unnamed-soldier
komentáře u knih
Němá barikáda
Jan Drda
Povinná četba k maturitě... Není sranda o sbírce 15 minut mluvit, když máte pocit, že Vám její přečtení vlastně nic nového nedalo.
Povídky jsou napsané hezky, není jim moc co vytýkat, ale nikdy jsem tuto literaturu neměl potřebu opěvovat ani vyhledávat.
Osud trpaslíků
Markus Heitz
Autor se snaží čtenáře uvést v pochybnosti nad jednou z hlavních postav a přesto, že se mu to daří, podařilo se mu dosáhnout i jednoho vedlejšího efektu. Čtenář zaváhá, nicméně nejen nad Tungdilem ale i nad knihou. Stejně jako Tungdil má kniha světlejší i temnější okamžiky a dle mého názoru temnější okamžiky v knize naneštěstí vítězí.
Mezi klady patří zajímavé postavy (Tungdil, Mallenia z Ido a zcela určitě Aiphatón, který však nemá příliš prostoru), dále lze vyzdvihnout čtivost a ochotu zbavit se nějakého toho trpaslíka.
Na druhou stranu je zde nepovedený konec. Čekal jsem draky, nějaké tý mágy a pořádná monstra, nejen pár neviditelných vojáků a kordiona (další velké mínus: kordion? :O Co to vůbec je, slepice se 4 nohama? To nešlo použít třeba wyvernu?). Také naprosto nelogické rozhodnutí Gody a té druhé trpaslice v závěru knize na výsledném dojmu rozhodně nepřidá. Čekal jsem, že trpaslíci uvažují racionálněji než sviňuchy, konec je vážně debilní.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Tak krátká a přesto mi přišla zbytečně dlouhá. Mimo jiné mi přišla postava Petra poměrně nesympatická.
Kvalitně napsaný obsah této knihy mi přijde působivější než samotné dílo.
Inheritance
Christopher Paolini
Kde se stala chyba? Po té co Paolini vydal Eragona, získal si spoustu čtenářů a myslím, že celkem zaslouženě (pomineme-li kapitolu s věštbou), nicméně už od vydání třetího dílu bylo zřejmé, že Odkaz dračích jezdců jako celek nedopadne nejlépe. Začalo být silně průhledné, kam bude děj směřovat a jak kniha dopadne. Nejlepší postavy se postupně vytrácely nebo mizely v pozadí a naopak spoustu prostoru zabral nesmrtelný zlobr Roran (jako by nestačil natvrdlý Eragon).
Velkým zklamáním bylo roztažení o jednu knihu navíc. Konec třetího dílu pak byl neuvěřitelně neoriginální a nudný, což by se dalo odpustit nebýt způsobu, jakým Paolini svůj příběh uzavřel.
Bitva odfláknutá, souboj Eragona a Galbatorixe vyřešen kouzelným slůvkem a giganteckého Šruikana si autor ani nevšiml (přitom měl Šruikan obrovký potenciál být klíčem k zajímavému konci). Doufal jsem tedy, že se Paolini odhodlá alespoň vyřešit vztah mezi kráskou a vlezlým Eragonem. No místo toho si Christopher vytvořil zadní vrátka, aby se do Alagaesie mohl jednoho dne vrátit (až dojdou peníze :D).
Celkově mi přijde, že Paolini psal konec se slušnou dávkou odporu. S trochou štěstí by i cvičená opička vymyslela poutavější konec, škoda.
Spravedlivý hněv
Markus Heitz
Markus Heintz sice není vrchol fantasy žánru, ale jeho alfy si nechám líbit. Přivítal bych je i v jiných fantasy knihách, to se ovšem už nedá říct o Cuc'flkeckcích, šunkoflecích a jim podobných (jako by nešlo využít gnomů, nějakých skřítků, šotků nebo tak něco).
Pravděpodobně neoslní ani nezklame.
Eragon
Christopher Paolini
Z odkazu dračích jezdců se jedná asi o nejlepší dílo. Kniha se dobře čte, postavy jsou zajímavé a s výjimkou hlavního hrdiny působí opravdu charismaticky. Přestože v mnoha ohledech celá série je inspirována LOTRem, objevují se zde i Paoliniho vlastní nápady, které rozhodně stojí za zmínku (např. vztah mezi drakem a jezdcem).
Děj této knihy je v mnohém podobný Společenstvu prstenu, přesto v tom nevidím nějaký extra problém už jen pro dobrou čtivost, která mladší generaci vyhoví více než Tolkienův náročný text. Jako samostatné dílo tedy lze hodnotit kladně (na mladého autora nevídaný začátek). Problém se nachází ovšem nachází v navazujících knihách, zatímco Paoliniho věk narůstá, úroveň zbylých knížek strmě klesá. *Zhodnocení celé série u Inheritance
