Wrent komentáře u knih

Každý někdy zatouží být jako Kafka Tamura, kdy pouhé odhodlání stát se tím nejdrsnějším patnáctiletým klukem na světě může být tou hlavní ochranou před prokletým světem.
Každý někdy zatouží být jako pan Nakata, protože člověk nepotřebuje umět číst, aby porozumněl vesmíru a lidem (i zvířatům (a věcem)).
Každý někdy zatouží být jako pan Óšima, protože nezáleží, jak se člověk narodil, ale kým se stal.
Každý někdy zatouží být jako pan Hošino, protože setkání s podivným dědečkem, plukovníkem Sandersem a Beethovenovou hudbou může změnit život každému.

Perfektní kniha plná referencí na vše možné s velmi realistickým popisem každé situace. Dovedl jsem si při čtení podrobně představit každou reálii, se kterou se hrdinové setkali. Doporučuji.

19 12.04.2019

Deníček moderního fotra jsem kdysi četl jako blog a přinesl mi několik týdnů zábavy, ale pak se mi zdálo, že už se vtipy akorát opakují a číst jsem ho přestal. Když se mi dostala do ruky tato kniha, doufal jsem, marně, že se mi tento styl humoru znovu osvěží. Na to že má Deníček moderního páru být knihou vtipnou, na to že se autoři očividně snaží mít joke v každé třetí větě, jsem se zasmál celkem asi jednou a půlkrát. Autorům vůbec nevěřím jejich přehánění a nadsázku a není mi vlastně vůbec jasné, proč jsou tito dva pár. A hlavně, čtení každé kapitoly "dvakrát" z různého pohledu bylo někdy neskutečné utrpení...

12 03.01.2017

Kniha k zamyšlení a jak už bezpočet veřejně známých i neznámých osobností prohlásilo, měl by si jí přečíst každý politik aspirující na správu nejen naší země či našich samospráv.

Kromě perfektně zpracovaného seznamu problémů, na které je třeba se zaměřit, mě nejvíce zaujaly výňatky a detaily z jednotlivých sociologických výzkumů, včetně jejich výkladů a možných metodologických chyb.

Rozdělení společnosti do sedmi moderních tříd je sociologickým počinem posledních let.

Je strašidelné číst o tom, jaké výsledky vyplývají z výzkumu používající "dehumanizující škálu - opice vs člověk"...

9 01.11.2020

Geniální styl britského humoru 80. let s ještě geniálnějšími postavami. Prachobyčejný Artur Dent, kterého si prostě oblíbíte. Ford nepropadající panice. Zafod, který ani sám netuší co dělá. Klidná Trilien a její hodně myšky. Nejdepresivnější robot ve vesmíru. Počítač zpívající hymnu Liverpoolu. Vogonský býsník. Vogonský strážný. Budete se neskutečně bavit u často neskutečně nesmyslných rozhovorů.

Doporučuji poslechnout si i Audio knihu namluvenou mladým Dykem

Velmi čtivý namátkový popis drsné reality uměleckého drilu, devadesátkového rauše, bolestného dospívání a divokých školních let baletky na intru v Praze.

8 22.02.2024

Aneb jak pouhé čtyři postavy a pár filozofických vsuvek a komentářů stačí k postihnutí vlastně celého života. Výborné.

8 24.04.2015

Ach Bože, této knize je tak těžké porozumět, Štěstěna se ke mně obrátila zády...

Ale i přes tyto potíže jsem velmi rád za její přečtení. Je to sice kniha nesmírně bizarní a absurdní (a nutno dodat, že ne prvoplánově vtipná), ale má co do sebe
Vrcholem jsou dle mého názory všechny části týkající se Levyho kalhot.

Shrnutí knihy dobře vystihl doslov: americké panoptikum postaviček.

7 10.08.2018

U tohoto tria na cestách jsem spíš čekal čistě příběhovou linii, vůbec mě nenapadlo, že by si Pratchett mohl vzít na mušku nějaký ze stereotypů, jak to tak rád dělává. Kromě zajímavého (i když trochu očekávatelného příběhu) se však naváží do všech neduhů cestování, do "cizích krajů" a v podstatě do celého přísloví "Všude dobře doma nejlíp."

