Zaneli komentáře u knih

Včera jsem si nalila sklenici vína a pustila se do posledních stran této knihy. Po dočtení jsem musela láhev dopít. Silné, krásné, pohlcující, neskutečně smutné a beznadějné. Vyhýbám se knihám a filmům s tematikou holokaustu, koncentračních táborů, světových válek, krutému utrpení dětí - jsem přecitlivělá a pak nespím a nejím a nedokážu v sobě zpracovat, že se tahle zvěrstva opravdu děla. Za Hanu dávám sto hvězdiček!

Dnes jsem dočetla... Úžasné a pohlcující čtení! Začátek na mne působil trošku unyle, tápala jsem v souvislostech, ale brzy se vše propojilo a kniha mne pohltila, skvěle propracované linie, zajímavá rozuzlení - potřebovala bych však ještě jednu kapitolu, ach ten konec... :-)! Nyní se pouštím do dalšího díla paní Mornštajnové, "Hana" - jsou za mnou dvě kapitoly a už mi je úzko... Nicméně za Tiché roky 5* bez diskuze.

11 06.03.2020

No víc depka čtení jsem si nemohla vybrat... Druhá přečtená kniha od Soukupové, dala jsem jí ještě šanci, protože Pod sněhem pro mne byla katastrofální patlanina. Nevadí mi styl psaní, krátké a úsečné věty, rychlý spád, vadí mi všudypřítomné vulgarismy, resp. primárně slovo "srát" obměňováno na nasrat, nasraný, sráč, zasran, vysrat, posrat atd. atd., ještě z úst dětského vypravěče to bylo příšerné. To stejné v knize Pod sněhem, jakož i motiv černého dortu - co s ním pořád Soukupová má??? V co druhém odstavci se chtělo hrdince / hrdinovi brečet "asi se rozbrečím, mám chuť se rozbrečet, nejradši bych brečela, brečím".... pořád dokola. Třetí povídka pro mne byla nejzajímavější, ta zachránila i celkové hodnocení. Ačkoli mě taky nasral její závěr :-D .

4 04.01.2021

Knihu jsem dočetla jen proto, že nesnesu vrátit na poličku nedočtený titul. Od začátku mi kromě malé Fany a matky nebyla žádná postava sympatická, až v půlce knihy (kterou jsem louskala déle než měsíc, fakt jsem se ke čtení Pod sněhem nutila) si můj mozek zvykl na dlouhá souvětí a chybějící označení přímé řeči. Na každé druhé stránce "neposer se, poser se, vyser se na to, jdi do hajzlu, kočička, kocourek, chlapík..." - uuah, pricenzny... Jediným mírným momentem překvapení byl pro mne otec, který si v závěru knihy nechal na noc v posteli kočku, nad tímto jsem chvíli přemýšlela... Dávám dvě hvězdy a ruce od této knihy pryč. A jelikož to pro mne byla první kniha od Soukupové, mám pramalou motivaci dokopat se k četbě další :-).

4 01.12.2020

Od Soukupové jsem jako první četla knihu Pod sněhem, za mě otřes, brak, prostě napíšu inteligentně "bléé" :-). Pak jsem jí ještě dala šanci a rozhodla se přečíst Zmizet, taky nic moc, ani jednu z těch knih bych nemusela mít doma v knihovně. No a teď jsem se dokopala k Věci, na které nastal čas a čekalo mne milé překvapení. Soukupová upustila od vulgarit (slovní kořen "srát" v nespočet obměnách v předešlých knihách, což mi total rvalo uši při čtení) a já přečetla příběh ze života, výjimečně mi nebyla protivná žádná z postav (OK, Káju bych víc stavěla do latě asi) a až mi bylo líto, že kniha končí... Dobrý, Petro, dobrý a díky ;-).