Vera Silent komentáře u knih

Na zacatku jsem si rikala, ze ta inspirace Sherlockem Holmesem je trosku prehnana a nektere popisy Eliasovych zvyklosti se opakovaly. Ovsem od prvni tretiny - a zlomoveho okamziku - se to rozjelo a ja jsem knizku zhlta za par veceru.

Ocenuji i popis doby a (ne)souziti nemeckeho a ceskeho obyvatelstva Prahy. Urcite by se o tom dalo mnohe docist v mnohem nudnejsi literature faktu, ale proc se namahat, kdyz tady nam to autor krasne zpracoval do prijemne pozivatelne formy.

6 19.06.2022

Se synem se nám kniha moc líbila. Já jsem ji neznala a tak jsem ji četla společně s ním poprvé. Je velmi poetická, vtipná i zasnena a můj syn mi ji vždycky donesl, když ji chtěl číst. To u jiných dětských knih zatím nedělal, možná proto, že náš malý princ měl skutečně vtipný hlas. Že by to ovšem byla nejlepší dětská kniha všech dob, to si zase nemyslím.

6 08.01.2022

Největším lákadlem této knihy jsou za mě postavy. Jsou poutavé, rozdílné, komplikované, zkrátka vás začne jejich osud zajímat a kvůli tomu to čtěte. Rozdělení do rodů s vlastním erbem a heslem pobaví a změny pohledů postav místo kapitol je geniální řešení, které skutečně dodá komplexnost i právě každému čtenáři možnost najít si svou oblíbenou verzi příběhu.

Co se děje týká, tak to už je mé nadšení poněkud omezené. Prvních 300 stran byla jízda, hrozně mě to bavilo! Někde kolem té 500 je zlom, kdy už jsem pochopila, že jde vše do kýble a upřímně mě někdy všechny ty strasti vyčerpávály až nebavily. Nebyl tam žádný oddych, žádný lorien, kde by se postavy a čtenář trošku vydychal a zároveň se ta emocionální tortura táhla. Také příběh Dany, ač moc zajímavý a dodávající veškerý sexuálně zvrhlý šmrc tohoto dílu, opravdu ruší. Je to úplně paralelní dějová linka odehrávající se v jiném světě a dala by se číst v kuse lépe. Takhle rozkouskovana, když po otočení stránky napínavé kapitoly vidíte to Daenerys, vás to bohužel maximálně nas*re.

Ale hej, pořád je to skvělé dílo fantasy s notnym středověkým šarmem. Jen doufám, že další díl mě nadchne na ten plný počet.

6 08.07.2019

Tak upřímně vlku chápu, že ti tehdejší kritikové dali na budku. Co to vlastně bylo? A na čem to vlk ujížděl radši ani nechcit vědět. Hermína rozhodně zachránila především čtenáře a hlavně chci pevně věřit, že si ji vlk jen vyhalucinoval ze svých nejlepších vlastnosti, (a cheche to nejlepší v něm bylo ženského pohlaví), aby na konci to nejlepší v sobě "zničil". Protože pokud by Hermína byla skutečný člověk, tak si mě nepřej potkat vlku, to bych ti řádně vyprášila kožich.
A mimochodem musíme brát život (a toto hodnocení) s humorem, jinak nám všem hrozí sebevražda nebo předávkování houbičkama.

6 27.10.2017

Autora jsem neznala, ale po teto knize jsem odhodlana precist i neco z jeho dalsich del. Styl vypraveni je jedinecny, historicky velmi zajimave (a odstrasujici, az se divim, ze lidstvo mezitim nevyhubilo samo sebe) a postavy me velmi bavily. Sice jsem se se zadnou neztotoznila, ale o to ani neslo. Rada jsem cetla jejich osudy a libilo se mi obcasne prodchnuti pribehu erotikou - autor tedy rozhodne mel fantazii. Nebo ze by zkusenosti? :D Stejne tak se mi libi i pointa dila, ze zivot po 60 skutecne nekonci v predsmrtni letargii, ale je stale plny emoci a zazitku.

