SirChico komentáře u knih

Nekupuj zajíce v pytli a přečti si tuhle recenzi! A jak by řekla teta Kateřina, Kdo čočku vaří, najde si brzo holku. Nebo něco takového.

Saturnin je česká komediální klasika, která pobaví i dneska. Na začátku jsem se trochu bál, že to bude jenom sbírka komediálních scének (trochu jako Don Quijote), ale velmi brzo celá kniha přejde na docela pěkný, ucelený příběh. Celá parta komediálních postav zůstane izolovaná v dědečkově vile a začnou se dít zajímavé věci.

31 05.11.2021

Tak po téhle knížce jsem šáhnul jenom proto, že je na přebalu Štěpán Kopřiva. Zrovna nedávno jsem znovu procházel jeho perfektní Asfalt a i když jsem trochu vyrostl (přece jenom jsem to prvně četl jako dvacetiletý mladík) a trochu se mi posunul vkus pořád si myslím že Asafalt byl perfektní nápad v dobrém provedení.

No a teď jsem se z Kulhánkovské školy plýtvání kbelíkama krve přesunul do temnot pražského metra a ultra realistického thrilleru. Kopřiva nám taky roste a je to dobře protože je to setsakra dobrej spisovatel. Do prostředí pražského metra našrouboval intenzivní zápletku, hromadu věrohodných postav a neuprositelně tikající časový limit. Do toho si trochu zaexperimentoval s vyprávěním v druhé osobě, což bylo hodně zajímavý (Den, kdy zemřete, začne úplně běžně).

Jako celej balík se mi to hodně líbilo. Tematicky to není to co bych hledal, ale jestli se Kopřiva bude držet tohohle žánru já mam v plánu pokračovat v jeho čtení.

30 13.07.2023

Tak jsem vyklízel sklep u rodičů a našel jsem hromadu starých sci-fi knížek, kterou jsem četl jako mladé pískle. A mezi nimi se vyjímal Piknik u cesty sfoukl jsem teda prach a dal se do četby.
Pojem Stalker znají asi všichni. I když dneska je víc spojován s videoherním střílečkou okolo Černobylu, původně s ním přišli bratři Strugačtí v Pikniku u cesty. Premisa je perfektní navštívili nás emzácí a nechali nám tady zóny, plné nepochopitelných výjevů a událostí. Nám to připadá asi tak jako mravencům musí připadat bordel po pikniku u cesty - sbírka nepochopitelných artefaktů co umí dělat magické věci. A samozřejmě tady jsou i lidi co toho chtějí využít a nějak si na tom nahrabat a to jsou Stalkeři. Lidi, co riskují život a příčetnost, jenom aby vyhrabali ze zón nepochopitelné přístroje.
Když jsem to četl jako náctiletý tak mě to uchvátilo a trochu jsem se bál jestli si tohle kouzlo tahle novelka uchovala a musím říct že ano. I když teď mě spíše udivují ty dokonale lidské reakce na mimozemskou techniku. Tak nějak všem víc věřím v jejich motivacích a spíše mě zajímají lidi v zóně než zóna samotná. Takže za mě to docela dobře přežilo test času, hlavně s dobrým překladem od Marie Uhlířové.
Jenom trošku varování - je to pořád sovětská sci-fi. Trochu jsem se bál jak bude vyznívat klasická marxistická propaganda v dnešním světla a není to tak hrozné. Jediná výrazná část je finále, vlastně jenom poslední půlstránka. Roderick najednou z ničeho nic začne vinit kapitalistickou společnosti z toho že mu ukradla duši a chce štěstí pro všechny a zadarmo... To přišlo vážně jako blesk z čistého nebe a je to možná spíš způsob jako se zavděčit režimu. Které je taky kvůli tomu nejslabší částí. Furt si ale myslím že to stojí za to.

29 18.03.2023

Řehoř Samsa prostě nemá svůj den. Prvně zaspí a potom se nemůže přes hromadu nových nožiček a podivný chitinový krunýř vyvalit z postele. Do toho všeho na něho začíná klepat matka, sestra a otec a začnou ho prudit jestli by fakt nechtěl jít hákovat - živil je všechny tak dlouho přece se to teď nebude měnit, NEE?

