Velká Feferona komentáře u knih

Za mě určitě lepší než Hitman. I když je to trochu předvídatelné, to je pravda. A taky asi nebylo účelem, aby lamie byla daleko zábavnější než Feny a zbytek EF. A vůbec, kde je toho víc?

2 28.03.2018

Musím říct, že u pana Žambocha jsem zvyklá na lepší. Začátek vyzníval přiměřeně slibně, ale pak jako by to celé tak nějak vyšumělo... no nevím. Na vlastní pěst bylo každopádně o dost lepší, ale...
Ale. Nesporným plus je, že to (na rozdíl od podstatné části jiných JFK) nepůsobí jako slohová práce žáka 8. třídy ZŠ.
Jistě, dalo se z toho vytřískat víc a není to zdaleka tak kulervoucí, jak bych čekala, proto ta 1 hvězda dolů, ale v rámci série pořád těžký nadprůměr.

2 25.03.2018

Myslím, že má vysoká očekávání byla víc než naplněna. Je to pojaté trochu jinak než předcházející Eisenhorn, chvíli jsem si musela zvykat, ale pak jsem to zhltla jedním dechem a už netrpělivě vyhlížím další. Zvlášť samotný závěr je naprostá pecka.
Snad jen jediná věc... za sebe můžu říct, že bych v ději uvítala více Ravenora samotného a méně některých jeho podřízených (kteří - nalijme si čistého vína - občas působí, že by se bez svého šéfa nedokázali ani poškrábat na zadku). Ale je to čistě jenom můj subjektivní pocit.

2 15.03.2018

Solidní řežba.
Při čtení jsem měla nespornou výhodu toho, že JFK není žádná moje srdcovka (na to se na projektu podílelo až příliš mnoho lidí) a na tom, jestli bude některá postava žít nebo umře, mi nijak extra nezáleží.
Ale jedno po druhém: hned na začátku jsem chvíli nevěřícně kulila oči. Mám k smrti ráda Pulp Fiction i Quentina Tarantina, ale Mazaný králíček!? A podaný tímhle způsobem? Seriously?
Bohužel, pokud se chci vyhnout spoilerům, nemůžu být úplně konkrétní, takže jen tak obecně: čte se to vcelku dobře, najde se i pár slušných hlášek a je to velmi - velmi - krvavé. Což samozřejmě nevadí, pokud to není na újmu ději, který se ale tady mezi těmi potoky krve, hromadami těl a výbuchy občas trochu ztrácí.
Co se rozuzlení a onoho restartu série týká, budu zlá a napíšu pouze tolik, že něco podobného se mělo udělat už několik dílů zpátky. Ušetřili bychom si pár hodně rozpačitých výkonů.
A ještě poznámka na závěr:
Pokud to chápu správně a mělo se jednat minimálně o uzavření určité kapitoly JFK, dere se mi na mysl jedna věc.
A to bylo jako ono? Mám vtíravý pocit, jako by to končilo dřív, než to vůbec stihlo pořádně začít. A (ať už jinak sýčkuju sebevíc) to je přece jenom škoda. V průběhu času se objevilo několik velmi zajímavých nápadů a slušně našláplých, byť nedotažených zápletek, které teď co? Nejspíš vyšumí do ztracena. Nejspíš nebudu jediná, kdo si připadá trochu podvedený.
Měla bych toho na srdci ještě víc, ale tenhle komentář je už tak delší, než by bylo zdrávo. Každopádně, abych nekončila žalozpěvem, ještě poznamenám, že už jsem se pustila do dalšího, a zatím to vypadá DOST dobře.

P.S. Dala bych čtyři. Pět dávám především proto, že se mi zdejší hodnocení zdá nespravedlivě nízké.

2 19.01.2018

No… jako dobrý, ale kdybych stála o červenou knihovnu, přečtu si něco od Bertrice Small (nebo jak se jmenuje). Trochu se tím vymknu zdejšímu veskrze pozitivnímu hodnocení, ale pro mě je to jeden z nejslabších JFK – ale ne co do kvality zpracování, ale spíš obsahu.

Abych předešla nedorozuměním, rovnou říkám, že nejsem úzkoprsá a ani v nejmenším mi nevadí, když se v knížkách souloží. Dokonce by se dalo říct, že je to právě naopak, Kotletova Příliš dlouhá swingers párty (zdravím do Bruntálu) je jedna z nejzábavnějších věcí, co jsem kdy četla. Problém je v tom, že tyhle věci se musí umět. A zatímco František Kotleta (Long Live the King) zachází s erotikou ve svých knihách se samozřejmou lehkostí, u Francové je tomu přesně naopak. A když asi v polovině textu začne používat ich-formu… já nevím, na mě to v první chvíli zapůsobilo, jako když přejedete nehty po tabuli.

Ale abych jenom nehaněla… v druhé polovině to přece jenom nabere spád, čímž se celkový dojem přece jenom trochu zvedá. Když si odmyslím ta psychosociální dramata a pindání o ničem, je tam i pár kousků standardního JFK děje, a ten - pokud už se tedy vyskytne - je celkem ucházející.