6 11.07.2016

Hemingwayova oblibena kombinace lasky a valky je pro mne receptem na uspech. Snad jen retrospektivy o toreadorech jsem yrovna moc neocenila, ale Hemingway zachycoval take tento sport, ktery ho lakal a zajimal. Robert je v knize temer prototypem spravneho chlapa a Maria zase nezne divky, konec samozrejme dojme a podtrhuje Hemingwayuv styl ztracene generace - proste valka pose*e zivoty vsem.

6 20.01.2012

Tedy vyrok, ze Goethe sve Utrpeni Werthera "vyblil na papir" je uzasne a prekvapive vystihuje situaci. V dnesni dobe pusobi Werther neskutecne vyblite, ale dnes uz se take malokdo vzije do situace bohateho znudeneho mladika, ktery v zivote proste nic delat nemusi jen si kreslit obrazky. Ano, Goethova schopnost popsat v rozkosi prirodu do posledniho cervicka na zemi je neopakovatelna. Werther je ukazkou mladeho floutka, kteremu by prospelo dostat parkrat pres tlamu, aby se naucil chovat racionalne a bral zivot takovy jaky je. Jenze Werther je umelec, melancholik a krehka duse a takova vetsinou dlouho nepreziva. Asi maloktery clovek by si dobrovolne vybral, ze bude v zivote trpet - je to trochu proti pudu sebezachovy - ale presne tohle udelal Werther, ktery si zivota samotneho evidentne zase tak nevazil a nadevse povysoval lasku, ten uzasny vsemocny cit (co na tom, ze na zacatku byl zakoukany do jine ). Prave tyto preference vyjadrene emotivnim zpusobem vedly mnoho mladych lidi ve Wertherove dobe k pachani sebevrazd az Werther v dalsich vydanich sve knihy nechal na prvni stranky napsat poznamku "nenasleduj me". Goethe se pry citil provinile, protoze slava knihy mela tak neblahy dopad. Wertherovy pocity rozhodne nejsou nemozne, ale sam Werther je neschopen jakehokoli pragmatickeho ci realistickeho uvazovani. To vede nevyhnutelne k drastickemu konci (vcetne drasticky realistickych popisu).

6 19.01.2012

I ke mne se nejdrive dostala filmova verze a teprve potom jsem sahla po romanu. V mnohem me prekvapil, napriklad v intimnich popisech vztahu Annie a Toma a samozrejme na konci, ktery je v knize zcela jinak a rozhodne lepe vyresen. Ale snad vice nez vztah Annie-Tom jsem ocenila psychologickou promenu Gracie, ktera se skutecne musela vyporadat s mnoha vecmi. Tom dal dokupy nejenom kone, ale pomohl uvest na pravou miru i zivot Gracie a Annie, pomohl jim najit zpet cestu k sobe a radost v zivote. Bohuzel se ale potom zapletl s Annie a to by zase rozbouralo jeden vztah - jednu rodinu, a tak to spisovatel vyresil onim koncem, resenim nepochybne spravnym, snad jen trochu teatralnim a fantastickym, ale budiz. Zarikavac koni prece neni literatura faktu ale beletrie a to vyborna.

6 19.01.2012

Huckleberry je psan ve stylu vypraveni jizanskych historek. Pusobi to jednoduse jako by to psalo dite pro jine deti, ale ve skutecnosti je to jen dokonale zvladnuty pocin chlapka, ktery vedel jak do textu nenapadne schovat vetsi poselstvi. Hucka je spatny ulhany kluk, ale kdyz jedna, ridi se srdcem a kolkrat tak ironicky dojde k moralne spravnejsimu reseni nez vsichni ti dobri krestane a dospeli kolem nej. Huck ma vice podnetu k zamysleni nez Tom Sawyer.

6 03.01.2012

Tak se také řadím k těm, kterým se kniha nelíbila. Uvalila mě do neskutečneho čtenářskeho bloku, poněvadž jsem ji pořád odkladala a fakt se mi nechtělo ji otevřít.

Je to nekončící vnitřní monolog a to i tehdy, když nám hlavní hrdina přehrává primitivní a bezvýznamné dialogy. Nulový děj, žádné napětí, otravná hlavní postava, která se snaží znazornit paradox intelektuála chovajiciho se hloupě, ale já jsem tuto navnadu nežrala. Ještě nejsem tak stará, abych si nepamatovala své roky dospívání a tohle se tomu nepodobalo ani omylem.
Na dílo světové literatury je to strašně málo.

