Věruška994 komentáře u knih
..... dali přednost bezpečnější práci v blízké továrně na třaskaviny.....
Co věta, to perla. Přečteno snad desetkrát. Seriál s Oldřichem Viznerem a Milanem Lasicou úžasný.... klíč je v tůni.
Vyšlo 1941. Podívejte se na symboliku: začal Ital, pokračovali Němci, cirkus zachránil Čech. Za války to lidi četli s nadějí, že Češi vyhrají. Doporučuji.
Když člověk uváží, za jakých okolností Poláček vzpominal na své dětství..... Dnes má v Rychnově nad Kněžnou naučnou stezku: území Habrováků, modříny, odkud se rozhlíželi hrdinové Okresního města, v nedaleké Rampuši je socha Rampepurdy....
Když se někdo narodí v zábradlí v biografu, tak prostě musí být dokonalý, to jinak nejde!
Sice pěkný sloh, práce s jazykem, nápady na neotřelé navazování kapitol, ale.... Příliš vykalkulovaný příběh napsaný na efekt tak nějak jen rozumem bez citu, čiší mi ze stránek chladný odstup. V každé knize se opakuje motiv ztráty řeči. Vážně je to tak časté? A na předložku zpoza jsem získala alergii, je to jedno z autorčiných nejčastěji užívaných slov. Knihy bych řadila podle svého vztahu k nim takto: Hana, Slepá mapa, Tiché roky, Hotýlek. Listopád číst nebudu. Už stačilo.
Náboženský fanatismus plodí odjakživa jen nenávist a pomstychtivost. Příběh má spád a nakonec zůstane dilema, kdo je vlastně viník a kdo oběť. Mně bylo líto spiklenců, zatímco katolická vrchnost si v mých očích odplatu plně zasloužila. Vždyť luteránům neudělala nic dobrého a záměrně vyhledávala důvody ke krutému pronásledování. Jenže dějiny bohužel píší vítězové a vyhrává ten, kdo má "větší flintu"......
Jako dítě jsem ji milovala, prožívala jsem s ní naschvály jejího bratra Pepíka, Velikonoce. Člověk v knize v nějakých devíti letech neviděl nic špatného, žádnou ideologii. Navic krásně ilustrovaná.
Volně cituji: "...... Jako dítě jsem jednou poprosil cikána, aby mi vyrobil grumli. Cikán chtěl, abych mu přinesl železo, pak ještě železo a další železo.... A pak zmizel. Nikdy jsem grumli nedostal a neviděl ani cikána..." To by Hodonín někdy 1855..+/-. Rozesmálo mě to. Některé věci se prostě nemění. Skvělá kniha, skvělí velikáni, přitom normální lidé, jak Čapek, tak Masaryk. Škoda jich obou, velká škoda. Měli být nesmrtelní!
Krásná kniha, bohatý jazyk, historický kontext, dobrodružství, vítězství dobra nad zlem, spravedlnosti nad bezprávím..... Čteno v dětství jedním dechem. Poprvé před zhlédnutím filmu s Liz Taylor, podruhé po filmu, kdy mi nabihaly mezi řádky jednotlivé obrazy z filmu. Paráda.
Kniha, která mě provázela celým dětstvím, četla jsem ji každé prázdniny. Voní šumavskými loukami, prázdninovou pohodou, vodou a lesy. Stále jsem prožívala Kátino dospívání, její krásný vztah s babičkou, babiččino dětství, touhu stát se lékařkou, láskyplný vztah s dědečkem. Je to kniha o správné rodině a laskavých lidech. Poučná i dojemná. Dala bych i 10 hvězd.
Ota Pavel příliš brzy zemřel, je to velká škoda, protože měl talent od boha. Povídky zaujmou, dojmou, rezonují v hlavě, probudí v člověku hrdost na vlastní národ, a to vše na pár stránkách.
"Kuňko, Kuňko...." "Co to tady kuňká?"
A dál to všichni známe, pan Brouček se probudil po živém snu v sudu a husitské dobrodružství bylo u konce.
Sice satira na maloměšťácké pohodlí před více než 100 lety, ale je to dnes jiné?
Zbytečně popsaný papír! Aneb jak přemoudřelá "Pražačka" přijíždí do rodného města, všemi a vším opovrhuje, vyspí se s každým chlapem. A co?? První a poslední kniha od autorky. Nikdy více.
Přála jsem jim, aby to vyšlo.... Do konce knihy.
Pěkné, napínavé, ale není těch sodomitů už moc? Jsou v každém dílu.
V dětství jsem četla některé příběhy stále dokola, v dospělosti jsem četla knihu svým dětem. Také pak chtěly přečíst některou z pohádek opakovaně. Tohle je velmi povedená nadčasová kniha.
Čteno několikrát v dětství. Příběh z daleké země odehrávající se v době, kdy se z Československa nedalo svobodně cestovat, mě jednoduše fascinoval. Navíc je psán čtivě, svižně. Říha byl výborný vypravěč příběhů.