Sisis1999 komentáře u knih

Knížku jsem četla již podruhé. Uznávám, že tak jako u mnohých knih jsem k titulu přišla díky filmu. A moje odpověď zní ano. Na jakoukoliv otázku jednoduše ano. Líbilo se mi to? --- ano. Cítila jsem z toho pot, vůni vody, sexu a roztoucících broskví? --- rozhodně. A zaskočil mě i pocit nevole, který jsem při čtení cítila. Každý řádek byl něčím, o čem jsem věděla, že je cizí mé komfortní zóně --- přesto mě zvědavost a jakýsi adrenalin nutil číst dál. Jako by Oliverovy doteky a polibky patřily přímo mě. Závěr? Knihu rozhodně doporučuju přečíst každému, kdo chce alespoň na chvíli sundat respirátor z nosu a znovu se volně nadechnout letního vzduchu, vypít orosenou limonádu v městské kavárně a nemyslet na nic, než na vlastní nezávislost. A jestli budete jako já, Váš výtisk bude nakonec autenticky plný podtržených vět a promočený vodou, navíc přizdobený stébly stále mokré trávy.

25 22.02.2021

Příběh ze dna pytle mám ráda už od dětství, kdy mi ho moje mamka četla před spaním. Tolkien byl zkrátka génius, který dalece přesahoval lidské chápání, a jeho představivost neznala mezí, což na něm dodnes obdivuji. Hobit je milé, jednoduché vyprávění, ve kterém se přesto ani chvíli nenudíte, protože se vám na výpravě za zlatem stále něco děje. A pokud se někdo vydává do fantastické Tolkienovy mysli poprvé, Hobit je skvělý začátek předtím, než se pustíte na zpletitou cestu Pána prstenů, i se všemi jeho dobrodružstvími..

20 08.04.2021

Knížka je důležitá v tolika ohledech, že je snad ani všechny nepojmenuju. Potýkáme se zde s problémy politickými, rasovými i sexuálními, které stále vyvolávají popud k diskusi. Navzdory tomu stále mluvíme jen o vyobrazení lásky dvou lidí se zdánlivě podobných světů, přesto s odlišnými povahami, názory a zázemím. Henry s Alexem si mě získali hned od prvních slov (Alex má mé srdce přece jen na dlani víc). S přibývajícími listy jsem se střídavě smála, smutnila a litovala jednotlivé postavy. Noru a June bych občas potřebovala ve svém životě, Zahra je tou nejúžasnější ženskou pod sluncem a Henryho bráchu bych nakopala do zadku koruna nekoruna. Mimochodem, knížka by klidně mohla být v seznamu povinné četby. Dává lidem skvělý náhled na to, že láska je stále láskou, ať už pochází odkudkoliv, že společně se dá zvládnout úplně vše, a že postavit se svému pravému já čelem, je daleko lepší, než jen neustále zapírat. Zařazuju do svým oblíbených, tleskám autorce a už teď se nemůžu dočkat jejího dalšího veledíla..

12 04.05.2021

Opět knížka, kterou jsem rozčítala několikrát --- při prvním pokusu mě hnala zvědavost, při druhém hrůza z nesložené maturitní zkoušky. Ironií je, že jsem knížku doopravdy přečetla asi dva měsíce po tom, co jsem zkoušku složila. A znovu se mi osvědčilo, že jsou jistá témata a autoři, do kterých zkrátka musím dozrát, a že když mi nikdo nestojí z pravítkem u obličeje, čte se mi líp.
Nemůžu si pomoct, ale mám prostě ráda kontroverzní témata, o kterých se lidé i dnes běžně nebaví. A Bohyně jsou jedním z těch témat. Protože co si budeme nalhávat, kolik z nás dnes skutečně věří v magii? --- Ať už v podobě hůlek nebo bylinek.
Byla jsem velmi překvapená, že se v knížce objevilo hned několik velmi temných momentů, u kterých jsem nevědomky přivírala víčka. Nečekaný konec to dovršil úplně. Kdo mohl něco takového čekat od něčeho tak nečekaného?

