tynkaiscrazy komentáře u knih

neskutečně obrazotvorný jazyk plný metafor, bohatý a tak krásný, oproti tíživému tématu, po kterém ne člověku zvláštně smutno a bolavo. konstantně na pokraji snu a skutečnosti, přičemž samotná hranice je velmi mlhavá.

1 22.06.2020

příjemná lehká četba. orientální prostředí dodává knize větší šmrnc, myslím, že bez něj by příběhu něco chybělo.

1 24.08.2019

neskutečně inspirativní čtení

5 24.08.2019

Hoodně romantiké dílo, Werther je postupem času stále více rozpolcený a hledá útěchu v přírodě. Neustále rozebírá s přítelem Vilémem své vlastní pocity, což může být místy až otravné. Jeho čin mi však nepřijde nijak racionální, pravděpodobně příliš nevyspěl. Wertherova romantická duše si ale nezasloužila jinou než velmi romantickou smrt.

2 20.03.2019

Smrt krásných srnců je tak krásná věc. Podání Oty Pavla vás mnohdy dojme, ale hlavně rozesměje a člověk pochopí, že i na pozadí nejhrůznějších dob Československa lze prožít nádherné dětství, ke kterému má cenu se vracet

9 26.01.2019

narozdíl od Krakauerova Pekla blízko nebe se Pohřbeni v oblacích zpočátku více soustředí na přiblížení běžného života v dané oblasti, podrobněji popisuje náboženské zvyklosti a zajišťuje takový ‘exkurz’ do tamějších tradic, čehož si vážím. Zajímavé prostředí, čtivě psané

16.08.2018

brilantně výracované postavy, srozumitelná zápletka, poučné, zajímavé, napínavé, občas i romantické... napadají vás ještě nějaká superlativa?

1 26.07.2018

příběh s potenciálem, ale to zpracování bylo otřesný. podílela se na tom jak spisovatelka, tak i překladatelka (v mém vydání Libuše Čižmarová, hádám, že je to jediné vydání tohoto příběhu), která většinu anglických frází překládala doslova, nikoli tak, aby v češtině netahaly za uši. dále si nelámala hlavu s překladem vzkazů, které jí Stephen zanechával.
aby nebyla ale všechna špína na překladu, nutno podotknout, že takhle povrchně napsaný příběh jsem ještě nečetla. postavy jako by byly právě uplácaný z hlíny, jen se základními charakteristickými vlastnostmi. většinu knihy tvořily dialogy, málo se popisovaly Marryiny pocity. Sama hlavní hrdinka mě mnohokrát donutila protočit oči vsloup, její poznámky jsem fakt nedávala.

kdyby se pera uchopil s tímto nápadem někdo jiný, mohlo být mé hodnocení docels rozdílné. jaká škoda!

3 24.07.2018

Věděla jsem, že Čapek byl takový renesanční člověk - zvídavý, se spoustou zájmů a chutí objevovat. přesto mě velmi překvapila jeho znalost v umění, kterou promítal do téměř každé kapitoly. zpočátku se Čapek věnoval hodně popisu měst, lidí a pocitů, zhruba v polovině otočil a vyjadřoval se zejména k architektuře a umění obecně. dokonce jsem nabyla pocitu, že pozměnil způsob psaní, později začal velmi používat apostrofy, personifikace a patos, což působilo o něco knižněji než první část knihy.

1 04.07.2018

příjemné lehké letní čtení, úsměvné. Forma poněkud převyšuje nad obsahem, který je sám o sobě prostě jen hezký, avšak nikterak hluboký.

01.07.2018

těžké čtivo, které za tu chvíli přemýšlení skutečně stojí.

4 10.06.2018

Můj první detektivní román nemohl být od
nikoho jiného než od Christie. Kniha je zasazena do zajímavého prostředí a velmi čtivá, čemuž přispívají i krátké kapitoly. Vzhledem k tomu, že se na palubě expressu vyskytuje hodně postav, není zde příliš prostoru pro jejich hluboké charakzerizování, nicméně to na kvalitě vůbec neubírá. Za zajímavé považuji i pro mě
poněkud neobvyklé rozuzlení a otevřený konec.

2 07.12.2017

pro vymyšlení svého vlastního fiktivního totalitního režimu, vlastního jazyka, pro podorbné vylíčení dějin a strategií Oceánie, pro důmyslné promyšlení O'Brianových monologů na Ministerstvu lásky - to musí být člověk skutečně génius. Orwell jím je. Velmi poutavě, čtivě a pochopitelně na stránkách svého románu děsí čtenáře tím, co je možné se společností udělat. Pronáší mnoho politických, ale i psychologických (někdy skoro až filozofických) otázek, nad kterými se člověk může zamýšlet, aniž by zálěželo, v jaké době knihu čte. Tím, že se děj odehrává v blízké budoucnosti (pro nás dnes již minulosti) (minulost ale neexistuje, jak nás Orwell naučil), udělal z díla nadčasový román, který působí na každého zcela stejně. Velmi silně.

8 03.12.2017

Útlá knížka s velice silnou antimilitaristickou myšlenkou. Co se poselství týče, nelze v ničem nesouhlasit, avšak ona milostná zápletka mi často připadala přitažená za vlasy - způsob, jak čistě se k sobě oba milenci chovali. Jejich vztah mi připadal spíš jako silné přátelství protkané dojemnými slůvky lásky. Proč Petr nedokázal jedním okamžikem přestat myslet na Lucii, ale ve skutečnosti ho nikdy nesužovala nepotlačitelná touha ji políbit? Proč ji tak neskonal miloval, ale dokázal s ní téměř pouze hovořit o válce? Je mi líto, ale bylo to nudné - knížka s hodnotnou myšlenkou, ale chabou zápletkou, povrchními postavami (myšleno nepropracovanými do hloubky) a nejpředvídatelnějśím koncem v historii knih. Chápu však, že cílem Rollanda nebylo napsat napínavý román, ale ostrou kritiku.

