Plunge komentáře u knih

Skvely Orwell! Vskutku brilantne popsana bezrozmerna obludnost a zaroven absurdita tezke, tyranske totality.
Nektere popisne pasaze systemu jsem proste nedokazala cist normalnim tempem, kazde slovo me jakoby brzdilo, "tvrdlo na jazyku"...zvlastni zpusob psani.
Jak skonci oba hrdinove bylo nepochybne, jen jsem porad nebyla schopna urcit, kdo bude zradce. Myslela jsem i na Julii. Jeji schopnosti nalezat utociste a donaset jidlo z cerneho trhu, mi prisly podezrele.

6 28.01.2017

Naprosto se ztotožňuji s jeho vztahem ke zvířatům. Tohoto postoje jsem plná a v životě už jsem se dostala do rozepří s lidmi, kteří to takto nevidí, ...kteří se nad zvířata povyšují. Bohužel si myslím, že by je ani přečtení této knihy ke změně názoru nepřimělo. Buď to tak člověk prostě cítí nebo ne. I když A. M. má opravdu nádherné výroky a silnou argumentaci.
Knihu si řadím mezi srdcovky, a to i přesto, že v ní byly části, které jsem s nezájmem prolétla a mohla je klidně přeskočit. Je to jedno, stejně na mne udělala silný dojem a bude u mne mít čestné místo.

3 03.03.2017

Milostný román jak vystřižený. 4/5 knížky se jen tak proplují, zbytek má rychlý spád. Nejvíc mě dojala a taky dala, právě téměř na konci, korespondence Torua a Reiko, kdy si Toru uvědomí, že miluje Midori a bojí se to říct přímo Naoko. Některé části té korespondence by se daly tesat. Trochu mi vadilo,.. nevím, jestli je to japonský folklór nebo posedlost autora, že snad všichni okolo Torua byli psychicky labilní a páchali sebevraždy. Už jsem jenom čekala, kdy sám nějakou spáchá spolu s Midori.
Jak se zachova nactileta studentka hry na klavir, ve vypraveni Reiko, bylo pruhledne jak sklo...
Kdyz to reknu lidove, honeni pindiku tam na me bylo az moc, ale o tom ze jsou Japici ponekud chlipni, jsem uz neco slysela.
Jinak kdyby tam nebyly japonské názvy, jména a kuchyně, vůbec bych si nemyslela, že se to odehrává v Japonsku.

3 13.01.2017

Knížka mi přišla vhod při cestování hromadnou dopravou, kde často přestupuji. Pro takový účel vůbec nevadilo, že spolu kratičké příběhy či zamyšlení vůbec nesouvisí, naopak to bylo ideální. Jako celek ji hodnotím vcelku kladně, i když mě některé pasáže vůbec nezaujaly nebo mě nijak neoslovily. Nejvíc mě pobavila kapitola o pampeliškách (jako vášnivá zahradnice toužící po pečlivě uhlazené a vzorné zahrádce je také likviduju, ale má pravdu ten člověk) a nejvíc nutila k zamyšlení ta o Matce Tereze.

3 20.10.2016

Mít tak kuráž jako Hetty...někdy jsem si sice říkala: "Ach Hetty, co to děláš? Proóoč?", ale stejně měla můj obdiv. Ze začátku jsem chtěla knížku odložit, zdála se být naivní a spíše pro děti. Ale nakonec jsem k Hetty přilnula stejně jako přátelé, které měla a i moje oči u čtení občas zvlhly. Hezká knížka.

2 09.02.2017

Moc pěkná kniha, a to říkám já, kdo není moc na detektivky :) Svazek je to poctivý, ale čte se velmi dobře a překvapivě rychle. Mysteriózní nádech dělá knihu hodně poutavou a i přes určité pauzy ve čtení mě bez problémů zase rychle vtáhl zpět. Nejvíc mě ale fascinovalo prostředí, do kterého je příběh zasazen. Mělo silné charisma, bylo mystické a často působilo značně děsivě.

1 19.12.2016

Kniha je psaná celou dobu z pohledu Davida (telepata) samotného. Je o tom, jak ve svém středním věku začíná tuto svou schopnost ztrácet až ji ztratí úplně. Časové linie často přeskakují do jeho dětství a mládí, kdy přemítá o tom, jaké to s jeho schopností bylo dříve, a na které lidi narážel. Kniha se četla celkem dobře, ale nijak zvlášť mě nepohltila, protože v podstatě od začátku je zřejmé, kam to celé spěje. Nic hlubšího jsem v ní nenašla a kromě retrospektivy byla její náplň poměrně nudná.

1 24.11.2016

(SPOILER) Krásná kniha, strhující příběh. Ortodoxní prosazování víry mi nevadilo až do té doby, než šli křesťané na porážku jako ovce. Hlavní a velmi silnou linií je milostný příběh Vinicia a Lygie. Po přečtení místních recenzí jsem čekala, že bude více rozvinut vztah Petronia s Euniké, abych si k nim jako páru před jejich smrtí našla větší cestu, ale v tom se kniha nerozepisuje. Jejich smrt tak byla přirozeným vyvrcholením, nijak mě nepřekvapila a vlastně ani nedojala.

1 02.11.2016

Takové milé a pohodové čtení pro milovníky koček bez výrazné dějové linie. Je to hodně o kočkách, ale jsou tam i místa úplně bez koček. Některé zážitky a postřehy jsou fajn, jiné méně. Chovám kočky určitě déle než autoři a za sebe se s některými tvrzeními neztotožňuji, většina jich je ale velmi trefná a často vtipně podaná.

1 29.10.2016

Stejně tak jako ostatní zde, bych vypíchla hlavně příběh "Přišla jsem si jen zatelefonovat" - ten byl fakt děsivý, "Stopa krve ve sněhu" - plný zoufalství, ale také "Šťastné léto paní Forbesové" - s nečekaným zvratem. Ale četla jsem to v angličtině, a proto že v ní nejsem moc dobrá, možná jsem ostatním příběhům ne tak dobře porozuměla. Nicméně je to dobré čtení.

25.04.2017

Četla jsem pod názvem "Andělé pustiny"
Ta kniha určitě má co říct, ale je strašně zvláštně psaná... jsou tam sekvence chrlivých krátkých vět, které rychle přeskakují z myšlenky na myšlenku, ...těžko jsem držela pozornost. Celkově nemá moc poutavý děj, je spíše filozofická.
Je rozdělena do částí:
1) únavný a ospalý Hozomeen, hojně prokládaný verši mimo můj záběr;
2) otravné a zcela nezajímavé dění (no,spíše nedění) ve Friscu, které nemělo konce;
3) cestovací část, která jediná stála za tu námahu.
Hlavně pro tu třetí část hodnotím knihu celkem dobře. Najde se v ní kvalit a hodnotného v podobě různých citátů a filozofických úvah, pro které ji někdy možná vylovím znova. Mrzí mě, že jsem si některé rovnou někam nepoznamenala, abych si příště ušetřila čtení nudných a zdlouhavých úseků, kterým rozumí, anebo je prožívá, asi jen ten, kdo je v tu chvíli stejně sjetý jako hlavní hrdina. Ale jedno přeci mám :) ..citace: "Jestli je Paříž ženou, kterou zneuctila nacistická invaze, Londýn je muž, který nebyl nikdy zneuctěn, jen si pokuřoval svoji dýmku, popíjel svůj stout a kočka spokojeně vrněla, jak ji hladil po hlavě." :)