12 31.01.2021

Na cestu kolem světa jsem se vydala poté, co mi na kometě bylo trošku těsno a nemohla jsem se začíst. Ještěže tak --- S Julesem Vernem se teprve seznamujeme a mám pocit, že tímto dílem jsem mu o něco blíž. Pan Fogg je asi ta nejzvláštnější postava, se kterou jsem se zatím setkala. Je vtipný, i když to o sobě ani netuší. Je ledově klidný v situacích, kde nám rozum velí šílet, a jeho přesnost mě až děsí. Tahle kniha má pro mě asi úplně všechno, co by dobrá kniha měla mít. Během několika set stran jsem navštívila značnou část světa, nechala se pronásledovat detektivem, osvobodila dámu v nesnázích a mnohem víc. Co ale Jules Verne činí na této cestě přímo mistrovky? Loupe jeden překvapivý moment za druhým! Při čtení jsem opravdu nečekala nic a byla připravená na vše. Pokud začínáte s Vernem stejně jako já, tohle dílko mohu jedině doporučit pro první čtení..

11 09.04.2021

Franz Kafka si tedy umí pořádně pohrát s mojí hlavou. Po přečtení jsem často uvažovala nad tím, jak bych se chovala, kdybych byla na místě Josefa K. Došla jsem k závěru, že bych už ve třetině knihy ztratila hlavu a nejspíš bych skončila hodně špatně, ne-li ještě mnohem hůř. Knížka je úžasným příkladem toho, že pokud si dostatečně dlouho a pečlivě hrajeme s lidskou myslí, dokážeme ji přimět naprosto k čemukoliv. Nakonec tedy i uvěřit, že lež je vlastně pravdou.

Jack Kerouac je mužem, do kterého jsem potřebovala dozrát. Když jsem byla v prváku na střední, dostal se mi tenhle román do ruky poprvé. Tedy jsem stěží přečetla tři stránky s tím, že je to nesrozumitelné a chaotické. Ve třetím ročníku jsem to s Deanem Moriartym zkusila znovu --- knížku jsem tentokrát úspěšně dočetla --- doslova násilím jsem se drala na konec cesty. Teprve nedávno, když jsem na výtisk narazila v levných knihách, jsem konečně pochopila, proč je tento spisovatel tolik milován dalšími a dalšími generacemi chtivých čtenářů.
Kerouacova touha po dobrodružství a čistá syrovost zážitku z díla přímo čiší. Je to sice neučesaný autor, u kterého občas nevíte která páčka, ale přesně to z něj dělá unikát --- stejně jako ze Salingera nebo Nesse.
Dnes mohu s hrdostí prohlásit, že moje brožovaná kopie románu Na cestě, se mnou cestuje za dobrodružstvím, kam jen může. Dokonce jsem ji přečetla i v angličtině.
Takže ano, chtělo to pár let a hned několik pokusů, ale konečně můžu svatosvatě prohlásit, že Jack Kerouac je můj typ spisovatele, na kterého nedám dopustit. I když se dnes už nedivím, že moje patnáctileté já ničemu z jeho slov nerozumělo.

9 25.01.2021

Tak jsem zase pronikla o něco víc do toho krásného kouzelného světa, který znám a tolik miluju. Zvířata jsou krásnou knihou nejen díky nádherným ilustracím, (u kterých lituju, že neumím namalovat ani autentickou kytku), ale také díky uvěřitelnosti. Na to, že knížka je spíš jakýmsi bestiářem, než-li novelou, jsem se neskutečně nasmála a skutečně mě to vtáhlo. Nejen, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí ze světa kouzelných tvorů, ale také jsem nahlédla do života kouzelníků samotných. Navíc jsem z toho pořád cítila Newtovu přítomnost, což je velké plus. Za mě je tohle oddechové čtení rozhodně zážitek.
A mimochodem, pokud ovládáte angličtinu, rozhodně doporučuju audioknihu, kterou namluvil sám Newt Scamander, dá Vám to na celou věc úplně nový pohled..

