Tereziee
komentáře u knih
Zlámané kosti
Angela Marsons
Opět skvělý případ Kim Stone :) Líbí se mi, že autorka neztrácí úroveň psaní a každý díl je prostě skvělý. Propracovaný, svižný a bravurně vymyšlený.
Ochutnávačka
V. S. Alexander
Tahle knížka byla opravdu milým překvapením a je škoda, že se o ní moc neví. Spoustu knih pojednává o 2. světové válce, ale zatím jsem nečetla žádnou, která by vyprávěla příběh osoby, která byla ke konci války v těsné blízkosti Hitlera a Evy Braunové. Příběh byl opravdu zajímavý, plný napínavých chvilek i smutných momentů. Na Magdu určitě jen tak nezapomenu.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Nebyl to vůbec špatný příběh. Krimi tohoto typu mě baví, ale čím víc jsem jich přečetla, tím víc se mi všechny pletou dohromady a příjdou mi podobné. Dívka v ledu se od těch ostatních krimi na pultech také moc nelišila.
Každopádně jsem si oblíbila kriminalistku Eriku, takže se určitě vrhnu i na další díly. Navíc i postavy jejich kolegů Petersona a Mossové se mi moc líbily.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Myslím, že k této knize není co psát. Vezme vás u srdce. Je dokonalá.
Rozlučka na ostrově
Lucy Clarke
Rozlučka na ostrově je čtivý psychologický thriller o partě žen, které spolu tráví prodloužený víkend v Řecku. Mají tajemství, která před sebou skrývají. Vlastně už typický thrillerový scénář, ale v tomto případě mě to moc bavilo. Vyprávění se střídá z pohledu několika postav, ale není to chaos. Od autorky jsem četla už několik thrillerů a tento rozhodně patří mezi její lepší.
Dýchne na vás dovolenková atmosféra, budete neustále v napětí a stránky budou ubíhat samy. Všechny hlavní postavy mi byly svým způsobem sympatické, což se v thrilleru zas tak moc často nestává (nebo aspoň mně). Tuhle jednohubkou mužů s klidem doporučit všem milovníkům napětí, kteří nepotřebují litry krve a mají rádi psychologické zápletky.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Jestli chci číst nějakou romantiku, tak určitě od Caplinové. Hotýlek na Islandu jsem si vybrala, protože se mi svojí atmosférou hodil do tohoto období a opět to nebyl krok vedle. Jako čtenář jsem opět věděla, jakým směrem se bude příběh vyvíjet, ale stejně jsem hltala každou stránku. Autorka umí tak krásně popsat prostředí a atmosféru dané země, že má člověk chuť si sbalit kufry a vyrazit. Hlavní hrdiny tohoto příběhu jsem si oblíbila a moc jim fandila. Hotýlek na Islandu má za mě opět velké doporučení.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Musím říct, že Šepotem z lesa si autorka nastavila laťku dost vysoko a tak jsem měla velká očekávání i od její novinky. Hlavně, když se celý děj odehrává tady na Moravě v místech, které dobře znám. Musím říct, že jsem byla zklamaná. I když jsou v knize popisovány záplavy a ničivé tornádo, kniha se mě nedotkla tolik jako kniha předchozí. Často jsem se ztrácela v časových rovinách, popisech apod. Příběh se vlekl a celá zápletka pro mě nebyla tolik wow. To nic nemění na tom, že autorka umí skvěle psát...ale tento příběh ve mně nezanechal tolik jako Šepot. Možná bych knihu neřadila do hororu, spíš do thrilleru s prvky nadpřirozena...
Jiné místo
Kateřina Karolová
Na novou knihu Kateřiny Karolové jsem se moc těšila, protože Odbočka v lesích byla super. Musím říct, že jsem zde byla lehce zklamaná. Kniha je sice napínavá už od začátku a mít víc času, tak ji určitě přečtu na jeden zátah. Celkový příběh mi ale přišel nedotažený, nedořešený. První polovina knihy byla super. Napětí a dobrá atmosféra. Druhá polovina už bylo spíš takové plácání v ničem, takže jsem čekala na závěr, jestli to autorka ještě zachrání. Nezachránila. Uvidíme s čím autorka přijde příště.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Moje první setkání s knihou paní Soukupové bylo přesně takové, jaké jsem čekala. Skvělé. Mám ráda tyhle knihy ze života, ve kterých člověk občas najde i sám sebe. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na styl, jakým je kniha napsaná, ale pak se to četlo samo.
