terimila komentáře u knih

Strašně zvláštní knížka. Hraniční mezi 3 a 4 hvězdičkami a může se stát, že to s odstupem ještě změním. Perfektní vhled do světa lidí, kteří vnímají a myslí úplně jinak než většina z nás. Zajímavá zápletka, drama a nakonec dobrý konec. Jenže... postavy. Snad všichni v té knížce mě štvali. Hlavní hrdina mě jako by stahoval k sobě do jinýho světa, což se mi pravůbec nelíbilo (mimo jiné i proto, že ho v některých věcech naprosto chápu a cítím je podobně)? Ostatní byli více či méně zoufalí, a já jejich zoufalství naprosto chápala a obávala se, že bych na jejich místě jednala úplně stejně... ale sympatické mi to nebylo. Ta knížka je dobrá a vtahující... ale mně moc neseděla. Někdy se vám kniha nemůže líbit už jen proto, že vám ťukne na struny, které nechcete slyšet znít. Ale rozhodně ji doporučuju, už jen proto, že vám může hodně říct nejen o jiných lidech, ale i o vás samých.

15 30.11.2020

Myslím, že jsem našla zatím nejlepší Zeměplochu. V něčem to bylo trošku jiné než ostatní díly; v něčem se to drželo staré dobré zeměplošské kvality. Super postavy - Stařenka, Bábi a Magráta jsou zárukou kvality. Tady se to výrazně zlepšilo tím, že Bábi zase začala být snesitelná, to znamená zcela skvělá.
No a zápletka... myslím, že tak brzy ve mně nevybudovala napětí zatím žádná zeměplošská příhoda. Invaze krutých tvorů, kteří to s námi vůbec nemyslí dobře, ale umí se tvářit krásně, vznešeně a esteticky... no, až mi pak zatrnulo při srovnání s kočkama, které naprosto miluju. :) No a pak už to jede, najust se to rozjede zrovna, když se chystá královská svatba... a všecko se zvrtne tak, že to zůstane na té nejméně hrdinské zmoklé slepici.
Skvělý. Tady fakt nemůžu vytknout ani písmenko. A jsem hrozně zvědavá, jestli to ještě něco z UZ trumfne.

15 20.07.2020

Jo! Zeměplochu mi nezávisle na sobě doporučovalo několik lidí. Kdysi jsem si půjčila jeden díl odněkud zprostřed, ale moc mě to neoslovilo. No, co člověk čeká, když čte od poloviny a nic moc mu nedává smysl. Teď jsem zjistila, že je série audioknih... a zrovna jsem měla náladu zkusit něco nového, tak jsem tomu dala šanci pěkně od začátku. A jo, tentokrát jsem se chytla.
Zeměplocha je naprosto fascinující a dokonale promyšlenej svět. Neuvěřitelně krásně živej, vtahující, barevnej. Roztáči fantazii do nejvyšších obrátek. Prostě... jo, tohle se povedlo. A ústřední trojice - plašan Mrakoplaš, naivní nadšenec Dvoukvítek a oddané Zavazadlo... ti nemají chybu. Super. Dávám čtyři (abych měla rezervu na případné ještě lepší díly) a jdu na dvojku. :)

