rajcatko komentáře u knih
Knize dám 5 hvězd. Z jednoho prostého důvodu. Vyvolala ve mě silné emoce a na příběh, který v sobě ukrývá nikdy nezapomenu. Že jsou to převážně negativní emoce? Takový je život. Není všechno krásné. Ale to neznamená, že knihu odsoudím, nebo odložím. Ať už je příběh skutečný nebo ne, vypovídá především o síle a boji přežít. Já v tom našla inspiraci bojovat. A to dokáže jen málo knih.
Půjdu mírně ( mírně!!!) proti proudu. Osobně jsem čekala trochu více začáteční averze, která byla fakt vtipná a méně vyznání lásky, která byla, no, jako z červené knihovny. Chápu kladné hodnocení, kniha na trhu LGBT nemá prakticky konkurenci. Ale když se na to člověk podívá z nadhledu, zjistí, že kdyby se jednalo o vztah holka-kluk, tak příběh spadne do kategorie podřadné romantické klišé. To nemění nic na tom, že jako letní oddychovka je to ta nejlepší volba pro letošní rok.
(SPOILER) Potenciál to mělo, škoda, že logiku vůbec. Prostředí mafiánů má být nebezpečné, ale tady to tak nebylo. Hlavní hrdinové dost nudní. Holkám se zlí kluci líbí, z nevysvětlitelného důvodu je milují automaticky, není potřeba z nich dělat v jádru věrná štěňátka, ztrácí to to kouzlo. A Riley? Nevím, jakým blbým výcvikem prošla, ale agentku, co se sesype při každém prdu, omdlévá, klepe se a zvrací, to fakt nechceš. Její sebedestrukce byla dětinská a protivná.
Autorka některé věci podcenila. Třeba věta: ,,Ten chlap vykrvácel. Prořízli mu tepnu, aby to bylo pomalé a bolestivé." Cože? Základy první pomoci? Tepenné krvácení? Jako halo, to je všechno možné, jen ne pomalé!!!
A dál: ,,Popadla jsem láhev,potřebovala jsem alkohol jako zeď proti něžnosti, která se ve mě probouzela." Jasně. Protože alkohol vůbec neodbourává zábrany, že? Protože když jsme ožralí, tak se dokonale kontrolujeme co?
Když pominu věty, které se opakovaly pořád dokola a někdy i v každém odstavci ( ,,Rodina na prvním místě"- jak překvapivé u mafiánů, ,,Jeho oči zčernaly"- ten chlap byl odborník na temné pohledy), tak se to četlo celkem dobře. A to je taky jediné, co je na této knize fajn. Protože ten konec, to naprosto zbytečné drama, to už byl vrchol.
Proč já to čtu? Jsem nejspíš stejně stupidní, jako samotná kniha. Ono se říká, že jen blázen dělá jednu věc pořád dokola a čeká, že výsledek se změní. Takže, kniha byla blbá..ale, ne tak blbá jako první díl, nicméně pořád blbá. Jedna hvězda..za snahu.
Naivní. Ale tak nějak hezky naivní. Kniha se mi dostala do rukou náhodou a musím říct, že podle obálky bych po ní nesáhla. Ta je příšerná. Naštěstí příběh uvnitř byl celkem fajn. Neurazí, nenadchne.
Po dlouhé době jsem se pustila do detektivky a výběrem nejsem vůbec zklamaná. Krátké kapitoly, dialogy, srozumitelné popisy, přesně to jsem potřebovala. Navrch sympatický hrdina a špetka humoru.
,, Dorothy," řekl jsem, ,,víš, že ti kryju záda."
,, To bude asi ten důvod, proč do mě vždycky šijou zepředu, " odsekla kysele.
Celá série je jedno obrovské umělecké dílo, které mě naprosto rozsekalo! Doporučuji číst jednu knihu za druhou, bez pauzy. Byl to zážitek!!!!
Nápad úžasný, ten chválím a jsem nadšená. Zpracování už mírně pokulhávalo. Například věčný hysterický pláč hlavní hrdinky mě dost štval, také kurz sebeobrany, když už autorka nevěděla kudy kam se hodil do krámu ( to je neřest více spisovatelů). A hlavně ten sladký happy end byl tragický. Ale abych jen nekritizovala, první část knihy byla vážně dobrá. Data úmrtí vlastně vyprávěla mnoho příběhů, aniž by je někdo opravdu sepsal. Tomu říkám číst mezi řádky.
Opět nám dokonalý Tomáš Šebek odtajnil další ,,místo činu". Tentokrát válkou zasažený Jemen. A ukázal toho mnohem víc, kus sebe. Za to mu nedokážu dostatečně poděkovat. Právě autentičnost skutečných emocí dělají jeho knihy výjimečné. Protože on tam byl, on jediný má právo psát, co sám uzná za vhodné a jak to psát. Kritika zde není na místě. Jedině obrovské upřímné DÍKY!
Z jeho knih jsem jako zdravotnice nadšená a proto mě trochu děsí, že možná už další nebude. Aneb str. 275...,,Ale popis toho, co Lékaři bez hranic dělají, z výše uvedených důvodů odteď nechávám na jiných."
Snad se pletu...
SPOILER!