5 02.04.2024

Je to trochu jako popis vlhkého snu: divoký vášnivý příběh, co si člověk rád čte v bezpečí a teple pod peřinou, ale v žádném případě to nechce zažít. Na to, jaké byly postavy na začátku klišé, tak se jim dokonce i utvarely charaktery. Na dlouhé zimní večery to bylo super.

No a co se inteligence a předvídatelnosti týká, tak na to tu evidentně není fokus... Je to agresí a sexem nabitá jizda a jako taková mě to bavilo.

5 04.01.2024

Jakože jo, je to dobrá kniha. Technicky je dokonale zvladnuta, má skvělý nápad a díky bohu dobrý konec, neboť někde v půlce už mi bylo jasné, že konec pro mě rozhodne, zda to mělo či nemělo cenu číst. Konec je napínavý, skvělý, přesně odměreny a další pozitivum je velice dobrý popis mentální poruchy. Bylo vidět, že se King informoval u skutečných doktorů - Annie nebyla jen sviňa, ona byla skutečně psychicky nemocná a to je mnohem těžší napsat.

Ale dost věcí mi také nesedlo: scenérie byla nepřekvapivě totálně nudná (tož holt jedna místnost), bylo víc nechutných scén než děsivých, vedlejší příběh Misery byl slatanina a ještě že toho nebylo víc - to by bylo na mašli, některé pasáže byly fakt nudné natahování.

Takže celkově mám z toho smíšený pocit. Nemůžu hodnotit špatně, protože to je jedna z těch dobrých knih, co King napsal a konec mě fakt konečně nechtěl pustit. Ale taková pecka jako např Osvícení to opravdu není.

5 12.11.2023

Kniha mě opravdu bavila a to navzdory tomu, že je přecpana realiemi o jazzu a historie Londýna. Někdy je to až komické, že autor přeruší napínavou policejní honicku, aby nám povypravel o historii budovy, do které podezřelý právě vběhl. V sérii budu rozhodně pokračovat, jen doufám, že Peter trochu pokroci ve svých magických schopnostech, protože tímhle tempem bude v poslední knize série umět místo dvou forem pět.

5 22.03.2023

Skvělá kniha, ale už ne fenomenální jako první díl.

Příběh je to kvalitní, zvraty byly dobré, politikareni velice realistické a lekce Tindwyl tak dobré, že by Sandorson měl pouvažovat o napsání knihy o osobním rozvoji. Přibylo pár skvělých postav - Alrianne, Cett, již zmíněná Tindwyl. Elend má skvělý charakter a líbilo se mi, že jeho jedinou superschopnosti je mozek. V závěrečné bitvě byla Vín celkem tvrdak, to se skvěle četlo. Jak takovéhle dílo dokáže vypadnout z jednoho člověka je neuvěřitelné.

Na druhou stranu je to ale trochu bichle, co se dusí vlastním papírem. Na začátku bylo moc vysvětlivek - chlape, copak by někdo četl 700 stránek z prostredka trilogie jen tak pro kočku? Vždyť se nám nemusely znova opakovat základy, navíc moje vydání má ještě vzadu registr s vysvětlením pojmů a shrnutí děje prvního dílu, takže samotný text byl zatíženy naprosto zbytečně. Vín se motala v kruhu a furt o sobě pochybovala, že už tím trochu lezla na nervy. Taky mě irituje, že ji ostatní v jejich 19 letech nazývají dítětem. Zase mi zabili oblíbenou postavu jako v prvním dílu, s tím už mě Seňor Sanderson začíná mírně s... Nejsem si jistá, jestli se mi zamlouvá, co provedli s Elendem. Navíc jsem kvůli délce knihy několik dní nedělala moc jiného než četla a to je ve chvíli, kdy už bydlíte ve vlastní domácnosti, kde vás neobsluhuji rodiče, problém.

No nic, tak uklidime byt, doplníme špajzku a toaletak a jdem na poslední díl...

