Tereza299 komentáře u knih

Od Hany jsem se nejdříve snažila držet zpět. Bude to znít divně, ale ten boom a halo co kolem této knihy bylo, způsobilo to, že jsem si ji vůbec nechtěla přečíst. Jednou jsem byla v knihkupectví a hledala jsem nějaký paperback a strašně dotěrný prodavač mi doporučil právě Hanu. Řekl mi, že u knihy doslova brečel - což jsem nechápala, protože samotná anotace mi nechtěla nic říct. Ale jo, rozhodla jsem se tomu dát šanci. A byla to jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Už po prvním prolustrování knihy, si mě dílo získalo, protože jsem se dozvěděla že autorka, paní Mornštajnová pochází ze stejného města jako já! Čili z Valašského Meziříčí! Když jsem se dozvěděla, že i samotný děj pochází od toho mého městečka, okamžitě jsem všechno odložila a vrhla se do čtení. Kniha mě vrhla do časů vyprávění mé babičky, která mi vždy s radostí líčila všechny její lumpárny z dětství - a tak mi čtení ještě více přirostlo k srdci. Já jsem z Valmezu vypadla hned po škole, hodně jsem byla v zahraničí, nyní žiju v Praze, ale celým svým srdcem miluju přece jenom to místo, kde jsem se narodila. Strašně jsem si to čtení proto užívala. Poznávání starých známých míst, představování a vzpomínky. Knihu jsem ihned půjčila i babičce, která kniha taky tolik oslnila a putovala dál za dědou a tetou. Opravdu něco moc krásného a strašně mě těší, že mám s knihou a s paní Mornštajnovou tohle místo děje společné.

14 01.02.2019

Smrt, obtížné životní situace, osobní selhání a krize jsou témata, o kterých ráda přemýšlím a čtu. Čím více je pravděpodobné, že se kniha dotkne mého já a zanechá za sebou nějaké myšlenky, tím lépe. Sbírka povídek pojednávajících o sebevraždě od Viktorie Hanišové bylo něco, co jsem prostě musela mít. Osobně bych klidně uvítala ještě o něco víc temnoty a silnějších příběhů, ale i tak na mě Dlouhá trať udělala příjemný dojem. Já prostě nejsem na happyendy. Miluju to napětí, kdy s bušícím srdcem čtu poslední řádky a cítím, že už se ten hořký konec blíží. Kdy si přeju, aby hlavní postava dostala ještě jednu poslední šanci, ale zároveň naprosto rozumím tomu, co prostě musí přijít. Kdy se do mě vpíjí kruté osudy lidí, cítím jejich utrpení a poznávám jejich myšlenky. To všechno se Hanišové podařilo hezky vystihnout. Milovníky detailů určitě potěší i vizuální zpracování. Ilustrace srdce na předsádce je něco, co dodá knize ještě více na jedinečnosti. Tohle Host umí prostě na jedničku.
Můj tip pro odvážné: jestli si to chcete přečíst, udělejte to hned. Tohle podzimní počasí je k tomu jak stvořené a krásně podtrhne atmosféru tohoto krapec depresivního kousku.

9 19.11.2020

Dlouho jsem nenarazila na něco, co by mě nadchlo tolik jako tohle. Dokonce jsem měla chuť si ráno nastavit dřívějšího budíka jen proto, abych si mohla číst (nikdy jsem to vlastně neudělala - ale chtěla jsem, a to svědčí o tom, že je tohle vážně dobrý kousek). Yuval Noah Harari na literaturu faktu popisuje až neuvěřitelně čtivým a bohatým jazykem dějiny lidstva od samotného začátku a naznačuje, jakým směrem nadále směřuje a kde by i Homo sapiens mohl skončit. Musím říct, že jsem byla překvapená, jak tvrdý a nelítostný postoj autor ke knize (nebo spíš k nám) zaujal - přijde mi, že nic horšího než lidi, tuhle planetu snad nemohlo ani potkat. Ale tím se nenechte zmýlit. Možná, že už je na čase, abychom pomalu začali vnímat, že zkrátka nejsme pánem všeho tvorstva, za kterého se považujeme.Tohle mě fakt bavilo. Rozšířilo mi to obzory, propojilo mnoho souvislostí, vzbudilo spoustu otázek, na které asi nikdy nenajdu odpověď a možná i trochu změnilo mysl. Přečtěte si to. Stojí to za to.

