Varvara
komentáře u knih
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
Kvalitně zpracovaná kniha. Líbí se mi, jak autorka chronologicky vypráví o důležitých obdobích historie KLDR pomocí příběhů šesti uprchlíků, které měla možnost opakovaně zpovídat. Ale to by nestačilo, a tak studovala řadu materiálů, aby si doplnila slepá místa a také do určité míry ověřila výpovědi uprchlíků. Kniha čerpá také z příběhů mnoha dalších emigrantů, jejichž příběhy v knize nejsou detailně rozebírané.
Četla se mi dobře, zvlášť proto, že téma je strhující, jelikož je pro středoevropana těžko uvěřitelné (a to i pro nás, kteří máme povědomí, když už ne vlastní zkušenost, o životě v totalitě), jak se v KLDR žilo a zřejmě stále žije. Fakt blbě. To je asi všem jasné. Ale přecejen konkrétní příběhy a konkrétní situace jsou působivé a jejich líčení působí až na dřeň.
Oceňuju doslov autorky, kde už jen stručně zmiňuje další vývoj v zemi do r. 2013.
Nechybí také zdroje, ze kterých autorka čerpala.
Na jednu stranu jsem si říkala, že asi není dobré knihu číst, když je člověk ve zkroušenějších stavech mysli. Ale ono to může být přesně naopak - příběhy přeběhlých Severokorejců můžou člověka naopak povzbudit, aby si vážil toho, co má. Nejen materiálně, samozřejmě, ale i toho, jaké se mu u nás nabízejí možnosti.
Kniha se věnuje i problematice aklimatizace uprchlíků v Jižní Korei. Navzdory lepšímu životnímu standardu spousta z nich musí žít s velikou tíhou... Proč? I to je v knize vysvětlené.
Máme na vybranou
Edith Eva Eger
Výborná kniha, klenot. Ne tolik o holocaustu, spíš o tom, jak pracovat s traumaty. Popsáno hodně čtivě a na praktických příkladech - nejen ze života autorky, ale i od jejích klientů. Kniha navíc může inspirovat v tom, že nikdy není pozdě na studium/cestou za naplňujícím povoláním.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Líbily se mi ty upravené pohádky, u těch jsem se leckdy hezky pobavila autorovou fantazií. Kniha se mi četla dobře, sáhla jsem po ní, abych se, konečně, seznámila se světem zaklínače. A dobré to bylo. Kniha mi pomáhala odvádět pozornost od večerních "ranních nevolností". Zhltla jsem pak ještě druhý díl. A to mi zatím stačilo.
Bůh či ďábel
Jarmila Loukotková
Kniha o víře, ať už je předmětem víry Bůh, ďábel nebo zlato. Líbí se mi styl psaní Loukotkové, právě to hraní s jazykem, které Lady Dracula přišlo amatérské. Od začátku je jasné, jak to dopadne, přesto kniha není nudná (i když sem tam byla nějaká pro mě rozvleklejší pasáž). Hlavní postava je myslím dobře psychologicky vykreslená, neměla jsem pocit, že by mi jí na konci mělo být líto.
Podle mě nejlepší pasáž knihy: (slovy biskupa J. Malestroita) "...Není právem člověka, aby na této zemi našel štěstí. Ale jest jeho povinností, aby ho hledal. Jeho vnitřní spokojenost se přibližuje více či méně pocitu štěstí podle způsobu a cesty, kterými za štěstím spěje. Nevěřte, synu, že ho lze dosíci nepravostí a rozkošnictvím. Ale stejně nevěřte, že se dosáhne odříkáním. Vyloupněte si střed z toho obojího, a tam najdete člověka. Vnikněte v něho, naučte se porozumět mu a chápat ho v celé jeho složitosti a zdánlivé průhlednosti, naučte se znát jeho potřeby a předvídat jeho přání, naučte se tušit jeho lásku a předcházet jeho záští, a to všecko s dobrou vůlí a srdcem otevřeným. Až najdete člověka, až tak najdete i sebe, zkypří se vaše jsoucnost vláhou poznání a nebudete tápat v suchopárnu marného pokusnictví..."
