WildEv
komentáře u knih
Peříčko v bouři
Emily Wu
Nevím, kdy se to stalo naposledy, asi hodně dávno, nevzpomínám si, že by mě nějaká kniha dokázala vlít slzy do očí hned na druhé stránce. Této se to povedlo. Chytlavý příběh, který nutí k zamýšlení a přehodnocení našich každodenních bolístek a způsobu života, k přemýšlení, že můžeme být rádi a vděční za to, kde jsme se narodili. Co mě ale na ní vysloveně štve je to, že jsem ji ca 50 stránek před koncem nestihla dočíst a musela ji vrátit do knihovny kvůli frontě na několik rezervací. Doufám, že se mi zase někdy v brzké době vrátí do ruky.
Tichý pláč
Joe Peters
Tenhle příběh vás nenechá chladnými. Při každé stránce mi zděšením bušilo srdce, že něco takového může vlastní matka a dokonce jeho sourozenci provádět vlastní krvi, živé bytosti. Vřela ve mně krev z takového násilí a ještě víc, když zjistíte, že nikdo z těch s prominutím hovad nebyl potrestán, že úřady a sociální pracovníci nahlíželi na hocha jako na nezvladatelné a nevděčné dítě. Bylo mi z toho do breku a dlouho asi nebudu schopna toto téma vymazat z hlavy. Myslím na to, kudy jdu. Jak člověk může věřit lidem, kteří se na něj hezky tváří, co když za tou slupkou je to samé, co v tomto příběhu? Příjde mi hrozné, že nikdo z těch sociálních pracovníků se nedopátral toho, co se v té rodině opravdu děje a ještě víc mě děsí, že takových případů je víc, o kterých nikdo neví. Kladu si otázku, zda se nástroje sociální péče úřadů dají nějak ještě více zlepšit, aby se na tyto případy mohlo příjít pokud možno co nejdříve. Chápu, že mnohé z těch příběhů lze dost těžko prokázat. Navíc mi příjde zcestné, že podobně jako v příběhu od Pelzera Dítě zvané To, matka nebyl potrestána, což je do očí bijící a je mi z toho zle. A kladu si otázku, co já jako obyčejný člověk, který se neorientuje odborně v sociálním sektoru, může udělat pro to, aby byl podobným příběhům konec a pachatelé po zásluze potrestání?
Tohle není četba pro slabé povahy. Obdivuji autora, jak se se svým osudem vypořádal a zvládnul své příšerné zkušenosti aplikovat pro pomoc podobně týraným dětem.
Po přečtení knihy jsem ještě více vděčna a ještě více si vážím svých rodičů, co pro mě všechno udělali a že tu pro mě byli. Když mi bylo zle pomohli a starali se o mě s tou největší láskou a péčí.
Chlapec, kterého chovali jako psa
Bruce D. Perry
Zajímavá psychologická kniha pro lidi, kteří chtějí číst o psychologii poutavou formou prostřednictvím zamyšlení a reálných příběhů.
Ubavit se k smrti
Neil Postman
Je zajímavá a vše tu už bylo řečeno. Doporučuju k četbě.
Dcera někoho jiného
Amy Gentry
Zajímavý námět, ze kterého mám ještě teď husí kůži. Rozhodně mi nepřišla chaotická ani zmatená či nepřehledná. Místy to chce sice chvilky soustředění, aby se člověk neztratil, avšak obsahová a jazyková stránka mě celkem potěšila.
Hormony
Sherill Sellman
Něco na tom bude, ale je to tak příšerně napsané, že se to ani nedalo dočíst. Nesystematické, kostrbaté. Neříkám, že autorka nemá v mnohém pravdu. Má! Ale zasloužilo by si to trochu odbornější podání a lepší zpracování.
Jan Masaryk – pravdivý příběh
Pavel Kosatík
Autor opět nezklamal. Podat realistický obraz života známé politické osobnosti a přitom čtenáře neunudit zvládne málo kdo. Autorům se podařilo, že jsem se do knihy začetla a neunikla mi jediná informace, což se mi u politických životopisů občas stane.