Chápala jsem chování všech hlavních hrdinů, kteří mě svým způsobem často rozčilovali, ale zároveň jsem vlastně i rozuměla jejich počínání. Jediné, co mi trochu vadí je otevřený konec. Já to prostě nemám ráda a skoro všichni čeští autoři knihu nechávají s otevřeným koncem.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Psaní této autorky mi sedí. Akorát její knížky čtu tak nějak pozpátku, takže jsem se k Lososovi dostala až skoro nakonec, kdy už mám skoro všechny knihy od autorky přečtené. Musím říct, že Losos byl pro mě ze všech knih asi nejslabší, ale byla to přece jen autorčina prvotina. I tak jsem si ale čtení užila. Baví mě autorčina představivost, kterou skvěle předvedla ve Vlaštovce v bublině, kde bravurně a originálně vykreslila budoucnost. Tady naopak zajímavě vykreslila posmrtný život. Nečekejte extra hloubku, ale spíš dobré oddechové čtení na dvě odpoledne.
Nelituju ničeho
Colleen Hoover
Po delší době jsem sáhla opět po knize od Colleen a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Kniha je vyprávěna z pohledu dvou hrdinek - Morgan a Clary. Matky a dcery. Když je postihne tragédie, která odkryje spoustu tajemství, jejich komunikace vázne a upadá. Bojují spolu a hledají k sobě cestu. Kniha je smutná a bolestivá, jako spoustu knih od Colleen.
Vévoda a já
Julia Quinn
Jako asi většinu lidí tady, mě na knihu nalákal seriál, který se mi líbil. Tak jsem se po delším čase pustila i do knihy a světe div se i ta se mi líbila. Je to klasická červená knihovna, žádné světoborné dílo. Člověk u čtení vypne a stránky ubíhají sami. Příběh v knize je zaměřený hlavně na Vévodu a Daphne, což mi vůbec nevadilo. Příběh je místy i vtipný a úsměvný. Za mě můžu doporučit a určitě se v budoucnu vrhnu i na další díly.
V bílém plášti
* antologie
Moje první povídková kniha z této edice a možná i poslední. Asi nejsem úplně povídkový čtenář. Některé povídky mě vůbec nebavily a nechytly...u jiných bych zase uvítala delší dějovou linku.
Terapie
B. A. Paris (p)
Nová B.A. Paris byla opět pecka. Psychothrillery této autorky jsou záruka kvality a vždycky dokáže něčím překvapit. Zápletku jsem sice odhadla už cca v polovině, i tak zde ale bylo spoustu jiných odhalení, která jsem nečekala. Hrozně moc mě to bavilo a těším se na další knihy (snad bude nějaká další brzy).
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Půlnoční knihovna je poklad. Donutí totiž čtenáře ponořit se do krásně plynoucího příběhu a zároveň se zamyslet nad svým životem a nad tím, jak moc i malinká rozhodnutí ovlivňují naši životní cestu. Hlavní hrdinka Nora se ocitne někde mezi životem a smrtí a má možnost prožít nekonečné množství variant svých životů. Co by kdyby... Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale člověk si k ní musí najít cestu v ten správný čas.
Sama sebou
Jojo Moyes
Louisa Clark je jedna z mých nejoblíbenějších knižních postav. Praštěná, svá ale nesmírně inteligentní a správná. V knize Než jsem Tě poznala mi její příběh zlomil srdce. V Životě po Tobě jsem s ní prožívala její smutek ale i novou láskou. A v knize Sama sebou jsem se konečně dočkala šťastného konce (teda doufám, podle mě další pokračování už není třeba).
Příběh je sice předvídatelný, ale tak dobře a čtivě napsaný, že to vůbec nevadí. Nechybí zde vtipné situace, ale ani momenty plné dojetí, lásky nebo smutku. Kniha Sama sebou je krásné uzavření příběhu jedné úžasné dívky.
Fáma
Lesley Kara
I když je zde poměrně dost negativních komentářů, já musím jít proti proudu. Protože za mě je Fáma špičkový thriller, který mě chytl tak moc, že jsem ho musela přečíst prakticky na jeden zátah. Aspoň chvíli jsem podezřívala snad každou postavu a konečné rozuzlení pro mě bylo překvapením. Jediné co bych knize vytkla je zbytečně moc postav, ve kterých jsem měla značnou část knihy guláš, ale nakonec jsem vše pochytila a čtení jsem si opravdu užila.
Smrtící tajnosti
Robert Bryndza
Kniha mi utekla tak rychle, že ani nevím jak. Už od prvních kapitol mě Bryndza držel v napětí a to mě nepustilo až do poslední stránky. Opět to bylo svižné, výstižné ale dokonale zamotané. Konec pro mě byl překvapením. I ze začátku jasná zápletka byla nakonec bravurně zamotaná. Doufám, že to nebyl poslední případ Eriky a jejího týmu a že se k nim autor ještě vrátí.
Chladnokrevně
Robert Bryndza
Erika mě pořád baví a asi ještě dlouho bude. Ze začátku jsem byla k této sérii trochu skeptická, ale kniha od knihy je lepší a lepší. A budu se těšit na další díly.
Pokrevní pouta
Angela Marsons
Tohle pro mě byl o stupínek slabší díl, než díly předchozí. Moc mě nebavily pasáže s psychopatkou Alex, kvůli kterým šlo řešení hlavního případu trochu bokem. Některé věci mi přišly nedotažené.