Proč vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti…? aneb Hmyzí státy
Jan Žďárek
Pokud si dobře vzpomínám, tak díky téhle knize jsem si zamilovala sociální hmyz, především mravence. Kniha je moc zajímavá a čtivá, autor čtenáře pěkně zasvěcuje do světa společenského hmyzu. Přibližuje také ty málo oblíbené nebo přímo obávané druhy hmyzu (vosy, sršně), tak, že se většině lidí musí zalíbit :-) Určitě doporučuju všem milovníkům přírody, speciálně hmyzu.
Z Izrastiny s láskou
Jakub Szántó
Kniha, které nemám až na sem tam chybějící písmeno co vytknout. Informačně velmi nabitá, ale přesto ne unavující a už vůbec ne nudná. Naopak mě tahle kniha hodně chytla a těžko jsem se od ní odtrhávala. Ale jak píše Yorika, čtení si žádá čas a pozornost. Autor zúročuje jak své rozsáhlé znalosti moderních dějin, tak i pestré zkušenosti z Blízkého východu. Těší mě, že takovou knihu sepsal, obohatila mě. A zřejmě se k ní budu vracet.
Bytosti přírody
Margot Ruis
Asi jediné, co mě na knize mrzí je, že v ní nejsou ilustrace autorčina manžela, který dévy a elfy také vidí a zachycuje přinejmenším na papír.
Jinak je to velice zajímavá kniha o úžasném světě běžně neviditelných pomocníků přírody a země, tedy v důsledku i lidských pomocníků. Četla se mi sama.
Ruce světla
Barbara Ann Brennan
Výborná kniha, kterou doporučuji každému, kdo se zajímá o energetický systém člověka a práci s ním. Autorka v knize detailně popisuje jednotlivé energetické vrstvy, které jsou okolo hmotného těla, dále pak čakry, různé způsoby energetického léčení atd. Ale nečekejte žádný sladký new-age přístup, vše je podáno věcně a realisticky. Přístup autorky k problematice je až vědecký, což není divu vzhledem k její profesní minulosti. Autorka nikomu neslibuje zázraky ve smyslu, že po přečtení knihy všichni uvidí auru atd., naopak přímo píše, že je potřeba tvrdě cvičit a pracovat na sobě, aby se dostavil nějaký pokrok. Kniha je velmi praktická, Barbara uvádí spoustu cvičení, která jsou ověřená praxí. Jsou zde také návody pro léčitele, jak vést léčení apod. Je to učebnice, kniha, kterou je potřeba studovat (alespoň pokud se někdo chce zabývat tímto typem léčitelství). V knize je mnoho ilustrací, jak černobílých, tak také barevných. Oceňuji také případy z autorčiny léčitelské praxe.
Ženské příběhy
Lilia Khousnoutdinova
Tohle je hodně dobrá "záležitost". Nesmírně bohatá a s hloubkou. Četla jsem s chutí, příběhy pro mě byly vesměs zajímavé (obzvlášť příběhy porodů, protože jsem sama neměla čest rodit) a poutavé. Škoda že bylo tak málo příběhů v části Stařena. Děkuju za tahle otevřená sdílení žen. Knížku bych doporučila ženám i mužům.
Moje cesta k lamům
Ole Nydahl
Velmi zajímavá a inspirující kniha o tom, jak se z Oleho rebela a hipísáka stal buddhistický lama :-) A také se tu dočtete o velkých buddhistických učitelích, jako 16. Karmapa, Kalu rinpočhe či Lobpön Cečhu rinpočhe. Kniha je hodně čtivá a myslím, že může být zajímavá i pro ne-buddhisty a "ne-diamantovce". Je v ní znát, jak ohromnou sílu Ole má (a Hannah měla). Jeho záběr je prostě neskutečný.
