vas
komentáře u knih
Amazonka
Robin Furneaux
Dobrá kniha tajemného britského aristokrata (psal pod pseudonymem), který až příliš brzy opustil toto slzavé údolí. Velkého dobrodružství na řece Amazonce nikdy nelitoval a napsal o veletoku jednu z mála realistických knih, přičemž se pečlivě vyhýbal obecně rozšířeným fantasmagoriím. Vřele doporučuji!
Od agamy po žraloka. Velký ilustrovaný slovník zvířat
kolektiv autorů
Absolutní souhlas s předcházejícím recenzentem. Dostal jsem Od agamu jako robě na Váááánoce a vedle indických autíček a sádrového klokana byla nejlepším dárkem, jaký jsem kdy dostal. Dodnes vím (interní info pro ijcro), že stála neuvěřitelných 130 korun československých! Dnes už ji nemám, ale podařilo se mi sehnat její slovenskou aberaci za 90 korun českých v olomouckém antikvariátu.
P. S. Ty ilustrace jsou pro mě zcela ikonické a tak, když potkám v přírodě nějaké zvíře, připadá mi divné, protože v Od agamě to bylo přece nakreslené jinak. Třeba, když jsem se plavil v kajaku a proti mně si to řinul kajman. Sakra, takhle přece kajmani nevypadají a v Od agamě byli Melanosochuši nigeři mnohem menší...
180 000 kilometrů dobrodružství
Antonio Halik (p)
Nejlepší cestopis z Jižní Ameriky, jaký jsem kdy četl. Nejvíce mě fascinovala bitva dvou indiánských kmenů, která dostala Tonyho do opravdové časové smyčky. Není co dodat, snad jen si tu útlou knihu znovu přečíst!
Místo nahoře
John Braine
(SPOILER) S upřímností, která nikoho nezajímá (a proč taky), musím napsat, že se mi nahoru jako mladému Lamptonovi vyšplhat nikdy nepodařilo. Je to tak trochu škoda, těch příležitostí nebylo mnoho, ale byly. To Joe Lampton byl onačejší sekáč, který nezmeškal vůbec nic, což byla expost a paradoxně taky škoda. Celý život pracoval jenom na tom, aby se dostal co nejdál a měl se co nejlépe. Osud je však pěkná mrcha a Joe vlastně dopadl dost špatně, alespoň ve všem nemateriálním. Knihu vřele doporučuji k četbě zejména všem těm rozhněvaným mladým mužům, k nimž jsem ostatně také kdysi patřil, aby si ty svoje "prioritky" seřadili dřív než bude pozdě. "Ach, chudáčku Joe," jak říkala, pokud si tedy dobře pamatuji, dvojnásobně nešťastná Alice. Žena, osud. A co z toho všeho plyne? Vlastně vůbec nic, jenom si báječně počtete.
Ještě je můžeme vidět
Douglas Adams
Smutná knížka. V jedné z kapitol píše Adams o delfínovci čínském, kterého Číňané o dva roky později definitivně vyhubili. Některé dokonce sežrali, stejně jako jednu z největších sladkovodních ryb veslonose čínského. Teď už se chudáci prohánějí jen na vlnách čínské lidové mytologie. Nevěšte ale hlavu, hlad komančům v Říši středu nehrozí a naši asijští soukmenovci právě začínají vyžírat a likvidovat Amazonii (v oblasti řeky Tapajos).
Dobývání marnosti
Werner Herzog (p)
Ta knížka je ještě lepší než jsem myslel. Pro filmové fajnškmekry a ctitele filmového veledíla Fitzcarraldo je Herzogův deník o zběsilém natáčení takřka povinností. Jako velký Herzogův fanoušek jsem se v červenci vydal po jeho iquitoských stopách a nalezl nejenom restauraci Fitzcarraldo s filmovými artefakty na nábřeží, ale také žijicího producenta Fitzcarralda pana Saxera v bekovce, uvelebeného v soukromé hotelové rajské zahradě. Odevšad na vás přitom civí šílený Kinský nebo kníratý Herzog. Když se pak úplně sám koupete v lehce páchoucím hotelovém bazénu s vodotryskem a popíjíte skvěle vychlazené pivo, tak vám pan Saxer naservíruje Vivaldiho z obřích repráků rozestavěných kolem. A vy pak můžete prožít svůj střípek toho omamného dobývání marnosti. Musíte ale pevně zavřít oči.
Asja
Ivan Sergejevič Turgeněv
Krásný milostný příběh, romantika až na půdu. Škoda, že to Ivanovi (neboť to byl jistě Turgeněvův vlastní příběh) nedopadlo. Někdy jedna chyba poznamená celý život.
Odpusť mým rtům…
Tomáš Zdechovský
Tvé rty jsou děravé a prolhané, jako ústa zavržené staré squaw.
Do Brazílie za Indiány
Čestmír Loukotka
Vědec mezi indiány,
Stařec v Jižní Americe,
Smrt na jazyku,
Trpaslíci z džungle,
Fričovy zápisky,
Kozák znovu objevený. To jsou titulky, které bych jako bývalý editor mohl směle přiřadit k článkům, jenž bych vyextrahoval z této neprávem zapomenuté knihy významného lingvisty a etnografa. Tatínek Jarmily Loukotkové toho hodně věděl o indiánských jazycích a na sklonku života se mohl mezi své oblíbence opravdu podívat. Puranga ratana, příteli z časů minutí se.
