Terry11 komentáře u knih

Tuto novelu jsem četla v době, kdy jsem viděla první film s homosexuální tematikou - Zkrocenou horu. Je to vlastně velmi lyrický, psychologický příběh, analýza pocitů muže, který se bojí přiznat k lásce a obdivu k mladému polskému chlapci Tadeášovi. Jde o čistě platonický vztah, i ze strany chlapce lze rozpoznat zájem, ale nikdy se navzájem ani neosloví. Krása tohoto příběhu nespočívá v ději, ale především ve slovech, v krásné stylistice, kterou Pavel Eisner svým překladatelským uměním jen potvrdil.

3 14.08.2014

Krátké i delší, humorné i závažné, dojemné i veselé, pokaždé napsané nádherným osobitým způsobem. Aškenazyho jsem objevila díky (ó, velké díky) profesorce čj na gymnáziu. Přečetla nám totiž povídku Vajíčko. Dojala nás všechny, i Matěje, který přečetl v životě jen Pravidla silničního provozu. Byla tak laskavá, tak filosofická, tak vypointovaná! A přitom tak krátká. Mistr zkratek, ten pan Aškenázy.

3 29.05.2014

Podobná forma retrospektivy i vyprávění jako u Pod africkým sluncem. Jen země a lidé jsou jiní. Opět sledujeme prostřednictvím několika hlavních osob a především očima Amiry osudy žen jedné velké káhirské rodiny. Dovídáme se hodně o islámu, muslimských tradicích a zákonech, občas nesouhlasně a se smíšenými pocity obracíme stránky a rozhořčujeme se nad tím, co vše je možné, čím vším musí muslimka procházet, s čím se smířit.

" Pokud muž zabije svou manželku, pak kvůli tomu, aby ochránil čest rodiny. Žena však žádnou čest nemá."

Kniha mě bavila, poskytla mi informace o kultuře, o které příliš nevím, příběhy byly zajímavé, styl "woodovský". Ale pět nedám, na mne je to příliš roztříštěné, příliš osudů a příliš náhod sváděných na Boha. Tak trochu rutinní.

3 22.04.2014

Hned po Saturninovi kniha, u které jsem se smála nahlas. Všimli jste si, jak jsou někteří lidé v metru nevrlí, zatímco vy se chechtáte? A knihu jsem ještě více ocenila v době, kdy jsem se sama stala majitelkou svéhlavé fenky. Zjistila jsem totiž, že autorka nepřeháněla. Stačilo prostě jen sednout a sepisovat, co všechno ten den Maggie zničila, počurala, otrhala.

3 22.04.2014

Po všech těch komentářích tady jsem to čekala horší, takže jsem celkem v pohodě. Nu, neosobně napsané tabuizované téma. Neurazilo, nenadchlo. Zjevně nejsem cílová skupina.

3 17.03.2014

Ivanovovy knihy se čtou jak detektivky. Pravda, poněkud těžšího kalibru. Ale kdo má rád historii, bývá potěšen. Informace, které čtenář získá po přečtení tohoto vyšetřování více jak tisícileté vraždy, už prostě nezapomenete. Zvláště deduktivní řešení dne a roku vraždy, zda platí rok 929, nebo 935, jsem si doslova užívala. Ten pán snad trávil svůj život v archívech, jinak to nevidím :-).

3 05.03.2014

Můj druhý Ivanov. Pravda je taková, že je někdy lépe nevědět, jaký byl osobně váš oblíbený spisovatel. A tím nemyslím Ivanova, ale Máchu. Na druhou stranu jsem se dověděla přehršel zajímavostí. Autor například nechal udělat kondiciogram (Jáchyme, hoď ho do stroje) posledního roku života básníka, kde se shodují tři kritické dny života Máchy s vyznačenými dny na kondiciogramu. Zajímavé také bylo pátrání po podobě Máchy a jak pragmaticky se tento romantik uměl choval, když se snažil prosadit svůj Máj.

3 05.03.2014

Jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Fakt jsem se snažila, vrátila jsem se k ní během prázdnin několikrát, ale často jsem se nachytala na tom, že myslím na něco úplně jiného. A jestli jsem se tam něčemu zasmála, tak jsem to vzápětí zapomněla, protože si na nic tak dramatického, jako je smích, nevzpomínám.

3 18.02.2014

Antiutopický příběh jak vyšitý. Totalitní společnost, nikdo nemá svobodu, všichni se bojí. jen moderně zpracované, pan Orwell by koukal. A přesto mi tam něco nesedí, asi ty děti. To nesmyslné umírání malých puberťáků. Nevím. U nás stačila jedna malá zmínka, že při manifestaci zemřel student, a byla revoluce. Promiňte mi tu analogii, vím, že to není jen tím, ale myslím, že to heslo z roku 89 - nenecháme si bít naše děti - trochu vypovídá.

3 12.02.2014

Nikdy bych si nepomyslela, že se k této knize ještě někdy vrátím a přehodnotím svůj názor. No jo, proslavené NIKDY. Je fakt, že jsem mezitím přečetla všechny Padesátky, jednoho Božského bastarda a také Crossfire sérii, takže jsem poněkud okorala a erotickým knihám přivykla (některé se mi i hodně líbí, přiznávám). Tentokrát, nejsouc už tolik pohoršená některými sexuálními scénami, jsem více vnímala stylistiku, výběr slov, celkovou kompozici knihy a musím napsat, že co se týče spádu a zvratů v příběhu, může se jít Padesátka klouzat. Autorčiny vnitřní monology jsou tak autentické, že jí to rafinované plánování svádění své oběti fakt věřím. Nešustí to papírem, námět je na rozdíl od Jamesové originální, prostředí exotické a náramně dobře popsané, navíc ten lákavý okultismus! Potěšily mě i některé české odkazy. Jen ten závěr, ten kdybych bývala vynechala! Takže ještě jedna hvězdička dolů za tu surovost.