15 30.03.2020

Super! Kruh se mi líbil víc než první díl (Mráz). Servaz mi konečně začal být nějak lidsky sympatický. Začíná mě zajímat, co má ten chlap za sebou, určitě si seženu další díly. Znovuobjevení Iréne moc potěšilo, ta ženská je super! Samira taktéž. Z Margot se taky klube fajn holka (a její chlapec je taky fajn, jen jsem teda děsně dlouho trnula, že to on bude tím, po kom všichni pátrají)... a Marianne, žena plná překvapení, která snad nikdy překvapovat nepřestane. No a starý známý Julian, který si ze Servaze udělal spřízněnou duši... sakra, tohle bude ještě zajímavý.
Je to paráda. Co se oproti jedničce zlepšilo nejvíc, jsou postavy - tady jaksi vyzrávají a jsou zajímavé, živé a zatraceně vtahují do děje. Celej příběh sice nemá tu báječně mrazivou atmosféru prvního dílu s blázincem v Pyrenejích, ale v ostatních ohledech ho to prostě překonává. Prolínání příběhu vražd, a do toho šedé stránky s utrpením unesené ženy... u té scény s vidličkou jsem měla celkem dost. Fuj. když jsem zjistila, kdo to je a kdo ji unesl, fuj tedy, to je cliffhanger jako prase. Zítra mažu do knihovny pro další díl :)
Motiv vražd/y nakonec sice není kdovíjak vysoce originální, hodně mi to připomíná jinou detektivku, co jsem nedávno četla... ale nevadí, věrohodných motivů ke zločinům prostě není nekonečná zásoba. :) Linka objasňování zločinů je perfektní, dává smysl, líbí se mi, jak se to postupně rozplétá, líbí se mi ty matoucí postranní větve příběhu s politiky, soukromými vočky, uklízeči...
...prostě... nemám co vytknout (snad krom poněkud přehnané nezranitelnosti a odolnosti hlavních hrdinů. Martin pořád jen někde lítá a spí tak hodinu denně, Iréne je železná žena, co ji zkopete do kuličky a ona se otřepe a jde... Ale tak jo, no.) Autor to celé zvládl perfektně. Vylepšil postavy, použil pár nepěknejch vražd, postupně a logicky rozplétá řetězec zločinu, jehož kořeny opět sahají do minulosti... a hlavně neustále perfektně buduje napětí. Skvělý. Není to sice čistá dechberoucí špičková pětka, ale hodně dobrá čtyř-a-půlka, o poznání lepší než Mráz, takže to zaokrouhlíme nahoru. :)

15 18.02.2020

U tohohle případu oddělení Q se mi otevírala kudla v kapse. Zatímco jindy jsou vraždy snad i pochopitelné, tady jsem nevěděla, kdo z té hnusné zbohatlické školní party je mi odpornější. Dokonce ani Kimmie, která to z nich na cestě ke spravedlnosti dotáhla asi nejdál a bohatě si to paktování s debilními kamarádíčky odtrpěla, mi nijak sympatická nebyla. A nebylo to tím, že je to duševně nemocná bezdomovkyně. Člověk, kterej se v mládí naučil bavit se násilím a později mu to zůstalo jako hlavní způsob řešení problémů, u mě moc sympatií nezíská.
Knížka, která ve mně takovéhle emoce k postavám vyvolá, je dobrá. Navíc to je skvěle napsáno, děj má spád, je tam pár překvapení a vůbec je to povedené. Závěr sice nebyl tak dechberoucí, jako Adler-Olsen občas umí, takže dávám "jen" čtyři hvězdy, ale pořád to je parádní detektivka. Celé to neochvějně drží vysoko ústřední trojice detektivů, která nemá chybu - cáklí Rose a Asad pod vedením v podstatě měkkosrdcatého Carla jsou skvělá parta.

15 17.12.2019

Třetí návrat na Hebridy a třetí dechberoucí příběh. V této sérii May ukázal, že umí i jakštakš uvěřitelné, neokázalé příběhy ze života obyčejných lidí z drsného kraje, a ve třetím díle to potvrdil. Dech mi to bralo už od začátku: coby někdo, kdo má v srdci letadla a letce, jsem byla uhranutá náhle objeveným malým letounem, který měl zůstat skrytý před světem i se svým obsahem a příběhem, který se za ním táhl jako mlžná čára, ale nikdy se úplně nerozplynul jako jiné stopy za jinými letadly.
Do toho vzpomínky na příběh jedné party muzikantů, které sláva vymrštila někdy až moc vysoko a skoro každého z nich nějak poznamenala... a k tomu třetí linie setkání dvou dávných kamarádů na ostrově, kde spolu trávili mládí a přátelství. Opět se mnou mlátily sympatie, podezření, naděje, domněnky... a ono to nakonec bylo o dost jinak, než jsem si myslela. A hlavním pocitem zůstal určitej smutek a nejistota ze všeho, co ty lidi čeká dál. Fina, Marshalie, jejich děti a vnoučata... tihle lidi si mě získali svou obyčejností a věrohodností - tím, že dělají chyby, občas jsou napřesdržku, občas se vytáhnou a něco se jim povede... a právě proto je těžký je nemít rád.
Tak nějak vypadá správnej psychologickej román, říznutej detektivkou a vzpomínkama. A palec hore za to, co jsem naopak kritizovala u Čínských trhillerů: tady May pracuje s vyvíjejícími se linkami i z předchozích příběhů, a tak to má být. Lewiská trilogie mě chytila a jestli si z Mayovy tvorby něco pořídím do své knihovny, bude to ona. Akta Enzo nejsou špatná, ale nemají tu atmosféru sychravých a kdovíco v mlze a rašelině skrývajících Hebrid... a Čína je poznamenaná otravnými postavami, které neví, co chtějí, a neustále tím prudí čtenáře. Ale Lewis, ten nemá chybu.

