Turlogh
komentáře u knih
Tajemství ztraceného tábora
Stanislav Vydra
Velmi dobře napsaná kniha, zachycující věrně atmosféru skautských táborů 30. let minulého století. Zajímavé, čtivé a milé. Ano, snad tam je až příliš dokonalých skautů, ale osobně se domnívám, že skauting v období první republiky byl mnohem ryzejší a opravdovější než dnešní. Znám osobně dosti dobře několik prvorepublikových skautů, dnes již pánů v letech, vesměs kolem devadesátky a mohu potvrdit, že to jsou dodnes praví skauti, kteří mohou jít všem ostatním příkladem. Souhlasím nicméně s tím, že tiskárna si mohla dát více záležet a skutečně časté hrubky a překlepy dosti značně ruší v četbě příběhu. Nicméně, zdá se mi, že tragických osudů je v knize až příliš, (vůdci Akélovi zemřou dokonce oba synové, Petru Marešovi zahynou při autonehodě oba rodiče, apod.) Jaksi se mi to zdá až neuvěřitelné... Reakce postav v příběhu někdy nejsou úplně přesvědčivé snad občas i trochu povrchní. Zde ovšem může roli hrát čas odstupu od doby
konání tábora k sepsání knihy, a to i když předpokládám, že autor, tedy Martin, si jako správný skaut vedl svůj osobní deník a oddíl měl určitě i svoji oddílovou kroniku, možná i táborovou. Každopádně popis tábora je perfektní, příběh čtivý i když, ke konci již nepříliš napínavý. Dávám tedy čtyři hvězdy, skauti, kteří si chtějí přečíst jak má vypadat správný tábor od A do Z si mohou ještě půl hvězdy v hodnocení přidat.
Za tajemstvím ježka
Stanislav Kotek
Hmm, tak z téhle knihy jsem měl takový rozpačitý pocit. Snaha autora o dobrý a záslužný cíl je chvályhodná a zřejmá. Bohužel samotný děj knihy je tak trošičku šitý horkou jehlou. Některé názvy postav, jako např. drak Magorák, jsou určené jakoby pro děti předškolního věku, zatímco děj knihy má být domnívám se, spíše určený mládeži mezi desátým až patnáctým rokem. Postavy čtyř hlavních hrdinů jsou vykresleny nepříliš přesvědčivě až slabě, možná bylo cílem autora spíše zaměřit čtenáře na plnění sedmi ostnů talismanu ježka než na samotný příběh, který je chvílemi až mírně nesrozumitelný. Tomu odpovídá i mé hodnocení dvě hvězdy. Myšlenka a záměr v knize dobrý, příběh vyloženě slabší.
Družina Zelené rokle
Antonín Benda
Zrovna jsem tento příběh dočetl a jelikož mě oslovil a zaujal, ihned sedám a píši hodnocení. Silný, dobře napsaný příběh o prázdninovém dobrodružství devíti chlapců z Prahy, kteří se založí družinu a jedou tábořit na pět týdnů do oblasti Milevska, do vesnice Malá. V hlavní roli je tu především kamarádství a pak také tajemný příběh dřevěného kříže, který prolíná celým dějem knihy a zasahuje především jednoho z chlapců družiny - Pavla. Tajemství z dávných let spěje v závěru knihy k tragickému, leč vše vysvětlujícímu rozuzlení. Na konci knihy si družina dle místa tábora dává i název Družina Zelené rokle. I když tato kniha není přímo o skautech, čtenář zjistí, že hoši mají ke skautům velmi blízko a jeden z členů, Bohouš Toman, je dlouholetým bývalým skautem a nakonec je všemi chlapci zvolen vedoucím družiny. Hodnotím na čtyři a půl hvězdy a doporučuji k přečtení skautům i ne skautům, jelikož kniha stojí za to.
Ivanova družina
Vláďa Zíka (p)
Tak tuhle knížku jsem sháněl zatraceně dlouho, skoro dva roky. Těšil jsem se na ni jako malý kluk, kterým již bohužel dávno nejsem... :-)
A musím říci, že Vláďa Zíka mě jako obvykle nezklamal. Příběh malého chlapce, který je velký strašpytel (kdo z nás si přitom nevzpomene, jak se bál jako mrňous v noci na záchod anebo i ve dne třeba do sklepa) a proto ho nakonec jeho tatínek přihlásí do družiny skautů, aby se tam osamostatnil, zocelil a změnil v pravého muže, je výborně napsán, dobře se čte a občas ve čtenáři vzbuzuje střídavě nadšení a dojetí. Snad jedinou věcí, která mi úplně nesedla je samotný závěr, kde se dotyčný hlavní hrdina v domnění, že onemocněl nebezpečnou nakažlivou chorobou, rozhodne k sebeobětování. To už Vláďa kapánek přehnal a do celkového povedeného příběhu to jaksi nesedí. Jinak je děj napínavý, čtivý a často i hodně pobaví. Dávám v hodnocení čtyři a půl hvězdy a rozhodně doporučuji k přečtení, tedy pokud knížku někde seženete, což rozhodně není jednoduché! Já se loučím a jdu shánět další Zíkův skautský román, který se jmenuje Táborák volá! Doufám, že mi to zase nebude trvat dva roky...
