wimpzk komentáře u knih

Kdo by neznal dnes již klasiku humorné sci-fi. Škoda, že D. Adams odešel tak brzy.

4 28.12.2021

Po této knize jsem sáhl krátce poté, co Philip Roth zemřel. Dosud jsem měl v živé paměti jeho krásně tragikomické povídky Sbohem, město C a ještě Komičtější a hořce sarkastickou knihu Portnoyův komplex. Proto, když autor zemřel, objednal jsem si několik dalších jeho knih s hrdinou Zuckermanem, dílem proto, abych mu jaksi čtením vzdal tichý hold a dílem proto, abych sebe pobavil. Kniha Elév mě ale překvapila v několika rovinách. Jednak tím, že není prvoplánově zábavná, byť jemný humor se knihou vine neustále, ale jaksi hloubavější. Autor v ní reflektuje své spisovatelství v konfrontaci s postavou "zasloužilého" slavného staršího spisovatele Lonoffa. Samozřejmě se tu odráží i autorova reflexe údělu židovství a to jak ve vztahu k Lonoffovi, tak i v humorném retrospektivním vzpomínání na autorova otce, ale především pak v lehce provokativní úvaze, že Lonoffova mladá milenka Amy je ve skutečnosti Anne Frankovou, která nezahynula v koncentračním táboře, ale zázračně přežila, dostala se s novou identitou do Ameriky, aby se pak stala jakousi můzou páně spisovatelova...Kniha vrcholí rozkolem mezi Lonoffem, jeho ženou a Amy, Zuckerman je jakýmsi pasivním a humorně bezradným účastníkem tohoto dění. Čtenář by chtěl vědět víc, vyprávění knihy ale náhle končí a zanechává čtenáře s mnoha otázkami...Mám rád knihy, které mě nutí přemýšlet dávno po jejich přečtení. Zde jsem se navíc i dobře bavil, takže knihu můžu vřele doporučit. Avšak s ohledem na předešlé Rothovi knihy dávám o hvězdičku méně.

4 20.06.2018

Román, který byl pro mě, tak jako většina Hostovského knih, zvláštním čtenářským zážitkem v několika rovinách. Tak předně autorův jazyk mě okouzloval po celou dobu čtění. Jeho místy velmi archaická slovní zásoba pro mě měla zvláštní půvab. Dále příběh, který je pikantní již tím, že se jedná o emigrantský námět s pitoreskními souvislostmi. Autor ve své ironii nešetří nikoho a vyústění příběhu s ukradenými penězi a vraždou, jen podtrhuje celý ironicko-srkastický děj. Oceňuji také autorovy psychologické portréty jednotlivých figur. Zkrátka Hostovský výborný jako vždy, vřele doporučuji ke čtení.

Zvláštní kniha. Dělala na mě dojem, že ji autor vlastně ani nechtěl napsat, ale když nakonec po peripetiích s povolením cesty do Severní Koreje mohl do této země konečně vycestovat, tak musel natočit i televizní reportáž a tyto zápisky mu sloužily jako podklad pro dokumentární film. Zápisky ničím nepřekvapí. Kašírované výjevy ze života prostého lidu korejského, urputná snaha domorodců ukázat nesvobodnou zemi v co nejlepším světle, kult osobnosti na každém kroku, špatně maskovaná hospodářská zaostalost země...Kniha neurazí, nenadchne.

3 27.08.2023

Můj třetí příběh s Jackem Reacherem. Do poslední chvíle napínavá a místy velmi drsná kniha. Začínám mít tohoto literárního "spravedlivého" hrdinu moc rád.

3 12.04.2023

Kdysi jsem tuhle novelu již četl, ale tentokrát jsem si ji vychutnal v podobě rozhlasové četby, namluvené Sašou Rašilovem. A velmi jsem se u toho bavil. Byť jde o prvotinu, už zde se objevuje typický Vieweghův rukopis (Humor, ironie, sarkasmus). Velmi příjemný zážitek.