3 12.02.2014

Nechci být cynická, ale já těch pět bodů musím dát zcela netradičně (a možná i nepatřičně) Willovi. Za jeho sílu, odvahu, statečnost. Za to, že si byl zatraceně vědom a jist, jak by dopadl příběh, kdyby byl podlehl přání Lou a své rodiny. Klobouk dolů, zvláště stojí-li za jeho postavou opravdová osoba.

3 01.02.2014

Asi jsem ty knihy nečetla ve správném pořadí, ale už je to jedno. Ano, četlo se to dobře. Ano, vím, že se nepředpokládá, že se detektivky čtou víckrát. A to je právě ten problém. Ráda se ke knížkám vracím. Ale tady bych prostě neměla důvod. Tak jako i ostatní Seveřané, přijde mi i tento poněkud chladný, dokonce i popsané erotické výjevy jsou samoúčelné, odcizené, tak nějak nechápu, proč je tam autor zařadil. Jak tato kniha, tak i Hypnotizér a Písečný muž mi připomíná výrobu básní dadaistů: vezměte originální brutální vraždu, přidejte neurotického detektiva, několik v undergroudu žijících svědkyň, černým svědomím trpícím hypnotizéra a krásnou soudkyni. Zatřepejte. Vyrobili jste detektivku.

3 14.01.2014

Četla jsem od něj tři knihy a načetla ještě víc o něm. Chápu tedy, proč tak psal. Chápu jeho vykořeněnost, osamělost, pocit odcizení, hořkost vůči otci. Vše se v jeho knihách odráží. Jsem ale jiná, jsem ráda, že ho mám za sebou. Stejně se mi ale často vrací jeho povídka Před zákonem, vložená do Procesu. ˇPřemýšlím si o ní.

3 02.12.2013

Nejvíc se mi na té knize líbilo, že jsem se seznámila s místními reáliemi, jakým způsobem tam fungují ty kasty, byť je to už tolik let zpět. Zajímavý je i samotný příběh. Málem jsem se tam i chtěla podívat, ale pak přišla ta série násilností a já si raději dám Než se rozední. V žádném případě nejde o erotický kýč! Kdo tam takovou kravinu proboha napsal?

3 05.10.2013

odsouzené duše jsem četla v době, kdy mi bylo sedmnáct, a byla jsem z té knihy 14 dní v tranzu. No, musím upřímně přiznat, že prostě takovéhle náměty, kdy se dva milují a doba, společnost či okolnosti tomu nepřejí, mě obzvlášť baví. Navíc španělská občanská válka je velké téma a asketický jezuita a znuděná anglická šlechtična závislá na heroinu pikantní dvojice.

3 06.08.2013

Všechny tři díly během jednoho týdne prázdnin. Četla jsem i při vaření.

3 05.08.2013

Navnaděna Kultim, vrhla jsem se na další knihu s velkým očekáváním. Njn, jenže takřka stejné schéma. 95 % děje ona nevěří, že je dobrá, že ji má On rád, že ji chce, přestože je to evidentní již několik stovek stran, žádné napětí, vše očekávane, jen několikrát použitý hloupoucky příměr " smál se jako měsíček na hnoji" vás dovede konečně trochu zdrave rozrusit. Ach jo.

2 27.07.2022

...Máš pravdu, Sarah, nebyla to jenom bezvýznamná aférka. A nešlo jenom o pár dní: šlo o celý život. Všechno, co jsi ohledně nás dvou prožívala, jsem prožíval taky. Ale měla bys mi přestat psát. Já nejsem ten, za koho mě považuješ. Nebo možná jsem ten, za koho mě nepovažuješ.

Panebože, tohle je průšvih. Strašný průšvih. Eddie...


Něčím mi neseděl styl vypravování autorky. Příběh se tak nějak vlekl, že jsem raději koukala na Wimbledon, což obvykle stíhám obojí. Příčina "netelefonování" mi pak přišla málo dostačující, takhle se dospělí lidé myslím nechovají.

2 10.07.2019

"Být připravený na válku je jedno z nejúčinnějších způsobů, jak zachovat mír."


Kniha se opravdu pěkně čte, nezasvěcený člověk se leccos dozví i ze zákulisí sportu, o rivalitě spoluhráček, o nutné spolupráci s tiskem, o machinacích managementu. Salino zaklínadlo "prdí, smrdí, hemeroidy" mě fakt bavilo a mnohdy nečekaně rozesmálo tak, že jsem vyprskla vodu na vedle stojící kamarádku v tramvaji. Za co ale musím strhnout velkou hvězdu, je závěrečná erotická část knihy, která se bohužel zcela nečekaně neobešla bez stydkých pysků (proboha jak já nesnáším tyhle explicitní termíny!) a podobných výrazů, které se k dosavadnímu vyznění knihy vůbec nehodily. To ať se klíďo píďo objevuje u sraček typu Božský bastard. Tady to bylo naprosto zbytečné.

2 10.05.2019

Tak já nevím. Rozhodně zajímavý a originalni námět. Také pěkná stylistika, sympatické postavy. Kapitán mě moc zajímá, je tajemný, doufám, že se i nadále bude příběh okolo něj točit. Ale. Je zde spousta informací, ktere mi přijdou zbytečně, zvláště tedy ty technického rázu. Ubírají na ději, ten je upozaděn. Jako kdyby si jej autorka šetřila na další díly. Uvidíme.

2 26.02.2019