4 15.11.2017

Milk and honey jsem četla asi před rokem a postupně se k ní později vracela. Slyšela jsem hodně kritických reakcí, zaměřujících se především na styl psaní. Problém podle mého však spočívá v tom, že lidé za poezii považují pouze něco, co se rýmuji, nikoliv něco, co má poetickou myšlenku. V téchto krátkých verších - skutečně kraťounkých, máte pravdu, odpůrci - je vepsáno tolik bolesti, tolik lásky, tolik procítěných emocí, že jen s těží lze pochopit, jak toho Rupi Kaur dosáhla. V tomto případě považuji šestiveršové básničky spíš jako daleko větší důkaz umění. Je pravda, že občas se motivy opakovaly a asi třikrát jsem zaznamenala, že autorka použila stejnou formu, jak báseň vytvořila. To je nicméně jen drobná vada na kráse a už se těším na Sun and her flowers, která na mě netrpělivě čeká na poličce.

3 15.11.2017

Poutavě napsaná výpoveď jedné z nejstrasnějších tragédií na Everestu. Narozdíl od filmu dokáže Krakauer čtenáře vtáhnout do děje se vším všudy, navíc se člověk dozví mnoho zajímavých informací z krátkých dějových linek, jež nás zavádí k účastníkům jiných expedic.
I já Krakauera plně chápu, obdivuji jej za jeho ochotu pomoci se vším, s čím mohl a domnívám se, že veškerá kritika směřová k němu je neoprávněná, neboť se nedopustil ničeho, co by zapříčinilo něčí smrt, naopak v mnoha případech byl jedním z těch, kteří ostatním pomáhali.

Pro všechny nadšence, kteří si vábení střechy světa nechtějí nechat ujít, ale odhodlat se tam opravdově jim cosi uvnitř nedovoluje.

1 09.11.2017

Neobyčejnost si kniha nezískala jen hlavními postavami a jejich ,,superschopnostmi", ale také v e l i c e brialntním zpracováním samotné autorky. Dokázala ze situace vycucnout co nejvíce napětí, zajímavé bylo i uspořádání kapitol a ke konci knížky i ono odpočítávání. Schwabová uměla dát svým postavám reálný rozměr perfektními myšlenkovými pochody téměř každé z nich, psychickou analýzou, jejich cílemi, motivy. Zabývala se otázkou hero VS villain. Celá kniha mi připadala jako diskuze na ono téma, protože zpočátku považujete někoho jako hrdinu, ale vývoj situací a výměna pohledů vlepí okamžitý protiargument a vy musíte opravdu přemýšlet, sami do konce příběhu nevíte, kdo je ten stoprocentní dobrák. Jak řekl Mitchell Turner:,,There are no good men in this game."

1 04.09.2017

knihu jsem si chtěla přečíst už hoodně dlouho a po celou tu dobu jsem na ni četla jen samou chválu, tak jsem se opravdu nemohla dočkat. Kvůli svému tématu a slibnému poetismu jsem od samého začátku měla nutkání srovnávat příběh Aristotela a Danta s Dám ti slunce. A možná to je ta osudová chyba, neboť Dám ti slunce je tak milionkrát lepší. Kvůli kraťoučkým kapitolám a málo popisu jsem se nedokázala úplně sžít s postavami a hodně mi vadilo, že jsem vůbec nevěděla, jak kdo vypadá. Sice jsme se dost utápěli v Ariho vnitřním rozpoložení, ale spisovatel se vůbec nezaměřil na ty základy.

Na to, jak tato kniha slibovala krásný a poetický příběh, tam podle mého nebylo příliš věcí, co by stály za podtrhnutí, a to jsem opravdu zběsilý podtrhovač. Dále mi vadily dialogy, při kterých často člověk ztrácel přehled kdo co řekl, a tak si jej musel přečíst znovu. Ani mi tolik nevadilo to, že se toho příliš neděje - nečekala jsem žádné zvraty, jen příběh o lásce a přátelství. Přesto mě hodně zklamal.

30.08.2017

MASTERPIECE.
Z krátké povídky vzniklé v nudný pracovní den se stala kniha s obrovským potenciálem, spádem, humorem a především sdělením.
Jak již někdo dole psal, takhle kniha na vás v každé kapitole solí násilí, jenže o násilí tady vůbc nejde. Jde o to poukázat, že muži v sobě zkrátka nedokáží potlačit tu chuť stát se pořádným sekáčem, přestože se po nich celý den šéfové vozí a ponižují a unavují zdánlivě důležitými imformacemi. Jde o to, jak se vypořádat s nespravedlností, a to ve velkým stylu.

Palahnuik Klub rváčů napsal v podivném stylu. Hlavní hrdina, jehož opravdové jméno neznáme, například nikdy nemluví přímou řečí. Obzvláště jsem si však jeho způsob podání užívala a musím vyzdvihnout perfektní epilog, který dokázal úžasně ukázat, jaký zajímavý dopad na společnost tato kniha. Za mě rozhodně povinná četba!

Nudné, dlouhý rozjezd, postavy mi nijak svým smýšlením nesedly a navíc se člověk ve světě knih snadno mohl ztratit. Zpočátku mi i mnoho jmen působilo poměrně potíže. Dala bych možná dokonce pouze 2 hvězdičky, ale ta překrásná obálka! Ta se povedla skvostně!

4 06.02.2017