puml komentáře u knih

Je to spíš na silný 4, ale dávám plný počet, abych trochu zvednul jinak docela nízké hodnocení téhle klasiky. Asi tím, že zas až tak neholduji sci-fi a za top autory považuji P.K.Dicka a Waltera Tevise (tj. autory píšící převážně v 60. až 80. letech) tak mě tahle pozdně osmdesátková záležitost bavila. Relativně pomalé tempo, barokizující styl se spoustou vsuvek upomínající na Dunu a gotická atmosféra - to především v těch částech, kde se děj odehrává v těch podivných hradních sídlech a jiných fortifikačních místech. Pro mě byly nejsilnější ta místa, kde je to sci-fi tak nějak v pozadí a v popředí je psychologie a drobnokresba jednotlivých charakterů. V tomhle je Banks mistr. Tam kde se pouští do akce, to mě bavilo nejmíň, nevím jestli je to překladem, ale to byl často pěknej bordel a kolikrát jsem ani nevěděl, co se děje. Ale patří to k příběhu, který je o různých podobách konfliktu.

Celkově 88% s tím, že tak 10% je z určitý nostalgie po tomhle hutnym a často až literátskym stylu. Tohle není klasický scífko, tohle je scifárna pro fajnšmekry a pro ty, co místo e-cigarety vytáhnou starou dobrou dýmku. Přesně taková tahle kniha je (a tak nějak předpokládám, že i celá série), jako mocný potáhnutí z bytelný dýmky. Doporučuji.

3 04.08.2023

Skvělé povídky, hlavně ty civilní jsou ve stylu Honzy Balabána. V tomhle případě to ale není Ostrava, ale Pardubice a okolí a taky Praha. Je tam i pár lehce surreálných a snových kousků, ale ty mi přišly slabší. Většina je ale nadprůměrná, spíše výborná. Povídka Dopis je jedna z nejlepších, co jsem četl. Celek je to povedený. Zřejmě i zásluhou redakce Petra Pazdery Payne. Doporučuji.

21.07.2023

Thackeray prý obdivoval Fieldinga a tenhle románem prý měl být částečně poctou jeho stylu psaní. No, to mi moc nepřišlo, nebo jako velmi suchopárný Fielding bez humoru a ironie. Ale zas od Fieldinga znám jen Toma Jonese, takže nevím. Pro někoho v zálibě v historických románech, ale takových těch bytelných, plných jmen a aluzí na skutečné historické události, to může mít své kouzlo. Stejně jako četba někde na aglickém venkově v podvečer u čaje či u dobré whisky. Tu a tam zapraská polínko v krbu, tu a tam se vítr opře do oken starobylého sídla ztraceného kdesi v anglických blatech... Jen je škoda, že většina je spíš jen nudný výčet rádoby dobrodružství bez většího ostrovtipu či ironie.

19.07.2023

Eseje vysokého morálníh kreditu. Přišlo mi, že se tu pohybujeme více ve světě ideíí než ve světě každodenních rozporů plynoucích z banalní skutečnosti "běžného" života. Ten pohled je spíše pohledem velkého moralisty, což je pochopitelné i vzhledem k autorovým zájmům a životním osudům. Je to taková ta "stará dobrá esejistika". Druhý proces o Kafkovi je hodně rozporuplná esej/novela, má to totiž spíše literární ambice ve smyslu dosti spekulativního uvažování nad povahou kafkových dopisů. Některé autorovy vývody možná až přiliš přeceňují povahu a význam napsaného.

1 19.07.2023

Tvorbu Romana "Darmošplapa" Szpuka sleduji delší dobu a vždy mi přišla tak nějak příliš rozevlátá a někdy až zdlouhavě popisná. Haiku se objevili v několika jeho knihách a vždy mi to přišlo jako skorem to nejlepší od autora. Ta lakoničnost a přitom přesnost pozorování. Tahle kniha haiku je pro mě nejlepším dílem autora. Jednak rozsahem a druhak tou někdy až intimní hloubkou, kterou autor v těch několika slovech je schopen zachytit.

1 17.07.2023

Umět tak takhle vyprávět příběh... Dokonalá práce ve všech ohledech, od příběhu až po kresbu a ta jemná ironie za tím vším. Doporučuji.