8 24.11.2020

Kniha se mi nelíbila :). Nebo dejme tomu, že prvních pár kapitol jsem ještě přečetla s chutí, ale pak mé očekávání a nadšení z tak "úžasné" knihy rychle opustilo.
Esoterika je téma které mám ráda, nejsem ten typ člověka, který by automatikcy zavrhl cokoliv co se esoteriky týče. Knihu jsem si koupila s očekáváním, že mi dá autorka nějakou cennou informaci, tak cennou, že se mi doposud obrátí život, tak jak se teda všude tvrdí. (Tohle jsem si teda přečetla z ostatních recenzí na tuto knihu.)
Bohužel, autorka neustále omývá pořád to samé dokola, až mi to připadalo už docela trapné, jako by nevěděla, jak zaplnit prázdné řádky, nebo jako by si přidávála na hodnotě tím, že se bude neustále opakovat a utvrzovat tak své čtenáře ve své "nadřazenosti?".
Jsem fanda klinické smrti, posmrtnému životu a tak vůbec, jak jsem již řekla, nic proti totomu tématu nemám. Tato kniha se mi ale vážně zhnusila. Navíc je přepsaná jako jeden z těch typicky amerických dokumentů. Nafouknutý halo efekt úplně zbytečně. Dle mého se kniha stala bestsellerem kvůli finančím a marketingovým důvodům.

8 06.01.2018

Líbilo, a moc. Až neuvěřitelně hezky provedený překlad, napsáno velmi osobitým stylem. Celé se to motá okolo depresích, zmatení ze života a ze sebe samé, což mě velmi baví.
Jediná věc, které jsem si všimla. Občas jsem se musela nutit knihu dočíst, protože sama o sobě němá žádnou zápletku, žádné zvraty... jsou to zápisky hlavní postavy, takže ta motivace ke čtení tam někdy může chybět. Mimo to ale hodnotím Vyšlapanou čáru jako velmi vydařeně, s osobitým stylem, bohatou slovní zásobou a hezky napsanou knihu.

6 12.02.2019

Nejlepší. Ráda se k ní budu vracet.

6 08.01.2018

Malý život. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Kniha o 640 stránkách, obrovským prostorem vybízejícím pro zbytečné rozepisování postav a třeba i děje, který s tou hlavní zápletkou nemá nic společného. Něco, co na knihách nemám ráda. Riziko při každém čtení že čas, energii a především chuť kterou tomu člověk dá, stráví nad prolouskávání se přes nudné, nezáživné a s hlavním dějem nijak nesouvisející části, které mu tu knihu akorát tak znechutí. Asi to, že je mi tohle obkecávání tolik proti srsti, je důvodem, proč má moje Rosevine 82 stránek (i když se to teď řadí mezi její nedostatky). Přes tu chválu kolem a nesmírné nadšení, jsem si ke knize vybudovala opravdu velké očekávání. Možná právě tohle halo mě nutí k tomu teď přistupovat takhle. Do knihy jsem se nemohla začíst, nezžila se s postavami, nenašla se v tom. Zápletka se mě nedotkla. Děj, a především to velké odhalení, mě vůbec nepřekvapil. Řekla bych, že je na knižním trhu spoustu jiných, lépe zpracovaných děl, věnující se tomuto problému. Abych nebyla tak zlá, dokážu ocenit osud a promyšlení některých postav. Těch šestset stránek mě ale opravdu nebavilo a stávám se tak asi jedinou bytostí, která k Malému životu nebude přistupovat kladně.

5 18.04.2019

Tak tahle kniha, je dámy a pánové něco úžasného. Pervezrní, úchylné, originální, poutavé. Jedna z nejlepších knih, co jsem měla v rukou.

