plejtvák
komentáře u knih
Noc s Hamletem
Vladimír Holan
Noc s Hamletem je báseň, která se musí přečíst alespoň třikrát, aby začala dávat smysl a aby se vám začala líbit. Každé další čtení je už pak jen lepší a lepší.
Vita activa
Hannah Arendt
Kniha o tom, co člověk dělá, když něco dělá. Hodně jsem o této filozofii přemýšlel a zatím jsem nenarazil na žádnou, která by více objasňovala úděl každého z nás.
Utekl jsem z Osvětimi
Rudolf Vrba
Četl jsem jako povinnou četbu na střední. Ještě dodnes na ni občas vzpomínám. Jde o nejlépe zpracovaný příběh o Osvětimi, který znám.
Aké: Léta dětství
Wole Soyinka
Jde o unikátní dílo nejen proto, že ho napsal nositel Nobelovy ceny, ale také v tom, že dává nahlédnout na rozmanitý svět Nigérie, která je v současnosti jednou z nejlidnatějších zemí v Africe. Jsou tu popisovány původní animistické víry, jež žijí pospolu s vírou křesťanskou. I taková země jako je pro nás téměř neznámá Nigérie prošla v posledních letech velkým vývojem, což je v této biografii pěkně zachyceno. Stává se stále více orientována na západní hodnoty, je modernější, vzdělanější, a ztrácí některé ze svých starobylých hodnot. Nicméně pořád se jedná o zemi, kde musí být člověk dostatečně zručný, aby se udržel při životě.
Člověk
Jan Beneš
Skvělá kniha pro ty, kdo se zabývají fyzickou antropologii, evoluční biologií nebo podobným oborem. Některé pasáže jsou však cenné i pro běžný život, ale zatím jsem se o nich nikde jinde nedočetl. Proto bych tuto publikaci doporučil každému, koho aspoň trochu zajímá vývoj člověka.
Hvězda Severu
David B. John
Hvězda severu je thriller s rychlým tempem, jehož však od podobných publikací odlišuje to, že je založený na pravdivých událostech ze Severní Korey. Pro mě bylo zajímavé srovnávání demokratických, kapitalistických Spojených států, které jsou navíc individualistickou společností, s komunistickou, centrálně plánovanou Severní Koreou, která je tradičně kolektivistickou zemí s vlivem konfuciánství. Prostředí nejméně demokratické země na světě dává pohlédnou na strašlivou komunistickou dystopii, která se v této izolované zemi vyvíjela po desetiletí.
Děj byl skvěle promyšlený a postupně jsem si v něm oblíbil všechny postavy, z nichž jsem si po celou dobu čtení snažil představit představitelku z Ameriky, která je napůl Korejka a napůl Afroameričanka. Za mě jde o nejlepší knihu vydanou v posledních pěti letech.
Evženie Grandetová
Honoré de Balzac
Smutný příběh Evženie, která ve své mladé naivitě uvěří na pravou lásku.
Germinal
Émile Zola
Jedna z mých oblíbených knih. Naturalisticky popisuje v neobvyklém prostředí dolů surový život chudiny tehdejší doby, které chybí jen málo, aby revoltovala proti svým pánům. Zola patří k mistrům realistické prózy, tato ve mně vyvolávala silný pocit beznaděje a sympatie s hlavními postavami. S tím jsem také pociťoval vděčnost, že nemusím žít v tak otřesných podmínkách. Ke konci však kniha dává lidem také naději na spravedlivější společnost.
Antropoložka na Marsu
Oliver Sacks
Kniha, která dává možnost zamyslet se nad tím, jak funguje lidská mysl. Obsahuje soubor povídek, v nichž se každá zabývá jiným typem neurologického postižení. Mimo jiné jsou zde příběhy o tom, jak slepý po operaci znovu uviděl, jak muž ztratil schopnost ukládat vzpomínky do krátkodobé paměti, ale dlouhodobá mu zůstala nepoškozená, nebo zvláštní život o ženě s Aspergerovým syndromem, která oplývá nadměrnou inteligencí, přesto nedokáže porozumět běžnému lidskému chování, zato však chápe pocity zvířat.
Sestry Makiokovy
Džuničiró Tanizaki
Zdánlivě prostý příběh sester Makiokových dává nahlédnout do japonského života a myšlení ve 30. a 40. letech, které více než válkou bylo zasaženo živelními katastrofami. Srovnáván je tu tradiční způsob života s přejímáním západních zvyků, a to především na domlouvání sňatků, do nějž se v Japonsku tehdy zapojovali všichni členové často dosti rozsáhlé rodiny, a tak postrádala romantiku, na níž jsme v Evropě zvyklí.
Candide
Voltaire (p)
„Je dokázáno, že nic na světě nemůže být uspořádáno jinak než tak, jak to uspořádáno je. A jelikož všechno bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel ten nejlepší. Jen si všimněte: nosy byly zřejmě stvořeny tak, abychom na nich mohli nosit brýle,“ říká postava ve Voltairově Candidovi. Jde o filozofickou satiru s na svou dobu zcela neobvyklým prostorovým rozsahem. Příběh začíná na území dnešního Německa, pokračuje v Jižní Americe a končí v dnešním Turecku. Dílo je to navíc myšlenkově bohaté. Bere si na mušku válku, manželské vztahy, životy boháčů, náboženské představitele i Leibnizovu filozofii. V mnoha ohledech je to jedinečná kniha, u níž však musí člověk mít o trochu hlubší znalosti dané doby, aby ji docenil.
Dobrý člověk ze Sečuanu
Bertolt Brecht
Autor velmi chytrým způsobem porovnává kolektivismus, charakteristický pro Čínu, proti individualismu a pokládá si otázku, jestli může být člověk dobrý ve společnosti, která je zkažená.
Tragédia človeka
Imre Madách
Klasické maďarské drama, které bylo přeloženo do 40 jazyků. Podstatou díla je nikdy nekončící hledání společenského ideálu jako východiska problémů vzniklých v předešlém období. Každý z ideálů je stále aktuální i pro dnešní společnost. Překvapí především to, že kniha z 19. století varuje dnešního člověka také před environmentální krizí.