vas
diskuze
Ad alekis To první dvojverší se mi moc líbí. Užívejme jarní pohodu.
ad RamonVarga: Určitě Kurupiru od Jaroslava Mareše. Tam jsou kryptozoologické fenomény popsány v těch nejúžasnějších kontextech:)
Ad Terror/ Taky zdravím fanouška kryptozoologie :)
ad Terror, keri, Marika, braunerova, denib: Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl. Díky za milé ohlasy.
Váš laskavý zájem mě inspiroval k přepisu dopisu (...och, jaký mistrný rým). On ten Vráz ale hrozně škrábe a celkem se s pravopisem nemaže (označeno symbolem: !).
Takže náš cestovatel píše: "Velectěný pane! Cesta dokonána. Šťastně jsem sem 7. t. m. přišel a našel zde k nemalé své radosti Váš láskávý (!) potěšující list srdečný dík. Zytra (!) odjíždím Chilenským (!) parníkem "Maipes" do Panamy a odtud ... nejbližší příležitosti do Venezuely - tam budu více psáti. Zdraví drobet lepší. Cesta velmi dráha (!), bez vašeho laskavého (asi foršusu, nepřečtu) ostal bych sem bez prostředkú. Přeuctivý pozdrav Vám od Vašeho Vráze."
Nahoře v záhlaví je napsáno Pacasmayo, peruánské pobřeží 9/ II 93.
Celina je adresována Dr. Antonínu Fričovi, Rusko českého musea etx. etc. v Praze, Prague, Bohemia Via Panama- Liverpool. Peruánské razítko je nečitelné, druhé naopak skvěle - Prague 30. 12. 1893. Dopis s logem Union postale universillé byl tedy doručen asi za jeden měsíc. Na tu dobu slušná rychlost.
alekis: Děkuji a přeji také literárně požehnaný víkend:)
Přeji hezký víkend Eicheriku a v tom Berlíně opatrně!
Přátelé a kamarádi, dovoluji si vás informovat o soukromé literární mikrosenzaci! Podařilo se mi totiž za pár korun koupit celinu (něco jako pohled bez obrázku) od slavného cestovatele a spisovatele E. S. Vráze, o kterém jsem v roce 1999 natočil film Po stopách amazonských. Pecka je, že v tomto psaní tehdejšímu řediteli muzea Fričovi sděluje, že právě dokončil cestu, o níž následně napsal velkolepou knihu Napříč rovníkovou Amerikou. Dopis uvádí slovy: "Cesta dokonána!" Já vím, že je to blbost, ale tak nějak mám potřebu se podělit:)
U nás na ploché, praštěné a placaté Hané také sněžilo. Ale tak nějak skoupě a lakomě, jak je ve zdejším kraji zvykem:) P. S. Pokud by vás zajímaly tragikomické osudy hanáckého zavlečence, milovníka Amazonie a filatelie, začal jsem zase psát na fejs Alberto Amazonie. Posílám tam článečky a literární štěky hlavně o výše zmíněných tématech, ale občas napíšu i něco smysluplného. Mějte se fajn a užívejte četby a vloček. Vojta Alberto
Eicherik: Díky a přeji pevné nervy na stezkách oblud:).
Eicherik: Pojďme si už po těch letech tykat Eicheriku. Co se týče knížky mám v rukopise Lexikon 270 příšer s fakt luxusními ilustracemi od malířky, kterou sehnal nakladatel. Nějak se to ale pokazilo, takže je to dlouho u ledu a jako e-knihu je mi to líto vydat. Je zatím dost práce, aby si to přečetlo padesát lidí. Tož tak. Pokud by se to pohnulo, doplnil bych knížku o pár pralesních příšer, které jsem v červenci "posbíral" v Iquitosu v Peru.
Souhlasím a taky mám moc rád sérii Světem zvířat s ilustracemi tuším pana Pospíšila. P. S. Tak, jak jste se prosekal ke Kurupiře? Teoreticky by se tam šlo dostat lodí syna Tatunca Nary (cca 30 km od hory). Ovšem, návrat nejistý.
Eicherik: Všechny Mareše, Durrelly a taky Od agamy po žraloka.:)
denib: Není zač, hezký den.
P. S. Máte super výběr nových knih, přesně podle mého gusta:)
Ad denib
Po pravdě od všeho trochu. Výprav je asi 60, každý autor je pojímá tak trochu po svém. Je to vlastně časová konzerva a nejzajímavější jsou určitě poměrně dobře zpracované autentické vzpomínky zúčastněných. Zatím nejvíce se mi líbila kapitola o raftu Matyldě v peřejích Indu. Jedním z hrdinů je i exsenátor Štětina, kterého jako člověka a politika "vysoce neoblibuji", ale jako dobrodruha respektuji.
Myslím, že je to kniha dobrá hlavně pro nabuzení před nějakou pořádnou expedicí:). Něco ve smyslu: "I cesta může být cíl."
Jsem účastníkem Zapomenutých výprav od pánů Švihálka, Kačora a Hýži. Slušných 854 stran, takže to budu pár dní číst. Jinak knihu mají aktuálně v Levných knihách za bratru 199 korun.
Díky za pozdrav i za přání přátelé. Jako mazání používám hlavně zdejší pivo Cristal. Nějak nemůžu spát a tak si ještě čtu na Databázi. Mareše mám sebou jako e-knihu, stejně jako část Kroniky Akakoru od Bruggera. To je tak dokonalá mystifikační pralesní slátanina, že by se za ni nemusel stydět ani Rollins ve své Amazonii.
Ad Eicherik. Sedím (po expedici) na cimře v Iquitosu a do dveří mi kopou míčem malí indiánci kmene Bora. A za všechno vlastně může Jarek Mareš a jeho Kurupira. Marešova hora (ať už si o ní myslíme cokoliv) je totiž něco jako opium. Jsem pyšný, že jsem do knihy o ní přispěl třemi fotografiemi. Sice jsou ouplně pitomé, ale jsou tam. Jarek už mi je sice nikdy nevrátil, ale to nevadí :-) Škoda, že se s ním už nikdy nepotkám a nehodíme řeč o záhadách Amazonii. Znali jsme se skoro 30 let.
Když už píšu tyhle blbosti, tak bych měl psát alespoň gramaticky správně. Vlídný producent a dnes hoteliér v peruánské Amazonii se správně jmenuje Saxer. Proslavil se mj. ikonickou scénkou, dohledatelnou na YouTube, kdy na něho během natáčení Fitzcarralda nepříčetně vříská rozzuřený Kinski.
Strašně moc rád bych si naopak přečetl knihu Fitzcarraldo, kterou by někdo napsal podle stejnojmenného Herzogova filmu. Tento bizarní nápad mi vzklíčil v lbi po dnešním setkání s věkovitým panem Walterem Saxem v Iquitosu. Pan Sax byl totiž výkonným producentem Fitzcarralda, jakož i dalších filmů, které Herzog natočil s Klausem Kinskim. A proč to sem vlastně píšu? Jo, hrozně rád bych si přečetl neexistující knihu o Fitzcarraldovi.