Kafkova proměnu je skvělá klasika. Existencialismus z ní stříká na všechny strany a množství deprese, který autor dokáže nacpat do tak malého prostoru je prostě úžasný. Nezájem rodiny to nějak řešit, postupná ztráta lidství, odcizení a nakonec prostá smrt – je to tu prostě všechno. Život člověka shrnutý do jedné povídky. Místo proměny v hmyz to taky může být “jenom” dlouhodobá nemoc a věřím tomu, že v některých rodinách je výsledek pak stejný jako by se dotyčný proměnil v příšeru.

Asi to nebude čtení pro každého, ale Kafka je prostě moje krevní skupina.

29 16.08.2022

Asfalt je další knížka, kterou jsem vyhrabal ze sklepu rodičů a samozřejmě jsem si musel dát opáčko. Jako objektivně je to spíš tři a půl hvězdy, ale stejně musím dát pět, protože zaprvé kašlu na objektivitu a za druhé je to jedna z mála knížek u kterých jsem se mohl i ožrat. Jako většinou moc nepiju (hlavně ne potom co jsem přestěhoval do Norska je to tady fakt drahý) a když už piju tak spíš čumím na nějakou blbost v televizi, ale u Asfaltu mi to šlo kupodivu dobře. Možná proto, že Asfalt je taková jednoduchá konzumní blbost, akorát není v televizi, ale na papíře. No ale to není všechno, je to blbost co má přes 600 stránek, fakt dobře se čte, pracuje s psychologií hlavních postav a ...fakt dobře se čte.

Štouralové by mohli vyčítat, že se to chvilkama vleče (mimo souboje), že je to chvilkama nepřehledné (v soubojích) nebo že tam jsou všichni absolutní hovada, ale já žádnej štoural nejsem. Jenom si tak vzdychám a říkám si, piš Štěpáne piš.

28 04.05.2023

Kulhánek. To je pojem, který v České akční sci-fi scéně znají úplně všichni. Je dokonce tak známý, že jeho jméno se používá jako označení specifického žánru je to žánr, kde běží nonstop akce a stříkají hektolitry krve.

Stroncium je jedním z jeho pozdějších děl a je přijato trochu rozporuplně. Autor se tady odvázal a máme tady všechno od virtuální reality, zombíky, Mad Maxovské kanibaly (trochu zmrzlé) až po implantáty vylepšené lovce lidí. To je asi tak hlavní chyba Stroncia - je toho přece jenom moc. Autor by potřeboval dobrého editora, který by ho plácnul přes prsty dokázal ho pořádně nasměrovat. Nápadů má Kulhánek víc než dost, jenom by se potřeboval pořádně soustředit. Druhá slabina je finále, které je typicky Kulhánkovské autor tam na čtenáře nadšeně pomrkává stylem Myslíš že víš co je vlastně realita a svobodná vůle? Tenhle styl ukončení se hodí spíš do P. K Dicka než do téhle akčňárny.

Nicméně i přes to jsem si ro docela užil. Ulítlost dosahuje hranic new weird - což já miluju, pár horrorových scén taky dokážu ocenit a nakonec se těch skoro pět set stránek přečetlo skoro samo. Takže za mě tři krásné hvězda plus jedna extra za nostalgii.

27 24.07.2023

Posloucháno jako rozhlasová hra.

Nikdy jsem netušil, že Čapek je takovej ... Kafkovskej. Nevím jestli je to jenom tahle jeho knížka nebo i ostatní, ale Krakatit je hodně ujetej. Tak už třeba jenom taková snová nesmyslná jednání hlavních hrdinů, oba dva Prokop (od Čapka) i K. (od Kafky) se chovají hodně útržkovitě a tak nějak se většinou nechávají strhnout ostatními. Je teda fakt, že Prokop je o dost větší šulin co se nebojí vyhodit věci do vzduchu, když je naštvanej, ale jinak skoro jako kdyby K. z oka vypadl. Čapek je ale přece jenom lepší autor a alespoň to zalepí otřesem mozku, zápalem plic nebo horečkou, ale stejně do tohoto snového stylu vypravování spadává docela často.

