sarka9190 komentáře u knih
Přiznám se, že mi tak 30 listů do konce chybí, ale dávám rozhodně za 5. Už jsem párkráte zmiňovala - a tady to platí 100%, že v ,,počátcích,, byl Murakami daleko hravější. Hlavní hrdina rozhodnější, wow efekt překvapení - takové to, že čtete a netušíte, která bije asi dvě třetiny knihy. Tak strašně moc mi to u jeho novějších děl chybí - a tady jsem to opět dostala. Byť mě Murakami baví číst, přijde mi, že už tak nějak ví, proč si jej fanoušci kupují a to jim dost šablonovitě dává. Nedivím se mu, ale pak, když se Vám po 1Q40 a Ptáčku na klíček dostane do rukou Konec světa, nebo Hon na ovci, o to víc Vás mrzí, že ty doby už jsou asi pryč a teď už budete od toho autora číst pořád dokola to samé. Co dodat, mám Murakamiho knížky ráda, takže budu číst dál. Jen by se mohl víc odvázat :-) Opravdu krásná knížka.
Jedna z mých prvních fantasy, které jsem četla - kromě Connana a Jestřába a Rybářky. Myslím, že na rozjezd není nic lepšího:-) Dobře, není to vysoká škola jako Malazská kniha padlých a Hra o trůny, ale co by na tom mělo být špatného? Logický děj, dobře napsané postavy, spád, humor... S úsměvem teď myslím na starší Eddingsovo dítko - Čaroděje Belgarata, který mi nyní přijde vyloženě roztomile napsaný. A mám jeho prvních 5 dílů dodnes v knihovně, jelikož se jich prostě nedokážu vzdát. Elenium a Tamuli zase ostřížím zrakem hlídá moje máma. jestli moje dítko bude chtít číst něco z fantasy, místo slabých adult rádobyrománů, velmi ráda zalovím ve svých zásobách:-)
Má první urban fantasy a srdcovka k tomu. Čte se dobře i poslouchá se dobře.Poslouchali jsme ji jako mluvene slovo s babičkou pri obědě a bylo super vidět,ze kniha dokáže bavit i někoho,komu je 70 let.Myslim,že to o kvalitě knihy hodně vypovídá.
Koralina, když nepočítam Sandmana, byla první knížka, kterou jsem od Gaimana přečetla. Následovalo kultovní Nikdykde. Nicméně - asi proto, že byla první - se Koralina drží na špici. Důkaz, že vzduchem nemusí lítat uťaté končetiny a hektolitry krve, abyste pocítili závan vzrušení. Slyšela jsem zjednodušenou verzi v rádiu a i když byla notně abstrahovaná, dovedla ve mne nabudit stejný jemný pocit mrazení jako kniha. Film je opravdu pro děti. Někde se uvádí, že je kniha jednotvárná, ale když si OPRAVDU představíte, že se to, co se tam děje, převede, tak jak to leží a běží, na plátno, myslím, že bych děcko do kina nevzala:-)Skvěle napsané.
Jeden z mých začátků, co se týče fantasy a dodnes na ni nedám dopustit. Jeden z klenotů v mé knihovně, který nikdy nedám z ruky. Inteligentní, vtipné, hořké, hrdinské, prostě lahůdka.
(SPOILER) Dávám za tři, ale možná časem ještě upravím hodnocení. Zvony Londýna me bavily, ale od konce jsem čekala asi něco jiného. Každopádně se k sérii Petera Granta budu ráda vracet. Spoiler:že hlavní padouch, který dokáže strhnout barák, skončí tak jak skončí... A kde je Nightingale? Ve většině dílů někde jinde, než by být měl, ale u tohoto mě to mrzí nejvíc. Trestuhodne nevyužitá postava. Ale třeba bude další série s Peterem. Uvítala bych ji.
Po přečtení jsem měla z knihy nemastný neslany dojem. Tak průměr. Ale po načtení dalších dílů se mi první díl rozlezel v hlavě. Tahle série se hodnoti pro mne obtížně, jelikož jednotlivé díly vytrzene z kontextu jsou ryzi průměr. Ale dohromady tvoří pečlivě vypracovaný a provázany svět plný milého humoru a dobrodružství. Až na poslední stanici jsou jednotlivé tituly na sobě hodně závislé. Právě čtu poslední díl série a musím říct, klobouk dolů.
Ve srovnáni s jedničkou mě dvojka až tak nebavila. Opravdu jednoduchý příběh zabalený v exkluzivní kresbě. Pokud nicméně chcete vyměnit nudu všedních dnů za exotiku a dobrodružství, je pořád Lady mechanika to pravé.
