ZiPur
komentáře u knih
Rybí krev
Jiří Hájíček
Z mého úhlu pohledu nejslabší kniha z trilogie. Děj plyne až příliš pomalu, popisuje jen vnější svět, vnitřní svět postav a důvody jejich jednání jsem nebyla schopna rozklíčovat a kniha mne tak nevtáhla. Téma mizení vesnice na úkor zatopení v důsledku stavby Temelína mi i přes snahu autora nepřišlo jako to, co hýbe postavami. Nedokázala jsem se do postav vcítit. Možná díky délce mi tentokráte autorův strohý styl přišel matoucí a nedokázal mne strhnout. To, co hýbalo knihou bylo dospívání a život na vesnici. Souhlasím s "hrebmi", že kniha výborně popisuje atmosféru socialistické vesnice. Jakoby román byl ze všech tří nejvíce osobní a autor byl v něm a jeho prostředí nejvíce ponořen, jakoby scházel odstup,který je časově v Selském baroku. Možná, že román mnohem lépe pochopí a souzní s lidmi Hájíčkovy generace.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Četla jsem znovu po mnoha letech, kdy jsem knihu četla jako povinnou literaturu. A tentokráte jsem četla jedním dechem. Subtilní příběh, hodně jemných strun a melodií, které dohromady tvoří souzvuk.
Rusovláska u cesty
Anne Tyler
Kniha podobná Holubovi, v něčem i Panu Theodorovi Mudnstockovi, ale přesto vyzní do prázdna. Kniha se dobře četla, ale některé postavy byly jen náčrtem, a pro mne osobně zmatečné. Nerozuměla jsem ani zachycení Micacha, tak jak bylo vyjádřené na konci příběhu, protože jsem ho v průběhu knihy vnímala jinak. A závěr byl pro mne nesrozumitelný - osobně jsem měla dojem, že Micach byl vmanipulován do chování, které nebylo jeho vlastní. Čím se tak strašně provinil, že musel žádat o odpuštění? Katarze, která byla autorkou asi zamýšlena v závěru knihy, pro mne byla nepochopitelná a cítila jsem smutek s manipulovaným Micahem. Takže za mne osobně postavy nesrozumitelné a nevykreslené.
Zápisky o smutku
Chimamanda Ngozi Adichie
Není literatura i o tom vtáhnout druhého do světa, jak ho vidím já, o tom předat emoce, sdílet se a vypsat se.... Číst osobní zápisky, které jsou upřímné, živelné, místy nesrozumitelné je osvobozující. Podobně jako zápisky od Carla Lewise o úmrtí jeho ženy. Díky za každou knihu o/pro/skrze truchlení, která je autentická a umožní uvolnit emoce. Samozřejmě ne všem,ale žádná kniha nerezonuje se všemi....
Dvojčata paní Karoliny
Ronald H. Balson
Nutno říci, že o druhé světové válce a holocaustu toho bylo napsáno již hodně. Kladem této knihy je popis každodenního života v ghettu, tedy věci, které často nejsou explicitně řečeny/vyprávěny, ale tvořily to podstatné, co vedlo k psychické a fyzické destrukci. Kniha je také psána velmi citlivě, nesoudí, prostě konstatuje. A přestože se nejedná o skutečný příběh, je podložena řadou svědectví a složena ze střípků skutečných příběhů. Hvězdička dolů za skutečnost, která pro mne trochu narušovala logiku děje - existenci samotné Karoliny, která je v centru příběhu, by bylo logické a velmi jednoduché ověřit již na kraji celého hledání a poskytla by jasný důkaz pro soudní jednání již na začátku. Samozřejmě, dějová linka soudního jednání a možného uvěznění by nebyla tak ostrá, ale byla by reálnější a logičtější (zvláště, když je tolikrát zdůrazňováno, že Liam je v práci vyšetřovatele špička ;) ).
Kde rostou divoké třešně
Laura Madeleine
Proč pět hvězdiček? Protože první část knihy, kde je popsán stav člověka na hranici bolesti a smutku beroucího schopnost žít, je neobyčejný.
Přijde kůň do baru
David Grossman
Stand-up je prostě jiný žánr než knižní vyprávění ... vodopád slov nelze vměstnat na stránky, schází energie očního kontaktu, pohyb těla a grimasy. Pro mne bohužel vodopád slov, který přináší obrazy, které nejde zcela pojmout, takže nakonec unaví. Gradace se ztrácí v přívalu hmoty slov. Asi ve třetině jsem vzdala. Ale pokud bude v divadle, ráda se zajdu podívat na živou verzi.