5 24.04.2018

S nějvětší upřímností, tahle kniha je pro mě opravdu propadák. Opět se mi potvrdilo, že nálepka "edice světový bestseller" a celkové halo za tímhle vším, stojí opravdu za nic.
Prvních pár stránek bylo dobrých. Pak se děj jakoby zastavil a všechno se najednou začalo táhnout. Člověk se nic nového nedozvěděl, vše se točilo dokola a pomalu ztrácelo své kouzlo. Snaha o překvapivý konec taky úplně zbytečná, možná až trapná. Autorce se tohle prostě nepovedlo.

5 03.03.2018

Nudné, autorovo vyprávění naprosto nezáživné, až otravné. Bylo to pro mě doslova trápení :/.

4 08.01.2018

Pro mě na českém trhu něco velmi neobvyklého, zajímavého a svým způsobem i vzrušujícího. S touhle knihou se budu pyšnit v mé knihovně :).

4 08.01.2018

Úchylárny, to já ráda. To je asi to jediné, za co můžu dát knize nějaký ten bod navíc. Jinak mi ale bohužel připadala jako jeden z takových těch slabých, až příliš přefantazírovaných béčkových filmů, které mají na csfd sotva 45%. Závěr byl ok, jinak už jsem se nemohla dočkat, až knihu konečně dočtu.

4 07.01.2018

Držet v ruce knihu od Larse Keplera je pro mě vždy záruka kvalitního čtení. Napínavé scény, detaily brutálních vražd a násilí, je něco, co mě na téhle krimi sérii baví asi nejvíc. Od začátku do konce je příběh pečlivě promyšlený a autoři barvitě vykreslují všechny podrobnosti, které čtenáře vtáhnou do děje - a tohle všechno s každým dílem zdokonalují a posouvají hranici o něco výš. Ačkoliv je pro mě Kepler srdcovka, nemohla jsem se po přečtení Zrcadlového muže ubránit lehkému zklamání.
Asi budu jediná, ale zápletka a celé rozuzlení mě prostě nijak nenadchlo. Možná je to tím, že jsem před pár dny dočetla Psychologii sériových vrahů, což bylo docela brutální čtivo, které už jen tak něco nepředčí. Ale nepřišlo mi to ničím originální, čekala jsem prostě trochu víc. Při čtení některých částí mi to přišlo až moc podobné Lazarovi (který se mi zatím z celé série líbí nejvíc), měla jsem dojem, jako by kopírovali stejnou dějovou linku i situace. Navíc pro mě začíná mít komisař Joona Linna nálepku nesmrtelného a nepřemožitelného člověka, a začínám si myslet, že by se zde pomalu oplatilo “v tom nejlepším přestat”.
Nechci spoilerovat ani tuhle knihu nijak shazovat. Jak jsem řekla na začátku, určitě stojí za to po ní sáhnout. Je to dobrá detektivka a zaručuju vám, že se od ní nebudete schopni odlepit.

3 20.11.2020

Hned na začátku, kdy mi první stránky přinesly osobité postavy, myšlenky a nahlédnutí do jejich životů, jsem věděla, že v rukou držím něco co mě bude neskutečně bavit. No ještě aby ne, povídky z pražského prostředí a s hlavními hrdiny jimiž jsou právě buzíčci, je pro mě jedno z ideálních kombinací jak se zabavit (ačkoliv chápu, že vzhledem k tématu to nebude čtení úplně pro každého). Nebylo to jen o profláknutých barech, seznamkách a nezávazném sexu (které měly někteří hrdinové obzvlášť rádi), byla tam hloubka, byl tam život, zamilovanost i zklamání, proto mě to tak bavilo. A to, že byly příběhy ještě navzájem propojené, udělalo z knihy ještě mocnější zážitek.

3 28.08.2019

Doufejme v to nejlepší pro mě zpočátku byla velmi zajímavá, citlivá a možná i trochu osobní záležitost. Dokáže to dotknout, něco vyvolat, rozesmát i rozesmutnit. Dokonce lze i velmi kladně hodnotit překlad a styl, jakým je kniha napsaná. Jediné mínus, kvůli kterému se mi knihu momentálně nedaří dočíst (a nejspíš ji už asi nikdy nedočtu), je rozsah. 326 stránek motající se stále kolem toho jednoho. Zasekla jsem se něco za půlkou, a děj bych mohla shrnout do věty o pěti slovech - stejně tak bych to dokázala i kdybych byla sotva na začátku. U této knihy bych tedy spíže preferovala rozpracování kratšího formátu. Drobným mínusem pro mě byla i občasná přeslazenost, která dokázala podráždit můj vkus. Knihu bych ale nerada zatracovala, myslím si, že v ní ten potenciál zaujmout, chytit a nepustit, pro určitou skupinku lidí přece jenom je.

