raccoon81 komentáře u knih

České překlady anglických originálů od určité doby téměř nečtu, ale tahle kniha se mi dostala do ruky tak nějak na základě událostí, které píše sám život, a vzhledem k tomu, že překlad je z roku 1994 (kdy ještě nebylo 80 % přeložených knih rychlokvašky bez pořádné korektury), zkusil jsem to. Vcelku rád bych si tuhle poměrně útlou knížku přečetl i v originále, nicméně překlad Františka Fröhlicha mi přišel na první pohled zdařilý. Co se týče obsahu, já jsem se bavil, ta knížka mi přijde sympaticky sarkastická, lehce cynická, v lecčems nadčasová - pod rouškou humoru rezonuje i spousta témat k zamyšlení, ať už jde o problematickou mezilidskou komunikaci, často nesmyslné lidské priority či konzumní společnost. Některé situace balancují na hraně trapnosti, ale záruku, že to zvládneme lépe, nemáme asi nikdo. Kdo ví, možná tenhle komentář budu za pár měsíců muset přepsat... ;-)

2 21.06.2021

Paní Štěrbovou jsem měl možnost vidět naživo na festivalu GO Kamera a byl to zážitek. Ohromné charisma, perfektní projev, skromnost a i na prahu osmdesátky jasně viditelná velká chuť do života. Touhy a úděl je kniha, která se čte jedním dechem, je to oslava života naplno a snahy dosáhnout něčeho, co ještě nikdo jiný nedokázal, a to i s rizikem toho, že cena za tuto snahu bude ta nejvyšší, jakou člověk může zaplatit. Není to ale jen popisný příběh žen, které se vydaly vstříc vysokým horám, protože kniha se v kontextu daného tématu zaobírá i otázkami, které se dotýkají etiky, ekologie, současného rozvoje cestovního ruchu a mezilidských vztahů a bezpochyby stojí za zamyšlení.

P.S. Četl jsem vydání z roku 2020 v podání nakladatelství JOTA a musím konstatovat, že korektor by zasloužil za uši, protože svoji práci odvedl poněkud laxním způsobem. Není to tak, že by člověku vstávaly na každé stránce vlasy na hlavě hrůzou a musel kvůli tomu srážet hodnocení, ale pozorný čtenář tam odhalí více chyb než by si takováto kniha zasloužila.

2 19.12.2020

Ani tahle kniha se nevyhnula značnému množství překlepů, což při ceně přes šest stovek člověka mírně otráví, ale holt se asi musíme smířit s tím, že na kvalitní korektury se už dnes totálně kašle (čest výjimkám, pokud existují). Obsahově je to z mého pohledu nicméně parádní počin. Jasně, třeba němá éra mě osobně příliš neláká a i některé pozdější snímky asi prozatím vynechám, ale i tak jsem získal spoustu inspirace, na co se konečně podívat, stejně jako chuť si některé filmy pustit znovu, protože jsem je už delší dobu neviděl.

1 09.02.2024

Architektuře upřímně řečeno příliš nerozumím a vlastně raději trávím volný čas spíš cestováním v přírodě než ve městech, ale tahle knížka mě přesto z mnoha důvodů bavila, možná i proto, že je prostě úplně jiná než většina knih o cestování a ukazuje Barcelonu přece jen v trochu jiných obrysech než si ji ze svých třech velmi krátkých návštěv pamatuji já. Obecně jsem s postupujícím věkem čím dál větším příznivcem konceptu "slow travel" a v téhle knize mě fascinuje, jak Adam Gebrian dokáže na první pohled leckdy nenápadná místa v tzv. veřejném prostoru svým popisem zatraktivnit a ukázat jejich potenciální význam v souvislostech, v tomto konkrétním případě tedy především v kontextu pobytu v Barceloně s malým dítětem.

