UglyDoll komentáře u knih

Dle mého úžasná kniha, která nám dává prostřednictvím Billyho (chcete-li Williama) nahlédnout do často problematické, sexuální identity a strastiplné cesty za jejím přijetím a pochopením...

Irving je známý tím, že ještě předtím, než se pustí do psaní samotné knihy, vymýšlí nejdříve poslední odstavce samotného závěru. Ve větě, která je umístěná na konci knihy, ale v knize se objevuje v jiném kontextu ještě jednou - „Můj milý hochu, prosím nepřisuzuj mi žádnou nálepku - nezařazuj mě do žádné kategorie dřív, než mě poznáš.“ - nalezneme celé poselství knihy, kterým je tolerantnost vůči lidem, kteří jsou odsuzováni a předem zařazováni na základě sebemenších odlišností do různých škatulek, ještě předtím, než je vlastně skutečně poznáme...

4 28.02.2016

Čas všechno vyléčí, tak jaké copak...
krása se promění v přesný svůj opak
srdce se zastaví a mozek vypne...
z hlediska věčností docela vtipné

Nad touto sbírkou se budete pousmívat, přemýšlet, dumat a někteří se možná i lehce začervenají nad některými výrazy a myšlenkami...
Mé první setkání s Krchovským a zřejmě ne poslední...

4 17.08.2013

Zezačátku jsem se upřímně trošku nutila do toho pokračovat ve čtení, jelikož mi trošku vadily výjevy a popisy budoucnosti, díky kterým jsem se nemohla do knihy pořádně ponořit. Postupně jsem se však začítala víc a víc, jelikož mě zajímalo , zda si tento Romeo a Julie z budoucnosti poradí s nástrahami osudu, kdy místo Kapuletů a Monteků proti nim bojuje skutečnost, že dle psychografu se tito dva milenci k sobě absolutně nehodí a manželství jim je s vidinou neúspěchu nedoporučeno... Manka a Milan se poté oba zmítají ve zmatku, ze sebe, toho, co jim bylo sděleno a do toho jim ještě "felicisté" hází pod nohy naprosto ideální partnery... Je zajímavé sledovat, zda nakonec zvítězí srdce nad rozumem, či naopak...

úryvek z knihy:
"Kdy konečně pochopím, co je to štěstí?... vzdychla si po jejich odchodu přimářka felicistiky. Hluboké ticho v ordinaci zaplavené světlem a kyticemi plastikových růží (protože je čtvrtek), v jejich spoustě Linda popatřila na jedinou přírodně rostlou v útlé křišťálové váze. Pavel mi je sem nosí každý den už tolik let. A možná to už začínám tušit. Štěstí je... co vydrží každý den... a každé počasí... a..."

3 08.08.2013

"Proto tvora smrtelného,
který ještě hledí vstříc
poslednímu dni své sutby
neblahoslav nikdo dřív,
pokud nedosáhne cíle
života, zlem nedotčen."

1 28.09.2013

Tato kniha mě celkem zklamala.. Jsem zvyklá na spoustu "absurdních" věcí od japonských spisovatelů, takže jsem nebyla ničím pohoršena... Spíš jsem očekávala, že ty absurdní věci typu dialogu s kundičkou apod. k něčemu povedou..., ale akorát to vedlo k tomu, že jsem četla jak si schizofrenodepresivní osoba ničí každý vztah tím, že vidí všude, to co není apod.... A chápu, že se jedná o autofikci, ale zřejmě mi unikl smysl sálodlouhých rozporuplných vnitřních monologů...

1 14.08.2013