Tak klady..romantická rovina byla v pohodě, příběh hezky utíkal a autorka má určitě nadání na takový žánr. První díl byl luxusní. S druhým to bylo trochu horší, ale to je u trilogie už standard. Nicméně třetí díl byl pro mě zklamání. Nedomyšlené jednání hlavní hrdinky, bloudit po městě a čekat na znamení, aniž by měla jakýkoliv plán, to mě nebavilo. Závěrečná bitva byla plná slovní přestřelky a nelogického jednání. Nějak se nemůžu přenést přes skutečnost, že Anna dostala Kord spravedlivých, ale nesměla ho na závěr použít. To už rovnou mohla dostat svíčku míru. A že stačilo jen přijít a pomodlit se, aby obávaní démoni bez sebemenšího odporu hopli zpátky do pekla, to už bylo moc. Nejsem krvelačná bestie, ale trocha závěrečné řežby by neškodilo.
A neodpustím si srovnání s Twilight, které bylo do očí bijící. Holky od sebe asi v kavárně opisovaly :)
Neskutečně čtivě napsáno, moc dobrý příběh a netradiční pojetí vyprávění i ze strany osob, které nejsou hlavními hrdiny. Ale dvě hvězdičky jsem dala dolů. Jednak za nepřesné informace o teroristickém útoku v New Yorku ( autor udává do očí bijící 11. srpen- záměr, chyba?) a jednak za neustálé přirovnávání k něčemu či někomu...
- hlas Raoula Volfoniho z filmu Povedení strejcové- nemám šajn, jak ten hlas zní
- připadal jsem si jako ve filmu Spikea Leeho- neznám takové filmy
- ten kdo navrhl kancelář, se řídil principy wabi sabi- to jsem si musela najít na netu
- vzdáleně mi připomínal Ernesta Borgnineho ve filmu Tucer špinavců- nemám ponětí, neviděl jsem
A takových přirovnání je tam opravdu hodně. Osobně si myslím, že autor to se slovy umí dokonale, chtěla bych spíše číst jeho popisy než pořád hledat na netu, co tím vlastně myslí.
Slabší, než Hana, přesto paní Mornštajnová prostě umí. Přečteno za dva dny.
Moc jsem neočekávala, chtěla jsem oddechovku a tu jsem dostala. Přečteno za jeden večer. Obsah knihy je sice klišé, ale napsané je to perfektně, to se musí nechat. Já jsem za tuto knihu ráda.
Jako každý, i já měla problém se začátkem knihy. Ale pak to jelo rychlostí světla ( nebo temnoty?). Poznámky pod čarou ani nečtěte, já je četla a stejně si z nich nic nepamatuji :-)
Navíc mě rozčilovalo, když mi nějaká ta hvězdička unikla. I přes to, že jsem přesně věděla, že to bude nějaká blbost, tak jsem jí stejně hledala, abych si dokázala, že jsem měla já blbka pravdu. Ale příběh je opravdu hodně dobrý a moc se těším na pokračování, takže vřele doporučuji :-)
Tak tohle už nikdy, končím se sérií Fabiana Riska. Autor uvedl, že bude pokračovat s psaním, dokud se jeho hrdina neunaví. Mě totálně unudil už s druhou knihou. Všechny postavy jsou absolutně mimo, dělají jednu kravinu za druhou a hrozně se diví, že se jim nedaří ani v práci ani v osobním životě. Složitý příběh, který stejně nikam nevede. Dělala jsem si velké naděje, že to bude stát za to, bohužel je to je 496 stránek utrpení, mého utrpení! A překladatele bych na rok zavřela do cely jen se slabikářem za trest. Nepřeložené anglické rozhovory mě opravdu štvaly. Neumím anglicky, taky proto si nekupuji knihy v angličtině, ale v češtině, že. No, chyba.
Překombinované, nudné, zmatené a ve finále velice předvídatelné. Za mě určitě ne. Už jen ta představa, jak jsou všichni ,,nesmrtelní" po vzoru amerických akčních filmů je spíše úsměvná než dramatická. Tohle se nepovedlo.
Ten konec!!! Nikdy jsem knihu s podobnou zápletkou nečetla. Oddechová, čtivá, přesto zanechala hluboký dojem.
Samotný Jan Štoček v jednom rozhovoru uvedl, že sám sebe si jako spisovatele neuměl představit. Přesto se do toho pustil se stejným odhodláním, jako k vyřešení všech případů, které se mu dostaly pod ruku. A že jich bylo. Smekám před psaným projevem pana Štočka, protože tohle se četlo jedna báseň. A stejně tak děkuji za jeho letitou, skvěle odvedenou práci u policie. Je vidět, že to je chlap na svém místě. Nemalou zásluhu na tomto díle má i Lucka, která díky svému nadšení ke kriminalistice dokáže zprostředkovat velice zajímavý pohled do světa zločinu. Ať už formou knih nebo svého podcastu.
Tahle kniha mi vůbec nesedla a já měla co dělat, abych jí dočetla. Což se mi po dlouhé době nakonec podařilo a já jí celá šťastná můžu vrátit zpět do knihovny. Tedy, až se dokončí její oprava, neboť, a to mi přijde velice příhodné, hořela.