psychousek komentáře u knih

Než jsem začala číst, věděla jsem, že je to seriál a že se nějak dostanu do minulosti. To bylo všechno. Netušila jsem, že mne to tak chytne. Tato kniha nemá objektivní literární hodnotu, nemyslím si, že by se někdy objevila v čítankách, ale dokázala mne, člověka nesnášejícího prvoplánové romantické příběhy, upoutat natolik, že jsem prožívala všechno, co se tam stalo, a bylo pro mne velmi obtížné vrátit se do reality. Doporučuji a přidávám upozornění: pokud vás chytne první díl, do těch dalších se pustíte okamžitě po zavření předchozí knihy!

Úchvatné, perfektní, nádherné. Celý příběh je psaný s neuvěřitelnou lehkostí a (ačkoli ten obrat nesnáším, zde ho poprávu použiji) pohladí na srdci i na duši. Hrdě přiznávám, že i pár kapek slz mi steklo po tváři. Obsah knihy nemohu popsat, neb kdybych tak učinila, spoilovala bych a to by byla škoda. Mohu jen říct, že wors je super, ale nemyslím, že by mu čokoláda svědčila :)

Existují knihy, které otevřete, přečtete, řeknete si "to byl super příběh" a zapomenete na ně. Jenže tato kniha k nim nepatří. Mitch vypráví svůj i Morrieho příběh o životě, smrti, smyslu všeho, a vy, jakožto čtenář si najednou uvědomíte, že vaše myšlenky nejsou zcestné, že sice neexistuje univerzální správný způsob žití, ale vy na tom pracujete a nesnažíte se jen zapadnout do stáda. Tato kniha vzbudí neuvěřitelné pocity a myšlenky. A to je její největší hodnota.

Stála jsem v knihovně a přemýšlela, co si půjčím. Zaujala mne jiná kniha od stejného autora, a vedle ní bylo Dítě boží. No co, obálka je divná, ale je to hubené, zkusím to. Jenom nevím, zda to byla chyba či nikoli...

Dítě boží je místy odporná kniha, kterou jsem musela jen číst. Nesnažila jsem se pochopit ani soucítit s hlavní postavou, ačkoli se celá kniha točila kolem něj, toužila jsem zjistit, jak to skončí a na příběh zapomenout.

Musím ovšem podotknout, že autor píše skvěle. Jen nevim, zda jsem od něj měla číst jako prvotinu zrovna tohle.

Víte, co se dělo po válce? Jak se cítili lidé, kteří vybudovali svůj podnik z ničeho a najednou o něj přišli? Jak se lidé dostávali do problémů? Autorka knihy skrze tuto knihu ukazuje, jak to mohlo vypadat. Celý příběh postavila na pozadí módního domu paní Hany Podolské, kde, ač smyšleně, sleduje život švadlen a jejich rodin. Byl některý příběh založený na pravdě? Ano, sice jména (i pohlaví) byla změněna, ale dva příběhy jsou na motivy skutečných událostí. Stejně tak je pravdou to, co paní autorka píše o salonu paní Podolské. Kniha si nicméně nedává za cíl být studií o dané době, jen ji chce přiblížit. A to se jí daří více než velmi dobře, místy se mi chtělo vyloženě zvracet a brečet.

Příběh je psaný z pohledu třetí osoby, která těkavě sleduje švadleny, "paní šéfovou" a nové vedení salonu. Jednotlivé příběhy jsou odděleny větši mezerou mezi odstavci, hvězdičkami nebo básničkou. I přesto, že to působí na jednu stranu velmi chaoticky, je úspořádání vyprávění dobře promyšleno. Životy jednotlivých postav jdou chronologicky od konce války po rok 1971, kdy každá kapitola (dá se tomu tak říkat?), je označena nadpisem období, kdy se zhruba odehrává.

Knihu mohu jedině dále doporučit. Jak jsem již říkala, barvitě přibližuje dobu, kterou už snad nikdy nezažijeme a vciťuje se do lidí, kteří v ní museli žít. Za obrovské plus považuji i to, že autorka správně používá názvy materiálů a ví co je to sámek.