5 05.01.2023

(SPOILER) Ackoliv je kniha skvela a ctiva, tak me vlastne zklamala. Motivy jsou pro mne totiz tak pritazlive, ze jsem ocekavala nejlepsi roman roku. No, a ono mi to slo nakonec jeste na nervy a navic je tezke si predstavit jeste depresivnejsi zaver. Rikam si, kdyby to byla poradna ducharina s mrtvou Rebekou, poradny thriller anebo aspon poradna romantika, tak by me to smetlo. Ovsem strasidelne ci desive to neni ani trosku a romantika je tu hodne slaby odvar.

Je tezke si predstavit jeste neschopnejsi hlavni hrdinku. Ta se bala opravdu vlastniho stinu a bylo utrpeni ji sledovat schoulenou v kresle s rukama v kline. Nema temer zadnou identitu - zadne konicky (ani tomu kresleni se nevenuje), zadne preference, zadny vkus, zadny pokus cokoli prizpusobit po svem prijezdu do Manderley. Existuje pouze jako stin sveho muze a take proto ji rikame pouze pani de Winter, krestni jmeno nema. Samozrejme tak vznika jeste vetsi kontrast k Rebece, ale je to otrava cist. Mnohem vice by me bavilo, kdyby tam vznikal nejaky konflikt s Rebecinym byvalym vedenim domacnosti.

Neschopnost komunikovat aneb "manyry jsou dulezitejsi nez uprimnost" je sice velice britsky jev, ale take me malo co tak jde na nervy. Ono by stacilo byt k sobe uprimny nebo alespon uprimne odpovedet na uz tak velice vzacne Maximovy dotazy jako "Jsi tu stastna" ci "Co tim myslis" a predeslo by se neskonalemu utrpeni.

Je tu skvele zachycena doba (britsky realismus), ale paneboze jestli budu muset cist jeste jeden dalsi dialog o pocasi, zatimco jsou hlavni pointou temata jako vrazda nebo selhani manzelstvi, tak se picnu.

Na polibek se ceka 300 stran, coz pro mne dela celou tu zalezitost se svatbou a manzelstvim takovou divnou a sterilni. Jeste horsi je prave uz ten zmineny zaver, dle ktereho hned na zacatku vime, ze hlavni hrdinka ac mlada je bezdetna, bez vlastni domacnosti a v podstate zase dela spolecnici, tj. mela nulovy vyvoj od sve puvodni profese. Co se Maxima tyka, taky se nezda, ze by si uzival zivota. Vlastne jediny, kdo v knize zil, byla ta mrtva Rebeka.

A tak mam z knihy horkosladke pocity. Du Maurierova proste umi psat a knihu jsem precetla rychle, ale zaroven me hodne iritovalo a ten zaver je proste deprimujici.

Mimochodem byl velmi odvazny pocin, ze autorka nam ctenarum podsunuje vraha jako kladnou postavu. To zvladla velice mistrne, ponevadz jim neopovrhujeme, ale jeste za nej horujeme a doufame, ze unikne spravedlnosti. V te dobe naprosto nevidany kousek.

5 06.06.2021

Endymion se stal mým oblíbeným dílem série. Příběh se rozjede hned v první kapitole a dobrodružné putování po různých planetách mě fascinovalo. Každá z planet je tak odlišná! Opravdu málokdy se mi stává, že bych se chtěla přenést do knihy. Jen proto, že o něčem rádi čteme, ještě neznamená, že bychom se chtěli v tom blázinci sami ocitnout. Ale u Endymionu bych se hrozně ráda připojila a navštívila všechny ty světy. Ovšem skrze farcaster portál a ne na palubě archanděla.

Postavy mi také sedly a u de Soyi byl dokonce zajímavý vývoj.
Na Kantos Hyperion je právě skvělé, že každá kniha je koncipována jinak a za mě tato forma vyhrává. Navíc Universum Hyperionu je komplikovaný, technický a přesto logický a poutavý. Já to pořád nechápu, jak nějaký člověk dokáže napsat něco takového.

5 19.05.2020

Velice originalni a mily pribeh. Prostredek sice trosku ztracel na dynamice, jak postavy pobihaly od certa k dablu, ale konec vygradoval nadherne. Asi nejvice na tehle knize ocenuji originalitu. Bavili me slovni obraty, prekvapovaly me autorovy napady a vubec jsem nevedela, kam ma pribeh namireno. Postavy jsou navic krasne lidske, coz je mozna nevyhoda pro ctenare zhyckane nabusenymi akcnaky a touzici po hrdinovi, ale pro me to byly sympaticke charaktery. Navic evidentne existuje takova vec jako hlavni muzska a zenska postava, ktere spojuje pouze pratelstvi a nikoliv postel, svete div se.

