Scarefish
komentáře u knih
Kniha o klimatu zemí Koruny české
Václav Cílek
Knihu jsem nakonec nedočetla, hlavně asi proto, že jsem se nedokázala plně soustředit na tu záplavu faktů, odborných termínů a na mě složitě podaných informací. Odnáším si nicméně dojem velkého díla s ohromným množstvím faktů, postaveného z velké části na mravenčí a systematické práci. Klima je podmíněno spoustou faktorů a jejich vzájemných interakcí, které člověk běžně nedokáže pojmout, uvědomit si a vstřebat. Teplota oceánů, větry, sluneční aktivita, vše je úzce propojené. Osobně si myslím, že člověk klima ovlivňuje, už jen proto, že nás je moc a technicky (chemicky) zasahujeme do všeho. Naděje, že nás spasí Green Deal je ovšem jedna velká iluze (především je to politické téma, tedy zápas o zdroje, vliv a moc), která nejspíš ještě prohloubí dnešní klimatické a ekologické problémy. To, co bychom pro "záchranu" planety měli dělat - citlivě přistupovat k půdě, lesům, zastavit lidskou rozpínavost a ziskuchtivost - není totiž tak pohodlné, a tudíž je účinné řešení (či naděje na něj) stále někde v nedohlednu.
Veveřácká Kronika
Kateřina Mojžíšová-Soukupová
Veverčí příběh jsem četla se zaujetím. Trochu mě rušily chyby v interpunkci a občasné stylistické prohřešky, ale celkově považuji tuto knihu za velmi dobře napsanou. Autorčino zaujetí veverčím světem, trpělivost, pozorovatelské nadšení a barvité vyjadřování činí z její četby zážitek. Je až neuvěřitelné, co paní Kateřina dokázala vidět, popsat a prožít s veverkou Pinky a jejími potomky, jaké citové propojení lze vytvořit s malým divokým tvorem. Veverky považujeme běžně za obyčejná zvířata, která vídáváme celkem často a nehledáme v nich nic moc zajímavého. Tato kniha ukazuje, že každá veverka má svoji povahu, bystrost a osobité zvyky, jež ji činí jedinečnou. Pinky přivedla na svět 50 mláďat a prakticky je všechna odchovala na jedné kouzelné zahradě, kde nikdy nechyběly jak oříšky a další laskominy, tak i nadstandardní materiál ke stavbě hnízd. A já v té zahradě taky byla a práci manželů Soukupových obdivuju. Jejich zápal pro veverky může někomu připadat bláznivý, faktem však je, že práce pro přírodu je dnes jedna z mála, která má smysl. Katko a Petře, patří vám velký dík!
Pošumavské rhapsodie
Karel Klostermann
Sbírka méně známých povídek. Příběhy veselé i smutné, jak je vytvořil život a pan spisovatel napsal. Jelikož jsem se vynacházela v klostermannovském rozpoložení, přečetla jsem i tuto sestavu a nezklamala mě, i když je možná literárně slabší než jiná autorova díla.
.
Liduška a její štěstí
Bessie Marchant
Jedna z mých starých dětských knih. Vím, že se mi líbila.
V táboře pod Malinovou horou
František Lev
Knihu jsem jako dítě našla v knihovně rodičů, ve vydání z roku 1947 a jelikož mě staré knihy lákaly, přečetla jsem si ji. Pamatuju si, že se mi líbila moc, prožívala jsem s ní prima dobrodružství a napětí. Jsou staré knihy, které do sběru nepatří!
Kolčava
Eva Francová
Myslím si, že paní Francová do Kolčavy promítla do velké míry sama sebe. A tak Kolčava sedává na terase, popíjí bylinkové čaje, snídá ovesnou kaši a nejí maso. Bydlí v domku s krásnou zarostlou zahradou, kterou jen nerada opouští, kde cinkají zvonkohry a stromy zdobí různé amulety. Dům má plný milých a barevných předmětů. Jezdí na kole. Stará se s láskou o slepičky, má ráda herbáře, naslouchá přírodě a pomáhá svými léčitelskými schopnostmi potřebným. Ke knize bych měla něco málo výhrad, některé příběhy jsou – podle mě zbytečně – zahlceny přemírou postav, s nimiž kontrastuje poměrně jednoduché řešení závažného problému. Kniha je tedy tak trochu nevyvážená, někde mi drhla mluva – použitá slova – jednajících postav. Ale důležité je, že ve mně přetrvává pozitivní dojem a četbu jsem si užila. V jistém smyslu mně i vnitřně posílila. Probudila ve mně i některé zasuté vzpomínky, jak jsem například jako dítě s potěšením nacházela v lese střepy starých nádob, naslouchala šepotu květin a cítila propojení s přírodou. Za to jsem knize velmi vděčná. Vím, že to sepjetí v sobě stále někde mám, jen to zůstalo pod nánosem ubíjejících skutečností, kterými mě tenhle svět válcuje. Třeba ta momentální likvidace slepic je úplně šílená – to jsme vyspělé lidstvo? A náš kocour dostal další přezdívku – Mičič.
Jan Zrzavý vzpomíná
Jan Zrzavý
Útlá knížečka, která se dobře čte. Vlastní vzpomínky Jana Zrzavého na své mládí, rodiče, přátelé, studia a malířské začátky.