Když jsem byla na střední škole, naše vyučující nám říkala obsah této knihy. V tu dobu jsem nepočítala, že si ji vůbec kdy přečtu. Zápletka mi přišla fádní a nezáživná. Dnes jsem konečně měla čas knihu dočíst. Všude se uvádí, že kniha je o nešťastné lásce, která skončí pod koly vlaku. Nikdo už ale nezmiňuje tu (podle mne) hlavní motivaci Anny. Celá její situace byla řešitelná, a to v průběhu celé knihy. Osudnou se jí nestalo rozhodování mezi manželem a milencem, ale mezi milencem a synem...

Knihu jako takovou nemohu doporučit. Každý si k ní musí najít svou vlastní cestu a svůj pravý čas. Je pomalá, rozvláčná, stejně jako 19. století v Rusku. A kdo chce, tomu předá i něco nad rámec pismen na papíře.

P.S.: Levina bych po smrti Anny velmi důrazně seškrtala...

(SPOILER) Tato kniha mne bavila. Nečekejte od ní rozhodně literaturu, která by byla vážená nebo něčím hodnotná. Pokud hledáte tohle, pokračujte dál. Příběh nabízí skoky do minulosti, smrt, lásku, sex, dobrodružství, kostýmy, ale i histerickou scénu, zradu a plamenoment z hoven.

Trochu mi to připomínalo sérii Neviditelná knihovna s Iren a Kaiem, jen v jiné době a s jiným posláním. V příběhu není jedna mise, ale je jich víc. Nejasnosti jsem nevnímala, přeci jen je kniha z trochu vzdálené budnoucnosti a tam jsou věci prostě proto, že tam jsou. Druhý díl je pro mne jasnou volbou.

První příběh tohoto typu, tento žánr nečtu. Z jedné scény se mi udělalo mírně nevolno, ale když přejdu tento výjev, byla to nuda. Místy mi to přišlo jako agitka veg(doplňte vhodné zakončení) a snaha o co největší hnusotu, ale po jednom šoku to bylo ploché, nudné a dočteno asi spíš ze setrvačnosti.

Když se něco posere, posere se to rychle. Česká rozvědka vymyslela plán, operaci Thümmel, a upíná k ní své naděje.

Přiznám se, že na způsob psaní jsem si musela zvykat. Místy je to jasný Kotleta, který všechno seřeže do hranatý krychle, naporcuje a sežere. A místy je tam cítit, ruka někoho dalšího, kdo na místo řežby přidá kytičky.

Objektivně řečeno to není vůbec špatný počin a jsem zvědavá na další díly.

Jednoduché, přímočaré, místy urážející lidskou inteligenci. Povrchní jednoduchá až klišoidní zápletka, typické rozvržení sil. Jediný nečekaný zvrat je na posledních stranách a to zmíněný asi ve dvou větách. Na můj vkus autor málo pracuje s potenciálem tématu i postav. Trochu to na mne působí dojmem 'tak já něco rychle napíšu, aby bylo na chleba.'

Pokud zvládnete prvních 100 stran, je to nakonec i čtivé. Druhý díl zkusím, třeba byla jednička jen betaverze.

První díl nebyl vůbec špatný. Musela jsem si chvíli zvykat na styl psaní a hlavně na způsob vyprávění. Od začátku sledujeme příběh pouze z jedné perspektivy, a to Graysonovy.

Jako vždy je i tento první díl spíš ustavující - autor potřebuje sehnat hlavní postavy, dát jim motivaci a seznámit s nimi čtenáře. A samozřejmě se hodí i nějaký ten hlavní a vedlejší záporák.

Co bych vytkla je, že (alespoň v tištěné verzi, kterou jsem měla k dispozici) zkratky nejsou vysvětleny hned při prvním použití ale až později. Třeba co je VOČ mi musel vysvětlit přítel, protože obsah této zkratky byl vysvětlen až o cca 50 stran dál.