1 07.05.2023

Jan Kopka v knize píše, že napsat ji byla stejná troufalost jako vyrazit na popisované extrémní závody, protože při hodinách češtiny většinou pospával a domů nosil trojky. No, je fakt, že chyb a překlepů je tam dost a na stylistice by se taky dalo zapracovat, ale když má někdo opravdu silný příběh a ještě sám dokáže přiznat, že po jazykové stránce to asi vždycky nebude úplně precizní, tak rád přimhouřím obě oči. A na tomto místě nezbývá než říct, že tahle knížka je prostě sportovně-cestovatelská paráda, které ale nechybí ani přesah v podobě zamyšlení se nad současným světem a naší existencí v něm. Autor představuje svou zkušenost s extrémními závody v Austrálii, na Aljašce, na západě USA a v Kostarice, ale zdaleka nepopisuje jen sportovní stránku věci, ale i přírodu, lidi a to, k jakým myšlenkám a otázkám ho tyto akce postupně přivádějí. Vžít se do příběhů v této knize není ani trochu obtížné, i když jste na těch místech nikdy nebyli. A pokud jste měli to štěstí na některém z nich být, tak nejspíš zjistíte, že jste ho vnímali hodně podobně. Rád jsem se ve vzpomínkách vrátil pár let zpátky do Kostariky a vybavil si džungli u města Jaco, kde jsme viděli šipky na bikové stezky a říkali si, že jsme celkem rádi, že jsme tam pěšky a ne na kole... ;-)

1 15.10.2022

Jsem trochu rozpolcený. Komiksové příběhy Rychlých šípů jsem kdysi měl v šesti sešitech a nostalgie je při jejich čtení po mnoha letech značná. Zajímavé bylo i dozvědět se leccos z pozadí tvorby komiksů a z životního příběhu Jana Fischera. Navzdory tomu všemu jsem trochu na pochybách, jestli bylo úplně nezbytné vytvářet takovéto exkluzivní vydání za ne úplně nízkou cenu...

1 03.12.2021

Dominika Landsmana znám jako autora krátkých satirických textů, ale k téhle jeho knížce jsem se dostal spíše shodou okolností. Asi bych ji spíše doporučil číst lidem, kteří buď ještě nemají děti nebo už si moc nepamatují, jaké to bylo, když byly jejich děti malé. Čtení v době, kdy máte doma dítě ve věku Čeňka (hlavní postavy knihy), může přinést zvláštní směsici pocitů, kdy se nemůžete rozhodnout, jestli je ten text z větší části vtipný nebo trapný, a kdy přemýšlíte, jak moc realistické některé pasáže mohou být a čeho se tudíž máte v následujících měsících tiše obávat ;)

1 24.11.2021

Rychlovka na jeden večer s čtivým příběhem, který sice nejde (a vzhledem k okolnostem, za kterých kniha vznikla, asi ani nemůže jít) příliš do hloubky, ale neviděl bych to jako zásadní problém - i tak se dá v příběhu najít leccos k zamyšlení.

1 24.04.2021

Tomáš Macek je jeden z nemnoha současných českých sportovních novinářů, jejichž texty mají hlavu a patu. Příběhy biatlonového šílenství jsou nejen pro každého fanouška biatlonu, ale obecně pro každého, kdo si pod slovem sport dokáže představit i něco jiného než fotbal a hokej. Vzhledem k tomu, že většina textu se soustředí na roky 2012-2020, není zde tolik prostoru pro určitý přesah za hranice sportu samotného (typický třeba pro jinou Mackovu knihu o Tour de France), ale na čtivosti to nijak neubírá. Jen ty korektury mohly být provedeny důkladněji, kromě překlepů ve slovech lze odhalit i několik chyb datového charakteru, což poněkud zamrzí, ale ani ti nejlepší z nejlepších holt pokaždé nevybílí všechny terče...

1 31.12.2020

Už zase řeším, jestli hodnotit knihu jen podle obsahu nebo do hodnocení zahrnout i věci okolo. Z obsahového hlediska je to naprosto skvělá publikace a geograf píšící o anglickém fotbale se ukazuje být jako šťastná kombinace, protože knížka není jen o fotbale, ale fotbal tu vychází z určitého socioekonomického vývoje společnosti a jeho fenomén je vsazen do souvislostí, nad kterými je dobré se zamyslet. Hlavní roli pak samozřejmě hraje fotbal samotný - zápasy, legendární hráči i trenéři, vzestupy a pády klubů a mnohé další. Dozvěděl jsem se spoustu nového a připomenul si leccos, co už jsem v minulosti zaznamenal z pozice fotbalového fanouška. Jak už jsem ale naznačil, ne všechno je dokonalé. Stává se takovou nehezkou tradicí, že téměř každá v současnosti vydaná kniha má dost odfláknuté korektury, a tato je bohužel jedním z těch výrazně horších případů. Nemohu si pomoci, ale při ceně pět šest stovek mi kniha plná překlepů přijde jako urážka čtenáře. V tomhle konkrétním případě nechávám při hodnocení s přimhouřenýma očima zvítězit obsah nad formou, ale určitá pachuť zůstává.