8 18.04.2021

Nenávidím Daisy. Skutečně nevím, co víc bych k tomu ještě řekla. Při čtení se mi nálady měnily stejně rychle, jako počasí na horách. Za chudáka Gatsbyho jsem byla zoufalá stejně jako šťastná. Na Daisy prostě plivu. A to ani nemůžu vlastně říct co mi vadí víc. Jestli její neschopnost postavit si vlastní hlavu nebo naopak její potřeba, si za každou cenu (tedy i za cenu krve) zachránit vlastní kůži.
Jinak je ovšem tato knížka naprostým skvostem a ukázkou toho, že plný dvůr úsměvů a stovky nejbližších přátel ještě nedokazují, že za vás tahle masa jednoho dne zapálí byť jen jedinou pietní svíčku.

Přijmout poldu jako milence bych nikdy nezvládla --- jeho tvrdohlavost a občasná zabedněnost by mě časem přivedla do hrobu. Proto Butche vnímám od začátku jako velmi blízkého přítele, který by za své blízké položil život i duši, (což ostatně také udělal). Z celého bratrstva jsem zatím nepoznala nikoho, kdo by si svůj osud zasloužil víc, než-li on. A přeji mu z něj každý nejmenší detail. I když uznávám, že svázání s Marissou mi nevoní. Nenechte se mýlit, mám ji ráda a bavilo mě ji sledovat. Jejího bratra bych uškrtila už před staletími, o glymeře se raději ani nezmiňuji. Než-li být součástí toho nanicovatého světa, to bych raději snědla vlastní diamantový náhrdelník. Nehledě na to, že odvržení a vztah s Wrathem přečkala úžasně, (přesto, že měla dlouho mysl, jako dvanáctileté děvčátko). A přesto, nesedí mi k sobě. V mojí hlavě je totiž dávno svázán s Vishusem. Dynamika mezi ním a poldou je ve všech směrech mnohem silnější a opravdovější, než cokoliv, co mají s Marissou. Zábavný díl, u kterého mi krvácelo srdce a autorku jsem chtěla praštit knížkou po hlavě, že dokázala kousnout do šťavnatého jablka, a pak nám s klidným svědomím naservírovat pouhou křížalu. Moc se těším na další díl..

6 15.06.2021

Už je to dlouho, co jsem naposledy četla tak fascinující knihu, která by svým obsahem skutečně potěšila i ďábla samotného. Ba co víc, možná ji dokonce sám i napsal. Jak jinak si totiž vysvětlit paraboly, ve kterých se příběh přímo koupe a nechává se jimi unášet někam daleko za hranice všedního chápání -- smrt je tu na samém konci nejživější, se lží dojdete třeba na konec světa a dobro Vás jediným mrknutím kalného oka pošle do záhuby.
Jen těžko asi najdu něco, co by se mi na knize nelíbilo -- příběh je cílený, úderný a dobře se čte. Postavy na stránkách oživají snad ještě dřív, než je o to požádáte, a jejich životy Vás pošlou na emocemi protkanou horskou dráhu, ze které se nedá vystoupit.
Hlavně jsem ale při čtení Rohů konečně opravdu pochopila význam věty: Ďábel je v detailech --- Nikdy a v žádném případě nesmíme třeba i tu nejmenší maličkost podcenit či na ni snad zapomenout. Dříve či později totiž opíše oblouk a dá nám jednu do zubů.
Pro mě je Joe Hill sám takovou parabolou --- elegantně si tančí mezi andělem a ďáblem, sám se přitom sladce usmívá, protože jemu patří všichni démoni, bez ohledu na svět, ve kterém se pohybují.
Jednoduše doporučuji přečíst. Příběh Vás donutí houpat se na hraně mezi skutečnostmi a přemýšlet přitom, na čí stranu se nakonec postavíte..

6 31.03.2021

Nemůžu si pomoct, ale kdyby byla knížka napsána výhradně z Hannina pohledu, nejspíš by mě zaujala daleko víc. Ale nejspíš jsem udělala tu chybu, že jsem nejdřív viděla film a až potom si přečetla knihu. Přejít od Winslet do poněkud nezajímavě podaného příběhu, to je pro mě jako přejít z čokolády na suchý chleba. Na druhou stranu jsem ovšem velmi ráda, že knížka existuje.
Koncentrační tábory jsou většinou o obětech. Myslím, že tohle je poprvé v životě, kdy jsem je vnímala z pohledu trýznitelů.
A pak je tu samozřejmě samotná Hanna - - - žena, která bude mít můj velký obdiv. Raději se nechala obvinit za strašné věci, než aby musela světu odhalit svá ostudná tajemství.