Knihu bych rozhodně doporučila - jakmile se dostanete za úvodní strany ve VOČ, je to super :)

Po přečtení knihy Problém tří těles jsem neměla chuť se do této knihy pouštět (viz komentář k prvnímu dílu). Dala jsem si velký časový odstup, a nakonec jsem se do Temného lesa pustila.

Musím uznat, že tento díl je podstatně lepší jak jednička - provázaný děj, komplexní motivace postav, skvěle uchopené, vysvětlené, skoro vše dávalo smysl (pokud teda pomineme setkání s kapkou, kdy vesmírná strategie mi přišla stupidní, v této pasáži měl autor buď víc rozepsat vnitřní motivace k takovému kroku, nebo naopak vyzdvihnout hloupost lidstva budoucího).

Sama teorie temného lesa mi přijde zcela bravurní, stejně jako konečná strategie Lua. Možná i chápu proč byl první díl napsán tak, jak byl napsán. Přeci jen nemůžete pochopit frustraci z konce vědy pokud nejste sami frustrovaní z její komplexnosti a neuchopitelnosti. (I přesto ale na svých názorech na první díl trvám).

Dala jsem si velký rozestup, mezi dočtení knihy a tímto slovním hodnocením, abych si mohla být jistá, že je objektivní.

Mám s knihou pár problémů. Styl psaní je za hranicí mé pochopitelnosti. Popisy fyzikálních problémů a teorií, které autor tak hrozně rád využívá, mne bolely. Tyto dlouhé pasáže mne dvakrát nutily, abych si připadal, jako idiot. Poprvé, když vysvětloval, a podruhé, když postava pochopila, zatímco já nikoli. Znamená to tedy, že jsem nechápala obrovskou část knihy.
Další problém pak je nedostatek prostoru pro vedlejší postavy. K čemu mi je, že postava X se živí tím a tim, proč rozvíjí jeho/její charakter, když s ním pak dál nepracuje?
Motivaci hlavní, v podstatě záporné postavy, proč poslala vzkaz, mi přijde dost vágní. Znamená to, že sice autor dosáhl toho, čeho chtěl, tedy důvodu psát druhý díl, ale přesto...
A největší problém je sama ta mimozemská rasa. Nemám ráda plagiátorství, a nikdo mi nenamluví, že autor knihy nikdy neviděl Futuramu, nebo že by mu Matt Groening dovolil půjčit si něco, co vymyslel. Což je zároveň i důvod, proč si myslím, že kniha nikdy nebude zfilmována.

Suma sumárum - tento počin mne nenadchnul, a zcela jistě se k němu nevrátím. Na druhou stranu, druhý díl by údajně měl být podstatně lepší a čitelnější, takže autorovi dám ještě šanci.

Moje první kniha od Kundery, a podotýkám, že jsem ji nečetla z vlastní vůle (byl to úkol na VŠ). A popravdě jsem byla uchvácena. Skvěle napsané, podané, pár událostí z pohledu více osob, ale zároveň nikoho z nich. Existují prý jen dvě možná postavení ke Kunderovi - buď ho milujete, nebo nenávidíte. Asi se řadím k první kategorii, ale jistě to budu vědět, až někdy zkusím další knihu.

První, co lidi na knize zaujme je název. A tak to bylo i u mne. Tato kniha je prostě těžká četba. Nicméně mně dala možnost vidět něco, co jsem do té doby nevěděla. Jistě, všichni víme, že něco podobného existuje, ale ruku na srdce (a hlavu na špalek) - kdo ví, jak se o člověka s demencí starat? Jaké to je? To asi není téma, na které se zeptáte kamaráda, který si s vámi večer sedne na pivo... Ať už bude názor jakýkoli, doporučuji přečíst.

3 07.09.2018

Jednou za osm let se nad planetou, jejíž jméno je zapovězeno, objeví Areston - kulovitý svět, který se stal vězením pro všechny odsouzené.

