yellow komentáře u knih
Tento díl se mi četl o něco lépe než ty předchozí, ani mi nepřišel tak zdlouhavý. První polovina se mi hodně líbila, ale pak už se to zase docela táhlo.
V podstatě bych zde mohla zopakovat svoje hodnocení k prvnímu dílu série. Postavy jsou povětšinou černobílé (velikou výjimkou je Gwenda) a ve většině případů i ploché. Na druhou stranu se ale knížka pěkně čte a vtáhne do děje, takže člověku těch 900 stran rychle uběhne a klidně by pokračoval dál, ale je najednou na konci. Nevím, jestli to bylo mou verzí eknihy, nebo jestli tomu je tak i v tištěné verzi, ale těch chyb tam bylo na můj vkus trochu moc.
První díl byl skvělý, druhý už mě příliš nenadchl. Měla jsem pocit, jako by se autor snažil využít úspěchu prvního dílu, ale už moc nevěděl, o čem psát.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorčin styl, ale pak se příběh četl poměrně dobře. Jen mě občas štvalo, jak skoky mezi jednotlivými postavami nebyly nijak oddělené. Ale možná to bylo jen tím, že jsem měla ebook
Jako dítě jsem příběhy malé čarodějnice, která se snaží stát dobrou čarodějnicí, milovala. Nyní je čtu dceři, která jim zatím nerozumí, ale ráda poslouchá, když čtu. A ilustrace Zdeňka Smetany jsou prostě božské!
Napínavý příběh, kdy jsem do poslední chvíle nevěděla, kdo je vrah.
Už Stojednaletý stařík byl slabší a Sladkou pomstu jsem dočetla pouze ze setrvačnosti. Děj mi přišel až násilně překombinovaný a nucený. Z celé knihy mě nejvíce pobavily poslední dvě nebo tři věty. Myslím, že případné další knížky od Jonassona už nejspíš vynechám.
Nejvíce mě nadchly ilustrace. Některé příběhy jsou takové zvláštní, ale dceři je v jejím věku celkem jedno, co čtu.
Dcera má ráda zvířata, tak ji příběh se žlutou kočkou zaujal. Moc se jí líbily i ilustrace.
Můj šálek čaje to není, ale dcera Tlapky miluje. Příběhy se jí líbily a moc ráda si sama listuje knížkou a prohlíží si obrázky.
Z mého pohledu to byla jedna ze slabších knih celé série. Přišlo mi to trochu přitažené za vlasy a dost nereálné, ale s koncem jsem byla spokojená. Následující díl se mi líbil víc.
Příběh o třech kamarádech, kteří spolu chodí do druhé třídy. Příjemné vyprávění, hezké ilustrace.
Výběr 5 příběhů o Křemílkovi s Vochomůrkou, mezi kterými byly i mé nejoblíbenější s jezevcem Burdychem a tchořem Šuperkou. Dceři se moc líbily, tak si asi znovu přečteme i další jejich příhody.
Veselé příběhy, ve kterých se tentokrát více objevoval můj oblíbený Luciáš. A navrch k tomu krásné ilustrace. Dceři se pohádky moc líbily.
Konečně jsem to dočetla a musím říct, že to byl boj. Ani nevím, kolikrát jsem knížku rozečetla a zase odložila. Nakonec se mi podařilo začíst, a pak už to mělo docela spád. Jako v minulém díle mě neskutečně iritovala dějová linka s Marni, takže doufám, že jestli bude další díl, tak už bez Marni.
Tento díl se mi líbil více než předchozí. Jen mi u něj pořád tekly sliny. Popisy jídla a krajiny jsem si doopravdy užila.
Začátek knížky byl takový trochu roztahaný, ale dobře se to četlo, takže jsem se začetla a najednou byl konec. Neuspokojivý a uspěchaný. Jako kdyby to autorku najednou přestalo bavit a rozhodla se na dvaceti stránkách knížku dopsat. Musím přiznat, že jsem trochu zklamaná, čekala jsem víc.
Milovala jsem Bourdainovy Neznámé končiny a teď jsem se konečně dostala i k jeho knihám. Trošku hůř se mi to četlo, hodně se to opakovalo, ale vyvolalo to ve mně spoustu vzpomínek. V podstatě až na ty drogy to v některých kuchyních vypadá i 20 let po vydání knihy dost podobně. Jsem ráda, že moje doba v pohostinství byla krátká, ale neskutečně ráda vzpomínám na tu směsici lidí a jejich humor.
Příběhy pro mě byly asi nejzajímavější, co jsme dosud z Macha a Šebestové četly. Ale prostě ten způsob, jakým je to napsané mi celou knížku značně zprotivil.
Poslední díl série mě zaujal nejvíce. Catherine Parr měla velmi zajímavý život, který autorka dokázala zajímavě vykreslit.