Opět se mi naskytl zcela nový pohled na svět, který se skrývá někde pod námi. Knihu jsem zhltla před pár lety, ovšem zbytek odvál čas. Dnes jsem se k Bratrstvu černé dýky znovu vrátila, tentokrát s odhodláním cestu s nimi dokončit. Wrath je podivuhodný začátek cesty. Všechno živé v jeho světě se mu bojí třeba jen podívat do tváře, ovšem on sám sebou neskutečně pohrdá. Díky nešťastným událostem z minulosti je přesvědčený o tom, že si nezaslouží nic z toho, co se mu nabízí. A pak přijde Beth, o které jsem si dlouho neuměla udělat názor. Náhle je dynamika celého příběhu jaksepatří pozměněna. Jak ale kapitoly postupně ubíhaly, do jejich pouta jsem se tak zabrala, až mi bylo místy těsno. Hlavní ale je, že se autorka odpoutala od nesmrtelného ideálu, který našim světem koluje jako horečka. Tudíž, že upír je nejen neodolatelný, ale také bezchybný a hlavně nesmrtelný. Tihle upíři jsou sice neskutečně krásní, ovšem k dokonalosti mají rozhodně daleko. Pokud je říznete, krvácejí. Pokud je zradíte, zlomí je to. A pokud se postavíte mezi ně a jejich shellan, nic a nikdo vám už nedokáže pomoct.. Čtení jsem si užila a už se nemůžu dočkat dalšího dílu.

5 30.05.2021

Říkám si, jak by ta chuděra Claire asi dopadla, kdyby její postava nepřeskočila z roku 1945, ale třeba z roku 2005 - nejspíš by ji ještě před koncem kapitoly znásilnili, o všechno obrali a ona by potom umřela pološílená někde ve stoce. Autorce musím tedy přičíst ke cti, že zvolila dobře fungující časovou osu. Jedině zdravotní sestra sloužící ve druhé světové válce, může bez větších potíží přežít osmnácté století.
Kniha sama o sobě je hezky a podrobně napsaná. Musím bohužel uznat, že se mi občas pletly zpletité zápletky, a místy mě to až nudilo.
Naopak mě velice zaujala postava Jamieho, který v mých očích působí velice komplikovaně a komplexně. V knihovničce na mě číhá ještě Vážka v jantaru - vůbec se mi do ní ale nechce, možná časem.

5 09.02.2021

Tohle je knížka, u které jsem naprosto nečekala, že se mi bude tolik líbit. Před pár lety jsem ji kamarádce koupila jako dárek k narozeninám. Když přišla, hned mě zaujal obal, tak jsem si řekla, že než ji zabalím, nakouknu o čem to vlastně je. Tehdy to bylo v pátek. Celou sobotu jsem pak strávila v posteli s tímhle skvostem --- vylézala jsem doslova jen pro jídlo a na záchod. No a v sobotu hodně pozdě v noci jsem si dočetla.
Příběh Danteho a Ariho mě tak dostal, že se mi z toho až zatočila hlava. Přitom to ani náhodou není komplexní knížka s těžkými dialogy a barvitými výrazy. Je to jednoduché, milé, zamilované --- naprosto se to tedy hodí pro celkový dojem, který příběh navozuje.

5 25.01.2021

Knihu jsem popravdě přečetla po tom, co jsem zcela omylem zhlédla film a nemohla z něj spát. Nejenže se děj knížky odehrává v naprosto děsivé době, ale pojmout ji z pohledu malého chlapce, který až do samého konce nechápe, oč vlastně jde, to je jiný kalibr. U filmu mi bylo fyzicky zle. U knížky jsem zadržovala slzy.

5 13.01.2021

Zatím nejlépe napsaný milenec. A to i přesto, že bych ho za milence asi nechtěla. Vishous je pro mě někým, s kým bych si mnohem raději vybudovala vztah nejlepších přátel, než-li vztah mezi milenci. Nespoutaný se mi líbí o něco více, než předchozí díl především proto, že zatímco Marrissa s Butchem jsou jako olej a mlíko, Vishous s Jane do sebe zapadají jako perfektně složená rubikova kostka. Konečně díl, kde jsem se jejich milostnému popichování od plic zasmála a mohla si říct, že takhle vypadá skutečně neskutečný vztah. A Jane, byť pouhá lidská doktorka je mi ze všech shellan naprosto nejmilejší! Je ostrá jako skalpel, pro úsečnou poznámku nejde daleko a nenechá si nic líbit ani od dvoumetrových hor svalů, jimiž Bratrstvo je. Jedině ona mohla dostat Vishouse na lopatky a podmanit si jeho dominantní vůli..

