výzva 2017 - darovaná kniha. Moc jsem se na čtení těšila. Už obálka a krátké shrnutí na zadní straně mi vyloudilo úsměv na tváři. Do poloviny jsem se opravdu bavila, pak už jsem se nějak prokousávala.
Jak už bylo psáno níže, taková oddychovka. Ještě si budu muset přečíst Deníček moderního fotra aby Bůh ušetřil jedno koťátko... :-)
Příběh skoro patnáctileté dívky Olinky, která řeší obvyklé problémy dospívajících dívek ve své době. První láska, první zklamání nejen v lásce, první velký rozkol s rodiči, kterým už to moc nefunguje....
Kniha je opravdu čtivá, příběh smysluplný - jen nevím zda by se v něm některá dnešní dívka ztotožnila.
Příběh chlapce, Stáni, který se z Prahy přestěhuje na venkov. Jeho počáteční vzdor ke všemu novému a hlavně k laskavému třídnímu učiteli, touha po tom aby ho ve třídě uznávali a to za každou cenu se nakonec změní v přátelství a Stáňovo splynutí se školou i spolužáky. Poutavé čtení pro chlapce i děvčata - bohužel asi už ne do dnešní doby. Nějak si nedokážu představit Romegu v dnešní šesté třídě...
Kniha se mi líbila, škoda propagandistických vsuvek - ale ty patří k době, ve které byla kniha napsána.
Saša Arseňjevič - nový mladý učitel s tak trochu jiným přístupem k žákům a s tak trochu jiným přístupem k výuce co cítí náklonnost k jedné žačce - a to se, jak jinak, starším vyučujícím moc nepozdává a je to ještě o to těžší, že jeho otec je ředitelem školy, ve které Saňa vyučuje...
Kniha pro dospívající mládež v době kdy jsem byla dospívající mládeží. Teď jen taková oddychovka na dovolenou - neurazila, ale ani nenadchla.
Filip Vršek nás svým svérázným vyprávěním pozve k sobě domů, představí nám svou rodinu, lásky, strasti a radosti dospívajícího (dospělého?) mladíka...
V knihobudce mne kniha zaujala svým názvem. Bohužel nebyla mým šálkem kávy.
(SPOILER) Silvie, poté co spadla z balkónu, leží v kómatu na JIP. U jejího lůžka se míhají její blízcí i personál nemocnice. Z jejich návštěv postupně zjišťujeme, že ač byla Silvie vždy považována za pěknou mrchu, přece jen vše nebylo tak, jak se zdálo být.....
Abych řekla pravdu kniha mě moc neoslovila. Víc jak dva měsíce mi ležela rozečtená na poličce, takže čas dozrál až na dovolené. Sice jsem Silvii moc nefandila, ale té její rodince ano a tak jsem trochu doufala, že dojde na jakési vyříkání a srovnání účtů...
Útlá knížečka skrývající příběh jednoho dne a vlastně celého života nadějné herečky, spisovatelky, intelektuálky, bohémky Adély Oplenové...
Abych řekla pravdu, kniha mne docela překvapila, ač mi Adéla moc do oka nepadla, myslím, že takový konec se pro ní nehodil, ale v tom už tak bývá surovost života
Kniha nás provede několika generacemi rodu řídícího učitele Josefa Marka z Bednáreček. A že to byla velká rodina dokládá hned začátek knihy, kdy si jako vdovec s devíti dětmi namluví patnáctiletou Terezii Annu se kterou zplodí dalších devět dětí.
Velmi hezky zpracovaná kniha, která nás přenesla přes obě světové války až (předpokládám) do začátku 80-tých let.
...O všechno může člověk přijít - o sny, ideály, víru v sebe sama, přátele, příbuzné, majetek, iluze - jen láska nikdy neumírá. Když je nejhůř, vrací se k nám...
...Vracel se zpátky v přetopeném motoráku, pozoroval stráně zasypané sněhem, jel po trase, kterou kdysi tak dobře znal, vracel se z posledních prázdnin svého dětství na cizí prochladlou chalupu, kde na něj nikdo nečekal a netěšil se na něj, vracel se, protože někam se přece vrátit musel....
Kniha vedená jako rozhovory s "celebritami" devadesátých let s psychologickým zhodnocením. Mladší generaci už fakt nic neřekne, ale já se docela pobavila třeba Láďou Křížkem nebo Vildou Čokem :-)
Typická kniha devadesátek. Ale potřebovala jsem čtení na pohodu a moc u toho nepřemýšlet.
Milý příběh z Pražské Kampy. O ženské vrtkavosti, touze, lásce a smrti...
Knihu jsem si vybrala v knihobudce. Byla odepsána z fondu knihovny města Plzně a její omšelé stránky prozrazovaly, že byla velmi častokrát vypůjčena a čtena.