3 19.06.2022

Nutno předeslat, že tento román není žádný "longáč", nebo-li, knihu lze v klidu přečíst za jedno zimní odpoledne a ještě se při tom dívat třeba na ČT24. Nabízí se také srovnání s předešlým románem Biomanželka, na který ostatně i autor prostřednictvím obálky knihy odkazuje. Obě knihy mě bavily, Biomanželka o jednu hvězdičku více. Holt Viewegh je Viewegh, je to svého druhu osobitý žánr.

3 30.01.2022

Tuhle knihu jsem poprvé četl asi tak před 26-27 lety ještě na gymnáziu a nyní podruhé. Mezitím jsem viděl podle mě poměrně dobře natočený film Amerika od Vl. Michálka na motivy románu. Samozřejmě po tolika letech a ve zralém dospělém věku jsem si letos četbu vychutnal zcela jinak. U Kafky zde nejde ani tak o děj, ale o neustále se nečekaně proměňující situace mladého nezkušeného člověka vrženého do cizího prostředí, větší či menší konflikty s lidmi, na nichž je existenčně závislý a vnitřní (ne)schopnost se s tím vyrovnat. Kafka byl velmi dobrým pozorovatelem s velkým literárním talentem, takže jeho jazyk je vskutku tvůrčí a živý. Nezvěstný je vynikajícím nadčasovým románem, který léty jen zraje.

3 28.07.2021

Pro M.Viewegha mám už léta jistou slabost. Baví mě jeho humor, ironie a sebeironie, sarkasmus, dobře vystavěné dialogy, uvěřitelné příběhy s puncem autobiografičnosti. Na druhou stranu mi v některých autorových knihách chybí jaksi hlubší ponor do tématu či aspoň pokus o nějaké nadčasové sdělení. Ale holt asi nelze mít vše. Melouch je čtení do vlaku či do čekárny zubního lékaře, zabaví přesně pro účel zkrácení čekání a navrch celkem i pobaví. Přesně to a nic více. Nemusí být každá knížka dušezpytem jako od Dostojevského. Za mě lepší průměr.

3 15.07.2019

K tomuto pokračování Milénia jsem nejdříve přistupoval poněkud s opatrností a nedůvěrou, zvlášť poté, co jsem si přečetl několik ne příliš lichotivých recenzí. Nicméně když jsem knížku začal číst, naprosto mě pohltila a hltal jsem ji jako předešlé díly série. Úžasný příběh, uvěřitelná zápletka i vyvrcholení. Plný počet hvězdiček nedávám jen proto, že ve srovnání s trilogii S.Larssona vychází původní trilogie právě o tu jednu hvězdu lépe.

3 06.08.2017

Od Philipa Rotha jsem jako první knihu přečetl Portnoyův komplex, u kterého jsem se velmi bavil břitkým a velmi nekorektním humorem. Očekával jsem tedy od povídek autorovy prvotiny podobný zážitek. Překvapilo mě však, jak jsou povídky napsány. Jde spíše o hořkosladké či tragikomické příběhy, u kterých jsem se na jednu stranu bavil, na stranu druhou vnímal vážnou strunu, která ve mně zněla ještě dlouho po přečtení každé z povídek...Těším se na další autorovy knihy.

3 18.06.2017

Karla Gotta jsem vždy v rámci české (československé) kultury vnímal spíše jako jakousi bizarní postavu, která dokázala suverénně plout na lodi české pop music jak lety šedesátými, tak i léty normalizačními a kupodivu i po sametové revoluci. Jeho hudba a projev mi byly vždy cizí. Když však Český rozhlas začal poměrně masivně propagovat Gottovu autobiografii, tedy knihu s názvem Má cesta za štěstím, která byla navíc částečně namluvena umělou inteligenci, jež mistra, resp. jeho hlas vzkřísila, tak zvědavost překonala mou nechuť a zkusmo jsem si poslechl první epizody četby na pokračování. Nakonec mě celý seriál chytl - snad i díky podmanivému načtení Igorem Barešem a takto jsem prošel celou knihou až do konce.

Nevím, kdo všechno Gottovi pomáhal s napsáním knihy, ale určitě text prošel pečlivou editací a rešeršemi, protože není v silách nikoho, aby si detailně po tolika letech vzpomněl na tolik podrobností ze soukromého, ale i z profesního života. Na knize mě překvapilo několik věcí. Protože nechci prozrazovat nic z obsahu knihy, tak snad jen obecněji můžu napsat, že mě zaskočilo, jak K. Gott o sobě alespoň v této knize pochyboval, jak si v mnoha ohledech nebyl jistý apod. Kdo znal Gottovo sebejisté a sebevědomé vystupování, tak ho určitě tento rozpor přinejmenším zarazí.

