s-reader komentáře u knih

Slibný začátek, chabý konec. To je největší chyba, které se může autor dopustit. Čtenář, který je nalákán letem na padáku, pohledem na svět viděný z výšky, se ocitne nohama na pevné zemi ani putování Rumunskem ho už nevzruší. Hakl dokáže napsat dobrý text, nakonec to dokazuje již zmíněný začátek Při jeho četbě se opravdu ocitáme v oblacích a kroužíme nad krajinou, ale pak celý potenciál tématu zahodí. Téma umírajícího otce a jakési střídání generací je typické pro spisovatele – padesátníky a rozhodně není originální. Je proto možné hodnotit, jak se který autor s ním vyrovnal. Pro mě je bezkonkurenčně nejlepší samozřejmě Jan Balabán a uznávám, že je těžké s ním srovnávat jiného autora. Možná o to větší zklamání z Hakla, který nedokázal z tohoto tématu nic vytěžit.

04.05.2011

Možná máme rádi příběhy více než cokoliv jiného. A možná také, že se cítíme nejistí ve své lásce k nim, jsme opatrní a snažíme se ji nedávat tolik najevo. Proto může být náš vztah k románům Michala Ajvaze velmi rozporný. Příběhy, které z jeho románů tryskají jsou poutavé, ale chvílemi si nejsme jistí, co vlastně čteme. Je to moderní příběh, je to umělý mýtus nebo snad románek pochybné kvality?
Jedno je však jisté, Zlatý věk je typický zástupce Ajvazovy románové tvorby. Co více, je to i sonda do jeho způsobu tvorby a do jeho názorů. Ostrovní Kniha protkaná příběhy v příbězích je Ajvazova Kniha, jeho ideál, ke kterému se chce přiblížit.

Můj první pocit, když jsem knihu dostal do ruky a zběžně ji prolistoval, bylo zklamání. 3D ilustrace a papírové brýle s barevnými fóliemi působí poněkud kýčovitě zvlášť, když je grafická úprava dílem výtvarníka, kterého mám spojeného s velmi pečlivým a decentním zpracováním jiných Urbanových knih.
A co teprve ta jména! Gregor Marty, Emilie Prusová, Konstantin McRoupolos, může existovat ještě prvoplánovější odkaz na Čapkovo dílo? Tiše jsem si povzdechl a pustil se do čtení, připraven na ještě horší prohřešky proti čtenáři. A vzápětí, když jsem nalezl Gregora, an sbírá houby pod hradem Houska, málem jsem, značně rozladěn, knihu zaklapl a odložil.
Později, když jsem dočetl, s úlevou jsem konstatoval, že jsem se děsil víc než bylo potřeba. Ne, není to veledílo, ale vyprávění má pevný směr, od kterého příliš neodbíhá, nekličkuje, děj má svou logiku, neupadá do přílišné tragičnosti ani šťastného konce. Spojením postav a děje (nechci více naznačovat, přece jen je lepší k tomu dojít četbou knihy postupně), dokonce Urban vysvětluje zmíněné odkazy na Věc Makropulos. Mě osobně konec příliš neuspokojil, vybavilo se mi zakončení Avionu Jiřího Kratochvila. A ještě jedna kniha se mi vybavila: Zabte ošklivé Borise Viana. Posuďte sami – je inspirace tolika díly známkou kultivovanosti autora nebo jeho neschopnosti vytvořit originální text?

19.04.2011

Popel žhne patří mezi slabší kousky knih o takzvané brněnské bohémě. Ale v celkovém kontextu ji toleruji a jsem rád, že jsem ji nakonec sehnal.

15.02.2011

Pokud porovnám tuto knihu s knihou Bill a Nebyl, musím vyjádřit své nepatrné zklamání. Uznávám, příznivci nonsensu budou potěšení, ale knize Zameť mou hruď chybí švih. Škoda.

30.11.-0001

Po přečtení prvních několika vět jsem byl v pokušení podívat se na obálku knihy - kdo ji vlastně napsal. Byl to opravdu Akos Kertész nebo to byl István Örkény? Nepodíval jsem se, protože jsem si dobře pamatoval, že jsem vzal do ruky knihu Kertészovu. Autor dopodrobna rozpitvává každou motivaci jednání zúčastněných osob, probírá a převrací naruby jejich minulost, nepatrný odmítavý pohyb hlavou Burianovy manželky mu dává záminku k několikastránkovému vysvětlování. Pro někoho to může být fascinující, pro někoho bezbřehá nuda. Já patřím k té první sortě lidí a dal bych i stoprocentní hodnocení, nebýt úplného závěru, ve kterém autor shrnuje v několika větách další život svých postav. Bez toho bych se docela obešel a poslední odstavec bych škrtl, vymazal. Co je nám po tom?
V knize je ještě přidružena krátká povídka Kasparek, která mi Istvána Örkenyho připomíná snad ještě více, konkrétně jednu jeho povídku z knihy Minutové grotesky (teď si nevzpomínám přesně, snad se jmenuje Kariéra). Povídku Kasparek považuji za excelentní nápadem i provedením, ale platí o ní to samé, co o Rodinném domě. Poslední věty, které se týkají dalšího osudu Kasparka jsou pro děj nepodstatné a pointu dokáží oslabit.