4 27.06.2021

Tak jsem si zcela nečekaně dala rande s Audrey Hepburn a sakra se nám vydařilo! Nepamatuju se, kdy naposledy jsem se u čtení řehtala tak, až mi tekly slzy. Ale není se vlastně čemu divit --- Audrey Hepburn byla, je a ještě dlouho bude, chodícím idolem a erotickým snem každého, kdo se s ní kdy setkal. Libby, na druhou stranu...je tragéd nejvyšší kvality, vedle kterého i já vypadám jako seriózní, mladá osoba (a to už je opravdu co říct). Jenže já tu holku prostě zbožňuju. Působí na mě velmi lidsky a pravděpodobně --- Protože někdy člověk ještě ani před třicítkou pořádně neví, co bude se sebou dalších padesát let kruci dělat --- tak jak se mi to jevilo v zástupech jiných literárních skvostů. Tahle holka má celý houf nedostatků, zadek jak se patří a patent na maléry. (Mimochodem Libby, kdybys byla skutečná, byly by z nás bezva kámošky..)
Knížku jsem vdechla jako nic --- stránky ke mě promlouvaly jako k nejlepší kamarádce, která je jen tak mimochodem na odpolední kávě s brilantní hvězdou filmového plátna. Už se těším na pokračování, kde mile ráda vyměním kávu za koktejl a prohodím pár slov pro změnu s Marilyn Monroe..

4 25.04.2021

Když řeknu, že jsem knížku vyhledala jen kvůli dlouho očekávanému filmu, moc obdivu si tím asi nezískám, že? Ať už byl ale můj záměr jakýkoliv, jsem neskutečně vděčná, že jsem si nůž přečetla. Místy mi to sice trošičku drhlo, protože nejsem na podobný styl zvyklá, ale když jsem po čase našla tempo, plulo mi to jedna báseň. Todd Hawitt je po dlouhé době postava, díky které jsem prostě potřebovala číst dál - - - skutečně jsem asi po třetině knížky zjistila, že je mi úplně jedno, kam jdou nebo proč něco dělají. Potřebovala jsem se dostat Toddovi do hlavy a zjistit jak uvažuje. Což je vlastně ta vůbec největší ironie, vzhledem k tomu, že jeho myšlenky mám naservírované na stříbrném podnose. I přesto jsem však po celou dobu hloubala, proč to nebo ono. Nápad s Hlukem je velmi dobrý, místy jsem se smála a dobře se bavila. Naprostou třešničkou je ale fakt, že Toddovi je třináct let. Většina našich knižních hrdinů jdou puberťáci nebo mladí dospělí. Jak se asi chová třináctiletý chlapec, který si musí zachránit holý život? Pořád to tak úplně nevím.

Přiznám se - jsem člověk, který zhlédne fantastický film a později jen tak mimochodem zjistí, že byl natočený podle knižní předlohy. A jelikož jsem film zhltla jako malinu, když jsem knížku objevila v levných knihách, brala jsem to jako znamení.
A já nevím - příběh samotný mám ráda, prostředí Irska a Brooklynu zrovna, dokonce se i umím vžít do Eilisina myšlení, ale... No, prostě mi knižní Eilis byla méně sympatická, než ta filmová. A mrzí mě, že jsem na knížku nepřišla nejdřív. Protože potom by mé hodnocení vypadalo asi jinak.
V knize mi Eilis až na pár vyjimek připadala taková mdlá a nicneříkající, někdy skoro až nafoukaná. Už jsem to tu četla a jen to zopakuji --- co měla udělat, to jednoduše udělala. Čímž se podle mého lišila od filmové předlohy, kde ji vybraná herečka vyložila mnohem veseleji a v jasnějších barvách.

4 20.01.2021