Druhá věc je jejich vztah k ženám. Asi budu muset probrouzdat wiki abych viděl jak na tom byl Čapek, ale mám pocit že o nich ví asi tolik jako Kafka, takže nic moc. Všechny ženy co potká jsou takové trochu parodie na klasické typy - záhadná kráska, hloupá husička, pyšná princezna (!) nebo zapálená anarchistka (!!). A po všech šílené touží, dokud jsou v dohledu, pak na ně rychle zapomíná (stejně jako K.).

Ale celkově jsem si Krakatit užil. Jsou to tak trochu dvě knihy v jedné - začátek a konec je Krakatit a to uprostřed by se mohlo jmenovat třeba jako Prokop na Tinderu. Ale obě dvě části zábavné a dobré, každá jenom trochu jinak. Za mě docela slušné čtyři (a půl) hvězdy.

24 03.05.2023

Wau. Myslím, že Murakami je můj neoblíbenější úchylák. Jeho knížky jsou prostě unikátní. Dokáže velmi rychle a jednoduše vykreslit magickou atmosféru japonského prostředí a její interpretaci západní kultury. A to se mu podařilo i u Norského dřeva. O čem ta kniha vlastně je? O pozdním dospívání, o samotě, o smrti, o přátelství a ... o sexu. Jako vždy jde i o sex, někdy i o hodně divoké pedofilní lesbické hrátky (btw. Tahle scéna byla vážně trochu moc, ale nejsem takovej puritán takže nechávám plné skóre.). Je strašně zajímavé že všechno jeho knížky jsou trochu o ničem – vhled do normálního (nebo lehce abnormálního) života lidí a stejně mě baví - je to Murakamiho magie všedního života.

23 25.02.2024

Posloucháno jako hra od Českého rozhlasu.

Tak já vám nevím. Nedávno jsem poslouchal A uzřela oslice anděla od Nicka Cavea a tohle Ke dnu mi přišlo stejně nezajímavé a mdlé. Asi mi chybí to pravé básnické střevo nebo co, ale obě tyhle dílka jsou spíš taková sbírka lidského hnusu a vhled to bídy a zbytečnosti lidského bytí. Normálně mi to moc nevadí - dá se říct, že si v lidské špíně i rád hovím, ale musí k tomu být silný a zajímavý příběh. Ten tady není - prostě se jenom lidem dějou špatné věcí proto aby se jim ty věci děli. Všichni jsou nasraní vrazi a zloději a nikdo v sobě nemá trochu soucitu. K tomu všemu přidejte hromadu neuzavřených a nesmyslných příběhových linek. Co se stalo s Uhlířem, co tam měla znamenat ta druhý příběhová linka matky s dcerou a jsou tam teda vodníci? Trochu jsem doufal, že bude autorka odvážnější a na konci na nás vykoukne trochu paranormálna - které je tam mírně naznačeno, ale nic z toho. Přece jenom Nick Cave byl alespoň poetický a pokoušel se v hnusu najít krásu, ale tohle je jenom taková instantní deprese bez invence.

23 16.04.2023

Idiot je hodně brutální a temná kniha. Příběh sleduje knížete Myškina, zdánlivě nemocného člověka, který se vrací do rodné ruské země, po rehabilitaci ze Švýcarska. A z čeho že se to rehabitoval? To se moc podrobně nedovíme, jsou zde náznaky epilepsie a, jak všichni komentují, idiocie. Tahle idiocie se projevuje hodně zvláštně, kníže Myškin je důvěřivý a čestný a ruská “vysoká” společnost se z toho může zbláznit. Na tomhle pozadí vykresluje Dostojevskij hromadu příběhů z tehdejší ruské společnosti. Jsou tu příběhy o posedlosti, popravách, alkoholicích, šílenství, pomalému umírání, neopětované lásce a úplně obyčejné nenávisti. No a jak se taková čistá duše jako je Myškovinova vyrovná s touhle realitou? No, neskončí to s ním nejlíp.