Jako nesporné plus beru to, že Soumrak Camelotu jsem na rozdíl od předcházejícího dílu aspoň dokázala dočíst. Není to nic moc, to připouštím, ale zjevně by mohlo být ještě hůř. Pokud do příště vyřadí ty pocitové hovadiny a ich-formu (jakkoli tomu ani na okamžik nevěřím), třeba by se mi to jednou mohlo i líbit. Přinejmenším tomu nemůžu upřít určitý potenciál. Dvě hvězdy dávám proto, že jednu jsem dala Vrbenské (teď si honem nemůžu vzpomenout za co vlastně) a TAK strašné to přece jenom nebylo.

2 02.11.2017

Eisenhorn - všechny tři knihy - jsou podle mého názoru asi to nejpropracovanější a nejplastičtější, co bylo z Wh40 zatím přeloženo do češtiny (zatím nepřeložené tituly nemůžu hodnotit, protože jsem moc líná, než abych to louskala v originále).

Uf, ani nevím, kde ten chvalozpěv začít.

Má to spád, pěkně ucelený děj (není to chaotické, jak knihy z tohoto univerza někdy bývají) a nesmírně působivou atmosféru... Na tomto místě nemůžu nezmínit PC hru stejného jména, se kterou jsem rovněž měla tu čest a která je sice daleko horší, ale právě atmosféra je to, co se jejím tvůrcům při vší bídě přece jen podařilo jakžtakž vystihnout.

Ale dál: postavy jsou daleko propracovanější, než bývá zvykem (Alizabeth zpočátku trochu rozčiluje, ale dá se to vydržet) a co se týče Eisenhorna samotného... no, úplně mě uchvátil. Skoro jsem litovala, že to o čem právě čtu, není skutečně a nemůžu se za něj provdat.
(...)
Mohla bych takhle pokračovat ještě velmi velmi dlouho, ale myslím, že má hlavní myšlenka je zřejmá. Sto procent, naprosto suverénně.

2 22.09.2017

Chtělo by to víc Lummoxe a míň vesmírné politiky, ale jinak dobré, opravdu. Zasmála jsem se.

1 15.08.2019

Ale ano, což o to, zábavné to opravdu je. Obvykle sice dávám přednost trochu tvrdší SF ve stylu Honor Harringtonové a tak, ale jako komedie si to ostudu neudělá. Je to dobře vymyšlené, má to potenciál (klidně bych si to dokázala představit i zfilmované), skvělé hlavní postavy, odsýpá to a jsou tam některé poměrně zajímavé nápady.
ALE. Ale je tu několik věcí, které mi vadí. Zaprvé: je to strašně naivní. Ale opravdu strašně. Na nějaký hyperrealismus mě moc neužije, ale mám ráda, když jsou věci aspoň trošku uvěřitelné. Tady? Tady si místy klepete na čelo a říkáte si "tohle a tohle by tímhle způsobem prostě nemohlo fungovat."
Dalším problémem je české vydání. V poslední době často slyším nadávat na kvalitu nově vycházejících tištěných knížek, chyby v překladech, překlepy a tak... a problém to je, to vůbec nepopírám. Jenže tohle vyšlo v polovině devadesátých let a je to po formální stránce naprosto příšerné. Nevládnu angličtinou na nějaké mistrovské úrovni a i přesto si při čtení na spoustě míst bez problémů představím původní anglický text. Před dvaceti lety nejspíš žádný Google překladač neexistoval, ale kdyby ano, podezřívala bych překladatele, že to tam naházel a ani se neobtěžoval si to pak přečíst. Je to děsné a naprosto to sráží celkový dojem.

1 07.06.2019

Ne. Za mě prostě ne. Samozřejmě jsem nečekala, že Linc dokáže konkurovat výbornému předcházejícímu dílu, ale tohle bylo prostě slabé. A to tak, že hodně.
Abych to upřesnila, mně nijak zvlášť nevadí, když se v knížkách popisují násilnosti a válečné hnusárny, ale dávám přednost tomu, aby to mělo nějaký význam. Třeba jenom kvůli budování atmosféry, to je jedno, ale ASPOŇ nějaký. Tohle je... prostě jenom hnusné. Hnusně otravné. A ne, nemělo to žádný význam.
Takže ne. Louskala jsem to s přestávkami skoro dva týdny a nakonec si naordinovala bezpečnostní přestávku v podobě slavného cimrmanovského kroku stranou. Abych se trochu vzpamatovala, přečtu si Agenta X-Hawka a pak začnu sama sebe přemlouvat, že už jich do konce nezbývá tolik a že to nějak dám. Po tomhle zážitku se mi totiž na další díl ale ani trochu nechce.

1 25.03.2018

Už je toho trochu moc. Tedy, až takový průšvih to nebyl, četlo se to celkem svižně a to všechno, ale už je to takové nějaké příliš rozvětvené. A skutečně to JE jenom příprava na poslední díl. Dávám hvězdu navíc za Lucifera.

22.07.2015