1 11.07.2023

Není to špatné, ale zas tak mě to neoslovilo. Jsou tam sice zajímavé a neotřelé obraty, které čerpají z toho našeho "současného" newspeaku a rozhovorů a tak nějak podprahově působí na čtenáře, ale stejně je to ve výsledku dost jalové, tedy s občasným ostnem, co se umí pěkně zadřít pod kůži, proto nakonec ty plnohodnotné 4 hvězdy.

20.06.2023

Slabé 4, silné 3. Dobře je to pojmenováno v doslovu. Autor píše tak nějak od všeho trochu, trochu Herbert, trochu Kavafis, trochu Milosz. Učenost není špatná vlastnost, ale v poezii se to někdy může vymstít. Slušné ale mdlé básně, které plynou tak nějak od ničeho nikam, pak to skončí a nic moc po té četbě nezůstane. Prostě "slušné" básně.

20.06.2023

Skvělé hry s notnou dávkou ironie. Hned první hra staví na skvělém nápadu: Dávno mrtvý Thomas Bernhard čeká na Nobelovu cenu, žlučovitě glosuje současné dění, zatímco jeho přítel v druhém plánu glosuje své vaření. Opravdu povedený kulinářsko-literání dramolet.

1 19.06.2023

Skvělé skeče z venkova. Jednoduché, pár stránek, ale přitom to o venkovanech a potažmo měšťácích řekne víc, než lecjaký bildungsroman. Doporučuji.

3 19.06.2023

Jako literatura pro mládež asi celkem zdařilé, i když... Začátek je bez přehánění naprosto fenomenální. Tajemná atmosféra, podivné místo bez elektřiny takřka v samotném centru Prahy. Několik opravdu zdařilých popisů, které navodily tu správnou atmosféru. To je ale jen samotný začátek. Ten je pro mě za plný počet. Určitě se k tomu začátku ještě někdy vrátím. Zbytek je bohužel taková dobrodružná klasika a vatáž se sestupnou tendencí. Klišé se vrství neodbytně jedno na druhé, žánrově se to tříští, zápletky a situace mají dosti šablonovitá a toporná řešení. Rozhovory (a výslechy) jsou jak ze žurnálu. Šustí to papírem. Začalo to nudit nakonec i ty, pro koho je primárně Prašina určena, tj. moje dvě děti. Ale ten začátek, ten skvostný začátek... Díky za těch prvních pár desítek stran a za tu atmosféru. Jako celek je to ovšem jen zdařilý průměr.

9 19.06.2023

Velmi dobrý výbor z prasácké tvorby Bukowskiho. Nejlepší jsou ale takový ty krátký štěky ze života, ve kterejch se třeba ani nic moc nestane, kde se jen tak pochlastává na baru nebo v posteli a vyprcává tejdenní kocovina. Sem tam autor musí uhnout před letícíma Cantos nebo Zločinem a trestem, no, prostě taková domácí autorova pohoda. Naopak ty nejchlapáčtější a nejsyrovější věci jsou spíš tak nějak na efekt. Ale pořád dobrý a ryzí undeground. Hank se s tím v životě i psaní moc nepáral, i když to byl ve svý podstatě hlavně geniální tlučhuba. To sezení a popíjení a kafrání mu šlo asi nejlíp. Piglování asi taky, ale ty modely bych raději nechtěl vidět, ale on to moc neřešil, no, srdcař a básník perem i pérem.

2 13.06.2023

Jedna z nejlépe zpracovaných antologií poezie a prózy (a to jak do obsahu tak formy) za poslední roky. Citlivě zpracovaná a to jak výběrem autorů tak grafickou úpravou, včetně velmi pěkného obrazového doprovodu. Jak píše v předmluvě Martin Trdla, je to kniha, ke které se jeden bude rád opakovaně vracet. Více takovýchto počinů.

Jedinou lehkou vadou na kráse mi přijde způsob distribuce, a to, že se kniha docela komplikovaně shání. V knihkupectvích ji nemají a to ani v těch regionálních. V knihovně je jen k zapůjčení. K dispozici je snad jen na Krajském úřadě v Liberci, a to mi nepřijde úplně nejšťastnější řešení, protože ke skutečným zájemcům o poezii a prózu se tak dostane asi jen stěží. Doporučuji.