15 23.09.2019

Silná a strhující kniha. Dvořáková umí skvěle psát takové ty neviditelné, ale obrovsky dramatické, silné a hlavně uvěřitelné osudy. Zahrada se mi ze všech jejích knih zatím líbila nejvíc. Nejen že měla jasnou linku a výborně se to sledovalo (oproti proplétání osudů v Dědině), ale hlavní hrdina mi byl neuvěřitelně sympatický (oproti Chirurgovi). Přišlo mi šílený, jak ho doháněly a ničily dozvuky bytí v církevním prostředí - a to je to, co mě na katolictví odrazuje, ten důraz na to, aby hlavně navenek vše vypadalo dobře a spořádaně, a že to uvnitř hnije a trpí, to je jedno (v lepším případě, v horším případě je to dobře, pač trpět se má, velebníček, mučedníček, služebníček, díky, nashle). Jak tam na jednom místě Jaroslav trefně říká - to jsou lidé, kteří k přátelství potřebovali faráře, ne člověka.

Celou knížkou se vinuly dvě emoce - lítost a vztek. Obrovská lítost k někomu, kdo se pro svou odlišnost nerozhodl, nikomu nikdy neublížil, má kvůli tomu šíleně komplikovaný život, protože ví, že nikdy nebude moci mít to, co by mu dělalo dobře... a ještě ten hnus, co se na něj slétl. Měla jsem obří chuť nakopat všecky, od sousedů (ano, i ty! Chápu jejich strach, ale jakmile strach přeroste v agresi, moje pochopení končí. Nestačilo by prostě jen říct si doma pár slov, dávat pozor, nepouštět děti samotné?) až po policajty. To projítí a překonání Jarkovy temné noci a následné denní setkání sice dává do závěru určitou naději... ale na jak dlouho?

Nevim. Možná bych měla Dvořákovou číst opatrně, vlastně ve mně budí dost silnou nenávist k český společnosti jako celku. :))) Ale když mě něco takhle nadzvedne, znamená to, že ta kniha je naprosto skvěle napsaná. Tohle se moc povedlo.

14 08.12.2023

Na Maye velká slabota. Nechápu, jak může někdo, kdo napíše dokonalosti jako série z ostrova Lewis, potom tvořit takovéhle podivnosti bez špetky uvěřitelnosti a psychologie postav. Celé to bylo jaksi ploché, hlavní hrdina sice něco prožíval, ale přenos na čtenáře nefungoval. Nejlepší a nejvěrnější psychologii v celé knížce má KOČKA zavražděné paní. Asi i proto mi z celé knihy nakonec nejvíc záleželo na tom, jestli ji najdou včas. Což je v knize, kde umírá jeden za druhým, včetně dětí, dost absurdní a něco to o ní vypovídá.
Strašně mi to připomínalo nedávno čteného Muže bez tváře, ale tam jsem to přičítala tomu, že to je starší dílo z Mayových začátků. Tohle už omluvu nemá. Jedinými plusy byla obstojná čtivost a strhující prostředí, jehož demoverzi jsme si nedávno zažili. Z toho mrazilo a pořád jsem si říkala "dopr..., ještě jsme z toho vyvázli lacino".
Mohla to bejt tříhvězdičková thrillerodetektivka s obyčejným námětem a skvělým prostředím a čtivostí.... ale ten konec s Pinkiem to srazil na podprůměr. Naprosto uhozená, samoúčelná a děsně laciná snaha šokovat. A úplnej závěr... tykráso. May by měl dostat doživotní zákaz používání postav nájemnejch vrahů ve svejch knihách. Celý to na mě nakonec působí dojmem, že May měl rozpracovanou šuplíkovku v zajímavejch kulisách, no a když přišla odpovídající situace, musel to během pár dní dokončit a došil to zatraceně horkou jehlou. Škoda, no.