Gaiman rozhodne nezklamal a pokud Nikdykde neni povazovano za jeho nejlepsi knihu, tak o to lepe pro me, az se vrhnu na dalsi.

5 29.12.2019

Knizecka se cte lehko, nektere slovni obraty me opravdu moc pobavily a navic ma kazdy pribeh ulitly smrc. Budto sexualni nebo brutalni ci oba dohromady. Navic mam rada detektivky i fantasy a zde ta kombinace za me funguje. Toz jasne, ze bych to asi nevyzvedla za vzor zanru, ale uz jsem se k nekterym castem pribehu i vratila a cetla je znovu. To je u me znamka kvality. Nebo dukaz vlastni zvracenosti.

5 17.07.2019

Hm, tak mne tato kniha dostala i vice nez ta predesla. Bavilo me, ze postavy jsou uz dospele, ze je tu motivem nejenom rodicovska ale i partnerska laska a ze jsem usetrena dlouhych popisu her na Toma Sawyera nekde v pampe. Jean Louise mi neprisla neobvykle nabubrela, naopak jsem ji docela chapala, i kdyz podobnymi emocionalnimi turbulencemi jsem si prosla uz nekde v 15 a v jejim veku se mi to zdalo trochu opozdene. Ale pro me to je rozhodne uveritelna postava a jako fanynka prvni knihy jsem se hrozne rada dozvedela neco vice napr. o jeji matce. Polemika k problemu souziti se mi zda mnohem aktualnejsi nez v prvni knize: nejde o zlocin a otazku spravedlnosti, ale o kazdodenni zivot, o schopnost zit a nechat zit, toleranci, a to nejenom mezi rasami ale i vekovymi generacemi a mestaky/vesnicany. Naprosto inteligentni a komplikovane uvahy, ktere se nam nikdo nesnazi prodat jako moralni kodex, ale spise jako pokus o logickou interpretaci sveta kolem nas. Az me desi, jak je v dnesni dobe tato diskuze stale aktualni, jak se jako lidstvo motame v kruhu tolik let kolem naprosto zakladnich otazek mezilidskeho souziti.

Konecne, kdo tuto knihu chape pouze jako prispevek k diskuzi o rasismu, hodnoti prave tak cerno-bile. Je tu mnohem vice facet. Mne napriklad bavil portret tehdejsiho zivota zen: viz komentare dam typu "ja sice nevim nic o ekonomice ani politice" a v zapeti docela dobra znalost historie a konstituce, takove to "jeji nazory jsou jejiho manzela", posedlost po snatku jako spolecenske nutnosti nebo muzske uvody rozhovoru s damou typu "snazim se ti to vysvetlit zjednodusene tak, abys to dokazala pochopit". Dalsi zajimavosti je pomerne pozitivni pohled na koureni. Nebo na pokrytectvi a hrdost, coz jsou vlastnosti, ktere ma Jean i Atticus, pouze s tim rozdilem, ze Atticus si je vedom svych nedostatku a Jean sebe a svuj nazor povazuje za dokonaly a teprve ke konci ji zacnou dochazet limity vlastni osobnosti. Ne, ze by se kvuli tomu clovek musel prevychovat na nepokrytce, ale staci, pokud se stane schovivavejsi k ostatnim pokrytcum kolem sebe. A prave k takovymto uvaham vas toto dilko dokope, pokud mu date sanci.

To, ze neexistuji dalsi knihy teto autorky, je tragedie.

5 02.07.2018

Nejsem nijak zvlast velky fanousek humornych knih ani sci-fi zanru. Adams me ovsem presvedcil, ze ty nejnepravdepodobnejsi veci se nejpravdepodobneji deji. Z casti samozrejme postaveno na nesmyslnosti, ktera nakonec dava smyslne smysl. Drzim Arthurovi palce, aby se mu v dalsich knihach podarilo dostat ke galakticke tekutine velmi blizce pripominajici caj. A na mysi si dam odted bacha.

5 27.11.2016