Uličník od Písecké brány
Stanislav Vydra
Přiznám se, že při začátku knihy jsem se počal domnívat, že jde o jakýsi sociální román z chudého prostředí, odehrávající se za první republiky, což vskutku není můj oblíbený druh četby. Stále jsem čekal, kdy roli v knize začnou hrát v popisu ohlašováni skauti až jsem se nakonec dočkal. Hlavní hrdina knihy je chlapec Martin, který by v některých svých úvahách a činech mohl být vzorem i slavnému Mirkovi Dušínovi, což mne vedlo k zamyšlení, zda se toto takto skutečně odehrálo anebo zda-li byl autor, skaut Stanislav Vydra veden při vyprávění příběhu chvályhodným úmyslem zapůsobit pozitivně na mladou generaci a nabídnout jim vzor vhodný k následování. Jelikož kniha je rozdělena na dvě části, Talisman a Cesta k modrému životu, viděl bych hodnocení prvního dílu tak na dvě a půl hvězdy a druhého na čtyři. Jak jsem psal, ten první díl mi připomínal sociální román, druhý, který je naštěstí pro mě delší, je už pro mě zajímavější a hlavně konečně tam jsou skauti! Kniha je velmi vhodně doplněna staršími fotografiemi, zachycujícími děje dávno minulé a na konci je zajímavý článek o autorovi a jeho kamarádovi Janu Matějkovi s dalšími fotografiemi. A jelikož jsem historik amatér, toto je pro mě kapka převažující hodnocení knihy na čisté čtyři hvězdy. Přeberte si to každý sám neboť tuhle náročnou a zajímavou knížku není snadné představit a zhodnotit. A snad právě proto nevím, zda doporučit knížku úplně mladým čtenářům, spíše tak od 13 let nahoru včetně dospělých. A nevím, zda-li ti dnešní, třináctiletí až patnáctiletí hoši a děvčata zdolají úspěšně první díl... Nazdar!
Tábor v měsíčním údolí
František H. Šubert
Přiznám se vám přátelé, že mě vždy mrzí, že když hledám popisy některých starších knih na netu za účelem zjištění, zda jsou pro mě vhodné ke koupi v bazaru anebo v některém z antikvariátů a kde nic tu nic. Jeden pak často koupí nějakou naprostou hloupost... A tak jsem se rozhodl, že se pokusím toto alespoň částečně napravit. Máme tady další velice povedený dobrodružný příběh z dávných let. Není to sice skautské prostředí, leč prázdninová stanová osada má k tomuto velice blízko. Hlavní hrdinové chlapci Jindra, Mirek a Lojzík se při bouři, kterou zažijí při táborové hře v přírodě ukryjí v troskách staré katovny a dobrodružství může začít! Karty jsou rozdány, následuje podivný objev a nebezpečné trio darebáků je chlapcům na stopě. Nebudu samozřejmě prozrazovat zápletku děje knihy ale doporučím vám tento vydařený akční a dobře čtivý román k přečtení. Děj knihy výborně graduje a např. z Lojzíka strašpytla se v průběhu stává odvážný chlapík, který pevně stojí za svými kamarády. Nadmíru skvělé jsou i kvaše Miloše Nováka. Originalitou ovšem příběh nehýří a proto dávám jen čtyři a půl hvězdy.
Lešek a Pešek na cestách
František Škoda
A máme zde další prastarý skautský komiks! Po povedených komiksech Tajemství žlutých skal a Družina Lišek přichází vypráskaná dvojice skautíků Lešek a Pešek. Známému ilustrátorovi Františku Škodovi (bože, jak já ho měl v dětství v oblibě, Dobrodružství Cvalíka, Alíka a strýce, to bylo moje) a V. Thielemu se povedla hezká taškařice o dvou vlčatech na cestách pro menší čtenáře. Kniha vyšla v roce 1948! Na skautskou knihu v poslední chvíli. Je to vlastně takové kreslené leporelo, které pobaví a snad i zaujme. Doporučuji čtenářům od 0 do 12 let. Jen těžko k sehnání! Na aukru občas od 400 Kč výše. V hodnocení dávám pět hvězd neboť skautských komiksů je tak málo....