Amazonie a řeky příběhů
Vladimír Plešinger
Bezvadná kniha pro všechny milovníky Amazonie. Vřele doporučuji k zařazení do knihovny! Pan Plešinger napsal také stejně skvělé knihy o Kongu, Gambii a mnoha dalších.
Filatelistický atlas známkových zemí
Bohuslav Hlinka
Před studiem této knížky jsem si myslel, že o geografii a historii něco málo vím:).
Obraz vlasti – Příběh Národního muzea
Karel Sklenář
Výborná kniha o tom našem muzeu a velijakých zákulisních taškařicích. Doba se mění, ale lidé zůstávají stejným hajzlíky, ale naštěstí i velikány. Dnes, když se pomalu utahují ideologické šrouby (porovnej s devadesátkami) a člověk nemůže beztrestně psát ani říkat, co si opravdu myslí, nelze nevzpomenout dobrých policejních ředitelů z páně Sklenářovy knihy, kteří dělali ve jménu monarchie totéž. Pana Sklenáře jsem hltal už v dětství a nad stránkami jeho knih jsem se chtěl stát archeologem nebo alespoň antropologem. No, slevil jsem hodně a doklepu to asi v povolání, které si vybralo mě a nikoliv naopak. Když si tak sentimentálně listuji v knize Obraz vlasti, napadá mne, že malost a udavačství vládne nad tou naší kotlinou od nepaměti a je jedno, za jak ušlechtilou ideou se skrývá.
Mladý muž & bílá velryba
Vladimír Páral
Tato kniha podle mého soudu mocně rezonuje jenom s určitou generací. Nemyslím teď historickou vertikálu, ale lidi mezi dvaceti a třiceti lety, kteří se hledají. No a chudák Břeťa se skoro našel... Cynické, ale pravdivé. Vždyť všichni tak trochu lovíme tu bílou velrybu. Jenomže Physeter catodon (ať už bílý nebo ne) váží až osmdesát tun a to je na jednoho človíčka vážně trochu moc.
Generální zázrak
Vladimír Páral
Páral je podle mě jeden z nejlepších českých autorů. Ne, není to určitě Tolstoj nebo Conrad, ale v českém prostředí trčí jako prostředníček, ukázaný směrem k řemeslným neumětelům. Myslím, že by se vešel - i když jen velmi těsně - do první top desítky našich literátů. Samotný Generální zázrak považuji za fantasticky propracované dílko a myslím si, že jeho comeback je jen otázkou času.
Arabesky / Povídky malostranské
Jan Neruda
Povídky malostranské jsou české rodinné stříbro a Neruda je můj miláček. To zní sice od chlapa divně, ale přesně to vystihuje můj poměr k vousatému klasikovi. (Nastudoval jsem o něm kde, co. Podařilo se mi dokonce před časem v antikvariátu koupit i jeho "latentně" milostné dopisy Karolíně Světlé.) V Povídkách malostranských je mistrně popsána taková ta každodenní ubíjející česká malost. Nikdo ji snad doposud nevystihl lépe než právě Neruda. Je smutné, že jsme se tohoto balvanu závisti a pomluv jako společnost nezbavili dodnes.
Zavřete oči, přichází...
Ondřej Suchý
Oldřích Nový, toť noblesní gentleman a zároveň chlapík s neuvěřitelným životním osudem. Ondřej Suchý je laskavým vypravěčem, který měl tu čest mnohokrát hovořit s panem Novým face to face. Zajímavá knížka pro milovníky prvorepublikových komedií. ON je vážně interesantní postava i se svými (často roztomilými) chybami.
Světem zvířat díl I.: Savci
Zdeněk Veselovský
Vedle Od agamy po žraloka moje totální srdcovka a jakýsi sladký příslib budoucna.
O chůzi v ledu
Werner Herzog (p)
Čirá krása, Herzog je jako vždy skvělý vypravěč a strůjce bílého a zeleného fantastična. Pokud se vám s Herzogem dobře chodilo v ledu, pak se určitě podívejte na jeho luxusní dokument Burden of dreams. Chorvatský Žid, točící v Peru a Brazílii za německé peníze film o irském snílkovi je totiž totální nářez! Stejně jako filmová hudba od Vivaldiho (Dixit Dominus) a podpůrný doplněk Popul Vuh, která provází jeho nejúžasnější film Fitzcarraldo.
Atlas panenských míst
Roger Few
Hodně inspirativní čtení, trochu strojový, leč roztomilý překlad, ale fotky nádherné. Tak dlouho jsem listoval, až se mi panenská místa rozpadla na prvočinitele.
V srdci Černého pavouka: ostravská literární umělecká scéna 90. let
Milan Kozelka
Velkolepé a nedoceněné dílo o té naší bývalé Stodolní. Jako novinářský elévek jsem to tam prakticky otvíral a v pachu Černého pavouka četl báječné knížky a komiksy (byl tam solidní antikvariát) a chlemtal pivo. Cháska tam byla taktéž ucházející, jinými slovy takové malé lokální paraiso, které už dnes najdeš jenom v Riu nebo Manausu. A pak ty tance...
P. S. Jo a ta antologie je fakt zajímavá.