14 20.02.2023

Perfektně napsanej thriller, kterej jsem i navzdory délce zhltla během jednoho dne. Skvěle se to četlo, mělo to vše, co od servazovské série čekám - ponuré prostředí, drastické vraždy, perfektně vylíčenou atmosféru úzkosti a strachu, známé a fajn postavy.
Trošku mě udivovala Servazova nedovtipnost ohledně Mariannina telefonátu a pravý důvod telefonátu. Hrozně šroubovanej a překombinovanej mi přišel i samotnej závěr, odhalení a motivace k celému činu... těžko napsat víc, abych nespoilovala :) Ale ten závěr mi trošku mi polepil závěr z jinak perfektního čtenářského zážitku a srazil hodnocení o jednu hvězdu dolů. Nicméně to bylo dobré čtení, příznivcům Miniera můžu plně doporučit.

14 23.11.2022

Půjdu asi proti proudu, ale mně se to líbilo hodně. Ano, je to šíleně absurdní, střelený a šíleně překombinovaný, ale do poirotovské série tím zavane závan nečekaného osvěžení. Co na tom, že to je závan značně kýčovitý a potrhlý. Poirot s Hastingsem se zašťourají do světového spiknutí a od té doby na ně narážejí furt a stále, několik měsíců jim jde o kejhák... a oni z toho stejně vyváznou, jen si Poirot musí znovu upravit knír a oprášit svému příteli zaprášený límec saka. Hrozně mi to připomnělo legendární potýkání Sherlocka Holmese s profesorem Moriartym (a i ta Poirotova narážka na ještě geniálnějšího bratra geniálního detektiva je tuze pěkná, pan Mycroft Holmes je potěšen :))
Řečeno s klasikem - to je tak blbý, až je to hezký. :)))

14 19.06.2022

Jedna z nadprůměrně dobrých věcí paní Agathy. Není to Deset malých černoušků a není to Vražda v Orient Expresu, ale je to vynikající. Nádech starých krásných časů, luxus leteckých cest, setkání smetánky a děvčete z lidu a samozřejmě vynikající Poirot. O neobyčejnosti díla u mě svědčí i to, že jsem si i po letech od předchozího čtení pamatovala, kdo je vrahem (i když motiv už samozřejmě ne). No a vosa. Vosa v letadle, to fakt nechcete. :-) Čtyři hvězdy, a to jen proto, že srovnávám s tím nejlepším od paní A. Napsat to kdokoli jiný, má pět hvězd, ale tohle už je osud dobrých autorů - kladu na ně jiné nároky než na jiné. :-)

14 04.05.2022

Je to pět hvězd, protože je to Ryhopský les. Ale je to jaksi... jiný, jiný než všecky ostatní díly. Zatímco povídkový Les kostí a úvodní Les mytág je strhující a dechberoucí, Lavondyss zadumaná, zacyklená a přemýšlivá, tak Hloubení mi přišlo jaksi... analytické. Celou dobu jsem měla strašlivou potřebu vrátit se o pár kapitol zpět, začít to číst znovu jako vědecký článek a pochopit to, fakt tomu porozumět a pochopit, co mi to tady autor vysvětluje... protože ten autor nahlédl do něčeho strašně závažného. A ve svých knihách jako by mluvil pořád o tomtéž, akorát jiným žánrem, v jiném příběhu, s jinými postavami.

