toulava komentáře u knih
Ucelené, výživné a bez mazání medu kolem pusy. Co víc si o podnikání přát slyšet. Podnikání je taky práce, jen je prostě jiná.
Balabána čtu pro jeho melancholické náladu. Přijde mi to, jako když se člověk vrací ráno zpátky do začouzené mlhavé Ostravy, kde život je příliš těžký na žití a zároveň je vždycky důvod jej žít.
V každý z nás má dar, a když ho najdeme a budeme používat. Bude svět zas o kousek lepší. :)
Mě knížka přinesla mnoho AHA momentů a zamyšlení a ty ilustrace mě okouzlily. :) Určitě se k ní pak až děti povyrostou budu vracet spolu s nimi. A už se těším na další díl.
Pro toho, kdo neví nic o vnitřním kritikovi a sabotérech nebo sebesabotáži. Jako první čtení o tématu, to může být náročné na přemýšlení a sebererflexi, kterou knížka zasluhuje. Já uplně začátečník v tomto tématu nejsem a přinesla mi taky zajímavé Aha momenty a podněty.
Metoda vedení deníku Bullet journal mě nadchla už před čtením knížky. No a knížka mě pak pro ni nadchla ještě víc. Moc se mi líbilo grafické zpracování i spousta rad, které se týkali i toho jak zacházet se zoufalstvím nad nějakým projektem a jak si zvolit priority.
Čtivý základ pro všechny, kteří se chtějí orientovat na sociálních sítích a ne jen tam prázdně marnit čas jako uživatelé. Jsem nadšena z grafického zpracování, infografik i obrázků přimo ze sítí.
Pro ty, co se sítěmi profesně zabývají, asi nic moc nového nepřinese. Ale možná přeci jen dodá jiný úhel pohledu nebo rámec, který bude fungovat i když se síť změni.
Naprosto báječná kniha psaná s láskou a nadhledem. Spánek dětí "řeší" každá maminka a je na ně snad trilion zbytečných rad. Každé dítě situace a rodina jsou jiní a autorka proto má pochopení. Doporučuji jako povinnou četbu pro všechny maminky.
Tenhle díl Zaklínače byl plný napětí, mlhy a velkých dobrodružství. Oproti předešlému dílu v něm zaznívala i špetka naděje do budoucna. Naděje spíš připomínala malý plamínek sirky v tmavé jeskyni. Ale i to málo znamenalo pro hrdiny hodně.
Setkání se Zaklinačem pro mě bylo jako setkání se starou láskou někde u piva. Knihu jsem přečetla na jeden nádech. A už se těším na další setkání s Geraltem.
Na nejnovější knihy Jonase Jonassona jsem se hodně těšila. Jeho Analfabetka mě naprosto pohltila přišla mi velmi zajímavá a plná nečekaných zvratů. Opak se ovšem stal u Zabijáka Anderse. V ději chybělo cosi Jonassovského, nečekané zvraty se nekonaly a absurdní náhody se staly jen dvakrát nebo třikrát. Zabiják Anders i jeho přátelé jsou velmi sympatičtí hrdinové, ale jejich myšlenky a motivy jsou popsány velice povrchně. Příběh plyne velmi pomalu a odvíjí se až na pár vyjímek velmi očekávaným směrem.
Nejvíce mi z celého příběhu utkvěla věta, že jmenovat se Per Persson je stejně hloupé jako se jmenovat Jonas Jonasson. A to nejspíš o knize vypovídá hodně.
Někdy nejde o to vyprávět příběhy, ale ptát se sebe sama. Co jsem pro svůj život a léčení schopen udělat. Knížka se mi líbila, přívedla mě k mnohému zamyšlení.
Musím se přiznat, že první díl pro mě měl větší hloubku. Ale i tak to byla velmi zajímavá kniha s přesahem, který mě nesl stránku za stránkou. Těším se, až ji jednou budou číst děti nebo já jim.
Parádní knížka pro mladé a dospělé. Vede k zamyšlení a do hloubek spolu s draky, kteří jsou v ní průvodci a učiteli.
Asi jediná, co jsem od autorky četla a nebyla vůbec zajímavá. Hlavní hrdinka byla vykreslená až moc kyčovitě, totéž hlavní hrdina. Z kterého mi občas rozum šel kolem. Zbytek postav jsem měla chuť rovnou vyhodit z té jachty.
Super knižka pro začínající SF terapeuty a kouče. Oceňuji hlavně to, že si autoři dali tu práci a přepsali terapeutická sezení a opatřili je poznámkami s vysvětlením. Je to dobré nahlédnutí pod pokličku.
Přečtená jedním dechem. Má hladivý příběh, nádherné ilustrace a hlavně ten přesah ve formě duchovna mě naprosto odrovnal.
Těžko se mi na toto píše nějaký komentář. Příčí se mi hodnotit něčí život a jeho vnímání. Od knížky jsem, čekala trochu více. Jako nakopnutí k tomu jít si za svými sny je to fajn. Ale někde zatím mi chybí čtenářské wow.
Eseje o tom jak psát, nebo spíš proč vlastně píše sám autor. Psané s nadšením a odvahou vrhat se do hlubin vlastní myslí. Nejvíc mě zaujal esej o Zenu a básně na konci. Doporučuji všem začínajícím spisovatelům.
Milé čtení před porodem. Odent umí psát a asi stejně i mluvit (to neposoudím) velmi laskavě a chápavě. Líbila se mi zmiňovaná statistika z Pithiviers. I přesto, že jsou zastaralá (stejného stáří jako kniha), ukazují, že když se chce není nutné každou ženu, která rodí rozřezat, dát kapačku s oxitocinem nebo nastřihnout. A to i za předpokladu, že když je situace riziková tak i oni sahají po těchto metodách vedoucích k záchraně matky i dítětě. Přála bych si mít u porodu někoho stejně osvíceného.