sabina5156
komentáře u knih
Noc na Karlštejně
Jaroslav Vrchlický (p)
První film, poté muzikál, nakonec kniha. Romantizování si Českých šlechticů i středověku samotného (obzvláště pro nás Čechy tak typické romantizování si Karla IV.) dělá z tohoto díla spíše komedii než cokoli relevantního. Jaroslava Vrchlického mám velmi ráda pro jeho básně, z hry mám naopak pocit, že si několik pánů ve fraku sedlo ke stolu v nějakém pražském hostinci a rozhodlo se, že napíšou hru výhradně jen pro sebe. Závěrem ze z toho stala "Noc na Karlštejně". Je to milé dílo, které nikoho neurazí ale nerozumím tomu, proč mu přikládáme takový význam.
Franny a Zooey
J. D. Salinger (p)
Přesně, jako uváděl jeden z hodnotících. Po devíti povídkách jsem neměla příliš velkou motivaci v pokračování četby od tohoto spisovatele ale dokument "rebel v žitě" mě spolehlivě přesvědčil. Kniha je neuvěřitelně čtivá, vtipná a optimistická. Dovoluji si tvrdit, že tento styl psaní, který je tolik definován právě v tomto díle, je typický pouze pro Salingera. Ale jen díky knize "Franny and Zooey" jsem schopna říci, že bych Salingerův autorský podpis poznala kdykoli, kdyby mi někdo dal byť jen dopis psaný jeho rukou. Myslím, že na rozdíl od "Kdo chytá v žitě" je zde Salinger sebevědomý a nepřizpůsobuje se očekávání - ale již píše pro sebe. Dějově to není tak zajímavé jako jeho (výše zmiňované) životní dílo, rozhodně to ale dobrá a čtivá kniha je.
Omerta
Mario Puzo
Rozhodně horší kniha než například "Sedm katů z Mnichova", kterou považuji za jednu z největších zklamání od Maria. Každopádně, nejedná se o klasickou gangsterku, na kterou jsme od tohoto spisovatele zvyklí. Velkodušných mužských postav nacházíme více, autoritářství FBI je všudypřítomné a dává pocit "boha" nad námi. Příběh není příliš dobře koncipován a charaktery postav jsou plytké. Místy to vypadalo jakoby dostal Mario honorář pouze za to, že něco napíše.
Rodina
Mario Puzo
Zajímavý komentář od @haki34...souvislosti jsem nehledala ale aktuálně je nacházím. Já rozhodně zklamaná nebyla. Jako fanoušek dobových filmů i seriálů jsem zodpovědně sledovala seriál "Borgiové" (2011-2013), který mě okouzlil, knihu od Puza ovšem považuji ještě o stupeň lepší. Je to i z důvodu, že se seriál samozřejmě snaží diváka zaujmout a historii tak přikrášluje. Mario se o to nesnaží, je tam popsáno mnoho technických detailů, syrové reality středověku a hlavně, hlavní postavy jsou vykreslené tak uvěřitelně, že je emoční škála skutečně barevná. Respektive, že nám kniha nedává možnost uvažovat pouze v černé a bílé a jedním dechem odsoudit každého, kdo se nezachová dle očekávání. Obzvlášť jsem si oblíbila postavu Rodriga - ovšem se ale opět jedná o hlavní mužský element od jehož osobnosti se odvíjí osobnosti i všech kolem. Nic příliš překvapivého.
Alenka v říši divů (převyprávění)
Giada Francia
Knihu jsem si koupila pouze kvůli originální ilustraci, příběh sám není dobrý a kresby jsou skutečně nádherné.
Anna Boleynová
Carolly Erickson
Kombinace románového příběhu a červené knihovny. Kniha klouže pouze po povrchu a čerpá z domněnek a pohádkových přání. Kostra se zakládá na historických pramenech ale zároveň v několika momentech tuto osobnost příliš idealizuje. Je dobré přistupovat ke knize jako k fikci založené na skutečných událostech...nikoli jako na knize popisující skutečnou událost, která obsahuje fikci. Zajímavé momenty z knihy jsou popisy vedlejších postav, které v období Jindřicha Tudora hrály důležitější roli, než jeho druhá manželka. Je to právě realistický popis politiky tehdejší doby, kterému bych v knize věnovala větší pozornost. Spisovatelka byla schopná různé aspekty povah spojit s jejich následnými politickými kroky - což oceňuji ale s ohledem na celkový dojem z knihy to pro ni nebylo důležité. Mnohem důležitější byla látka z nichž byla vyrobena sukně Anny.
Doporučuji jako oddechový zážitek, který lze přečíst během dopoledne. Nedoporučuji jako zdroj jakýchkoli historických faktů.
Poslední kmotr
Mario Puzo
Příběh se poněkud hroutí jelikož prostor dostaly postavy, které si jej příliš nezasloužily. Na druhou stranu, Michael - ač s chladnokrevností sobě vlastní, zůstává nepřemožen emocemi. Nacházíme se v příběhu v poslední etapě, kdy se mu vkrade otázka, co vše po cestě vlastně ztratil. Až nyní začíná počítat ztráty a některých lituje více, než jiných. Kniha se v žádném případě nevyrovná předešlým knihám, není tolik procítěná a Michael není tím, koho jsme stihli poznat. Styl psaní si Mario zachoval, ačkoli je na knize cítit, že místy pospíchal.