sonije sonije komentáře u knih

☰ menu

Růže pro Algernon Růže pro Algernon Daniel Keyes

Jedna z mých srdečních záležitostí. Občas se k ní vracím a pokaždé v ní najdu nové linky k zamyšlení. Od toho, zda jsou lidé prostšího ducha šťastnější, přes to, nakolik inteligence určuje charakter člověka, po otázky, zda by byl podobný experiment etický a za jakých podmínek. Ráda se k ní zase vrátím.

16.10.2022 5 z 5


Myší díra Myší díra Simona Votyová

(SPOILER) Tohle bylo zklamání. Na knihu jsem se těšila, protože jsem četla mnoho pochvalných recenzí, ale bohužel... Přišlo mi to jako nějaký narychlo upletený mišmaš všech témat, které otřásají sítěmi, ale bez větší hloubky. Prostě jen "bum problém, bum další, bum, bum bum" a konec. A někde mezi tím atorčiné moralizování čtenáře. "Jsi překvapený, že je černoch?" Podsouvání předsudků mi vážně hnulo žlučí, protože bych je neměla, ale lépe bych si postavu zařadila. A možná by mi to došlo i dříve, kdyby autorka nějakými náznaky chování okolí napověděla. Což se neděje a nakonec další "bum" v poslední třetině knihy. Působí to na mě, jako by se ke konci rozhodla, že tam toho má málo, tak tam vrazí ještě tohle.
Hvězdičku navíc dávám za originální uchopení pohledem myši, ačkoliv místy stojí dost na vodě a chvílemi je to takové nelogické a navíc.

16.10.2022 2 z 5


Houbařka Houbařka Viktorie Hanišová

Tohle byla kniha na jeden zátah. Nemohla jsem se odtrhnout. Skvěle vystavěný a hlavně uvěřitelný příběh.

16.10.2022 5 z 5


Má temná Vanessa Má temná Vanessa Kate Elizabeth Russell

Příběh je velmi dobře napsaný. Nedivím se, že si o autorce mysleli, že to skutečně prožila, neboť se zdá, že téma zneužívání zná velmi dobře.
Ale musím ubrat jednu hvězdičku za konec, respektive poslední třetinu knihy, která se neuvěřitelně táhla. Nevadilo mi, že vlastně postrádala nějaké "řešení", díky tomu je "skutečně ze života". Ale k posledním kapitolám jsem se musela trochu nutit, ač jsem stále očekávala, že ještě něco přijde.

16.10.2022 4 z 5


Vrány Vrány Petra Dvořáková

Tohle je ten typ knihy, který by mohl dospívajícím otevřít oči, protože sami většinou nepoznají, když žijí v toxickém prostředí, ale také by nebylo od věci, aby tyhle děti přestali přehlížet lékaři, učitelé, sousedé, rodiče jejich přátel... Tohle vlastně v knize není. Děti jako Barča mají své projevy viditelné navenek minimálně někomu, kdo má základy psychologie. Přesto se k nim pomoc dostává později. Pro mě byla kniha zajímavá, ackoliv mě ničím neprekvapila.

21.11.2020


Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši Já jsem hlad: Příběh o zápasu s mentální anorexií, hledání, cestě a návratu k ženské duši Petra Dvořáková

Nemohla jsem se knihou prokousat, prostě se mi nečetla dobře, ale protože je tenká, tak jsem ji po třech dnech dočetla.. Myslím, že to není stylem psaní, spíš obsahem knihy, ač se zdá jako zpověď velmi intimní, na mě prostě působila chladně.. Prostě tak, jako hlavní postava popisovala svou mámu - jen ona má problém se všemi a se vším, lezlo mi to na nervy. Tolik přátel ochotných pomoci a milujících, ale od těch přijímat nechce? Možná mám jiný pohled, protože bych se mohla teoreticky s hlavní hrdinkou dost ztotožnit, v mém životě se stalo hodně podobných věcí, pocitů.. A k tomu jsem neměla kolem sebe tolik milujících lidí. Chybí pohled na děti, ona má problém se sebou a co její děti? Jestliže jí chybí láska, proč ji nepřijímá od těch nejnevinnějších stvoření? Jí samé chybí mateřský cit a svým dětem ho také nedopřává? Možná ano, ale zmínek tam moc není. Chybí mi prostě takový ten obyčejný popis každodenního života, ne jen pocitů pořád dokola.. Alespoň pár stránek.

11.04.2015 2 z 5