Velmi hezké čtení, které mi rychle uteklo. Doplněno hezkými ilustracemi Václava Sivka.
Olympiáda v Moskvě roku 1980 - Československý lékař - Řecká fotografka - Náhodného setkání na Šeremeťjevu....
Abych pravdu řekla, byla jsem docela zaskočená, když jsem knihu otevřela a zjistila, kde se bude odehrávat, ale nakonec to zase nebylo až tak zlé... :-)
Příběh z konce druhé světové války, kdy do města Adana, se spojenci, přichází Američan s Italskými kořeny major Viktor Joppolo. Ten se snaží, ač to není vůbec snadné, o obnovu města aby všichni jeho obyvatelé byli opravdu spokojení...
Bohužel, kniha nebyla můj šálek kávy, ale rozhodně nelituji, že jsem si jí přečetla.
Hrdinka knihy - Radka Kubátová - 45 - letá rozvedená matka dospívajícího syna, milovnice koček a ekologická aktivistka nás vtáhne, formou monologu, na chvíli do svého života...
Kniha se nečetla špatně, musím říct, že i když jsem na jednu stranu hlavní hrdinku tak nějak chápala (asi ta spojitost věkem) na druhou stranu jsem vůbec nechápala, proč vše nechala zajít až tak daleko.
Z knihy na mě dýchaly devadesátky, přesně ta doba, kdy skoro všichni chtěli všechno změnit.....
...my jsme prostě ta generace, která se křečovitě, zuby nehty, drží toho, co už má, byť to bylo sebeubožejší, sebemalejší a sebezasmrádlejší. Smrádek, ale teplíčko! Taky křečkujeme spousty starejch zbytečnejch krámů. Je v nás ten strach z toho, že se nějaká věc nesežene, takže je lepší schovávat všechno do zásoby, na součástky, na horší časy....
Kniha zachycuje neutěšenou situaci jizerských sklářů, a jejich následnou vzpouru proti nenáviděným strojům, které nahradily jejich práci.
Kniha povídek či příběhů pojednávajících o životě lidí v 60-tých letech minulého století....
Bohužel, ani to, že jsem Husákovo dítko mi bránu k souznění s popsanými listy neotevřelo....
V socialismu se neprodáváme. Buď cítíme, nebo necítíme. Ale už se nekšeftuje. Chválabohu.... - tak to pobavilo :-)
Klárka je mladá slečna, která se musí vyrovnat s nástrahami dospívání, které někdy opravdu nejsou lehké.
Moc milá kniha, četla se mi velmi dobře.
Příběh mladého chlapce, studenta medicíny Bringfrieda, který špatně pochopil situaci a ač v dobré víře prakticky zkazil vše co mohl. Přiznání k selhání či samotná náprava, ta bude opravdu trvat dlouho...
Abych pravdu řekla, nebyl to zase tak špatný příběh. Jen ta agitka, ta mě drásala, ale je to prostě poplatné své době...
...Leč pole byla kamenitá, a měl-li někdo na bramborách mandelinku, pak to byli družstevníci z Naděje, tak dobře se američtí agenti z letadel strefovali, a každé léto jim shořela stodola a růžolící, prdelatí soukromě hospodařící rolníci se jen ušklíbali...
...Referent také na začátku druhé části přednášky neopomněl výslovně poukázat na to, že teprve v socialistické společnosti se hledání a sbírání hub stalo skutečnou radostí. Ve vykořisťovatelských řádech, pravil, jest houba poživatinou, která zvláště v dobách nouze musí nahradit nedostatek jiných potravin. Nyní v socialismu, jest houba lahůdkou....
Příběh dvou kamarádů Franty a Pepíka, zedníků kteří žijí v maringotce na stavbě. Frantovo snem je jednou cestovat s maringotkou po krásách naší vlasti, ale do jeho plánu se mu nehodí aby si Pepík našel dívku.... A samozřejmě nechyběla ani trochu detektivní zápletka :-)
Takový příběh prakticky o ničem, ale přečíst se kniha za dva dny dala.
Moje první setkání s autorkou a byla jsem velmi mile překvapena. Spisovatelka se dotýká témat, která jsou jí blízká.
Ve Stáří jako punc, jak již název naznačuje jde o otázku stáří - je opravdu puncem, nebo nevýhodou, kdy staří lidé překážejí mladým?
Následují tři povídky z válečného a poválečného období. Musím se přiznat, že povídka Buď moudrá, má bolesti, chovej se tiše mě naprosto odzbrojila. Nezastírám, že i slza ukápla... Zrovna tak povídka Zapřáhni svůj vůz k hvězdě - o nezkušeném mládí, které si myslí, že vše ví nejlépe...
A poslední Dopis mladému muži, který vychází z její práce v pedagogické a sociální sféře kdy pracovala jako vychovatelka v dětském domově. Jen by mě zajímalo, co by asi říkala na dnešní děti...