Osho Zen Tarot
Osho
Osho Zen Tarot není tarotem v pravém slova smyslu. Sice také sestává z velkých a malých arkán a mezi kartami tohoto a klasického tarotu lze najít jisté paralely, tím však podobnost končí. Pokud jde o velká arkána, je zde na rozdíl od tradičního tarotu navíc karta Mistr, na které je vyobrazen Osho samotný. Malá akrána jsou čtyři podle živlů, místo mečů jsou mraky, místo pohárů voda, hole jsou zde nahrazeny ohněm a disky/pentakly/mince duhou. Jedná se o karty spíš psychologické a meditativní. Dalším rozdílem od klasického tarotu je, že Osho tarot neslouží k věštění, ale zobrazuje pouze přítomnost, okamžik Tady a Teď. Často ukazuje, co nevidíme či nechceme vidět, co si nepřipouštíme, ovšem dává také radu, co s tím udělat, jak s momentálním stavem pracovat. Výtvarné zpracování karet je výborné, obrázky jsou samy o sobě velmi výmluvné. V doprovodné knize je každá karta popsaná a vysvětlená. Autorem knihy však není sám Osho, nicméně popisy karet vycházejí z jeho textů a v knize jsou uvedeny konkrétní zdroje. V knize jsou dále uvedeny některé možné výklady, např. Diamant, Klíč, výklad na vztahy a další. Pro lepší pochopení karet lze doporučit také knihu Ranky Tučkové "Průvodce Zenovým tarotem".
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Kniha mě zaujala, jelikož téma je mi blízké. A četla se sama, příběhy jednotlivých žen mě zajímaly. Autorka zpovídané ženy opravdu dobře vybrala. Jejich důvody pro bezdětnost jsou různé, tedy z hlediska příčin je kniha opravdu pestrá. Většina těch žen také působí docela moudře, oduševněle, a tak pro mě má kniha i širší rozměr a není jen o ne-mateřství. Rozhovor s lesbami byl zase zajímavý svou veselou atmosférou (jen seznámení žen bylo za mě věnováno až moc prostoru). Zpočátku mi vadily některé otázky působící dost návodně. Ale pak Martina Vrbová v nějakém rozhovoru říkala, že nešlo ptát se jako moderátorka, jelikož se toho pak tolik nedozvěděla. Tak dobrá, no. Ilustrace jsou pěkné, ač v e-knize tolik nevyniknou. Dobrý počin!
Mít pro co žít
Richard Roper
Poselstvi knihy je důležité, vyznamove na pet hvezd, prinejmensim. Ovsem zpracovani obcas drhlo, chovani postav mi pripadalo leckdy nerealisticke a postavy byly spis plytce vykreslene, krome hlavniho hrdiny, navic zaver byl dost predvidatelny, takze proto ty tri hvezdy. Jednou jsem se i nahlas zasmala, casto mi vsak radobyvtipna prirovnani pripadala spis trapne rozpacita.
Pořád jsem to já
Lisa Genova
Mé dojmy z knihy jsou podobné, jak je v recenzi popsala LadySegedin (akorát chování Johna mi tak nerealistické nepřijde - bylo by zajímavé podívat se na věc i z jeho pohledu). Také jsem knihu četla na základě zhlédnutí filmu doufajíc, že víc do hloubky a šířky poznám prožívání hlavní hrdinky. To se nestalo, námět by se dal nejspíš uchopit lépe anebo byla filmová Alice prostě "až příliš dobře" zahraná. Ale i tak je to pro mě dost důležitá kniha, jelikož přináší téma, o kterém se tolik nepíše, a které je pro spoustu lidí děsivé. Však kdo by chtěl zažít demenci, ještě k tomu tak časnou..? Jelikož jsem vždycky obdivovala a lpěla na pronikavém intelektu, ráda jsem se s tímhle tématem konfrontovala. A našla jsem si v tom své. Kniha se mi četla dobře, ač mi její jazyk přišel poněkud odosobněný.
P.S. Ta obálka je teda ostuda, to se druhé o z příjmení Julianne nevešlo do kruhu..?