Úvod je zvláštní a ještě se veze na fantasy-podivně snové vlně Lavondyss. Když jsou v centru zájmu Ryhopského lesa děti, nesnažte se jejich chování "pod vlivem" pochopit. Ani chování jejich rodičů. Les na děti působí víc než na jiné lidi a dělá ze světa blázinec. U dospělých je to jiná, tam spolu s hrdiny nabudete dojmu, že když se budete dost snažit a dost pozorovat, zapisovat a analyzovat, možná jednou něco pochopíte... Právě to se stane, když se po Alexově zmizení se do centra pozornosti dostává jeho rozsypaný otec, přichází do lesa a začíná hledat, poznávat, rozplétat... jenže co rozplete, to se zaplete znovu a ještě víc.

On, vědecká výprava od Duté skály, a vlastně i čtenář, všichni se snaží pochopit a na ten živoucí a měnící se svět použít to, co znají... ale nakonec všem nezbude nic jiného než složit zbraně rozumu a jen vnímat a snažit se to procítit a nechat to působit. Pak najdou cestu. Holdstockův svět se rozumu brání. Ale kdo rozum odloží (nebo stáhne jeho výkon na minimum) a nechá naplno běžet vnímání, ten může objevit svět, kterej děsí, vábí, voní i páchne - Holdstockovo líčení je tak živé, že skoro umí přivodit smyslové vjemy - a vždycky tu byl, je a bude s námi. I když jeho autor už není, což mi je čím dál víc strašlivě líto. Díky Vám, pane Holdstocku. Ráda bych řekla, že v Ryhopském lese budete žít navždy, ale nějak nevím, zda je to něco, co by člověk měl někomu přát. Ať je k Vám tedy les dobrý.

14 08.01.2021

Ve třeťáku, čtvrťáku na gymplu to byla moje bible, bez níž jsem nepodnikla jedinou delší cestu. Strhla mě a já snad celý dva roky četla jen knihy z nebo o beat generation a éře hippies... a Kerouacem to začalo. Ta knížka mě fascinovala, že to snad ani víc nešlo. Tahle kniha je vlastně ódou na radost ze života a požitky tady a teď... i když tam samozřejmě je i jakési hlubší očekávání, kam mě cesta dovede. I když to možná nepřijde. Tenhle hlubší smysl, když nad tím tak dumám, pro mě symbolizuje hledání Deanova táty. Takové to, co cestě dává smysl, v co doufáš, že přijde a že tě to změní... a ono to možná ani nepřijde.
Kdesi hrozně hluboko ve mně tehdy musela spát šílená touha po svobodě, cestování bez cíle, vnímání cesty a té její svobodné prázdnoty, prostoru na přemýšlení, vnímání; radosti z ubíhající krajiny za oknem a hudby, těšení se na příjezd do další mezistanice, na chutě něčeho dobrého, co si tam dám...
A Kerouac mi tohle ukázal a mně to secvaklo a já se zamilovala. Hrozně jsem toužila být taky na cestě jako ti chlapci, i když mi bylo jasný, že takovou povahu nemám a nikdy mít nebudu, a navíc tohle nebyl svět pro dívky, co si budeme povídat. Četla jsem to znova a znova a snila, toužila a záviděla. Občas mě ti chlapci trošku srali, hlavně Dean, ten divokej, nespoutanej, uřvanej a sobeckej blázen, kterej ale dovedl strhnout a inspirovat a zapálit v ostatních ten plamen. Vlastně stejně, jako ten plamen ve mně tehdy zapálil Kerouac.
A i když už jsem o dvacet let starší a už jsem na divoký cestování bez starosti, kde budu dnes v noci spát, moc stará a pohodlná, ta knížka mi pořád připomíná ty nádherný časy a touhy. A jsem nesmírně šťastná, že se ke mně po snad patnácti letech úplným zázrakem vrátila knížka, která se mnou těma dobama prošla, sbírala jsem do ní podpisy a přání přátel, kterým jsem ji půjčila (to byl dosti výběrovej klub :)) a pak se mi ztratila, já ji zoufale hledala a pak už odepsala. A před pár měsíci u mě zazvonila kamarádka ze sousedství, že si uklízela ve starých věcech a našla tam pár mých věcí... Vrátila se. A i o tom vlastně Na cestě je - o setkávání se tam, kde byste to fakt nečekali.
Bože, to byly nádherný časy a vzpomínky. Ale mám trošku strach si to přečíst znova, abych ty nádherný ozvěny těch dob nenarušila.