2 12.06.2023

První próza vcelku bežné vyprávění jednoho mladého lékaře; vlastně samotného autora. V druhé části nás autor vrhá do spleti symbolů a náznaků, do komplikované a velmi zhuštěné historie i současnosti Zebulonie. Podáno s nádechem magična. Místy mi to ale přišlo dost zmatečné a nudné, ale jazykově zajímavé. Číst to přímo na Sicílii by byl asi o to větší zážitek a nejspíš bych pak dal plný počet, takhle slušné 4 hvězdy.

10.06.2023

Povedený bažůr a další skvěle odpozorované příběhy zpracované do formy povídek. Starý NY 30. a 40. let se svou bídou i leskem, se svými rázovitými postavičkami a osudy odehrávajícími se v kulisách dnes již víceméně zmizelého světa. Doporučuji.

07.06.2023

Na jedné straně zajímavá zápletka všech tří provázaných příběhů, ale styl vyprávění mi moc nesedl. To skákání v čase a takový jako bujarý a rozverný styl mě někdy spíš rušil. Někdy tak bylo dost těžké se začíst a vysledovat o čem a kdo že to vlastně mluví. Ty opulentní popisy krajin jsem občas přeskakoval, naštěstí jich tam zas tolik není. Ale v rámci regionální literatury a toho co chtěl autor říct, a jak to chtěl říct, je to ale víc než dobré.

1 27.05.2023

Jedny z nejlepších esejí, co jsem četl. Snese srovnání s vytříbeností esejů Milana Kundery a intelektuální podvratností Josepha Epsteina. Doporučuji.

1 27.05.2023

Nedávné dějiny prezentované na několika zaprášených artefaktech, které má čas od času stále někdo potřebu tahat ze sklepa na světlo. Na těch artefaktech se tak prezentuje i přístup k tomu, jak se tvoří oficiální dějiny a mínění; v tom je určitá nadčasovost. Dnes to už tak nebije do očí, ale postupy sebepropagace a sebeprezentace vykazují i dnes dost podobné rysy. Na těchto "těžkých" artefaktech tak lze dobře ukázat permanentní dvojznačnost v rámci kontextu a vystavení. Více takových knih. Doporučuji.

1 20.05.2023

Skvělá publikace od libereckého barda. Zvláště kapitola o Semestru experimentální tvorby v Liberci potěšila. Ten tajemně působící dům jsem míjel jako kluk, když jsem chodil do školy a vždy ve mně vzbuzoval otázky, co tam tak asi je, jak to tam vypadá, kdo tam asi žil a žije? Tady se jeden dozví pár odpovědí, i to, že v tom domě nahrával svoje audio štiky Vašek Havel. Autor navíc i touto publikací částečně rozvíjí svůj básnický talent a i tato publikace, a zvláště pak kapitola o Liberci, jakoby obzírá prostor autorova vezdejšího bytování. Doporučuji.

14.05.2023

Herzog má zvláštní, takový až hypnotický styl, kdy popisuje někdy až neskonale zdlouhavě vcelku banální situaci aby náhle, jen tak mimoděčně napsal, že šlo vlastně o život. Herzog je svým způsobem psychopat v tom lepším slova smyslu; člověk, který se tváří tvář zmaru a šílenství umí zachovat chladnou hlavu s téměř učebnicovým stoicismem. Člověk, který dokáže přesvědčit stovky lidí o nutnosti praktického provedení svého snu o "dobývání marnosti", tj. o opeře v pralese a jednom přenesení parníku. Herzog sice působí klidně, ale chápu, proč si vybral právě Kinského za svého dvorního herce. Kinský, to je "jin" a Herzog "jang". Jeden doplňuje druhého a druhý prvního. I přes zjevné Kinského šílenství by Herzog s nikým jiným Fitzcarralda asi nenatočil, nebo ne v té míře šílenství a konečné kvality. Dobývání marnosti je deník, který to vše mapuje s někdy až úpornou pečlivostí archiváře. Tak trochu příručka praktického šílenství pro pokročilé. Doporučuji.

4 14.05.2023