Navíc jde asi o jedinou knihu, kde Bábi Zlopočasná řekne vtip. A hraje karty.

7 06.01.2012

Četl jsem na základě shlédnutí seriálu, takže můj názor je jím samozřejmě ovlivněn (a musím říct, že seriál knihu adaptuje dobře).

Vzhledem k tomu, že jsem děj již znal, se mi kniha nejevila příliš napínavá. Svět vykreslený Margaret Atwood je ale strašidelně skvělý. Jsou v něm často vidět autorčiny inspirace komunistickým blokem, které jsou hlavně v chování lidí mrazivě přesné.

Nejlepší je ale styl vyprávění v první osobě, díky kterému člověk vlastně neví, co je jen pozorování Ofred a co je realita.

Rozhodně jde o zajímavý kousek v oddílu dystopické literatury.

6 08.04.2018

Na blog 1000 věcí, co mě serou, jsem narazil už někdy na začátku tohoto roku a od přečtení prvního článku mě velice zaujal. Bohužel jsem ale začal tzv. "hejty" číst se zpožděním, a nějak jsem neměl čas to u monitoru dohánět a tak ležel blog dlouhou dobu ladem v záložkách. Dokud web nevyhrál Křišťálovou lupu a já nezjistil, že první dvoustovka věcí, bez nichž by tady asi bylo líp, vyšla v knižní podobě.

Neváhal jsem.

Přečetl jsem ji během v podstatě dvou dnů, tak mě jednotlivé názory zaujaly. S většinou příspěvků jsem naprosto souhlasil, s menší částí jsem tak trochu polemizoval a tak dvě až tři věci mi vyloženě neseděli. Jinak jsem se ale výborně bavil.

Vtipnou formou jsou v knize popsány všechny ty maličkosti, které každou osobnost tak trochu... no... prostě serou.

6 04.12.2011

Trvalo mi téměř deset měsíců, než jsem se od přečtení první knihy dostal k přečtení Temného Lesa a hodnotím to jako jednu z největších chyb letošního roku. Problém Tří Těles byl skvělý hlavně pro fanoušky sci-fi a technologií obecně, ale Temný Les je ještě lepší, protože přináší stále to samé, ale výrazně zajímavější postavy a napínavější příběh navrch k tomu.

Projekt Mandala je naprosto brilatním autorským nápadem a jak k němu Luo Ti přistupuje je snad ještě lepší... Princip Temného Lesa lze částečně celou knihu vytušit, ale rozhodně doporučuji se do světa tohoto čínského autora znovu plně ponořit.

5 08.11.2019

Jedna z nejlepších knih, které jsem v posledních letech četl. Vyzdvihuji hlavně origální příběh a skvělé zpracování vědecko technického pozadí. Opravdové vědecké fenomény (ať už astrofyzické, informatické aj.) jsou čtenáři zajímavě a hlavně srozumitelně vysvětleny a slouží jako velmi zajímavé pozadí pro výborný sci-fi příběh. Skvěle zpracovaná hra "Tři tělesa" nebo brilatně vykreslená "náboženská sekta" jsou už jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Kniha je zároveň mrazivě aktuální v mimozemské snaze zdiskreditovat pozemské vědce. V kontextu hnutí jako "Flat Earthers" nebo obecnému odporu vůči elitám to dostává ještě další rozměr.

Jsem zvědavý na další díly.

5 03.01.2019

Už po prvním přečtení před pár lety jsem to tušil, ale teď po druhém potvrzuji: Hlava XXII je jednou z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Absurdní styl humoru mi naprosto sedí, hlasité vyprsknutí smíchy nastává v této knize nespočetkrát... A ačkoli se královsky bavíte, malý hlásek vzadu v hlavě přesně udává na správnou míru, že to pro kluky na Pianose žádná sranda není a naopak se akorát snaží přežít, jak nejlépe mohou.

Snad z každé stránky přímo čiší absurdita války, byrokracie, nacionalismu, prospěchářství nebo čiré honby za ziskem. Zpřeházená kontinuita děje mi napoprvé vadila výrazně víc než podruhé (a to i přes to, že před druhým čtením už jsem si téměř nic nepamatoval).