Nakonec jsem rád, že jsem si celou knihu poslechl. Znovu musím vypíchnout bezvadné načtení knihy Igorem Barešem a pokus s umělou inteligencí se rovněž vyvedl. Vůbec není poznat, že jde o neautentický počítačově vytvořený hlas. Až mě to trochu děsilo, tak dokonalé to je. Nad obsahem knihy mám mnoho otazníků, ale dnes se již nelze mistra dodatečně doptat na některá sporná místa a i kdyby, byl bych o mnoho moudřejší?

2 04.10.2023

Celkem vtipně a s nadhledem napsané paměti, v nichž se samozřejmě autor nevyhnul ani již notoricky známým událostem ze svého života (rozkol s nakladatelem, rozvod, milenky), takže co do obsahu žádné velké překvapení, protože v nesčetných rozhovorech na sebe p. Viewegh již téměř vše prásknul. Přesto jsem si tyhle memoáry rád přečetl.

2 13.04.2023

Mé první seznámení s Ch.Potokem a je to seznámení nadmíru šťastné. Již dlouho se mi nestalo, aby mě četba dojímala tak, že jsem musel i na několik dní knihu odložit a vrátit se k ní až poté, co se mi zjitřené emoce uklidní. Vyprávění z pohledu asi 9-12 leté dívky hledající své místo v rodině, ve škole a ve víře v předvečer 2.světové války pojal autor tak, že čtenář může chovat sympatie prakticky ke všem postavám. Příběhu dominuje lehká melancholická nálada. Není divu, Ilana zde zažije nejednu ztrátu, ale nakonec dosáhne jisté katarze...Těším se na další knihy Ch. Potoka.

2 09.04.2022

Kniha je tvořena dvěma novelkami či dlouhými povídkami, jak kdo chce. V obou jde o vztahy mezi muži a ženami. Vše je kořeněno typickým vieweghovským humorem (situační humor, sex, pití). První novelka Family frost je velmi rozpustilá česká variace na „road movie“, která mi ve svém hořkosladkém podání tak trochu připomněla film W.Allena Pozor na Harryho. Druhá novelka Čarodějka z Křemelky je o poznání umírněnější. Staví na ne příliš originálním prvku umění čtení myšlenek, ale četba nenudí a celkem baví. A to je také důvod, proč Viewegha mám rád. Nenudí a celkem baví. Mně to stačí, víc od tohoto autora nežádám.

2 11.05.2021

Na tyto deníky jsem se velmi těšil. Jednak mám rád Kafku a to již od svých gymnaziálních let a za druhé mě fascinuje deníková literatura obecně. S touto knihou jsem však poněkud zápasil. Samozřejmě jsem očekával, že deník nebude asi možné číst na jeden zátah jako román, takže mě nepřekvapilo, že jednotlivé zápisy spolu často nesouvisí, resp. nenavazují na sebe. Ale s čím jsem nepočítal, tak byla pro mě místy jistá nesrozumitelnost napsaného, což je ale asi logické, Kafka si psal deník pro sebe, ne pro čtenáře, takže mu jistě stačilo, že svým zápiskům rozuměl především on sám. Zde je třeba pochválit neuvěřitelnou redaktorskou a editorskou práci v podobě bohatého poznámkového aparátu, který napomáhá pochopit mnohá obtížná místa. Na druhou stranu se zde objevuje pro Kafku tak typický básnivý jazyk s mnoha nevšedními a obraznými přirovnáními a tím mi tento deník nakonec učaroval. Neznám jiného spisovatele s tak bohatou fantazií a takovým citem pro jazyk při popisování nejen pocitů, úvah a snů, ale i zcela všedních situací a lidí s jejich gesty, grimasami, postoji těla atd. Nevšední a krásné.

