SladkaK komentáře u knih
Průvodce pro seznámení se sám se sebou. Obsahuje spoustu užitečného cvičení k uvědomění si starých nezhojených problémů a k nasměrování k užitečným reakcím. Omáčka mezi cvičeními se ale stále opakovala dokola až do zblbnutí.
“Když jste sami, učíte se také důvěře, což je rovnováha mezi svobodou a nejistotou, která vede k sebedůvěře ve vlastní schopnosti. Pokud si v sobě vypěstujete důvěru, že dokážete proměnit ambivalentní situaci ve svůj prospěch, budete se méně omezovat ve svém rozsahu působnosti."
Když si zrovna procházíte rozchodem, tak myšlenky obsažené na začátku knihy vhodně zapadnou na místo, jak potřebujete. Zbytek knihy je střídání deníkových zápisků s filozofováním. Pričemž u deníkových zápisků postrádám radost z čisté přítomnosti, z maličkostí. Pořád měla autorka málo vzrušení. Málo nových zážitků. Až mě to iritovalo. Možná taky už ztratila schopnost s někým žít, dělat kompromisy?
A však proč ne, že?
Pokud by styl psaní bylo mužem, tak tohle by rozhodně nebylo můj typ. Naštěstí všechno, co jsem se o Inuitech dozvěděla převládlo nad tím, že se mi kniha špatně četla. Mě, zhýčkanou městskou holku, jejíž největší životní dobrodružství bylo spaní pod širákem na Svatojakubské pouti, fascinovala každá stránka.
Jednu hvězdičku uděluji za to, že je kniha krátká. Tudíž jsem se dokázala rychle prokousat zklamáním.
Jedna z těch, které máte neustále po ruce a denně v ní listujete.
"Život běží teď a nikdy nenastane lepší chvíle, než je právě tato."
Je mi líto, že musím ubrat dvě hvězdy za styl psaní. To ovšem nebude chyba autora, ale spíš překladatele. Obsah mi díky tomu lehce zhořkl, i když byl opravdu motivující. Odnesla jsem si spoustu mouder a zamyšlení.
Zde se nevyplatilo soudit knihu podle obalu. Zajímavý vhled do práce v médiích přebil fakt, že poutavé výpovědi vedly pouze některé z žen. Ty ostatní byly mírně řečeno bez pointy a na granát.
Vypravěčka mě už od prvních slov vytáčela častěji, než jsem já na své svatojakubské cestě vytočila korků od vína. A to je co říct. Ve své podstatě neřekla knihou nic zajímavého ani obohacujícího, ba naopak dehonestovala ostatní poutníky a jezdila úseky stopem, až se nedivím, že s ní nikdo camino podstoupit dobrovolně nechtěl.
Pěkné povídání o komponentech stravy pro psa, pokud jej chcete přestat krmit granulemi. Super tabulky krmných dávek i úvodní řeč. Brala bych tuto knihu však s rezervou, protože nad některými příklady jídla mi zůstává rozum stát. Například toastový chléb v misce mi připomíná misku babiččiného Azora, kde bylo zvykem nalézt kus chleba zalitý vodou, zbytky pečené slepice z nedělního oběda a podobně.
Není vhodné pro úplné začátečníky. Mně více pomohly videa na YouTube, ale věřím, že zkušené pletací matadorce všechny rozmanité vzory a návody přijdou vhod ke zhotovení nových krásných věcí.
Ne, to se prostě nedalo. Život je příliš krátký, abychom ztráceli čas knihami, jako je tato.
Přes květnaté věty se ne a ne začíst. Zajímavé to začalo být na 232. stránce a přestalo na straně 234.
Kniha opět okusuje okraje rozmanitých témat ve výchově psa. Do hloubky ovšem nejde. Vhodné pro začátečníky.
Kniha hezky vysvětluje základ přivolání psa - váš vzájemný vztah a fakt, že vždy musíte být zajímavější, než to, od čeho jej odvoláváte. Dále je v ní spousta praktických tipů a cvičení. Vhodné pro začátečníky s prvním psíkem.
Omáčka kolem je zbytečná, cvičení a myšlenkové mapy užitečné. Vyplatí se jednou za čas udělat takovou obsáhlou osobní rešerši.
Večerní rychlovka, která vás nakopne když stojíte na místě. Na připomenutí dobré, pro úplné začátky doporučuji poslechnout pár podcastů, nebo jinou edukaci.
Já jsem na tohle už asi stará. Věřím ale, že si své náctileté (ať už věkem, nebo duší) příznivce najde.
Kniha by mohla být kratší o 100 stran. Velice přínosné je povídání o tom, jak funguje mozek a co se v něm děje při tvoření návyků. Tohle mi stačilo, zbytek knihy je zbytečný. Informace se pak opakují a kapitoly jsou naplněny balastem.
Tak já nevím, jestli nejsem na takovou knihu už trochu stará. Jelikož byla ale čtivá, vyhodnocuji tuto literaturu vhodnou jako "Záchodové čtivo", a možná dokonce jako "Pár stránek před spaním".
Stylisticky bych knihu přirovnala k telenovele. Zajímala mě ale s ohledem na klip kapely Kryštof.
Takže pokud nemáte co dělat, přečtěte si ji pro uvolnění mysli.