Je to hodně dobře napsaný román. V půlce se to začalo trochu táhnout, ale poslední část, mi to všechno vynahradila. Vše spěje k tragickému konci a nikdo s tím nemůže nic udělat. Jedině co bych tak trochu mohl vytknout je teatrálnost ruského lidu a hysterie všech hlavních hrdinek. Ale bez toho by to nebyl Dostojeskij.

23 06.01.2022

(SPOILER) Tak jo, nejde to jinak, ale musím to říct. Hlavní hrdinka Vzpomínky na zemi - Čcheng Sin, je hrozná husa, kačena, kráva a každé jiné ubohé zvíře, které je používané pro označení těchhle trubek.

V celé trilogii se to hemží přemírou zajímavých postav, které dokáží ovlivnit běh dějin a ať už je jejich motivace jakákoliv tak ve finále dělají všechno v jejich silách pro přežití lidstva. Jo, sice je pravda že všechny postavy jsou podivně emociálně vykastrované, co neumí řešit společenské vztahy, ale na to už jsem si tak nějak zvykl. Oproti tomu Sin je prostě naivní kravka, která prostě nějak existuje nad vším se pouze emociálně rozplývá a na co šáhne to totálně posere. Ale autor je prostě génius protože i trubkovitost Sin je v knížce schválně, což jde plně vyniknout až na konec. (SPOILER) Kdy vyjde najevo, že ať udělá Sin cokoliv je to vlastně jedno a vesmír umírá. (KONEC SPOILERU).

Jinak jako poslední díl trilogie je tahle knížka perfektní. Příběh se kompletně uzavírá a nakonec dostaneme i malinkou nadějí že někdy, možná na konci vesmíru, dostane život další šanci. Liou Cch’-Sin tohle měl promyšlené už od začátku a jeho fantazie je fakt bezmezná. Takže za mě plných pět, i když lehce depresivních, hvězd.

21 12.05.2022

Tak se Pavel Renčín dal na thrillery? No ve skutečnosti ani ne, Vězněná sice je z první půlku čistokrevný thriller, ale končí jako temná fantasy.
Začátek byl dokonalej - pomalé propadání se do šílenosti a zjišťování že je něco špatně s pamětí hlavního hrdiny – Martina. Byla to určitě jedna s nejlépe napsaných hororových pasáží, co jsem kdy četl. Celá ta nejistota co je reálné a co ne v kombinace s viscerálníma nočními můrami, které útočí na všechny smysly byla perfektní. Do toho je přimíchána příběhová linka Marie. Tady máme ten osobní hnusný horror, který vychází prostě z hnusné lidskosti – touhy kontrolovat a ublížit. A tyhle dvě linky tvoří pěkný mix psychologického a fyzického hororu.
Je to prostě perfektní kombinace, kterou ale trochu kazí finále. Mnohem víc bych si užil kdyby tam byl jenom náznak nadpřirozena a čtenář by si mohl vlastně vybrat, jestli věří více verzi o šílenosti a drogách nebo o posednutí temným duchem Šumavy. Taky by to více umocnilo, co se stalo Marii – je to podle skutečné události a doopravdy nepotřebujete nadpřirozeno, pro takovejhle hnus nám stačí i člověk.
Celkově to jsou hodně silné 4 hvězdy a určitě budu pokukovat po autorových dalších knihách.

19 18.11.2023

Tak jsem přelouskal další knížku od bratrů Strugackých a musím uznat že Hotel U mrtvého alpinisty je definitivně jejich lepší dílko. Řekl bych že napsané je to líp než i jejich epický Piknik u cesty. Je to velmi zábavná detektivka co nemá konvenční řešení - taková sci-fi Agatha Christie. Autoři naplnily horský hotel až po strop unikátními charaktery a přimíchali duchy, lavinu, záhady a vraždu. To v kombinací s hutnou atmosférou dává vzniknout doopravdy solidnímu příběhu. Tak proč jsem nehodnotil pět hvězd? No, přece jenom mi tam pár věci vadilo. Líbil se mi naprosto brutální a temný konec, ale jak se k němu došlo bylo utrpení. Finále bylo zbytečně překomplikované a hlavní záporácí byly samozřejmě zlí kapitalisti (co taky jiného byste čekali od socialistické sci-fi). Další výrazné mínus je za anotaci. Na první straně knihy je celé shrnutí příběhu! Proboha proč? Prakticky to vyzvoní čtenáři všechno. Nevím jestli si editoři mysleli že socialistický člověk nepotřebuje záhady, ale mě to tu knihu docela zkazilo. Nu co, stejně doporučuju. Kdybyste od Strugackých měli přečíst ještě něco jiného než Piknik U cestu tak je tahle knížečka.