Hygge - Prostě šťastný způsob života
Meik Wiking
Pro mě hodně zajímavé čtení, podané čtivou formou, která pobaví, zároveň se člověk dozví i zajímavá fakta.
Kmotr Mrázek
Jaroslav Kmenta
Docela obtížné na čtení, ale protože mě tato témata zajímají, dočetla jsem se sebezapřením až do konce.
Mendelův trpaslík
Simon Mawer
Místy zajímavé, místy trochu nuda...omlouvám se, že musím hodnotit knihu těmito slovy. Navíc nemám ráda neuzavřené konce.
Paměti Deštivé panny
Lea Káňová
Moc nechápu předešlé komentáře, které knihu naprosto degradují. Rozdhodně si nemyslím, že by to byl takový propadák. Už první dvě věty mi nedovolily pustit knihu z ruky. V příběhu se mísí autorčin poetický jazyk s nádechem mystična a napětí. Je jen škoda, že příběh není více rozpracovaný a delší. Několik typografických chyb je spíše vinou nakladatesltví než autorky.
Za mě super.
Ginny Napořád
Benjamin Ludwig
Bohužel pro mě velké zklamání. Na toto téma jsem četla daleko lepší knihy. Tohle byl takový celkem nudný děj naprosto o ničem. Dvě hvězdy za náhled do hlavy autistické dívky. Jinak nic.
Dary se přece nevracejí
Ludmila Janáková
Ačkoli mě autorka po lidské stránce vzala za srdce a tímto před ní smekám pomyslný klobouk a kéž by takových dobrých duší na světě více existovalo, bohužel literární stránka mě kapánek zklamala. Čekala bych alespoň zajímavý příběh a nějakou dějovou linku, avšak styl psaní připomíná spíše kazuistiku. A i ta se dá napsat nějak zajímavě. Styl psaní mě vůbec nebavil a nezaujal a po 30 stránkách, kdy jsem uvízla na mrtvém bodě, jsem knihu odložila a už se k ní nevrátila. Ale za snahu a a morální profil autorky dávám aspoň ty 3 hvězdy.
Knihkupec v Kábulu
Åsne Seierstad
Nic moc. Nemohla jsem se do toho začíst a nebavilo mě to.
Nekonečné dny
Claire Fuller
Až na ten konec, který se mi jeví trochu jako přitažený za vlasy, celkem fajn četba.
Poprvé a pak pořád znovu
Lisa Moos
Už jen tři stránky stačily na to, aby se mi z příběhu plného oplzlosti a nechutných výtažků z oblasti sexuálních zážitků obracel žaludek. Škoda papíru na takový škvár. Příběh měl zůstat někde schovaný v šuplíku. Jestli tohle je považované za bestseller, vypovídá to něco o poklesu civilizace. Odmítám dále ztrácet svůj čas takovým hnusem, který ani trochu nemá co společného s literaturou. Za mě jedno velké Fuj!
Skleněný zámek
Jeannette Walls
Na knihu jsem se moc těšila. Naivně jsem si totiž myslela, že tak zajímavé téma nemůže být zpracováno tak, že svou čtivostí a podstatou příběhu vtáhne do děje. Omyl! Nuda! Nuda! Navíc jak z pera 8 letého dítěte, které právě napsalo slohovku na téma rodiče a já.
Ireniny děti
Tilar J. Mazzeo
Zajímavé téma, které bohužel podáno dost strohou až popisnou nezáživnou formou naprosto bez emocí, jako by se někdo pokoušel napsat učebnici dějepisu. Dala jsem tomu šanci jen proto, že téma mě zajímá a je důležité i pro budoucí generace vědět, co se vlastně všechno během II. světové války dělo za zvěrstva a jací hrdinové se starali o to, aby v tom všem srabu bylo někde vidět světélko naděje.
Amatéři
John Grisham
Stydím se! Do knihy jsem se ani po deseti stránkách nebyla schopna začíst. Odložila jsem ji. Nezaujalo.