Schuminka komentáře u knih
Škoda, že půlka knihy se skládá ze vzpomínek lidí, kteří si spíše honí ego, jací byli v 90. letech machři, než aby ty jejich příspěvky měly nějakou přidanou hodnotu. Všeobecné texty na různá témata jsou pak hezkou připomínkou pro ty, kteří devadesátky alespoň jako děti zažili.
Sice jsem možná pochopila, kam tím autor směřoval, ale celkově nemám ráda, když spisovatel se čtenářem vytírá podlahu. Říkat román něčemu, co má formu základovkového referátu - má třicet normostran, ale potřebuje 100, tak tak hodí větší písmo, zvětší řádkování, název kapitoly na zvláštní straně a neustálé mezinadpisy..., mi nepřijde důstojné autora. Nepropracované postavy spolu náhodně promlouvají v dialozích plných prázdných frází. Jak jsem byla nadšená z L'identité, tak tohle mě zklamalo. Téma i myšlenky by šly zpracovat mnohem lépe.
Ospalá detektivka z ospalého bretaňského městečka. Kladně hodnotím osobnost detektiva, zajímavé prostředí (Bretaň, kavárny, obrazy), způsob vyšetřování a absenci potoků krve a opilých detektivů.
Jemné, pěkné, plus za všechny ty narážky nejen na Tolstého a na Annu Kareninu. Na druhou stranu to klišé - chudá domovnice potká bohatého Japonce, který v ní rozpozná inteligentní bytost a pozvedne ji na svou úroveň...
(SPOILER) Těžký příběh dcery starající se o dementní matku, která se po ztrátě své osobnosti proměnila v prázdnou tělesnou schránku, a stále více nemocného sobeckého otce, který odmítá pochopit, že se svět netočí jen kolem něj. Obdivuji autorku, že danou situaci přežila, neutekla a dokázala napsat knihu o tématu, o kterém většina mlčí a dělá, že umírání neexistuje.
Pro mě je to nejslabší díl z celé trilogie. Velká část byla věnována akci a méně již vývoji v městečku a v tehdejším světě. Naopak se mi líbily pohledy jednotlivých aktérů na celou situaci. A ze závěru autor chytře vybruslil.
Úvod ve stylu "dřív byla tráva zelenější, děti běhaly venku, nebyly ty internety a mobily, matka stála u plotny a podřizovala se dětem, chlap doma nemá nic dělat, chlapeček by si neměl hrát s panenkami, sodoma gomora na západě už se dostala i k nám", následuje leštění ega, jak tvrdě trénoval jako gymnasta a ještě tvrději studoval, aby pak mohl od píky rozvíjet svůj obor. Navíc kladení otázek typu "Ó, pane profesore, jak jste to dokázal?" Místy odborná svahilština, hodně detailů, který sportovec měl kde bebíčko, praktických typů pomálu.
Kniha z roku 1962 jen ukazuje, že se lidstvo z ničeho nepoučilo. Na příkladech ukazuje postupný vývoj používání chemických přípravků proti všemu živému, co se lidstvu zrovna nehodilo do krámu. Upozorňuje na to, co se stane, když se jedním dobře míněným zásahem rozpojí celý biologický řetězec. Lidé stále nechápou, že co jednou na planetu vypustí, tam už zůstane, i přes uklidňování veřejnosti, že jsou látky neškodné. Na konci nabízí ekologičtější řešení. Na můj vkus trochu moc odborné a podrobné, ale je to potřebná kniha.
Jak ze zajímavého prostředí Berlína za Výmarské republiky udělat 500 stran nezáživných popisů, kde se až do poslední třetiny knihy neděje vůbec nic...
Přečetla jsem několik různých překladů (Nezval, Vrchlický a další) a nějak ke mně nic nedoputovalo. Zkusila jsem anglický originál a to vám byla krása. Asi mám všeobecně problém s českými překlady poezie, většinou nerozumím, přijde mi to takové kostrbaté, upocené, přitom ty originály bývají tak přímé, jednoduché, významově silné, i když třeba na první přečtení nerozumím každému slovu.
Krásný příběh o těžké tématu, pěkné minimalistické zpracování, opakující se věta "A víš, kdo je těhotnej?" geniálně propojuje jednotlivé fáze. Geniální.
Po první části s Vandiným nářkem jsem měla chuť knihu odložit, Aldova zpověď mě přiměla číst dál. Příběh pak dotvořily jejich dvě děti, produkty slepeného setrvačného vztahu svých rodičů.
asi zatím nejlepší od Urbana, asi se nechám inspirovat a navštívím pár Santiniho kostelů.
Zajímavá variace na Červenou Karkulku, bohužel utopená v klišé o buranských obyvatelích české vesnice, kteří podle autorky tráví čas mezi JZD a hospodou, a rozchlastaným rozpadajícím se manželským párem s postiženým synem.
Co by byla anglicky psaná literatura bez osamělých farem... Krásný příběh očima dítěte, jen těch hororových prvků jsem tam moc nenašla.
Zajímavé eseje a pohledy na televizi. Nejvíc mě zaujaly názory na televizní přímé přenosy, kritika teorií Marshalla McLuhana a vtipná esej o kultuře Bongů.
Nápad vynikající, začátek chytře vymyšlen. Od rekonstrukce Kolumbových lodí to začalo logicky drhnout. Kniha spíš působí jako podklady k napsání románu, na což ale už nedošlo. Strašně nezáživné vrstvení nepodstatných detailů, místo děje jen popis. V půlce jsem to vzdala...
Moc jsem od knihy nečekala, četla jsem ji v rámci výzvy, ale moc mile mě překvapila. Zajímavé spojení současnosti, české mytologie, historie českého pohraničí, detektivky a hororu. Prakticky nebylo místo, které by mě nebavilo.
I když jsem měla jiná očekávání a tento typ hudby neposlouchám, tak se mi kniha líbila hlavně autorovým záběrem a rozhledem mimo hudbu.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorův osobitý styl. Zajímavý pohled do historie a vývoje české kardiologie. Z knihy čiší autorův entuziazmus. Pro mě jako laika tam sice bylo mnoho odborných pasáží, ale i tak stálo za přečtení.