3 29.05.2019

V posledni dobe se mi nepodarilo cist tak, jak bych chtela. Kdyz jsem tedy sahla po nove knizce, me prani bylo, at to ma silny pribeh, at me to klidne pohlti tak, ze nebudu schopna se od toho odtrhnout, proste jsem mela chut na poradou pecku a byla ochotna se ji zcela poddat. Neco takoveho: dva lidi, kteri se potkaji, zakoukaji do toho druheho, osud je nejakym zpusobem odvede od sebe, a po letech zase zpatky k sobe, me jakozto spisovatelku neuveritelne laka. Samo o sobe to srci potencialem pro silny pribeh na vsechny svetove strany. Tohle ale moje ocekavani proste nesplnilo. Ackoliv je kniha napsana lidsky, postavy nemaji vyslapane ruzove cesticky, zasahuje je jedna rana za druhou, je to cele i treba malicko smutne, vadilo mi, ze se pribeh ke konci druhe poloviny v podstate uplne odvraci od mista, kde zacinal. Vystridalo to povidani o podnikani dvou naivnich lidi, ktere mi najednou pripadaly strasne cizi. Takova skoda, vzhledem k tomu jak moc hezky to bylo rozjete.

3 07.04.2019

Knihu jsem si užila nesmírným způsobem. Bohatý slovní zásoba, stránky mě neustále tahaly hlouběji do děje, doslova jsem se od čtení nemohla odtrhnout. Kniha má neskutečné napětí. Strašně moc se těším na další pokračování.

3 01.02.2019

Tak tohle mě fakt nebavilo. Hlavní postavě jsem "nerozuměla", nedalo se s ní ztotožnit, lezly mi na nervy její úvahy a myšlenky. Dlouho toužím přečíst si něco od Coelho a mrzí mě, že jsem si jako první knihu vybrala tuhle.

3 28.05.2018

U každého hodnocení knihy píšu, nebo si v duchu říkám že jo, "kniha se mi líbila a ráda se k ní vrátím". Nedávno jsem se nad tím zamyslela a zasmála jsem se sama nad sebou, protože pravděpodobnost, že se znovu vrátím k již přečtené knížce, je docela mizerná. Proč bych to k sakru dělala? U Klubu rváčů ale můžu s čistým svědomím prohlásit, že se vrátím. A s láskou. Ta kniha si to zaslouží.
Šikovná práce, kniha je napsaná pro mě velmi příjemným a vzrušujícím stylem, který mě při čtení lákal, a zaujal na podobné úrovni jako samotný děj.
Největší slastí pro mě je kapitola dvacátá. Jedinečné.

3 14.02.2018

Hravé, pestré, na každé stránce najdete motivační citáty, což se mi na tom líbilo asi nejvíc. Kniha jako taková člověku určitě něco dá, o obsahu se to ale říct tolik nedá. Celé je to vlastně založeno na tom, co už všichni dobře známe, takže se dá říct že, nic nového se člověk ani nedozví. Motiv knihy je takový, že když se člověk zamyslí nad tím co chce, a bude tomu věřit, dostane to.
Allan a Barbara sází na práci se čtenářem. Všechno je zde zdůrazňováno několikrát, aby se to dalo líp zapamatovat a vmísit do paměti. Nehledě na to, že při každé příležitosti vybízejí čtenáře, aby si zapisoval své cíle a myšlenky a pracoval s nimi.
V posledních dvou kapitolách popisují svůj příběh a to, jak to celé s tímto principem dotáhli z nuly na vrchol. Prostě jedna z těch knížek "věř sám sobě", dá se říct.

3 18.01.2018