Kniha jako taková je velmi poutavá, velmi příjemně se čte a pořád se tam vlastně něco děje. A to i přesto, že po přečtení je možné celý obsah shrnout pár větami a přitom nic zásadního neopomenout. A to v dobrém mnoho vypovídá o knize. Napínavý příběh, který se čte bez tendencí čtenáře predikovat, co by se mohlo stát dál, jak by to mohlo pokračovat. Za četbu jsem se nesetkala ani s jedním běžným knižním klišé.

Na knihu jsem narazila zcela náhodou, a bavila mne.

Nejsem matka, ale vidím, jak jsou matky s nervama v koncích, a v této knize autorka popisuje, jaký je život se dvěma dětmi, manželem, prací na poloviční úvazek a hypotékou. A co víc, podává to humorným způsobem! Musím ale zároveň souhlasíte s ostatními čtenáři - část prosinec je nepřekonatelná.

Tato kniha není nijak hluboká, neukazuje nejstarší pravdy lidstva, ale zprostředkovává chování lidí. Jak odstrašující (Louisa), tak do jisté míry akceptovatelné (alkohol - i když tady je to na debatu), až po iracionální "mám peníze, splním si co chci a nekoukám do budoucna". Jenže ono je třeba tohle všechno říct a ukázat, protože drtivá většina lidí (a rodičů) se alespoň v něčem najde. A to je přidána hodnota této knihy.

Skvěle zpracovaná kniha pojednává o oblékání jednotlivých fázích člověka 16. - 18. století. Autorka pracuje s dobovými nálezy, olejomalbami, dochovanými inventáři a dalšími zdroji. Z knihy jsem zcela nadšená, jediné, co bych vytkla je, že autorka v knize nechala pár citací v němčině, což je pro neněmčináře komplikační. Těch citací je ale velmi málo. V poznámkách pod čarou je velké množství doplňujících informací a v závěru je mnoho stran zdrojů. Knihu jednoznačně doporučuji, je to obohacující zdrioj informací.

2 07.02.2021

(SPOILER) Svět se opět řítí do záhuby, a Anton se snaží tomu zabránit. Stejně je ale tento díl něčím jiným. Zavulon vypadá, jako by byl na tripu, Geser jakoby našel svědomí a mění přístup k Antonovi, z Nadi je mladá žena, alespoň Světlana zůstává stále stejná (a přiznávám, tu facku jsem si fakt užila).

Kniha se vlastně četla sama. Jako vždy byla složena ze tří částí, měla spád a události na sebe krásně navazovaly. Jednotlivé řádky jsem hltala a na každé další slovo nedočkavě čekala. Když skončila poslední kapitola, věděla jsem, že je to konec. A v tu chvíli mi došlo, že autor se napříč knihou se všemi postavami loučil. Některé části se mi najednou ukázaly v jiných souvislostech, dostaly jiný význam. Z poutavého čtení se mi díky pár řádkům staly rozlučkové stránky.

Kniha je naprosto úžasná, ale (pro mne neobvykle) ji musím i ohodnoti hvězdičkami. A dostává ode mne 4. Tu jednu hvězdičku strhávám za doslov poslední části, jelikož ta mne neuvěřitelně na****a. No co, každé hodnocení je subjektivní :)

Třetí díl trilogie, závěrečná část, která měla přinést rozuzlení a vyvrcholení příběhu. A vše se odehrávalo skvěle, kniha byla opět poutavá, čtivá, příběh dává smysl, ale potom se stalo bohužel to, co je poslední dobou problém všeho, co jsem četla - kniha byla velmi rychle utnuta, místo skvělého rozuzlení se mi dostalo krátkého závěru, který vyvolal reakci "to skutečně jenom tohle?" Jak to říct tak, abych nespoilovala - kdyby autor víc rozepsal část kolem planety a místo zapomenutelného závěru zkusil něco málo přidat, mohla být kniha stejně dobrá, jako druhý díl, možná dokonce lepší. Ale i přesto mám celou trilogii ráda a nelituji toho, že jsem ji přečetla.