19 15.04.2023

Druhá četba:
Tak jsem si dal opáčko Procesu ve formě audioknihy od Českého Rozhlasu. A musím zvednout hodnocení o další hvězdu. Všechno co jsem psal předtím platí, ale čím víc se propadám do toho příběhu, tím více mám otázek. Proč K. hledá pomoc pouze u žen? Proč se více nebrání, co když je doopravdy vinen? Je to určitě alegorie na bezmocnost člověka před neprůhlednou byrokracií, ale je tam toho mnohem víc.

Já jsem si z toho teď vytáhnul trochu paranoidní teorii, ale myslím že jde o předchůdce Mužů v Černém, ne té komedie, ale originálních Man in Black (MIB). Všude kde se MIB vyskytli docházelo k podivným událostem. Nechovali se zrovna jako lidé, prokazovali se falešnými průkazy, a zastrašovali svědky. Co když K. byl zrovna pod vlivem takových MIB? Nikdo se mu ničím neprokázal, soudní sině byly magicky na všech půdách a nakonec ho unesli a zabili bez toho aby byl svědkem rozsudku. Taky ženy u kterých hledal pomoc se chovali trochu podivně. Nějaká roztodivná Lenny (Lenka, dle překladu) mu šplhala po klíně, jako by byla trpaslík a měla podivnou blány mezi prsty. Co se mě týče, jasný důkaz nadpřirozena.

Berte tenhle rant trochu s nadsázkou, každý si u Kafky najde něco trochu jiného. A proto je taky Kafka tak skvělej.
----------------------------------------------------------------
První četba:
Proces je hodně unikátní kniha. Je typicky Kafkovsky snová a absurdní. Protože kniha není úplně dokončená místy působí jako spíše souhrn absurdních scén, kde se hlavní hrdina více a více propadá do neskutečnosti a neuchopitelnosti režimu. Už od začátku není moc jasné co se vlastně děje. Hlavní hrdina K. je z něčeho obviněn a teď se ta jeho věc má řešit. Čím více se o tu svoji věc zajímavá tím více postrádá jakéhokoliv schopnosti fungovat a soustřeďuje se výhradně jenom na proces. A jaký proces to vlastně je – soudní kanceláře se nacházejí v půdě chudinských domů (kde si místní k tomu suší prádlo – nemůžou jim to přece zakázat), obvinění musí skoro bydlet u advokátů (kdyby se je náhodou zavolal aby projednal tu jejich věc) a vynesení rozsudku se podobá chladnokrevné, zločinné popravě.

Proces je taková mnohovrstevná cibule a každý čtenář si odnese něco trochu jiného – dle toho jak hluboko se zakousne. A moc chutné sousto to teda není, je to velmi depresivní dílo kde zmar a naschvál zastiňuje jakékoliv světlo na konci tunelu.

Pro mě osobně je to dílo a zbytečnosti boje s soudní byrokracií. Jakmile se jí jednou dostane do spáru nezbývá se mu než jenom modlit, protože kdykoliv bude hrát hru podle jejich pravidel tak prohraje.

Jo a ještě jednu zprávu jsem si z toho odnes – proboha nepouštějte Josefa K. k žádným ženským. Jakmile nějakou objeví hned se na sebe lepí, chce ji unášet a bít se pro její čest. Ignoruje snad jenom křivonohé a hrbaté.

19 28.10.2022

No, co tak říct o Zabijákovi. Asi jsme o něm už všichni učili ve škole a nějaký masochistický učitel určitě teď nutí náctiletá dítka, aby to přečetli a interpretovali. Já jsem z toho na škole četl jenom úryvky, a tak jsem se v rámci sebevzdělávání rozhodl Zabijáka přečíst teď. A rozhodně to není žádná odpočinková četba.