30.11.-0001

Vražda v hotelu Intercontinental stejně jako Návrat starého varana obsahuje zárodky všeho, co Ajvaz zpracovává ve svých pozdějších dílech. V básních, které spíše připomínají krátké povídky se objevuje tématika vlnění záclon, paralelní existence měst, znaků a písma, Kantovo dílo. Pro čtenáře, který Ajvazovo dílo zná, je to četba zajímavá, možná však ovlivní jeho názor na rozsáhlejší romány, jako je Cesta na jih nebo Prázdné ulice.

30.11.-0001

Skvělá kniha. Spojuje v sobě vše, co je pro čtenář ocení. Výborné a vtipné básně, různé překlady, osobité ilustrace a celkově kvalitní zpracování knihy. Čtenář může porovnat práce známých překladatelů s originálem.

30.11.-0001

Kniha Příchody se čte špatně. Proti čtenáři stojí hned několik faktorů - nesmírně dlouhé věty, ve kterých je možno se rychle ztratit a již nenalézt, vyprávění, které postrádá přímou větu uvozenou uvozovkami a neustálý omílání jednoho tématu - milostného života hlavního hrdiny. Všechny tyto charakteristické rysy náhle ustupují v posledních třech kapitolách knihy, děj dostává spád (nikoliv akční, ale je to, jako když se pachtíte několik hodin v lodi ve stojaté vodě a najednou přijde mírný proud a můžete nechat odpočinout své paže) a knihu je možno zdárně dočíst. Příchody nejsou špatná kniha, ale podle mého názoru to autor poněkud přehnal s tvůrčím záměrem, vše se podřídilo formě a obtížnost knihy je samoúčelná.

30.11.-0001

Půdorys harému je velmi zdařilá kniha, přestože zpracovává již stokrát zpracované téma - lidé v období přechodu od socializmu k demokracii. Téma je ovšem zpracované citlivě a autor se tak vyhýbá sebelítosti a představě, jak hrozně byl za režimu stíhán.

30.11.-0001

Odvrácená strana obrazu je zajímavá kniha především tím, že mapuje poslední léta malířova života z bezprostřední blízkosti a přece s odstupem nezúčastněného člověka. Drobným záporem je patis, kterému se Dvořák občas neubránil.

30.11.-0001

Z Řezníčkových knih, které pojednávají o brněnské bohémě, je tato nejlepší. Její vazba na bohému je nejvolnější, Řezníček v ní mění jména a přesunuje děj více do Prahy. Možná právě proto, že není vázán na prostředí Brna a osvobodil se více od faktického popisu jednotlivých postav, je kniha čtivější.

30.11.-0001

Hvězdy kvelbu nejsou tak literárně zdařilé jako Natrhneš nehtem... Více než o literaturu jde o vzpomínky na okruh demiurga Jana Nováka. Přestože Natrhneš nehtem... patří rovněž do čtveřice knih odvozených z Hvězd kvelbu (jde o čtvrtý díl) je v více surrealismu, který mi v Hvězdách chybí. Přesto jde o velmi zajímavou věc, která dokresluje osobnost Pavla Řezníčka.

30.11.-0001

Není to Řezníček - surrealista, ale Řezníček - brněnský bohém. Na jedné straně škoda, Řezníčka surrealistu mám moc rád, na straně druhé zajímavá kniha, která nás s obrovskou nadsázkou seznamuje s brněnskou bohémou, kterou, jak už jsem několikrát uvedl, Řezníček nazývá "okruh demiurga Jana Nováka", který byl zajisté osobností nepřehlídnutelnou. V této knize dojde k zmrtvýchvstání demiurga Jana Horáka, jediného, absolutního a Řezníček si pohrává s myšlenkou, jak by to vypadalo, kdyby se v Národním Divadle opravdu připravoval Horákův (Novákův) balet Hellé. Pravda je, že Jan Novák, vděčná předloha pro Jana Horáka, opravdu svůj balet Národnímu Divadlu nabídl. Výborné jsou také scénky z brněnského blázince (brněnsky raplhaus) a z cikánského tábora.

30.11.-0001

Velmi čtivá sbírka povídek, inspirovaných Křesadlovou praxí v psychiatrické léčebně. Je to sbírka lidských úchylek.

30.11.-0001

Hrozně jsem váhal mezi hodnocením 0% a 100%. Zdráhám se nazvat Křesadla svým oblíbeným spisovatelem, domnívám se totiž, že Křesadlo má do spisovatele dost daleko. Ale přesto jsem jím do jisté míry fascinován a z toho plyne ta váhavost, jaké hodnocení knize vlastně dát. Křesadlo hýří nápady, ale nemá schopnost je krotit. Nakonec, za ten nápad (nápady) 80%.

30.11.-0001

Dům je zdařilou variací na kafkovské téma. Nemožnost odejít, přestože do jiného světa schází jen krok, nemožnost pochopit a ovlivnit dění okolo sebe, přestože jsme zdánlivě silnější, než představitelé světa okolo nás. Ale je tu něco, co nechápeme...

30.11.-0001

Jedna z prvních knížek, které jsem si jako dítě samostatně četl. Nerozuměl jsem tehdy všemu a fantazii a humor Ludvíka Aškenazyho jsem naplno ocenil až po letech.

30.11.-0001