14 06.07.2020

Šance jedna ku milionu, to by mohlo fungovat!
A Hlídce to fakt funguje. Bezva postavičky, čestný a navzdory náklonnosti k alkoholu svědomitý kapitán Elanius, taťoušovský seržant Tračník... Nobby je prostě Nobby... a do toho jako kulovej blesk vletí nadšenej hyperaktivní Karotka. Parádně rozehráno. U seance spiklenců bratrů jsem se dosti nudila, ale pak najednou bylo akce až až. Jo, udělat si obludu králem, to dovedou snad fakt jen v Ank Morporku. Občas to bylo vtipný, občas pak smích přešel, a já jsem s Hlídkou trnula, co se komu podaří a co ne. Nemohla jsem z Errola! Čekala jsem sebevražedný útok, kdy se nechá spolknout tou obludou a uvnitř pak udělá to, k čemu je odjakživa vzhledem ke své žravosti a zažívacím obtížím předurčen... a ono nakonec samá voda, samá voda. Závěr super. Moc se mi líbil závěrečnej záblesk idealismu a happyendu. Zajímavý, jak se tak pozoruju, tak u postarších postav mi happyendy nevaděj. :)) Lady Barankinová je super, jinak to dopadnout nemohlo!
Paráda a dávám čtyři hvězdy, jen proto, že se to místy trošku vleklo, hlavně ze začátku trvalo, než mě to chytilo. Ale pak to bylo bezva. Těším se na brzkou shledanou s hlídkou.

14 24.06.2020

Překvapení. Seriál jsem neviděla a ani mě moc neláká, moc na filmy/seriály nejsem a radši si to přečtu. Tohle mi doporučily dětné kamarádky na základě seriálu, že to je sice o ženských, mateřství a dětech, ale má to dobrej podklad, co by mě mohl zaujmout. Když mi to řekly asi tři nezávisle na sobě, dala jsem tomu šanci.
A jako dobrý. Fakt jsem nečekala, že mě celkem zaujme příběh, v němž ze značné části jde o rození dětí, což je činnost, která ve mně budí především nezájem až odpor. Ze začátku mě to tedy moc nechytilo, nějak jsem k hlavní hrdince nemohla najít cestu - působila jako ta nezajímavá a zpracovaná nádoba na děti, což ale asi bylo autorčiným cílem. Pak se najednou začala měnit a začala být sympatická... i když jsem přesně nepochopila, co byl ten impuls, kdy se začala proměňovat - první zakázaná návštěva u Velitele? Čert ví. Závěr pak byl parádní, zhltala jsem ho za večer a zatraceně mě zajímalo, jak to s dívkou dopadne. A ten dodatek z konference... super. Vědomí, že ten odpornej režim skončil, tomu dává určitou naději.
Co mě ale bralo nejvíc, bylo vzpomínání hlavní hrdinky na časy, kdy k té šílené změně režimu došlo. A vědomí toho, že podobné problémy by se našly i v současnosti a že bychom si neměli dělat iluze, že po světě nechoděj i dnes kreténoparchanti, kteří by ty problémy nejraději vyřešili nějakým gileádským způsobem. Otevíraly se mi všecky kudly v kapse a jen jsem dumala, jestli bych v takové situaci radši šla do kolonií nebo k děvkám. Nebo rovnou radši kulku do hlavy.
Sociální sci-fi je můj nejoblíbenější druh scifi, a přiznám se, že jsem zatím nečetla žádnou s tak odporným a zvrhlým režimem. Dokonalost je v detailech a tady mi přijde, že to autorka měla skvěle vymyšlené a vykreslené. Už jen to, že ženám vezmeme jméno a uděláme z nich majetek aktuálního velitele. Jo, dobře měli v Gileádu promyšlenej ten mlejnek na mletí žen (a z namleté hmoty uplácáme buď stroje nebo chodící dělohy, ale v žádném případě nic s mozkem).
A hlavně to všecko musíme zabalit do líbivýho hávu, jakože teď, děvčata, konečně budete mít bezpečno, klid, každá toho svýho, nebudete se muset protloukat světem a prodávat se jako houska na krámě, všem už bude dobře, jen buďte hodné a poslouchejte a dělejte to, po čem stejně každá z vás v skrytu duše touží. (Mám obrovskou chuť zařvat něco sprostýho. :)
Sečteno, podtrženo - rozjezd sice slabší, ale pak se to četlo dobře a mělo to spád. Perfektní nápad a perfektní zasazení do "historie", respektive současnosti. A perfektní účinek. Takže s klidem čtyři hvězdy. A celkem údiv - tohle je asi první jasně "ženská" knížka, kterou můžu spokojeně dobře hodnotit. Dobrá práce, paní Margaret!