Temné léto na mne působí, že vlastně neví, čím má být. Dočetla jsem knihu cca před třemi týdny a upřímně jsem nevěděla, co si myslet. Nakonec je pro mne Temné léto knížkou o klucicim letním dobrodružství, i přes pár okamžiku, které do tohoto rámce moc nezapadaji a díky koktejlu akčního dobrodružství a sem tam hororu nevyznivaji tak, jak by mohly. U Koraliny jsem zmínila, že nepotřebuji hektolitry krve, aby na mne kniha zapůsobila hororove. Temné léto chce být hororem a letním dobrodružstvím zároveň a nejde to. Aspoň pro mne. Jo a jedna důležitá rada, na kterou jsem zapomněla, takže ji ještě dopisuji nyní. Nečtěte uvod, pokud si nechcete vyspoilerovat příběh. Vůbec nechápu, že tento text umistovali dopředu. Chápu, že to u knížek je, i když já sama vysvětlování nečtu a nepotřebuji to číst, abych si mohla si v klidu strávit svůj zážitek z knizky, ale tady to opravdu nechápu.
Na Žambocha nakonec docela optimistické. Ze Seržanta a Koniase mívá člověk někdy depku a upřímně, zvláště Seržanta si už jen tak znova neprectu. Drsný spasitel je akční klasický špinavý postapo western. Mohu doporučit těm, kteří mají rádi příběhy o hrdinech, se kterými se osud nemazli, ale vy víte, že to prostě dopadne... nějak:)
Chvíli jsem váhala mezi 4 a 5, už dlouho mne tak knížka nebavila, abych ji docitala během 2 dnů do druhé hodiny ranní. Ta poslední hvězdička je za inkvizitora Gloktu. Nádherně sarkasticke špinavé akční dobrodružství.
Od autorky u mne zatím vedou Zimní lidé. Každopádně Vermontské psycho je příjemná lehce strašidelná pohádka. Nejvíc mě na stylu autorcina psaní baví hadat, kdo ze staré doby bude ono monstrum. Musím přiznat, že je to docela osvěžující.
Od autorky mám nactene 4 díly a Závěje vedou. Opět velmi slušný doslova mrazivý thriller s překvapivým zakončením.
Solidní průměr. Některé povídky byly za plný počet hvězd, jiné mě nudily. Když se to všechno vyváží je to u mne za tři. Od pana Mitchella u mne vede Tisíce podzimu Jacoba de Zoeta. Hybatele si každopádně za nějaký čas přečtu znovu, jsem si jistá, vzhledem k tomu, jak se jednotlivé příběhy ovlivňují, že si v knize opět něco naleznu.
Takže docteno. Za fantazii dávám jednu hvězdu a za zvládnutý marketing druhou. Není to můj šálek kávy, chtělo by to víc dozrát, poladit a dotáhnout. Pro mně je to moc jednoduché. Jednoduchý dej a postavy, žádné překvápko. Kdybych s fantasy začínala, asi by mě to bavilo více, takto se musím přiznat, že jsem se dost nudila. V prvním hodnocení jsem uvedla, že mi to přijde hodně adult a v tomto bodě se můj pocit nezměnil. Vím, že její příznivce nepotěším, ale za sebe si nebudu lhát do kapsy.
Vichr smrti uzavřel dění mého oblíbeného 5.dílu. Svižně kompaktně, opět s gradujícím uzavřením. Opravdu důkaz toho, že u mne bodují Eriksonova díla, kde není 3 000 postav, ale jenom 2 000, a stejně tak počet dějových odboček. Celistvé, srozumitelné. Mrknu na přebal knihy a vím, o čem byla.
Na sérii s Harrym Dresdenem jsem přešla, když jsem hledala náhradu za Simona R.Greena - jeho série Noční strana a Droodové. A musím říci, že paráda. Ba co více, jakože mám vše, co z této série vyšlo, musím pochválit, že série nemá rozkolísanou kvalitu. Ano, některé díly mne bavily více, některé méně, ale tempo a zápletky jsou slušné. Samozřejmě, kdo čeká vysokou školu(více filosofie, složitější mytologii), musí vyhledat jiného. Já jsem našla, co jsem hledala.
Gejsu jsem zhltla na jeden zátah. Má jednu úžasnou zapornou postavu, kvuli ktere se ke Gejse vracím. Musim priznat, ze druhá polovina knihy, respektive, kdyz z deje zmizela Hacumomo, uz me dej trochu nudil. Asi je trochu licoměrne hodnocení, ale je to tak. S filmem nesrovnavam. Kniha dokaze tnout do živého, zatimco film na mne působil velmi neosobne a odtazite.
Tonička nám trochu vyrostla a jde do služby. První díl mám zahalený v mlhách obláčcích a širém moři se Štastným námořníkem. Druhý díl vrhá Toničku do cizího světa mezi sobě rovné a do boje s krapet abstraktním nepřítelem. Taková Malá čarodějnice:-)
Nádherná snová melancholická záležitost. Tuto sérii mám spjatou se svojí babičkou, které se strašně líbilo nářečí Nac Mac Fíglů. Svobodnej národ jsem jí četla asi 2x. Hlavně pasáž se svatbou a jak se krade ovce.