VladiKlaisner komentáře u knih
Když se Evropanka podívá svýma očima na svět v Afghánistánu, je to jak když se ohlédne o pár století zpět. Ke knize jsem se dostala náhodou a trochu mi připomněla Kabulskou školu krásy. Najdeme zde hierarchii klasické afghánské rodiny, život v domě na první pohled liberálního knihkupce, ale záhy zjistíme, že doma je pánem a despotou. Trpí nejen jeho ženy, ale i synové, celá rodina, která je na něm finančně závislá.
Po Stínu větru zklamání. Příběh se dal rozvinout na více podpříběhů, ale stále se autor pohyboval jen kolem jedné osoby, která mi připomínala Jamse Bonda. Nesmrtelný David, který přežije všechny. Konec víc než romantický, jako by se do knihy vůbec nehodil.
Knihu jsem mám v seznamu již více než rok, teď jsem se k ní dostala. Pěkné počtení od nespisovatele, žida, který po letech vzpomíná, jak se mu ze dne na den změnil život. Z malého chlapce, který hrál kuličky a chodil do školy musel se svým bratrem odejít z domova a tahle cesta s malými pauzami a skrýváním trvala až do konce války. Přišel o své dětství, o to nejkrásnější období, za cenu toho nejcennějšího - života.
Pro mě první kniha od islandského autora, trochu zklamání. Čekala jsem příběh s popisem místní krajiny, místo toho dost zmatená žena na cestách se svěřeným hluchým chlapcem. Plus dávám za občasné prvky humoru.
Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme. Při četbě uplatňujeme svou mysl a duši, což je v dnešní době nedostatkové zboží ...
Vítejte na pohřebišti zapomenutých knih, dejte jim poslední šanci. Možná se vám stane to co Danielovi.
Miluji knihy o knihách, knihkupcích, antikvářích, které doprovází přízrak tajemna.
Knihu jsem vybrala do Čtenářské výzvy náhodně, netušíc co mě čeká. Zažila jsem jednoduchou linii třech příběhů v časovém sledu čtyř let. Krásně napsaný příběh "hosta" Nicka, toužícího po rovném vztahu milostném, přátelském i společenském. Celou dobu jsem mu fandila, byla s ním, zatracovala ho, abych se na konci rozbrečela. Tleskám a stále se nemohu vymanit z linie krásy.
Zajímavá kniha kterou můžete číst i od prostředka. I já jsem volila formu, kam zapíchnu večer palec....
O vlámech a valonech, o spoustě zajímavostí, pivu, slavných osobnostech, belgických pralinkách i odpadcích a zoufalých kolonách a stále rozkopaných silnicích. Často jsem si vzpomněla na ty naše české trable a i se zasmála.
Po Fabrice jsem nedoufala, že se znovu v tak krátké době opět dostanu k další knize od Tučkové. Nedávný výlet do Poličky a Třech studní mi nahlodal myšlenky si něco zajímavého o Kaprálové a Martinů přečíst. Tahle kniha ve stylu divadelní hry byla k tomu jak stvořená. Jelikož jsem už o tématu něco málo věděla, četla se mi velmi lehce. Inu, zajímavé téma a tentokrát i pěkné podání.
Povídky beru do ruky jen výjimečně, ale když po nějakých sáhnu, většinou se trefím. Tentokrát to úplně nevyšlo, možná jsem na Salingera ještě neuzrála. Nejvíc mne upoutaly poslední dvě povídky.
Touto knihou se London dotýká nejen hvězd, ale vytyčuje několik literárních směrů, které silně ovlivnili 20. století.
Občas jsem se až bála, občas se nemohla odtrhnout i když se kniha rozhodně nečetla jednoduše. Filozofie jeho úvah nahlodala i mojí velmi realistickou vizi o životě a smrti.
Ač název knihy předurčoval nezvyklé "psycho", moje bránice se chvěla od začátku do konce. Tentokrát je Marie jen vypravěčkou v pozadí a rodové sídlo navštívíme až ve druhé polovině, přesto se autor od svého tématu příliš neodchýlil. Seznámíme se s novými "muflony", kteří přicházejí na Kostku s nekalými úmysly, vyberou si k tomu ten nejnevhodnější den a ještě se potýkají se svoji neschopností.
Vtipné drama s dobrým koncem. Shakespeare patří díky své nadčasovosti k mým oblíbeným.
Jako všechny jiné city pryč se dějí,
pochybnost, propadání beznaději,
zelenooká žárlivost a chvění!
Velmi netradiční styl vyprávění, zpočátku jsem čekala detektivní příběh, ten se občas ztrácel v pozadí krásného popisu lidí, vztahů, prostředí španělské Galície. Ve finiši jsem se dočkala vraha, který jako by se vyloupl z pera Aghaty Christie.
V knize bylo od všeho trochu, ale celkem dobře zpracované, ale ne každému se tenhle styl může líbit. Mě chvíli trvalo, než jsem se začetla a vtáhla do děje.
Začátek a konec s trochou nostalgie a smutku, jinak knížka plná humorných příběhů ze života na téma chataření, chalupaření i dovolených na horách i u moře.
Ivanka Devátá udělá vždy dobře na duši a rozzáří úsměv na rtech.
Je už to pár let co mi knihu doporučila kolegyně, ležela v mém seznamu a já se k ní dostala až nyní.
Fantastické vyprávění o afgáncích, Afganistánu, tradicích, zvycích které jsou nám Evropanům tak cizí. Příběh chlapce od krásného dětství, přes zradu, výčitky, pokus o vykoupení jsem četla jedním dechem. Slzy střídaly úsměv, ale slz bylo víc.
Krásné verše s krásnými ilustracemi. Kdyby "kouzelník" viděl, jak krásně doplní jeho příběh mladý nadějný ilustrátor, jistě by se hluboce poklonil.
Krásné vydání ke kulatému spisovatelovu výročí.
Trochu zvláštně pojatý Buk, z počátku jsem si nemohla zvyknout, ale po pár stránkách mi tahle miniknížečka doplněná fotkami přirostla k duši.
Nejsem žádný kočkomil, ale tady je v každém verši, v každé větě kus životní pravdy.
"dnes večer jsem doma sám, jen s 6 kočkami a ty mi bez námahy ukazují všechno, co je potřeba vědět."
... a pak zjistím, že se kniha hodí i do výzvy.
Téma, po kterém bych nesáhla, kdyby se nejednalo o Gordonovu knihu. Historie, zápletka, charakter jednotlivých postav z pera mistra spisovatele. Byť se nejedná o tak výpravný román jak jsme zvyklí, nemohu než nedat 5*.
Lehké čtení s trochu napínavým příběhem, za mě hlavně velké plus za zajímavé téma. Knihy o knížkách, knihkupcích, knihovnících, spisovatelích mě vždycky chytnou.
"Každé knize dám šanci sto stran, a pokud mě spisovatel do té doby nedokáže zaujmout, odloží ji. Existuje tolik dobrých knih, co bych si chtěl přečíst, že nemá cenu ztrácet čas se špatnou."
Jen ten konec byl moc narychlo a vše skončilo až moc jednoduše.
Skvělá detektivka od mistryně žánru. Napsaná tak lehce a přitom s napětím, že nešla odložit. Do poslední kapitoly jsem netušila, kdo může být vrahem. Kombinací bylo rozehráno hned několik. Inu, stará klasika nepředčí současníky.