Včely
Laline Paullo
Alegorie o lidském společenství a předurčené úloze v něm síle a odvaze, která je nutná k změně předem daného osudu. Chvílemi má román pomalejší spád, ale jako celek je kompaktní. K pochopení románu je dobré znát něco o hierarchii a způsobu života včelstev.
Vladimír aneb Zastavený let
Marina Vlady
Rvavá řeka, která je tak silná, že si vymele koryto sama a díky tomu sílu ztratí mnohem dříve než tok v březích.
Stigmata duše Reinkarnační román
Markéta Pilzová
Nevědomí je mnoha způsoby odděleno od vědomí a je k tomu mnoho dobrých důvodů. Stigmata duše jsou sondou o tom, co se stane, pokud se nevědomí prolamuje do vědomí, až převezme vládu a propukne psychická nemoc.
Život je sacra zajímavej
Marek Vácha
Knihu jsem poprvé četla hned po vydání a to mne neoslovila. Vzala jsem ji do ruky nyní podruhé - v podstatě náhodou - a přečetla ji jedním dechem. Podnětné. Zajímavé je, že v ní je vysloveno (a ne Váchou, ale Satoriou) řada námětů a myšlenek, které Vácha používá, rozvíjí ve své poslední knize "Nevyžádané rady mládeži".
O ztracené lásce
Eva Hudečková
V dospívání mne kniha nadchla. Po dvaceti letech jsem ji nedočetla. Příběh pro mne byl až příliš strojeně vystavěný a jaksi šroubovaný, ale stále je plný nápadů a poetiky.
Erik
Terry Pratchett
Čtivé, hravé a jak je u Prachetta zvykem řada sociologicko-filosoficko-politologicko-kulturních satirických parabol a narážek na lidské civilizace a zřízení.
Bivoj
Juraj Červenák
Stejně jako ostatní knihy od j. Červenáka - dobrá oddechová kniha. Osobně mi přišlo zajímavé i pojetí a fabulace některých známých pověstí (Rusalky).
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
Ransom Riggs
Nápad originální, ale příběh mi nepřišel dobře vystavěný ani originální. Knihu jsem dočetla ne kvůli příběhu, ale kvůli bizarním nápadům a fotografiím, které mi přišly zajímavé a občas zábavné.
Pod dekou
Craig Thompson
Krásné poetické pasáže, některé pasáže méně uchopitelné a pochopitelné. Pasáže je to správné slovo, jako by příběhu chyběla spojující linka. Velmi jemné a výstižné zachycení sbližování zamilovaných, subtilní kresba.
Gladiátoři z táborů smrti
Andrzej Fedorowicz
Kaleidoskop a mozaika lidských osudů, různé reakce na tentýž podnět - ano,všechny postavy spojuje boxerské umění - ale jinak jsou různí původem, životem před válkou i postojem a chováním v koncentráku. Kniha mne strhla, je to výborná sonda do psychologie. Neuvěřitelné příběhy, střípky, které se sbíhají do obrazců a opět rozpadají na jednotlivé samostatné dílky. Styl je až telegrafický,ale to jako by podtrhovalo předávaný obraz. Informace z knihy doplňují asi známější informace o táborech smrti a pomáhají tak vytvářet celek. Střípkovitý styl za mne osobně i odpovídá komplexnímu tématu táborů smrti - kolik lidských osudů se zde propojilo, ukončilo, navždy změnilo.Téma boxu a boxerů je jakýsi jednotící prvek,ale zároveň otevírá pochopení,jak různí lidé reagují na podobný podnět. Kde je hranice toho,co lze vydržet, kde je hranice toho,co jsem ochoten udělat, komu ublížit,abych sám přežil? Je opravdu možno se upsat ďáblu a ďáblem se nestat? Zároveň kniha jaksi mimoděk podává i informace o dalších aspektech dějin před a po druhé světové válce - situace v Polsku.
Polistopad
Tomáš Miklica
Kdyby bylo možno knihu považovat za dystopii,asi by mé hodnocení bylo jiné,ale takto...nelze se zbavit dojmu, že autor vypsal své démony a zmatenou bouři duše....ze které běhá mráz po zádech. Nebo je to vše opravdu jen vyhrocený dystopický obraz dnešní doby?
Svetr ze zbytků: Povídky o síle žít a odvaze vzdorovat osudu
Milena Štráfeldová
Povídky v první části jsou výborné. V druhé a třetí části dobré a průměrné. Všechny jsou ale zastavením nad "náhodami" života a jeho během. Načrtávají a představují život v kostce několika stránek.