14 29.11.2019

Tahle knížka mi trvala. Byla jako pomalu se rozjíždějící těžkej parní vlak. Zprvu nic moc, několikrát jsem ji odložila a zase vzala zpátky, začítala se po kouskách... ale tak od první třetiny to byla jízda. Tu první třetinu mi také trvalo, než jsem se vpravila do alternativní minulosti, v níž se to odehrává. Prostředí je za mě super. Samozřejmě tedy není super líčený výsledek války, vláda velkého Německa nad celou Evropou, přesidlování a podobně... ale je to líčeno velice věrohodně a asi by to tak nějak i mohlo být, kdyby válka nedopadla, jak dopadla. Oceňuju tu paralelu se studenou válkou - vznikla i tak, akorát že proti USA stojí druhej obří totalitní blok. Totalita jako totalita. Ta nejistota, nedůvěra, podezírání, sledování, paranoia a praktiky tajné policie jsou líčené jako přes kopírák z toho, co známe z našich dějin my. Jo a ta role malého Piliho je naprosto děsivá.
Hrdinové mi nakonec taky celkem sedli. March se ukáže být vlastně celkem normálním relativně slušným člověkem, ačkoli nosí černej kabát a uniformu. A ti kolem něj jsou, jací jsou. Zapsala jsem si slova, která pronese jeho kamarád v závěru v autě, něco jako "většina lidí není zrozena k tomu, aby byli hrdiny". Velká, i když neoblíbená pravda.
Detektivní zápletka je výtečná. Nejprve to vypadá jako cosi podivného, pak podvody a šmelení několika kamarádů... a nakonec z toho je něco mnohem většího a děsivějšího, co ale naprosto dává smysl a zapadá to do celé knihy jako nočník na zadek. Dává smysl i ta smrtící reakce patřičnejch míst, protože jestli jsou věci, u kterejch by bylo vraždění svědků pochopitelný, tak jsou to věci jako tohle.
Závěr z gestapáckejch výslechů je strašlivej, zlom totálně nečekanej... a nakonec mě překvapila i ta závěrečná bouda. A konec... perfektní a přesně podle mého gusta. Tak nějak si představuju hořkej šťastnej konec. Jakékoli další dvě "krajní" varianty by tak dobrý nebyly - jedna by z knihy udělala nevěrohodnou pohádku, druhej beznadějnou totalitní hrůzu. To, co autor zvolil, bylo věrohodný a byl v tom kousek naděje. Parádní konec velmi dobré knihy. A to je u mě vždycky to, co rozhoduje pro plný hodnocení. Takže těšilo mě, pane Harrisi, a těším se i na příště.

14 09.10.2019

Jeeejda, tohle byla jedna z nej knížek mého dětství. Coby holka-kluk jsem verneovky a foglarovky hltala a všem těm dobrodruhům a trosečníkům neuvěřitelně záviděla, ale kdo z nás ne? :-) Příběh přeživších, jejich boj o holý život, pak kolonizace a nakonec celkem luxusní žití na ostrově mě fascinovaly a okouzlily. V nějakých pětadvaceti jsem knížku objevila u babičky a vyprosila si ji do své knihovny. Náhle jsem zjistila, že ten příběh není vůbec tak báječně dlouhej, pomalej a logickej, ale naopak letí dosti skokově a najednou už to všecko tak kouzelně a hladce nepůsobí, naopak to je místy poněkud hůře uvěřitelné. :-) Nicméně ten půvab v knížce zůstal. V dětství byla dokonalá a v dospělosti je příjemná.
PS: Nejprv jsem dala čtyři hvězdy (pod vlivem čtení v dospělosti), ale teď, když se hrabu v dalších knihách z dětství, si uvědomuju, že je hodnotím podle toho, jak mě chytily tenkrát. A to prostě Tajuplnej ostrov musí dostat plnou palbu.