06.05.2023

Jsem trochu v rozpacích. Jiří Martínek je člověk, před jehož znalostmi napříč obory se hluboce skláním, což je možná důvod, proč jsem čekal naprosto precizně udělanou knihu. Je mi jasné, že na takhle malém prostoru se dá do všeho jen zlehka ťuknout a nic nelze sáhodlouze rozebírat - a tady musím říct, že jako inspirace pro další čtení o jednotlivých zemích či osobnostech je to z mého pohledu výborně udělané. Z faktografického hlediska mám v zásadě jediný menší problém s tou komparativní částí (rozloha a počet obyvatel jednotlivých zemí v porovnání s Českou republikou), která mi místy přijde trochu nekonzistentní, ale to je asi věc názoru. To, co mi opravdu vadí, je dost odfláknutá korektura - na takhle vizuálně vymazlenou knížku, která si libuje v ilustracích a barevných podkladech, je tam těch chyb a překlepů v textu prostě docela dost, a kazí to dojem. Chápu, že tohle nejde na triko autora (a bohužel je to v dnešní době spíš pravidlo než výjimka), ale u tohoto typu knížky to holt zamrzí dvojnásob...

26.06.2022

Ach jo, jak to jen napsat. Martina Stillera jsem slyšel tuším dvakrát naživo (pokud se nepletu, tak jednou vyprávěl o cykloturistice v Austrálii a podruhé v USA) a bylo to v obou případech hodně dobré. Sám rád cestuji, rád jezdím na kole, a ta myšlenka cesty na kole přes celou Evropu až na sever Afriky je sama o sobě skvělá. Bohužel, tohle její ztvárnění se příliš nepovedlo, a kdybych měl hodnotit čistě jen literární kvalitu, tak by to bylo hodně slabé. Nemůžu si pomoci, ale působí to na mě, jako kdyby autor vzal po 17 letech od té cesty svůj cestovní deník a ty tehdejší poznámky jedenadvacetiletého kluka bez jakýchkoli úprav nechal vydat jako knihu. Ne že by to nemohlo fungovat, ale v tomto případě to nefunguje. Je tam spousta chyb, korektura nebyla očividně žádná, stylisticky to také není žádná hitparáda. Proč tedy vzhledem k předchozí kritice dávám průměrné hodnocení? Jedním z důvodů je určitě to, že knížka je docela zajímavou nostalgickou vzpomínkou na to, jak se cestovalo v době, kdy jsme ještě neměli mobily se všemi možnými technologiemi, které nám to současné cestování hodně ulehčují. Plusem je určitě i to, že si díky svým vlastním zkušenostem dokážu docela dobře představit, jak silné zážitky a skvělé zkušenosti ta cesta doopravdy přinesla. A do třetice vím díky těm v úvodu zmíněným besedám, že autor má na víc. Kdybych četl tuhle knihu a předtím ho neznal, tak bych mu další šanci dal jen těžko. Takhle to můžu brát jen jako jeden naprosto nevydařený úlet, který se občas může stát každému.

02.10.2021

Jaromír Štětina je rozhodně člověk, který prožil zajímavý život. V některých politických názorech s ním sice úplně do puntíku nesouhlasím, ale jinak jsem přesvědčený o tom, že je jedním z těch, kteří to s tímhle světem myslí dobře a snaží se dělat něco pro to, abychom tady mohli fungovat pospolu nehledě na rasové, náboženské a jakékoli další rozdíly, které mezi lidmi jsou. Sedmero královen je soubor povídek ze sedmi různých válek, každá povídka je posléze autorem okomentovaná, a jsou to právě ty komentáře, které dodávají celé knize "něco navíc" a umožní nám podrobněji nahlédnout do autorova života a názorů. A i když třeba nemusíme některé jeho názory plně sdílet, stojí za to se nad nimi přinejmenším důkladně zamyslet, protože na rozdíl od mnoha anonymních žvanilů ze sociálních sítí (kteří pořádně nevystrčili paty za hranice naší země, ale mají názor na cokoli) je autor chlápek, který prošel nemálo situacemi, v nichž by se asi většině z nás rozklepala kolena...

23.03.2021