2 10.05.2021

Franz Werfel mě nezklamal ani v této knize. Mistrné vystižení postav, jejich zvládnutá a uvěřitelná psychologická kresba, oživlá atmosféra časů z doby Rakousko-Uherska i období mezi světovými válkami a samozřejmě napínavý děj s často překvapivým rozuzlením. Tyto charakteristiky mě napadají spontánně a nemyslím, že bych příliš přeháněl, nebo že bych vůbec přeháněl. Nadto jsem se při četbě často i velmi bavil, ačkoli humor je v jeho příbězích jaksi jen vedlejším a jen slabě postřehnutelným prvkem na pozadí vesměs tragických příběhů. Werfela jsem si zkrátka zamiloval a jsem hrdý na to, že Werfel je i mým krajanem.

2 25.08.2020

Klasik české poezie. To samo o sobě by stačilo napsat a nic nepřidávat. Pro mě to však bylo zvláštní setkání s tímto autorem, protože nejsem vášnivým čtenářem poezie, naopak, spíše se jí vyhýbám. Ani vlastně nevím, proč jsem v městské knihovně sáhl zrovna po této knížce, která byla již notně opotřebována a jak jsem záhy zjistil i prosta několika stránek.

Obsahem knihy byly nejen autorovy verše, ale i dobové recenze na tuto sbírku. Z dnešního úhlu pohledu je samozřejmě poněkud legrační pohoršení tehdejší společnosti nad tím, jak F.Gellner syrovým a samozřejmě opovážlivým jazykem vtahuje čtenáře do světa šantánu a lehkých děv, nad tím, s jakým ironickým a sebeironickým úšklebkem popisuje své pijatyky a zahálčivý život, místo toho, aby byl oceněn vybroušený jazyk, hra s češtinou, nečekané pointy a vskutku neotřelý jazyk...Po více než 100 letech nás již samozřejmě nikterak nešokuje obsah Gellnerovy sbírky a snad i díky tomu dokážeme plně vychutnat kouzlo těchto básní.

2 05.03.2020

Nejprve jsem si chtěl přečíst první díl, ale v místní knihovně měli k dispozici pouze dvojku, tak jsem se do ní pustil. J. Vávra se zhostil vskutku nelehké práce, zvlášť když uvážíme, že musel pročítat desítky archiválií psaných starou češtinou, případně německy a latinsky. Čtení je to místy nezáživné, ale jen místy. Jinak převládá hutný obsah, autor kromě dějinných události popisuje i majetkové poměry, proměny náboženského vyznání obyvatelstva těsně před a během rekatolizace, nastupující průmyslovou revoluci, spolkovou činnost a dotkne se také historie okolních obcí. Škoda, že dějiny Kolína autor popisuje jen do r. 1888, ale je to logické, autor v té době žil, zemřel r. 1912.

2 28.02.2020

K této knížce jsem se dostal poněkud zvláštní cestou. Obdivuji film M. Antonioniho Zvětšenina. Pátral jsem, kdo byl inspirací pro tento pozoruhodný snímek a k mému překvapení jsem zjistil, že byl film natočen na základě jedné z povídek J. Cortázara. Tento autor mě tedy začal zajímat. Brzy na to, jsem v bazaru narazil na knihu Jistý Lukáš od tohoto autora. Neváhal jsem, knihu zakoupil a brzy se dal do čtení. Nebylo to ale snadné. Povídky, či spíše mikropovídky někdy na pomezí esejů či básní v próze ode mě vyžadovaly klidné soustředění. Rozhodně je také nešlo číst na jeden zátah jednu za druhou. Často jsem byl v rozpacích z toho, co vlastně chtěl autor tím kterým textem říct. Po přečtení celé sbírky jsem si nechal nějaký čas na to, abych napsal toto hodnocení. Bylo totiž nutné, aby zkonzumovaná kniha ve mně dozrála a usadila se. Nyní již mohu konstatovat, že mi čtení Jistého Lukáše otevřelo okno do světa, které jsem dosud neznal. A je to svět pozoruhodný; trochu tajemný, krapet melancholický až smutný, ale také jiskřivý, hravý, (sebe)ironický, kousavý…Zkrátka s autorem se opět někdy rád potkám, nejvíce se těším na to, až se ke mně dostane povídka, která stála u zrodu Zvětšeniny.

2 29.11.2018