Chtěl jsem na konci vyzvednout, která z postav je nejlépe napsaná, ale když jsem začal vybírat mezi Yossarianem, Orrem, Dunbarem, plukovníkem Cathcartem, Natelym, majorem Majorem Majorem, Milem, doktorem Daneekou, generálem Dreedlem, kaplanem, náčelníkem Bílým Polozubem, poručíkem Sheisskopfem a dalšími, zjistil jsem, že to prostě nejde.

Jo, a nejvíc jsem se asi chlámal u scény s Clevingerem před kárnou komisí.

5 26.08.2018

K Brownovým knihám je nutno přistupovat s určitým odstupem k jeho těžko uvěřitelným zápletkám plných skrytých vlivných hráčů v pozadí, ale to nic nemění na tom, že jeho příběhy většinou mají velký spád (však se kniha odehrává na časovém úseku několika desítek hodin) a ještě člověku přinesou nějaké to kulturní obohacení (ideálně ještě z míst, která sám navštívil). A Inferno tyto "brownovské standardy" splňuje do puntíku.

5 18.09.2017

Mám trochu problém někomu Nikdykde popsat tak, aby mu přišlo zajímavé. Aby měl nutkání si ho přečíst. Vždyť příběh o "podzemní říši" zní vlastně docela otřepaně. Věřím ale, že Gaiman by dokázal udělat skvělý a napínavý příběh i z nejotřepanější odrhovačky. Už po prvních pár stranách se do knihy tak ponoříte, že nebudete vnímat nic jiného. A ozvěny tohoto alternativního světa spolu s jeho všemi zajímavými postavičkami budete mít v hlavě i hodnou chvíli po dočtení.

5 03.01.2017

Dostal jsem po dlouhé době hltání nebeletrie chuť na nějakou detektivku a musím říct, že jsem si rozhodně zvolil velice sprrávně. Deset malých černoušků jsem měl na mušce už dlouho, a když jsem se k ní konečně dostal, přečetl jsem ji na jeden zátah za tři hodiny. Jakmile se dostanete cca na stranu 30, tak už rozhodně číst nepřestanete... Geniální, napínavé a bez závěrečného rozuzlení pro čtenáře pravděpodobně i nerozluštitelné...

5 07.10.2012

Neodolal jsem a přečetl jsem si knihu znovu, abych zjistil, zda můj původní názor "Awesome!" pořád platí.

Ano, platí.

Hlídkovské knihy prostě patří mezi to nejlepší, co může zeměplocha nabídnout a Stráže! Stráže! jsou doslova plné geniálních hlášek a humorných situací. Perfektně zvládnuto :).

Dovolím si jednu citaci:

"Kdybys skutečně myslel," ušklíbl se velitel sarkasticky, "došlo by ti, že král by si těžko přál, aby někdo mordoval draky, ne?" Pravděpodobně jsou to jeho vzdálení příbuzní, nebo tak něco. Asi by si nepřál, abychom se potulovali po okolí a mordovali jeho vlastní rod, co myslíš?" "No, pane, lidi to tak dělají," řekl gardista umíněně. "Jo, ták," řekl kapitán. "To je ale něco jiného." Poklepal si významně na stranu své helmy. "To je proto, že jsme inteligentní."

5 05.09.2012

Výborná kniha široce mapující generační klišé, plná smutně humorných narážek. Je celkem jasné, ke které generaci má nejblíž autor (dle wikipedie tak o 10 let) a ačkoli já jsem o asi dalších deset let mladší než on, stále jsem jako programátor místy musel s Vladimírem soucítit. Kniha ale krásně popisuje, jak si každý žije uzavřený ve svém vlastním světě. V poslední části v "budoucnosti" kniha trochu ztrácí šmrnc (a humor se víc přelévá do smutna...), kvůli čemuž dávám jen 4 hvězdičky, ale i tak je to must read.

4 17.02.2024

Ač jde o předposlední knihu zaklínačské ságy, tohle je pro mě vrchol celé série. Celá kniha z různých úhlů a časových rovin směřuje k jednomu konkrétnímu momentu a naprosto skvěle tak graduje vyvrcholení příběhu Ciri, jejího zajetí, následného útěku a pomsty.

4 04.07.2022

Opět zhltnuto na jeden zátah, opět geniální atmosféra a originální příběh.

4 02.01.2020