Tábor na Sázavě
Adolf Veselý
Já asi toho pana Adolfa Veselého nebudu moc číst. Po Vodácích z olivové zátoky jeho další kniha o které jsem se domníval, že by mohla být zajímavá a snad i se skautskou tématikou. Pracně jsem si ji sehnal přes antikvariáty a opět jsem vcelku zklamán. Skautské tam jsou snad jenom půvabné obrázky od malíře všech malířů Zdeňka Buriana a možná jedna zmínka v textu o družinách chlapců v táboře a jinak nic. Kromě toho opět pan Veselý neustále odbočuje od námětu tábora a dobrodružství, kupříkladu popisy okolí, nepříliš zajímavými vyprávěními chlapců v táboře u táborového ohně, která jsou jak se říká, každý pes jiná ves, najdeme zde např. rádoby sci-fi povídku z Martu (to má být asi Mars) spoustu příhod o hmyzu, včelstvech, sršních, o tom jak malý chlapec spadl do sudu s vodou, apod. Tyto příběhy vyplňují asi 70 % textu knihy, takže zase skoro žádné napětí a spád děje díla. Trochu situaci zachraňují začátek a konec, kde se řeší ztráta zvonu z vesnice u tábora a pak jeho nález a záchrana ze dna řeky, právě táborníky. Taky kresby páně Zdeňka B. vylepšují situaci, takže jenom díky tomu dávám tři hvězdy. Ale ke čtení nedoporučuji. A ještě jedna věc, nalezl jsem tázací větu na začátku textu knihy, takže bod do čtenářské výzvy... a to je vše.
Příběhy psané pádlem na řece
Otto Janka
Asi nejlepší z knížek Ropima se skautskou tématikou. Velice zajímavé a skvěle napsané povídky o vodních skautech od začátku století (Josef R.-O.) Skvělá byla například příhoda "Duhy" s knížetem Schwarzenbergem, ta mě moc pobavila. Ropim měl takový výrazný, stručný a úderný styl. Psal poměrně v kratších větách a uměl v nich jasně vyjádřit to, na co jiní potřebují dlouhá souvětí. Měl dar písmáka a neznám jiného autora, který by svými příběhy uměl ve mě vyvolat vnitřní nadšení síly sluneční erupce. Třeba jak popisuje odplatu Felixe a Ruse na olympijských hrách v roce 1936 v Německu (odplatu za posměch Duhovi dříve), tohle vylíčení mě zcela nadchlo a uchvátilo. Prostě Ropim uměl! Doporučuji všem skautům, vodákům a nadšencům. Plných pět hvězd!
Tábor nad vodopády
Otto Janka
Souhlasím s předešlým komentářem. Tahle Braťkova kniha se nečte špatně, ale děj je občas trošku ustrnulý, napětí v knize jen občas, některé z postav jsou poněkud nevýrazné a nepřesvědčivé, trošku mi to taky přijde spíše jako vzpomínka či citace ze skautského zápisníku. V popisu knihy nahoře je sice napsáno, že se jedná o příběh z kroniky vodní 5, slavného to skautského oddílu, leč domnívám se, že i příběh z kroniky se dá napsat zajímavěji a čtivěji, než je zrovna v této knize. (Jestli to není tím, že jestli mám správné informace, je tento titul z Braťkovy pozůstalosti, tudíž jím neupravená k vydání. Otto Janka "Ropim" mi sice jako autor knih skvěle sedí, ale mám pocit, že byl spíše mistrem pera jím slyšených či prožitých příběhů než příběhů vzatých z kronik.) Ač jsem nadšený čtenář musel jsem se občas knihou "prokousávat" a někdy knihu odložit a vrátit se k ní, což není mým zvykem. Hodnotím tedy třemi hvězdami a doporučuji jen zapáleným čtenářům Braťkova díla. Ostatní si vezměte ke čtení raději Vláďu nebojsu, Statečná srdce či Zelené jezero, to jsou pecky!
Vodáci z olivové zátoky
Adolf Veselý
Tato kniha pro mě představovala spíše zklamání. Je to jakási směsice námětů, z něhož pouze jeden je vyprávění o vodních skautech z Československa u Jadranu a to nepříliš čtivé. Do tohoto je vloženo na různých místech povídání, které bych označil jako rádoby cestopisné popisy plavby podél jugoslávského pobřeží po druhé světové válce, dále dějem knihy prolíná občasné popisování výzkumu čmeláčího hnízda či života vosy kutilky a toto vše je hlavně na začátku a konci knihy doplňováno příběhy malých dětí z Brna (nedávalo to celkem souvislost s vodními skauty), kteréžto příběhy vyznívají docela dětinsky a nemají s dobrodružnou literaturou zhola nic společného. Zařadil bych tak ke čtení pro děti do pěti let. Vzhledem k výše uvedenému si myslím, že dnes by tato kniha asi jen těžce hledala čtenáře. (Sám jsem ji dočetl jen silou vůle.) Díky několika kresbám velikého Zdeňka Buriana dávám jednu hvězdu.