Kniha sleduje asi dvacetiletý úpadek Gervaisy. Hned v úvodu je ponechána na pospas osudu svým přítelem/snoubencem - Lantiriem a musí se sama a bez peněz protlouct životem. Protože je to ale zkušená pradlena a nebojí se práce nakonec si nežije docela špatně. Pořádně se vdá, muž je pracovitý a mají se dobře. To všechno změní jeden pád se střechy a z Coupeau se stane jenom darmožrout co na práci ani nesáhne a všechny těžce vydřené peníze projí a prochlastá. Gervaisa to stejně pořád zvládá, ale nakonec se přidá i druhej vyžírka - Lantier se vrátí. Gervaise to začne být tak nějak všechno jedno a jak na to všichni serou tak postupně i upadá jejich život. Až se na konec nestarají o nic jiného než jenom o to mít nějak ten žvanec a panáka. A po těch cirka dvaceti letech- Gervaisa chcípá v komůrce pod schody na balíku špinavé slámy, kompletně promrzlá a vyhladovělá.

Tohle rozhodně není pozitivní kniha a vykreslení chudiny Paříže je absolutně brutální. Ženský a děcka se mlátí hlava nehlava, výplata se musí rychle propít něž se budou hlásit věřitelé nebo domácí a na jídlo zítra prostě nějak bude. Je tu všechno – pedofilie, umlácení děcek i žen k smrti a úplný úpadek soucitu a morálky, když jde do tuhého a doslova bojujete o přežití. Je to dobrá kniha? Rozhodně ano, ale z tohohle zážitku se budu léčit dlouho, nevím jestli na Zolu ještě někdy šáhnu. I když možná jeden nebo dva frťánky pomůžou, to bude pak jednomu veselo a zítra nějak bude.

19 03.03.2022

Trochu se mi doma rozšiřuje sbírka ženských vražedkyní a Olga Hepnarová teď zaujme čestné místo vedle Kathrine Knight a Belle Gunnessee. Ale mezitím co Kathrine and Belle jsou spíše tragikomické postavy, Olga je depresivní samotář bez empatie. Kathrine Knight byla svině, utiskovala všechny okolo, šikanovala svoje partnery až na konec jednoho vykuchala, stáhla z kůže a uvařila z něho guláš pro děti. Olga je mezitím psychotik, kterej se neumí vypořádat se společností - je tak kompletně zaměřená na sebe a svoji bolest, že docela nelogicky plánuje mstu na nevinných. Konkrétně na přejetí co nejvíce lidí s dodávkou. Je to prostě takový teroristický výkřik do tmy – touha být viděna. Spousta lidí bojuje s depresí a nepochopením, jenom Olga se rozhodla to vyřešit po svém.

Musím uznat že Roman Cílek udělal dobrou práci a jde vidět že se prokousal tunama důkazního materiálu, aby čtenáři přinesl hutnou verzi jejího života. Celý Olžin příběh je docela zajimavý, ale celé to pachtění za pomocí, uznání a nebo jenom za společností je velká kondenzovaná deprese. Takže doporučuju jenom pro otrlé jedince.

18 26.11.2022

Řekl bych, že Kotleta je hlavní představitel české pulpové akce a určitě je moje “quilty pleasure reading". Jeho knihy nemají moc velkou hloubku jsou psané trochu jako přes kopírák a jeho konce vždycky mají prvek deus ex machina (nebo démon ex machina v tomhle případě) a jsou neuvěřitelně zmatené. Taky jsem se trochu přečetl jeho tvorby a upřímně řečeno jsem nechtěl už nic podobného číst.

No ale jsem tady a zase dávám Kotletovi 4 hvězdy, jak to? No přes všechny moje výtky jsou jeho knihy strašně čtivé a odpočinkové. Jsou plné humoru, akce a násilí a někdy je to přesně to co potřebuju. Černá Smečka je přesně taková, je to přesně dávka braku co jsem potřeboval a nesmírně jsem si to užil. Kotleta se tady trochu trumfuje v akci i porno akci (některé sexy scény jsou hodně incestní). A je tam pár hodně zajímavých scén. Upřímně řečeno Kyša se už docela vypsal a k jeho stylu mám málo co vytknout, je mi vždycky jenom trochu líto, že to nevede v něco hlubšího. Je to prostě odpočinková akce – nemůžu to doporučit ve větším množství, ale jako braková jednohubka to jsou jasné 4 hvězdy.