14 21.08.2019

Ke knize mě dostala televizní adaptace. Jakýkoli neobvyklý a makabrózní věci na mě působí jako bonbon na vosy, takže brutální vražda malýho mimina, která rozloží celou rodinu... carramba! :-) Televizní adaptace knížku zpracovala celkem věrně, takže jsem víceméně věděla, co přijde na další straně, ale přesto jsem knížku zhltala jedním dechem. Je to skvělý a přese všecku hnusotu je to vlastně i uvěřitelný. Líčí to smutný a lidsky ubohý osudy jedné rodiny, kde vlastně vražda uřvanýho mimina na cirkulárce (fuj, tomu říkám autorská odvaha!) ani není tou největší tragédií, spíš jen definitivním bodem rozvratu, kdy se rozsype úplně všecko, co předtím aspoň ještě naoko drželo pohromadě, ale kterej by stejně dřív nebo později tak jako tak přišel. V knížce ještě líp než v adaptaci vyniknou postavy, jejich motivace a uvažování (moc se mi líbila Magda a její smutky, vzpomínky na to osudný léto a to, co pak přišlo, výčitky a marná snaha slepit rozbitou rodinu zase zpět). I ten závěr je trochu logičtější a uvěřitelnější než v adaptaci - zatímco v televizi se Výrová v letních šatkách snově a twinpeaksovsky neuvěřitelně plahočí až k rozřešení, v knize si pro vraha dojde uvěřitelně, pochopitelně, s parťákem. Adaptace je výborná, ale knížka skvělá.

14 30.05.2019

Moje srdcovka. Poprvé jsem to četla kdysi na gymplu, hodně se mi to líbilo, ale v té záplavě kingovek, které jsem tehdy konzumovala, nějak došlo k rozpojení názvu a motivů. Pamatovala jsem si však ty fascinující výjevy, které jsem tehdy skoro viděla před očima, příšerné stroje poháněné dětmi v žhnoucí krajině a temný dům, který hlídají temné síly a i drsné motorkáře dovedou vyděsit skoro až k smrti... no a rozpuštěný a vypuštený Myšák, brrrr. :) Po dlouhejch letech jsem nakonec znovu sáhla po tomhle titulu a s nehoráznou radostí jsem zjistila, že to je TO, co jsem celý ty roky marně hledala a na co jsem vzpomínala. Vklouzla jsem do starejch vyšlapanejch bačkor, který dokážou měkce proťapat i přes občas docela solidní nechuťárny, a znova se vydala cestou hledání vraha, který přes mrtvý a zmizelý děti nakonec vede k hrůzám mnohem horším... Knížka je dokonalá a Jack Sawyer se v ní vyloupl v nevídaného sympaťáka. I jeho parťáci, pomáhající mu v hledání vraha dětí, mi nakonec přirostli k srdci. Chci věřit, že se s Jackem ještě shledáme...

14 07.05.2019

Klevisové klasika - perfektně napsaná detektivka, osazená uvěřitelnýma postavama a zasazená do skvěle vylíčenýho prostředí. Přiznám se, že prostředí jihomoravských lužních lesů mě moc nevtáhlo, už jsem s Bergmannem navštívila místa, která mi seděla víc :-) Zápletka dobrá, i když jsem asi autorce sežrala návnadu a viděla zápletku v nepřiznaném otcovství jedné z postav. Rozuzlení tedy malinko překvapilo, ale je to dobré.
Celkově mi to přišlo méně strhující než některé dřívější díly, proto dávám "jen" čtyři hvězdy. Ale i čtyři hvězdy jsou myslím parádní hodnocení.

13 10.11.2023