Přecitlivělost není slabost
Ilse Sand
Ze začátku mě dost rozčilovalo přeskakování mezi formami - chvilku "já", pak zase "my" (klidně v jednom odstavci...), hnedle "oni", časem dokonce "vy" a tím to nekončí. Dánštinu neznám, nemůže to být překladem..? Pak jsem si nějak zvykla a četlo se mi líp. Oceňuju stručné podání, přitom i s praktickými, více či méně využitelnými radami. A, ano, mnohdy mi autorka mluvila z duše, tak hodnotím čtyřmi hvězdami. Není to pro mě nový fenomén, ale i tak pro mě knížka byla užitečná.
Labyrint pohybu
Pavel Kolář
Doporučuju knihu těm, které zajímá, jak funguje lidské tělo, jaké jsou v něm úžasné souvislosti, samozřejmě i co se týká propojení těla a psychiky. P. Kolář má fakt široký záběr a jeho pohled je tak komplexní. Je to člověk na svém místě, takže svou osobností určitě inspirující. Nad některými příklady z praxe (např. o mnoha zbytečných operacích) zůstává až rozum stát. V knize jsou ovšem zmíněné i případy z těch pozitivních až zázračných.
Marathon, příběh běžce
Radůza (p)
Souhlasím s Jarisko2, Radůza pro nás připravila opět velmi silné dílo, jak to ona už umí.
Písně z alba se vryjí velmi hluboko, aspoň pokud jim člověk opravdu naslouchá. Stylově je to opět trochu jiná Radůza, což jen ukazuje její nesmírný záběr a duševní i uměleckou pestrost. A také nebojácnost zkusit něco jinak, nově. Je prostě stále svá. A já sama v jejím podání zvládnu a dokonce mám ráda i písně ve stylu lidové hudby či country, které v Marathonu také jsou. Celkově je album velmi pestrou mozaikou stylů. Možná postřehy k hudbě nejsou úplně na místě v knižní databázi, ale nemůžu si pomoct, knihu povídek nelze od písní oddělit.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Velmi čtivá a zajímavým způsobem napsaná kniha o ještě zajímavějším fenoménu moravských bohyní. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Kniha díky rozhovorům se sedmi uprchlými Severokorejci pocházejícími z různých společenských vrstev přidává další dílky do mozaiky o KLDR. Četla se mi dobře, jelikož mě lidské příběhy zajímají. Tím víc, když jde o lidi z takřka neproniknutelné země. Ano, mimo velká města život připomíná to 19. století, jak někdo napsal přede mnou. K tomu je ale potřeba přidat (téměř) absolutní kontrolu na každém kroku i doma, což je dost šílená představa. Paranoia a absence skutečných přátelství, jelikož nikomu se nedá věřit...
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
(SPOILER) Svědectví o Číně z doby kolem 1. pekingské olympiády. Překvapivé? Až tak moc ne. A to mi většina televizních reportáží autora unikla, protože televizi a její zpravodajství dlouho systematicky nesleduju. No ale dobře mi z toho nebylo. A když si představím, že teď je to ještě horší, tak mi dobře není. A to se chystám na Špitálníkovou.
V knize není zachycené celé období působení T. E. v Číně, ale to by mělo být v další knize, kterou si taky ráda přečtu. A přeju si, aby v ní byla pečlivější korektorská úprava. Barevná obrazová příloha by první knihu nesmírně obohatila, ale už by ji to prodražilo, nj.
Poslední kpt. o pákistánské misi byla sice zajímavá, ale pro mě už nadbytečná (nakousává tíživou problematiku jiné země, kde by snad nikdo dobrovolně žít nechtěl, což už pro mě bylo spíš zatěžující).
Nicméně celkově je kniha hodně čtivá. V první půlce mi přišlo, že hrůza stíhá hrůzu, druhá půlka byla občas odlehčenější (př. líčením krás himálajské přírody), tempo trochu ztrácela. Ale to nebylo na škodu - aspoň jsem neusínala s myšlenkami na příběhy z knihy jako zpočátku.
Znepokojení z téhle velmoci ve mně přetrvává.