17 29.04.2024

Posloucháno jako rozhlasová hra od Českého rozhlasu, čteno Honzou Hájkem.

Jako Nick Cave je docela dobrej muzikant, ale ještě pořád nejsem přesvědčenej o jeho spisovatelských nadáních. Jako rozhlasová hra to docela funguje, ale je to spíše nesourodý soubor scén. Úplně si umím představit ten hudební podkres k té špíně a špatnosti. Ale fakt mi přijde že ta útržkovitost a skoky v čase je spíš jenom takový pokus zamaskovat docela chabý příběh o dvou generacích zlomených lidí. Je tam každá nechutná lidská zvrácenost, kterou si umíte představit a většinou jím trpí jenom hlavní antihrdina. Kromě slabýho příběhu mi to občas přijde až zbytečně krutý - miluju horrory, ale císařskej řez střepem z lahve bylo na mě docela dost. Taky některý hnusárny se tam dějou jenom proto aby se stali a nemajímoc vliv na příběh - třeba takový znásilnění v polích nikam nevede. Vizuálně je to docela dobrý a jako rozhlasovou hru jsem si to docela užil, ale jsem si jistej že bych se u knihy docela nudil.

17 03.04.2023

Jaroslav Mareš je člen týmu Josefa Klímy, a tak můžete čekat přehled kriminálních případů jak vystřižených z televizního pořadu Na Vlastní očí. A stejně jako v téhle sérii, některé episody jsou hodně silné a jiné jsou takové roztahané zívárny. Jako celek se mi to hodně líbilo, knížka je nadupaná informacemi a je vidět že autor tomu věnovali čas a snažil se vyšťourat co kde šlo. Případy jako Studna, Jordan, Pilčík nebo Karel Novák jsou hrozně zajímavé a do dnešního dne so uchovávají závoj tajemna. Další kapitolky (Habermann nebo Exploze) mě zase moc neoslovili – i když neznáme podrobnosti, z hlediska doby (odsun Němců, sametová revoluce) je jasné že šlo o vyřizovaní si účtu a tajnosti po změně režimu. Řekl bych že nejslabší částí je, ale bohužel Marešovo psaní. Ne že by to nebylo čitelné, ale občas jsem si nebyl jistý, co vlastně chce Jarda říct a některé skoky ve vypravování bylo obtížné sledovat. Nicméně pořád doporučuju a určitě budu vyhlížet další jeho knihy. Pro fanoušky české kriminální scény mají takovéto knihy cenu zlata.

16 24.12.2023

Druhý díl Archivů Tajných Válek je trochu více všeho, co bylo dobré i špatné v prvním díle. Zase tu máme kratičké kapitolky, které skákají z osoby na osobu rychlostí blesku; roztahaný příběh, který se v druhém díle jenom natáhl do šířky a docela hutné atmosféry, hlavně ve snových světech. Jenomže konec je stále v nedohlednu a minimálně jedna další knížka nás asi čeká.

Přesto se mi to docela líbilo. Jde vidět, že autoři mají plán, a i když s tím epickým rozsahem trochu bojují a místo posouvání hlavního příběhu přidávají další a další příběhové linky. Snad se jim to podaří dotáhnout do konce a neskončí jako knižní série Hry o trůny. Pořád si ale myslím, že by to chtělo trochu více hloubku a jednotlivé kapitoly podstatně rozšířit. Už jenom ten příběh Silbersteina a Mania by vydal na celou knihu. Takový pěkný Lovecraftovský výlet peklem by si vážně zasloužil více místa.

Za mě to jsou solidní tři hvězdy, ale chtěl bych v příštím díle vidět trochu více posunu v ději. Nejenom další rozšíření o více hrdinů.

16 16.09.2023